Aby Jehova prosadil právo, vynesl nad první lidskou dvojicí a nad hadem, který představoval Ďábla, svůj první rozsudek. Trestem za to, že neposlechli Boha, což se rovnalo vzpouře proti svrchovanosti Vládce vesmíru, byla smrt. (1Mo 2:17)

Je tedy zřejmé, že Bůh stanovuje měřítko toho, co je dobré a co je špatné; člověk nemá právo o tom rozhodovat nezávisle na Bohu. Ačkoli Adam přestoupil Boží výslovný zákon, odpovědnost za tento přestupek nenese Jehova, „vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi [tvar slova ka·kosʹ] ani sám nikoho nezkouší. Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní touhou.“ (Jk 1:13, 14; 1Mo 2:16, 17; 3:17–19)