Ačkoli truchlíme, nejsme bez naděje

„Nechceme, abyste byli v nevědomosti ohledně těch, kteří spí ve smrti; abyste netruchlili právě jako i ostatní, kteří nemají žádnou naději.“ (1. TESALONIČANŮM 4:13)

1. Co lidstvo neustále prožívá?

ZEMŘEL ti někdo, koho jsi miloval? Většina z nás, ať jsme jakéhokoli věku, již poznala zármutek nad ztrátou příbuzného nebo přítele. Snad to byl náš prarodič, rodič či manželský druh, nebo nám zemřelo dítě. Věk, nemoci, nehody, to vše si bez přestání vybírá svou daň. K bolesti a zármutku přispívají i války, zločinnost a násilí. Každým rokem zemře na světě v průměru více než padesát milionů lidí. V roce 1993 umíralo denně průměrně 140 250 lidí. Úmrtí těžce doléhá na přátele i na rodinu zemřelého a působí hluboký zármutek.

2. Proč se smrt dítěte zdá nepřirozená?

² Jistě soucítíme s jistými rodiči v Kalifornii ve Spojených státech, kteří při zcela zbytečné autonehodě přišli o těhotnou dceru. V okamžiku ztratili svou jedinou dceru i nenarozené první vnouče. Její manžel přišel o manželku i o svého prvního synka či první dcerku. Když zemře dítě, ať docela malé, nebo již odrostlé, rodiče to prožívají jako něco nepřirozeného. Je proti přírodě, aby děti umíraly dříve než rodiče. Všichni milujeme život. Smrt je tedy vskutku naším nepřítelem. (1. Korinťanům 15:26)

Jak se smrt objevila mezi lidmi

3. Jak zřejmě zapůsobila Abelova smrt na Adama a Evu?

³ Hřích a smrt kralují mezi lidmi už zhruba šest tisíc let — od vzpoury Adama a Evy, našich lidských prarodičů. (Římanům 5:14; 6:12, 23) Bible nám nesděluje, jak Adam s Evou reagovali, když se dozvěděli, že Kain zavraždil jejich syna Abela, svého bratra. Ale z nejedné příčiny to pro ně musela být obrovská rána. Poprvé pohlédli do tváře smrti — když viděli svého vlastního syna mrtvého. Viděli ovoce své vzpoury a neustálého zneužívání svobodné vůle. Kain si navzdory Božímu varování usmyslil, že spáchá první bratrovraždu. Evy se Abelova smrt jistě bolestně dotkla, protože po narození Seta řekla: „Bůh ustanovil jiné semeno místo Abela, neboť Kain ho zabil.“ (1. Mojžíšova 4:3–8, 25)

4. Proč nemohl Adama a Evu utěšit mýtus o nesmrtelné duši?

⁴ Naši prarodiče také na vlastní oči viděli, jak se plní rozsudek, který nad nimi Bůh vynesl, když řekl, že za svou vzpurnost a neposlušnost ‚určitě zemřou‘. Navzdory Satanovu lživému tvrzení se tehdy ještě patrně nerozvinul mýtus o nesmrtelné duši, takže Adam s Evou nemohli z tohoto mýtu čerpat žádnou falešnou útěchu. Bůh Adamovi řekl: ‚Vrátíš se do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.‘ Jehova se nezmínil o existenci nesmrtelné duše, která by dál žila v nebi, pekle, předpeklí, očistci či kdekoli jinde. (1. Mojžíšova 2:17; 3:4, 5, 19) Adam s Evou byli živými dušemi, které hřešily, a tak měly časem zemřít a přestat existovat. Bůh inspiroval krále Šalomouna, aby napsal: „Živí si . . . uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože jejich památka byla zapomenuta. Také již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.“ (Kazatel 9:5, 6)

5. Jaká je skutečná naděje pro mrtvé?

⁵ To byla skutečně pravdivá slova. Vždyť kdo vzpomíná na své předky, kteří žili před dvěma nebo třemi sty lety? Obvykle se ani neví, kde jsou pohřbeni, a pokud se to přece ví, jejich hroby jsou většinou již zanedbané. Znamená to snad, že když milovaný člověk zemře, není už pro něho naprosto žádná naděje? Neznamená. Marta řekla Ježíšovi o svém mrtvém bratru Lazarovi: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ (Jan 11:24) Hebrejci věřili, že Bůh mrtvé lidi v budoucnosti vzkřísí. Ale i přesto se rmoutili, když jim zemřel člověk, kterého milovali. (Job 14:13)

Věrní lidé, kteří truchlili

6, 7. Jak Abraham a Jákob reagovali, když pocítili následky smrti?

