Otázky čtenářů
Nebylo snad špatné, že se Jákob vydával za Esaua, jak se o tom píše v 1. Mojžíšově 27:18, 19?
Možná ten příběh dobře znáte. Letitý Izák požádal Esaua, aby pro něj ulovil nějakou zvěř. Řekl mu: „Ať se najím, aby ti má duše požehnala, než zemřu.“ Rebeka slova svého manžela slyšela a připravila chutné jídlo. Potom Jákoba vybídla: „Přineseš [to jídlo] otci a on je sní, aby ti před svou smrtí požehnal.“ Jákob si tedy oblékl Esauovy oděvy, na krk a na ruce si nechal přivázat kůži z kůzlat a s chutným jídlem šel k otci. Když se ho Izák zeptal „kdo jsi, můj synu?“, Jákob odpověděl: „Jsem Esau, tvůj prvorozený.“ Izák mu uvěřil a požehnal mu. (1. Mojžíšova 27:1–29)
Bible sice neuvádí všechny podrobnosti o tom, proč Rebeka a Jákob jednali tak, jak jednali, nicméně ukazuje, že tato situace vyvstala neočekávaně. Měli bychom si povšimnout, že to, co Rebeka a Jákob udělali, není v Božím slově nikde ospravedlňováno, ale ani odsouzeno. Bible tedy lhaní a podvádění nepodporuje ani neomlouvá. Je v ní však popsáno pozadí oné události.
Za prvé, zpráva jasně ukazuje, že Jákob měl na rozdíl od Esaua na otcovo požehnání právo. Již dříve si totiž Jákob od svého nevděčného bratra prvorozenecká práva legálně koupil. Ten mu je prodal za jediné jídlo, aby utišil svůj hlad. Esau tedy ‚právem prvorozeného pohrdl‘. (1. Mojžíšova 25:29–34) Proto když si Jákob šel k otci pro požehnání, žádal jej pouze o to, nač měl oprávněný nárok.
Za druhé, když Izák zjistil, že požehnal Jákobovi, nesnažil se to změnit. Možná si vzpomněl, co Jehova řekl Rebece před tím, než se dvojčata narodila: „Starší bude sloužit mladšímu.“ (1. Mojžíšova 25:23) Stojí také za povšimnutí, že když se Jákob chystal odejít z Charanu, Izák ještě rozšířil požehnání, které mu už dřív dal. (1. Mojžíšova 28:1–4)
Konečně je třeba si uvědomit, že Jehova si dobře všímal toho, co se děje, a nebylo mu to lhostejné. Požehnání, jež Izák Jákobovi udělil, bylo úzce spjato se slibem, který dal Bůh Abrahamovi. (1. Mojžíšova 12:2, 3) Pokud by Bůh nechtěl, aby Jákob požehnání obdržel, mohl do té záležitosti nějak zasáhnout. Místo toho však Jákobovi svůj slib potvrdil a řekl: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny rodiny zemské půdy.“ (1. Mojžíšova 28:10–15)