Smrtonosný hladomor v čase hojnosti
„Moji sluhové budou jíst, ale vy budete hladovět.“ — IZAJÁŠ 65:13.
1, 2. a) S jakým problémem marně zápasí národy? b) Na jakou realistickou naději poukazuje Bible?
NAD celým světem visí přízrak hladomoru. Úvodník v „The Boston Globe“ (čti dz bostn gloub) uvádí: „Svět, kde téměř miliarda lidí žije na pokraji hladovění, musí najít cesty, jak by pomohl nejchudším národům, aby se těšily z hojnosti, jež se alespoň trochu podobá té, kterou sklízí bohaté národy.“ Ani takzvané technicky vyspělé národy však nemohou tvrdit, že se jich vůbec netýká nedostatek potravin. Ani jim se nepodařilo přijít s programem, který by zajišťoval, že všichni jejich občané budou mít co jíst. Humanisté, kteří o to mají starost, zápasí s narůstajícím problémem. Existuje řešení?
2 Výše citovaný úvodník připustil: „Nejvíce skličujícím rysem podvýživy. . .je to, že svět je zjevně schopen uživit každého.“ Přesto se metla hladomoru a podvýživy stále šíří. Proč je to tak? Náš milující stvořitel se štědře postaral o množící se miliardy obyvatel země. Když připravoval zemi jako domov pro člověka, dal jí schopnost rodit hojně, víc než dostatečně pro všechny. (Žalm 72:16–19; 104:15, 16, 24) I v těchto obtížných časech jsme ujišťováni, že Ten, kdo se o nás velkolepě stará, poskytne dostatek potravy pro ty, kteří hledají u správného zdroje. Prostřednictvím toho, jehož dal jako velkého správce nad potravinami, nám říká: „Neustále. . . hledejte nejprve království a [Boží] spravedlnost a to všechno ostatní [hmotné potřeby k životu] vám bude přidáno.“ — Mat. 6:33; 1. Jana 4:14.
SMRTONOSNÝ HLADOMOR
3. Jaký hladomor je nejpříznačnější a jak byl předpovězen?
3 Nejpříznačnější je dnes na zemi politováníhodný duchovní hladomor. Přímo souvisí s nedostatkem pokoje. Lidstvo se potácí a zoufale hledá východisko. Všemohoucí Bůh způsobil, aby jeho prorok napsal o této situaci již před staletími slova: „ ‚Pohleďte, přicházejí dny,‘ je výrok svrchovaného Pána Jehovy, ‚a chci poslat do země hlad, hlad ne po chlebu a žízeň ne po vodě, ale po slyšení Jehovových slov. A budou jistě vrávorat od moře až zas k moři a od severu až k východu slunce. Budou se toulat a přitom hledat Jehovovo slovo, ale nenajdou je.‘ “ — Amos 8:11, 12.
4, 5. a) Proč někteří nenalézají Boha, přestože po něm pátrají? b) Jak se lišil Ježíš od náboženských vůdců své doby? (Mat. 15:1 až 14)
4 Existuje však z toho východisko? Apoštol Pavel říká, že ano, a povzbuzuje nás slovy: „Ten Bůh, který učinil svět. . . vymezil ustanovená období a stanovené hranice lidského přebývání, aby hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a opravdu jej najít, ačkoli ve skutečnosti není daleko od nikoho z nás.“ — Sk. 17:24–27.
5 Jestliže Bůh „není daleko od nikoho z nás“, proč po něm tak mnozí hmatají, a přece ho nemohou najít? Protože ho hledají na nesprávných místech. Kolik těch, kteří si říkají křesťané, se osobně radí se základní učebnicí křesťanství, Svatou biblí? Kolik takzvaných „pastýřů“ používá Boží slovo při vyučování „oveček“? (Srovnej Ezekiela 34:10.) Ježíš řekl pyšným náboženským vůdcům ve své době, že neznají „ani Písma ani Boží moc“. (Mat. 22:29; Jan 5:44) Ježíš však znal Písma a také jim vyučoval lidi, které litoval, „protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. — Mat. 9:36.
JAKÝ ČAS HOJNOSTI?
6. Jaké ujištění dává Jehova svým služebníkům ohledně duchovní hojnosti?
6 Jehova uklidňuje a povzbuzuje ty, kteří se ho upřímně snaží poznat. Když kárá falešné náboženské pastýře, říká prostřednictvím svého proroka Izajáše: „Pohleďte, moji sluhové budou jíst, ale vy budete hladovět. Pohleďte, moji sluhové budou pít, ale vy budete žíznit. Pohleďte, moji sluhové se budou radovat, ale vy utrpíte hanbu.“ (Iz. 65:13, 14) Ale jak opatřuje Bůh hojnost pro své sluhy? Co máme dělat, abychom se s radostí podíleli na jeho opatření pro záchranu života navzdory dnešnímu duchovnímu hladomoru?