⁶ Skoro před čtyřmi tisíci lety, po smrti své manželky Sáry, „Abraham vešel, aby oplakával Sáru a plakal pro ni“. Tento věrný Boží služebník projevil hluboké city, když přišel o svou milovanou a věrnou manželku. Byl to statečný muž činu, a přesto se nestyděl projevit svůj žal slzami. (1. Mojžíšova 14:11–16; 23:1, 2)

⁷ Podobné to bylo i v případě Jákoba. Jak reagoval Jákob, když byl podveden a domníval se, že jeho syna Josefa zabila divoká zvěř? V 1. Mojžíšově 37:34, 35 čteme: „Nato si Jákob roztrhl přehozy a oblékl si přes boky pytlovinu a mnoho dnů truchlil nad svým synem. A všichni jeho synové a všechny jeho dcery vstávali, aby ho utěšili, ale on odmítal přijmout útěchu a říkal: ‚Vždyť v truchlení sestoupím ke svému synovi do šeolu.‘ A jeho otec pro něj dále plakal.“ Ano, truchlit nad smrtí milovaného člověka je lidské a přirozené.

8. Jak Hebrejci často vyjadřovali svůj zármutek?

⁸ Někdo by se podle novodobých nebo místních měřítek mohl domnívat, že Jákobova reakce byla nepřiměřeně dramatická. Jákob ale žil v jiné době a v jiném kulturním prostředí. V jeho případě se Bible poprvé zmiňuje o tom, že bylo zvykem projevovat zármutek tím, že se člověk oblékl do pytloviny. Avšak v Hebrejských písmech můžeme také číst, jak lidé projevovali zármutek hlasitým nářkem, skládáním žalozpěvů i tím, že seděli v popelu. Je tedy zjevné, že Hebrejci se upřímnému projevování zármutku nebránili.a (Ezekiel 27:30–32; Amos 8:10)

Jak se v Ježíšově době projevoval zármutek

9, 10. a) Jak Ježíš reagoval na Lazarovu smrt? b) Co z této reakce poznáváme o Ježíšovi?

⁹ Jak projevovali zármutek Ježíšovi první učedníci? Když například zemřel Lazar, jeho sestry Marta a Marie truchlily nad jeho smrtí se slzami a hlasitým nářkem. Jak reagoval dokonalý Ježíš, když přišel mezi ně? V Janově zprávě čteme: „Marie, když přišla tam, kde byl Ježíš, a zahlédla ho, padla mu k nohám a řekla mu: ‚Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.‘ Proto Ježíš, když viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, zasténal v duchu a znepokojil se; a řekl: ‚Kam jste ho položili?‘ Řekli mu: ‚Pane, pojď a uvidíš.‘ Ježíš proléval slzy.“ (Jan 11:32–35)

¹⁰ „Ježíš proléval slzy.“ Tato tři slova nám říkají mnoho o Ježíšově lidskosti, o jeho soucitu a o jeho pocitech. Ježíš velmi dobře věděl o vzkříšení, a přesto „zaplakal“. (Jan 11:35, Kralická bible) Zpráva dále uvádí, co říkali očití svědkové: „Podívejte se, jakou k [Lazarovi] míval náklonnost!“ Jestliže dokonalý člověk Ježíš plakal nad ztrátou přítele, pak se dnes žádný muž ani žádná žena nemusí stydět za své slzy, když truchlí nad něčí smrtí. (Jan 11:36)

Jaká je naděje pro člověka, který zemřel?

11. a) Co se můžeme naučit z biblických zpráv o tom, jak někteří lidé truchlili? b) Proč netruchlíme tak, jak truchlí lidé, kteří nemají žádnou naději?

