Dvě nešťastné sestry, které „vystavěly dům Izraele“

BLÍŽÍ se úsvit a Lea ví, že bude brzy poznána. Jákob, v jehož náručí leží, měl už brzy zjistit, že u něj nebyla Ráchel, ale její starší sestra Lea. Na žádost svého otce se Lea — pravděpodobně zahalená v závojích — položila večer předtím na svatební lůžko, které bylo připraveno pro Jákoba a Ráchel.

Představte si, jaký pocit musel mít Jákob, když při rozednění zjistil, že byl podveden! Pobouřeně to vyčetl Leinu otci Labanovi. Mezitím Lea zřejmě přemýšlela, jakou úlohu při tomto podvodu vlastně sehrála a jaké dlouhodobé následky to může mít. Příběh Ráchel a Ley je nedílnou součástí biblických dějin. A také nám poskytuje možnost hlouběji pochopit, proč je moudré žít v monogamii a zachovávat manželskou věrnost.

Neznámý muž u studny

Sedm let předtím se Ráchel u studny setkala s neznámým mužem, který tvrdil, že je její příbuzný. Běžela tedy ke svému otci, aby mu o tom pověděla. Ukázalo se, že je to její bratranec Jákob, syn sestry jejího otce, a že je Jehovovým ctitelem. Za měsíc Jákob nabídl Labanovi, že mu bude sedm let sloužit, jestliže výměnou dostane Ráchel za manželku. Laban viděl, že jeho synovec pilně pracuje, a také věděl, že mezi jejich lidem je zvykem vstupovat do manželství s příbuznými. Proto nabídku přijal. (1. Mojžíšova 29:1–19)

Jákobova láska k Ráchel nebyla pouhým milostným poblouzněním. Sedmileté období jejich zasnoubení ,se pro jeho lásku k ní prokázalo být jako několik málo dnů‘. (1. Mojžíšova 29:20) Jákob miloval Ráchel až do konce jejího života, což svědčí o tom, že jistě měla mnoho přitažlivých vlastností.

A co Lea? Doufala také ona, že se provdá za Jehovova věrného ctitele? To Bible neuvádí. Z biblické zprávy jsou jasněji patrné Labanovy představy o jejím manželství. Když období Ráchelina zasnoubení skončilo, Laban uspořádal svatební hostinu. Ale během večera, jak říká biblická zpráva, přivedl k Jákobovi Leu, „aby měl poměr s ní“. (1. Mojžíšova 29:23)

Měla Lea v plánu, že Jákoba podvede? Nebo bylo jednoduše její povinností poslechnout otce? A kde byla Ráchel? Věděla, co se děje? Jestliže ano, jak se cítila? Mohla se vůli svého autoritativního otce vzepřít? Odpověď v Bibli nenajdeme. Ať si Ráchel a Lea myslely o té záležitosti cokoli, ta intrika potom Jákoba pobouřila. A Jákob to vyčetl Labanovi, ne jeho dcerám. Řekl mu: „Nesloužil jsem snad u tebe za Ráchel? Tak proč jsi mě ošálil?“ Jak na to Laban reagoval? Řekl: „Není zvykem . . ., že dáme mladší dceru před prvorozenou. Oslav plně týden této ženy. Potom ti jistě bude dána také tato druhá žena za službu, kterou u mne můžeš sloužit dalších sedm let.“ (1. Mojžíšova 29:25–27) A tak byl Jákob vmanévrován do polygamního manželství, které se stalo zdrojem trpké žárlivosti.

