• Duch
    Hlubší pochopení Písma, 1. svazek

    • Dech; Dech života; Životní síla. Zpráva o stvoření člověka ukazuje, že Bůh vytvořil člověka z prachu zemské půdy a přistoupil k tomu, aby „vdechl [tvar slova na·fachʹ] do jeho chřípí dech [tvar slova neša·mahʹ] života, a člověk se stal živou duší [neʹfeš]“. (1Mo 2:7; viz heslo DUŠE.) Slovo neʹfeš může být doslova přeloženo jako „ten, kdo dýchá“, tedy „dýchající tvor“ — buď člověk, nebo zvíře. Výraz neša·mahʹ vlastně označuje „dýchající věc [nebo dýchajícího tvora]“ a v tomto významu se používá v podstatě jako synonymum slova neʹfeš, „duše“. (Srovnej 5Mo 20:16; Joz 10:39, 40; 11:11; 1Kr 15:29.) V 1. Mojžíšově 2:7, kde se popisuje, jak Bůh způsobil, aby Adamovo tělo ožilo, takže se člověk stal „živou duší“, je použito slovo neša·mahʹ. Jiné texty však ukazují, že nešlo jen o to, dýchat vzduch, že tedy nešlo jen o vdechování vzduchu do plic a o jeho vydechování. Například v 1. Mojžíšově 7:22, kde se popisuje zničení lidí i zvířat, kteří v době potopy nebyli v arše, čteme: „Zemřelo všechno, v jehož chřípí byl dech [tvar slova neša·mahʹ] životní síly [neboli „duch“ (ruʹach)] činný, totiž všechno, co bylo na suché půdě.“ Výraz neša·mahʹ, „dech“, je tedy přímo spojen se slovem ruʹach, které se zde vztahuje na ducha neboli životní sílu, jež působí ve všech živých tvorech — v duších —, a to v lidech i ve zvířatech.

      Dílo Theological Dictionary of the New Testament (sv. VI, s. 336) o tom říká: „Dech lze rozeznat jen podle pohybu [například podle pohybu hrudníku nebo podle rozšiřování nozder]; a je také známkou, podmínkou a nositelem života; ten se zdá být spjat zejm[éna] s dýcháním.“ Neša·mahʹ neboli „dech“ je tedy jak výsledkem působení ruʹach neboli životní síly, tak i hlavním prostředkem, jímž je tato životní síla v živých tvorech udržována. Na základě vědeckého bádání je například známo, že život je přítomen v každé ze sta bilionů buněk těla a že každou minutu sice miliardy buněk umírají, ale nové živé buňky se stále tvoří. Životní síla, která působí ve všech živých buňkách, je závislá na kyslíku, který se dýcháním vnáší do těla, a tento kyslík se krevním proudem dostává ke všem buňkám. Bez kyslíku začnou některé buňky odumírat po několika minutách, jiné za delší dobu. Bez dýchání může člověk několik minut přežít, ale pokud v jeho buňkách již není životní síla, člověk je mrtev a není v lidské moci ho oživit. Hebrejská písma, jejichž napsání inspiroval Konstruktér a Stvořitel člověka, zřejmě používají výraz ruʹach k označení této životní síly, která je skutečným principem života, a výraz neša·mahʹ k označení dýchání, kterým je životní síla udržována.