¹¹ Jaké poučení si z těchto biblických příkladů můžeme vzít? Že truchlit je lidské a přirozené a že se nemusíme stydět, když druzí lidé náš zármutek vidí. Je sice pravda, že zármutek nad smrtí milovaného člověka je zmírněn nadějí na vzkříšení, ale přesto je to ztráta, která palčivě bolí. Roky, snad i desetiletí blízkého vztahu a společných prožitků jsou tragicky ukončeny. Jistě, netruchlíme tak, jak truchlí lidé, kteří nemají žádnou naději nebo kteří mají falešné naděje. (1. Tesaloničanům 4:13) Nejsme také v zajetí scestného mýtu o tom, že člověk má nesmrtelnou duši, která se po smrti převtělí a žije dál. Víme, že Jehova slíbil ‚nová nebesa a novou zemi, v nichž bude přebývat spravedlnost‘. (2. Petra 3:13) Bůh nám setře „každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4)

12. Jak Pavel vyjádřil, že věří ve vzkříšení?

¹² Jakou mají zemřelí naději?b Křesťanský pisatel Pavel byl inspirován, aby nám poskytl útěchu a naději: „Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt.“ (1. Korinťanům 15:26) Překlad České liturgické komise uvádí: „Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt.“ Jak si tím Pavel mohl být tak jistý? Jelikož Ježíš Kristus, který Pavla obrátil na víru a vyučil, byl sám vzkříšen z mrtvých. (Skutky 9:3–19) Proto mohl Pavel také říci: „Poněvadž je . . . smrt skrze člověka [Adama], vzkříšení mrtvých je také skrze člověka [Ježíše]. Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Korinťanům 15:21, 22)

13. Jak na Lazarovo vzkříšení reagovali očití svědkové?

¹³ Ježíšovo učení je pro nás velikou útěchou a zdrojem naděje do budoucnosti. Zamysleme se kupříkladu nad tím, co Ježíš udělal v případě mrtvého Lazara. Šel k hrobce, kde již čtvrtý den leželo Lazarovo tělo. Pomodlil se a potom „zvolal silným hlasem: ‚Lazare, pojď ven!‘ Člověk, který byl mrtev, vyšel s nohama a rukama ovázanýma obinadly a jeho tvář byla ovázána látkou. Ježíš jim řekl: ‚Rozvažte ho a ať jde.‘ “ Umíš si představit ten úžas a tu radost v očích Marty a Marie? A jak museli být překvapeni sousedé, kteří tento zázrak spatřili! Nemůžeme se divit, že mnozí z přihlížejících uvěřili v Ježíše. Avšak Ježíšovi náboženští nepřátelé se „radili, že ho zabijí“. (Jan 11:41–53)

14. Čeho bylo Lazarovo vzkříšení předzvěstí?

¹⁴ Toto nezapomenutelné vzkříšení Ježíš uskutečnil před očima mnoha svědků. Byla to předzvěst budoucího vzkříšení, které předpověděl již dříve slovy: „Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší . . . hlas [Božího Syna] a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.“ (Jan 5:28, 29)

15. Jaké doklady Ježíšova vzkříšení měli Pavel a Ananiáš?

¹⁵ Jak již bylo řečeno, apoštol Pavel věřil ve vzkříšení. Ale na čem se jeho víra zakládala? Pavel býval kdysi nechvalně proslulým Saulem, pronásledovatelem křesťanů. Z jeho jména a pověsti měli křesťané hrůzu. Cožpak to nebyl právě on, kdo schvaloval ukamenování křesťanského mučedníka Štěpána? (Skutky 8:1; 9:1, 2, 26) Ale cestou do Damašku vzkříšený Kristus nakonec přivedl Saula k rozumu a postihl ho dočasnou slepotou. Saul uslyšel hlas, který mu říkal: „ ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ Řekl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl: ‚Jsem Ježíš, kterého pronásleduješ.‘ “ Tento vzkříšený Ježíš pak dal pokyn Ananiášovi, který žil v Damašku, aby se vydal do domu, kde se Saul právě modlil, a aby mu vrátil zrak. A tak Saul i Ananiáš mohli věřit ve vzkříšení na základě toho, co osobně zažili. (Skutky 9:4, 5, 10–12)