Nešťastná rodina

Jákob miloval Ráchel. Když Bůh viděl, že naproti tomu Lea je „nenáviděna“, způsobil, aby mohla mít dítě, zatímco Ráchel zůstávala neplodná. Lea však chtěla nejen mít dítě, ale také získat Jákobovu náklonnost. Když viděla, že Jákob miluje pouze Ráchel, byla nešťastná. Přesto stále doufala, že získá Jákobovu lásku. Vždyť Jákobovi porodila jeho prvního syna, Rubena, jehož jméno znamená „pohleďte, syn!“ Pro takové pojmenování svého dítěte měla Lea pádný důvod: „Je to proto, že Jehova shlédl na mou ubohost, takže mě můj manžel nyní začne milovat.“ Jákob ji ale nemiloval ani tehdy, když mu porodila dalšího syna. Tomuto synovi dala Lea jméno Simeon, což znamená „slyšení“, a to pojmenování odůvodnila: „Je to proto, že Jehova naslouchal, poněvadž jsem byla nenáviděna, a tak mi dal také tohoto.“ (1. Mojžíšova 29:30–33)

Jestliže Bůh naslouchal, znamená to, že se Lea zřejmě modlila o zlepšení své situace. Podle všeho měla tato žena víru. Její citová bolest však přetrvávala i potom, když porodila třetího syna, Leviho. Jeho jméno, které znamená „lpící“ nebo „připojený“, Lea vysvětlila slovy: „Tentokrát se můj manžel ke mně připojí, protože jsem mu porodila tři syny.“ Ale Jákob očividně vůbec nepociťoval, že by mu byla bližší. Lea se možná s touto skutečností smířila, protože jméno jejího čtvrtého syna neobsahovalo žádnou zmínku o tom, že doufá v lepší vztahy s Jákobem. Pojmenování Juda spíš vyjadřovalo její vděčnost Bohu. Jméno Juda znamená „chvalořečený“ nebo „předmět chvalořečení“. Lea jednoduše řekla: „Tentokrát budu chvalořečit Jehovovi.“ (1. Mojžíšova 29:34, 35)

Je pravda, že Lea nebyla šťastná, ale ani Ráchel na tom nebyla lépe. Prosila Jákoba: „Dej mi děti, nebo jinak budu mrtvou ženou.“ (1. Mojžíšova 30:1) Ráchel věděla, že ji Jákob miluje, ale velmi si přála stát se matkou. Lea děti měla, ale postrádala lásku. Každá z nich toužila po tom, co měla ta druhá, a žádná z nich nebyla šťastná. Obě Jákoba milovaly a chtěly s ním mít děti. Každá žárlila na tu druhou. To byla pro celou rodinu opravdu žalostná situace!

Děti pro Ráchel?

Na neplodnost se tehdy pohlíželo jako na postižení. Bůh slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jejich rodina zplodí „semeno“, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny rodiny. (1. Mojžíšova 26:4; 28:14) Ale Ráchel byla bezdětná. Jákob usoudil, že pouze Bůh by mohl Ráchel dát syny a umožnit jí, aby i ona měla podíl na takovém požehnání. Ráchel však byla netrpělivá. „Tady je má otrokyně Bilha,“ řekla. „Měj s ní poměr, aby mi porodila na kolena a abych já, ano já, dostala děti od ní.“ (1. Mojžíšova 30:2, 3)

Pro nás snad může být obtížné pochopit postoj, který Ráchel projevila. Po celém Blízkém východě však byly objeveny starověké manželské smlouvy, které dokládají, že bylo přijatelným zvykem, když neplodná manželka dala svému manželovi k dispozici služku, aby s ní zplodil dědice.a (1. Mojžíšova 16:1–3) V některých případech pak byly děti otrokyně považovány za děti manželčiny.

Když Bilha porodila chlapce, Ráchel s radostí řekla: „Bůh jednal jako můj soudce a také naslouchal mému hlasu, takže mi dal syna.“ Pojmenovala ho Dan, což znamená „soudce“. Také ona se modlila o ulehčení své těžké situace. Když se Bilze narodil druhý syn, Naftali, jehož jméno znamená „mé zápasení“, Ráchel řekla: „Usilovným zápasením jsem zápasila se svou sestrou. Vyšla jsem také vítězně.“ Jména synů svědčí o tom, že tyto sestry mezi sebou soupeřily. (1. Mojžíšova 30:5–8)

Ráchel si možná myslela, že jedná v souladu se svými modlitbami, když dává Jákobovi za manželku Bilhu. Ale to nebyl způsob, kterým by dostala děti od Boha. Plyne z toho určité poučení. Když Jehovu naléhavě o něco prosíme, neměli bychom ztrácet trpělivost. Jehova může naše modlitby vyslýchat nepředvídanými způsoby a v době, kdy to nejméně očekáváme.

