ŽEBRO

V lidském těle je 24 těchto dlouhých tenkých, zahnutých kostí, které obepínají hrudní dutinu. Jsou uspořádány do 12 párů a tvoří koš, který chrání srdce a plíce. V morku žeber se tvoří krev.

Když Bůh tvořil ženu, neudělal ji odděleně od muže tak, že by ji stvořil z prachu země, jako stvořil Adama. Bůh vzal z Adamova boku žebro a z něj pro Adama vytvořil dokonalý protějšek, ženu Evu. (1Mo 2:21, 22) Adam přesto zůstal dokonalým člověkem a nyní byl jako ‚kost z kosti a tělo z těla‘ sjednocen se svou manželkou. (1Mo 2:23; 5Mo 32:4) Navíc tím nebyly porušeny Adamovy pohlavní buňky, takže nebyla ovlivněna stavba žeber jeho dětí, chlapců ani děvčat. Muži i ženy mají 24 žeber.

Je zajímavé, že žebro, které je z těla vyňato, znovu doroste, pokud je tam ponechána okostice (periost, blána z vazivové tkáně, která kost pokrývá). Zda Jehova Bůh tento postup použil, či nikoli, Bible neříká; jako Stvořitel člověka však Bůh o této neobvyklé vlastnosti žeber jistě věděl.

Slovo „žebro“ se v Bibli opět objevuje v Danielově popisu vidění, které mu dal Bůh během vlády babylónského krále Belšacara. Po prvním divokém zvířeti, které představovalo dynastii babylónských vládců, následovalo divoké zvíře podobné medvědovi, které znázorňovalo ‚krále‘ neboli královskou linii světových vládců Médo-Persie. Toto divoké zvíře podobné medvědovi mělo v tlamě tři žebra. Tato žebra mohou znamenat, že ‚král‘ symbolizovaný medvědem prováděl své výboje třemi směry, přesně jak to dělala Médo-Persie. Číslo tři se v Písmu používá jako symbol intenzity nebo zdůraznění, a proto tři žebra mohou také zdůrazňovat nenasytnost, s jakou tento symbolický medvěd dobýval území. (Da 7:5, 17; viz heslo ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM].)