16, 17. a) Jak víme, že Pavel nevěřil řecké představě o tom, že člověk má vrozenou nesmrtelnou duši? b) Jakou pevnou naději nám poskytuje Bible? (Hebrejcům 6:17–20)

¹⁶ Všimněme si, jak Saul, tedy apoštol Pavel, odpověděl, když byl jakožto pronásledovaný křesťan předveden před místodržitele Felixe. Ve Skutcích 24:15 čteme: „Mám naději v Boha, . . . že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ Pavel očividně nevěřil pohanským představám o tom, že lidská duše má vrozenou nesmrtelnost a vstupuje do mýtického posmrtného života či do podsvětí. Pavel věřil ve vzkříšení a o víře ve vzkříšení také vyučoval. Pro některé lidi znamená vzkříšení dar nesmrtelného života, kdy budou žít jako duchovní tvorové s Kristem v nebi. Pro většinu ostatních lidí znamená vzkříšení návrat k životu na dokonalé zemi. (Lukáš 23:43; 1. Korinťanům 15:20–22, 53, 54; Zjevení 7:4, 9, 17; 14:1, 3)

¹⁷ Bible nám tedy dává jasný slib a poskytuje pevnou naději, že mnozí lidé díky vzkříšení opět uvidí své milované, kteří zemřeli. Tito zemřelí povstanou k životu na zemi; budou však na ní žít za velmi odlišných podmínek, než jaké kolem sebe vidíme dnes. (2. Petra 3:13; Zjevení 21:1–4)

Praktická pomoc pro truchlící

18. a) Jaká užitečná publikace byla zveřejněna na sjezdech „Zbožná bázeň“? (Viz rámeček.) b) Jaké otázky je nutné ještě zodpovědět?

¹⁸ Nyní nám po zemřelém člověku zbývají jen vzpomínky a zármutek. Co máme dělat, abychom to těžké období hlubokého zármutku přečkali? Jak mohou truchlícímu pomoci jiní lidé? Jak můžeme poskytnout pomoc, když se v kazatelské službě setkáme s upřímným člověkem, který truchlí a nevidí před sebou žádnou skutečnou naději? Jakou další útěchu můžeme načerpat z Bible, pokud jde o naše milované, kteří usnuli ve smrti? Následující článek nám poskytne několik rad.

[Poznámky pod čarou]

Uměl bys odpovědět?

◻ Proč je možné říci, že smrt je nepřítel?

◻ Jakým způsobem projevovali svůj zármutek Boží služebníci v biblických dobách?

◻ Jaká je naděje pro naše milované, kteří zemřeli?

◻ Na čem Pavel zakládal svou víru ve vzkříšení?

[Rámeček na straně 8 a 9]

Praktická pomoc pro truchlícího člověka

Na sjezdech „Zbožná bázeň“, které se konaly v letech 1994 a 1995, oznámila Watch Tower Society vydání nové brožury nazvané Když zemře někdo z vašich milovaných. Tato povzbudivá publikace byla napsána tak, aby se stala útěchou pro lidi všech národů a jazyků. Zřejmě ses již přesvědčil, že obsahuje jednoduché biblické vysvětlení, co je to smrt a v jakém stavu jsou mrtví. Ještě důležitější však je to, že tato brožura zdůrazňuje Boží slib, že prostřednictvím Krista Ježíše budou lidé vzkříšeni zpět k životu na očištěnou rajskou zemi. Tato brožura poskytuje truchlícím skutečnou útěchu. Měla by tedy být užitečným nástrojem v naší křesťanské službě a měla by sloužit k roznícení zájmu o Bibli a potom k zavedení mnoha nových biblických studií. Na konci každého oddílu byly do rámečků diskrétně umístěny otázky ke studiu této brožury, s jejichž pomocí je možné s upřímným truchlícím člověkem text snadněji studovat.

[Obrázek na straně 8]

Když Lazar zemřel, Ježíš plakal

[Obrázek na straně 9]

Ježíš Lazara vzkřísil

[Podpisek obrázku na straně 7]

První truchlení, W. Bouguereau, z původní skleněné desky z Fotodramatu Stvoření, 1914