Lea se obávala, aby ji Ráchel nepředčila, a proto také dala Jákobovi za manželku svou služku, Zilpu. A ta porodila nejprve Gada a potom Ašera. (1. Mojžíšova 30:9–13)

Soupeření mezi Ráchel a Leou objasňuje příhoda, v níž šlo o mandragory, které našel Lein syn Ruben. O těchto plodech si tehdy lidé mysleli, že napomáhají k početí. Když Ráchel Leu prosila, aby jí několik mandragor dala, Lea na to trpce řekla: „Je to málo, že jsi mi vzala manžela, a teď mi také bereš mandragory mého syna?“ Někteří komentátoři chápou tato slova v tom smyslu, že Jákob býval s Ráchel častěji než s Leou. Ráchel si možná uvědomila, že Lea je rozhořčena oprávněně. Odpověděla totiž: „Proto si dnes v noci lehne s tebou výměnou za mandragory tvého syna.“ Když tedy Jákob přišel večer domů, Lea mu oznámila: „Se mnou budeš mít poměr, protože jsem tě najala přímo za mandragory svého syna.“ (1. Mojžíšova 30:15, 16)

Když Lea porodila pátého a šestého syna, Isachara a Zebulona, prohlásila: „Konečně mě bude můj manžel snášet, protože jsem mu porodila šest synů.“b (1. Mojžíšova 30:17–20)

Mandragory však Ráchel k početí nepomohly. Když konečně po šesti letech manželství otěhotněla a porodila Josefa, bylo to proto, že si Jehova na ni „vzpomněl“ a její modlitby vyslyšel. Teprve tehdy mohla Ráchel říci: „Bůh odňal mou pohanu.“ (1. Mojžíšova 30:22–24)

Úmrtí a dědictví

Ráchel zemřela při porodu svého druhého syna, Benjamína. Jákob ji opravdu miloval a k jejím dvěma synům pociťoval velkou lásku. Ještě po mnoha letech, na sklonku svého života, vzpomínal na to, jak svou milovanou Ráchel předčasně ztratil. (1. Mojžíšova 30:1; 35:16–19; 48:7) O smrti Ley nevíme nic. Víme jen to, že ji Jákob pohřbil v jeskyni, kde chtěl být pohřben také on. (1. Mojžíšova 49:29–32)

Ve svém stáří Jákob připustil, že jeho život, k němuž patřily i rodinné záležitosti, byl plný tísně. (1. Mojžíšova 47:9) Plný tísně byl bezpochyby i život Ley a Ráchel. Z jejich zážitků jasně vidíme smutné následky polygamie a je z nich také patrné, proč Jehova ustanovil, že muž má mít jednu manželku. (Matouš 19:4–8; 1. Timoteovi 3:2, 12) Když se romantické či sexuální zájmy manžela nebo manželky neomezují na jednu osobu — na vlastního manželského partnera — vzniká žárlivost. To je jedním z důvodů, proč Bůh zakazuje smilstvo a cizoložství. (1. Korinťanům 6:18; Hebrejcům 13:4)

V každém případě Bůh pokračoval — a stále pokračuje — v uskutečňování svého záměru a používá při tom nedokonalé, ale věrné muže a ženy. Obě sestry měly své slabosti, jako je máme i my. Prostřednictvím těchto žen však Jehova začal plnit slib, který dal Abrahamovi. Plným právem bylo řečeno, že Ráchel a Lea „vystavěly dům Izraele“. (Rut 4:11)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

Lea i Ráchel toužily po tom, co měla ta druhá, a ani jedna z nich nebyla šťastná

[Obrázek na straně 10]

Z Jákobových 12 synů vzešel izraelský národ