Co říká Bible

Manželství, nebo společné soužití?

„KDY se vezmeme?“ Ještě před 35 lety o této otázce při zásnubách uvažovaly zamilované páry. Dnes je však velká pravděpodobnost, že si tuto otázku položí dvě osoby, které již spolu nějaký čas žijí. Doba se změnila a s ní se změnily i postoje k manželství. Co je tedy lepší: Vstoupit do manželství, nebo se prostě nastěhovat k tomu, koho si vyvolíte?

Průzkumy ukazují, že v Brazílii, Francii, Spojených státech, Švédsku a v mnoha dalších zemích je společné soužití partnerů bez manželství v módě. Je to snad v souladu s moderní morálkou, ale není to nic nového. Opravdu nové jsou v této věci postoje lidí. Co se kdysi považovalo za život v hříchu, to nyní mnozí lidé omlouvají nebo schvalují jako něco zcela správného.

Má společné soužití své výhody?

Někteří lidé poukazují na to, že společné soužití partnerů je rozumné, neboť jim umožňuje dobře se poznat, než vstoupí do trvalejšího, manželského svazku. Někteří lidé vyzdvihují ještě další výhody tohoto uspořádání: Takový pár může snížit své výdaje, protože budou nájem platit společně; mohou být nezávislí na rodičích; získají potřebného společníka pro život, a to se týká i sexuální oblasti. Starší nemanželské páry zase říkají, že při společném soužití nepřicházejí o sociální podporu, kterou jim poskytuje stát.

Proti společnému soužití partnerů bez manželství však existuje jeden závažný argument: Kterýkoli z nich může takové uspořádání kdykoli ukončit tím, že se jednoduše sebere a odejde. Francouzský deník Le Monde uvedl, že ve Švédsku a Norsku polovina nemanželských svazků nepřetrvá ani dva roky a 60 až 80 procent partnerů se rozchází do pěti let.

Manželství — lepší cesta

Zastánci společného soužití snad poukazují na oddací list jako na pouhý „kus papíru“, něco bez skutečné praktické hodnoty. S tímto postojem se ztotožňují televizní seriály a filmy a také se odráží v životě slavných osobností. Zvažme tedy nyní skutečnou hodnotu, kterou tento „kus papíru“ má.

Když uzavíráte nějakou obchodní smlouvu, kupujete určitý majetek nebo někomu půjčujete peníze, proč si při tom necháte důležité údaje zaznamenat, nebo si je dokonce necháte potvrdit od notáře? Jedním důvodem je to, že obě strany učinily určitý závazek a pro oba účastníky je výhodné, aby byly smluvní podmínky zaznamenány písemně. Pokud například jeden z účastníků zemře, ztratí se nebo třeba přijde o paměť, smluvní podmínky jsou stále právně závazné. A totéž se vztahuje na manželství. Jestliže jeden z manželů nebo oba zemřou, činí zákon ve většině zemí opatření pro zbylé členy rodiny. V případě společného soužití partnerů to tak obvykle není. Tento závazek je rozhodujícím rozdílem mezi společným soužitím a manželstvím. A oddací list manželskému páru připomíná, že mají závazek milovat se, vzájemně se ctít, pěstovat k sobě náklonnost a také poukazuje na právní aspekty manželského slibu.

Jedna vdaná žena se o tom vyjádřila následovně: „Možná jsem staromódní, ale manželský závazek mi dává větší pocit jistoty.“ V jejím výroku se odráží to, co Bůh sdělil prvnímu lidskému páru, který spojil manželstvím: „Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“a (1. Mojžíšova 2:24) To je naprostá jednota! Ano, svazek „jednoho těla“ je možný pouze v úplném, právně závazném, výlučném celoživotním uspořádání — nikde jinde.

Někteří lidé nicméně poukazují na to, že znají páry, které spolu žijí bez manželství, a přesto jsou jejich vztahy pevné.

„Ať vstoupí do manželství“

Bible předkládá lidem nejlepší důvody pro to, aby nežili společně bez manželství. „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky,“ uvádí Hebrejcům 13:4. Bible říká jasně a jednoduše, že společné soužití bez manželství je smilstvo. Co je míněno slovem „smilstvo“? Jeden slovník je popisuje jako „sexuální styk mezi jinými lidmi než manželem a jeho manželkou“. Abychom mohli mít dobré svědomí, musíme se řídit touto biblickou radou: ‚Bůh chce, abyste se zdržovali smilstva.‘ — 1. Tesaloničanům 4:3.

Ale co když má někdo problém s tím, aby ovládal své sexuální žádosti? Apoštol Pavel napsal: „Nemají-li sebeovládání, ať vstoupí do manželství, neboť je lepší vstoupit do manželství než planout vášní.“ A opět: „Jestliže si však někdo myslí, že se chová nepatřičně ke svému panenství. . . ať vstoupí do manželství.“ (1. Korinťanům 7:9, 36) Povšimněte si, že Pavel neřekl, aby ‚udělali, co chtějí, a prostě se k někomu nastěhovali‘, ale řekl: „Ať vstoupí do manželství.“

Manželství by se však nemělo brát jako pouhý prostředek k uspokojování sexuálních žádostí. Budoucí manželé by se měli před vstupem do manželství dobře poznat. Ale jak to lze uskutečnit, když spolu nebudete žít? Čestně rozvíjená známost k tomu poskytuje hojné příležitosti. Měli byste vědět, co očekáváte od manželství i od svého druha. Jaké jsou vaše potřeby v tělesném, citovém a duchovním ohledu? Může vám je pomoci uspokojovat osoba, kterou máte na mysli jako svého budoucího manželského partnera? — Matouš 5:3.

Poté, co jsme o našem tématu uvažovali, budete bezpochyby souhlasit, že pokud jde o výběr mezi společným soužitím a manželstvím, je ta druhá cesta lepší. Když spolu dva lidé žijí v manželství, netrpí pocity viny a nemají nějaké obavy a mohou se těšit z úcty svých přátel a příbuzných. Jejich děti neponesou citové šrámy kvůli tomu, že jsou nemanželské. A nejdůležitější je, že takoví lidé dělají radost Bohu tím, že prokazují úctu jeho manželskému uspořádání.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Svatba v 16. století

[Podpisek]

Venkovská svatba od Pietera Bruegela staršího, 16. století

S laskavým svolením Kunsthistorisches Museum, Wien