7. Jaké starověké drama nám bylo z lásky poskytnuto, aby nás dnes povzbudilo?
7 Jelikož přežití tak plně závisí na znalosti Božích požadavků a na tom, že budeme s vírou jednat podle nich, měli bychom rádi jít k Božímu slovu, snažit se poznat Boží vůli vzhledem k nám a rozpoznat způsob, jímž s námi Bůh jedná. (Jan 17:3) Proto budeme nyní uvažovat o biblickém dramatu, které je obdobou toho, co se dnes děje. Ústřední postavou tohoto dramatu je patriarcha Josef. Tak, jako Jehova učinil moudré opatření pro svůj lid prostřednictvím Josefa, láskyplně vede i dnes ty, kteří ho hledají. — Srovnej Římanům 15:4; 1. Korinťanům 10:11, poznámku v „Bibli s odkazy“ (angl.); Galaťanům 4:24.
JOSEF, ZACHRÁNCE ŽIVOTA
8, 9. a) Jaké obdoby Josefa, Jákoba a faraóna nalézáme v pozdějších dobách? b) Jak se může splňování týkat i nás?
8 Josef, syn Jákobův, sehrál pozoruhodnou úlohu jako zachránce života. Zobrazuje to něco pro pozdější dobu? Zamysleme se tedy nad tím, jak Josef snášel od bratrů nezasloužené zacházení, jak se vypořádal se zkouškami a těžkostmi v cizí zemi, zamysleme se nad jeho neotřesitelnou vírou, nad tím, jak zachovával ryzost a jak byl v čase katastrofálního hladomoru povýšen do postavení moudrého správce. (1. Mojž. 39:1–3, 7–9; 41:38–41) Nevidíme obdobu v životním běhu Ježíše?
9 Prostřednictvím strastí se stal Ježíš chlebem života ve světě, který hladoví „po slyšení Jehovových slov“. (Amos 8:11; Hebr. 5:8, 9; Jan 6:35) Svým vztahem k Josefovi nám Jákob i farao připomínají Jehovu a to, co vykonává prostřednictvím svého Syna. (Jan 3:17, 34; 20:17; Řím. 8:15, 16; Luk. 4:18) Na tomto dramatu ze skutečného života se podíleli i jiní a budeme se zájmem uvažovat o jejich úlohách. Bezpochyby nám to připomene naši vlastní závislost na větším Josefovi, Kristu Ježíši. Jsme vděční za to, že nás ochraňuje před smrtonosným hladomorem během těchto stále se horšících „posledních dnů“. 2. Tim. 3:1, 13.
DRAMA SE ROZVÍJÍ
10. a) Jak byl Josef připraven na odpovědnou úlohu, kterou měl zastávat? b) Jaké vlastnosti projevil už v mládí?
10 Za Josefových dnů nemohl žádný člověk předem vědět, jaké předsevzetí má Jehova se svým lidem. Ale v době, kdy byl Josef povolán k plnění své životně důležité úlohy, byl již Jehovou vyškolen a zdokonalen, pokud šlo o způsobilost. O jeho raném životě nám říká zpráva: „Když bylo Josefovi sedmnáct let, dohlížel se svými bratry na ovce ve stádu bravu; a protože byl pouhý chlapec, byl se syny manželek svého otce, se syny Bilhy a Zilpy. Tak o nich Josef přinesl jejich otci špatnou zprávu.“ (1. Mojž. 37:2) Byl věrně oddán zájmům svého otce, stejně jako byl Ježíš bezvýhradně oddaný v péči o Otcovo stádo uprostřed „nevěřící a převrácené generace“. — Mat. 17:17, 22, 23.
11. a) Proč Josefa jeho nevlastní bratři nenáviděli? b) V jaké podobné situaci byl Ježíš?
11 Josefův otec Izrael si jej zamiloval víc než všechny jeho bratry a projevil mu přízeň tím, že mu nechal udělat dlouhý pruhovaný oděv podobný košili. Proto začali Josefa jeho nevlastní bratři „nenávidět a nebyli schopni s ním pokojně promluvit“. Další důvod k nenávisti proti němu našli, když měl dva sny, které si vyložili tak, že on bude nad nimi panovat. Podobně začali nenávidět předáci Židů Ježíše pro jeho věrnou oddanost, jeho přesvědčivé vyučování a pro to, jak mu Jehova nesporně žehnal. — 1. Mojž. 37:3–11; Jan 7:46; 8:40.
12. a) Proč měl Jákob starost o blaho svých synů? b) Jakou obdobu shledáváme mezi jednáním Josefa a Ježíše?
12 Po čase pásli Josefovi bratři ovce poblíž Šechemu. Josefův otec měl přirozeně starost, protože právě tam Šechem zneuctil Dinu a Simeon a Levi se svými bratry pobili muže z onoho města. Jákob požádal Josefa, aby šel za nimi, podíval se, jak se jim daří, a přinesl mu zprávu. Josef nedbal na nevraživost bratrů vůči němu a okamžitě se je vydal hledat. Podobně i Ježíš rád přijal Jehovovo pověření tady na zemi, přestože znamenalo velké utrpení během doby, kdy se bude zdokonalovat jako Hlavní prostředník záchrany. Svou vytrvalostí se stal Ježíš znamenitým příkladem pro nás všechny. — 1. Mojž. 34:25–27; 37:12–17; Hebr. 2:10; 12:1, 2.
13. a) Jak dali Josefovi bratři průchod své nenávisti? b) K čemu lze přirovnat Jákobův zármutek?
13 Deset nevlastních bratrů vidělo už z dálky přicházet Josefa. Okamžitě proti němu vzplál jejich hněv a plánovali, jak by se ho zbavili. Ale Ruben je v obavě o svou odpovědnost prvorozeného přesvědčil, aby hodili Josefa do vyschlé studny a chtěl se později vrátit a osvobodit ho. Mezitím však Juda přesvědčil své bratry, aby Josefa prodali za otroka Išmaelitům, jejichž karavana procházela kolem. Bratři potom vzali Josefův dlouhý oděv, namočili jej v kozlí krvi a poslali otci. Když jej Jákob prozkoumal, zvolal: „To je dlouhý oděv mého syna! Muselo ho sežrat zlé divoké zvíře! Josef je jistě roztrhán na kusy!“ Podobný zármutek musel cítit Jehova, když Ježíš při plnění svěřeného úkolu na zemi trpěl. — 1. Mojž. 37:18–35; 1. Jana 4:9, 10.
JOSEF V EGYPTĚ
14. Jaký prospěch můžeme dnes mít z tohoto starověkého dramatu?
14 Nesmíme usuzovat, že splňování dramatických událostí, jež se týkaly Josefa, probíhá v přesném časovém sledu. Spíše tam nalézáme řadu vzorů, které dnes slouží pro naše poučení a povzbuzení. Jak říká apoštol Pavel: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a útěchy z Písem. Ať dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejné smýšlení, jako měl Kristus Ježíš, abyste shodně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ — Řím. 15:4–6.
15. Proč se Josefovi a Potifarovu domu dobře vedlo?
15 Josef byl odveden do Egypta a tam prodán Egypťanovi jménem Potifar, veliteli faraónovy tělesné stráže. Jehova prokazoval, že je s Josefem, který žil nadále podle znamenitých zásad, jež mu vštípil jeho otec, ačkoli byl daleko od otcovského domu. Josef neopustil Jehovovo uctívání. Jeho pán, Potifar, ocenil Josefovy vynikající vlastnosti a dosadil ho nad celou svou domácností. Jehova stále žehnal Potifarovu domu kvůli Josefovi. — 1. Mojž. 37:36; 39:1–6.
16, 17. a) Jak podstoupil Josef další zkoušku ryzosti? b) Jaký vývoj událostí ukazuje Josefova zkušenost ve vězení?
16 Tu se Potifarova manželka pokoušela Josefa svést. Jednoho dne ho chytila za oděv, ale on jí ho nechal v ruce a utekl. Před Potifarem obvinila Josefa, že jí činil nemravné návrhy, a Potifar dal Josefa uvrhnout do vězení. Nějaký čas byl Josef v železných okovech. Ale přes všechny strasti pobytu ve vězení stále prokazoval, že je mužem ryzosti. Strážce vězení ho tedy dosadil nad všemi vězni. — 1. Mojž. 39:7–23; Žalm 105:17, 18.
17 Během času se faraónovi znelíbil jeho vrchní číšník a vrchní pekař. Byli uvězněni. Josef byl přidělen k jejich obsluze. Jehova opět řídil záležitosti. Oba dvorní úředníci měli sny, které je zarazily. Josef nejprve zdůraznil, že „výklady patří Bohu“, a pověděl jim, co sny znamenaly. A právě tak, jak jim to Josef naznačil, bylo po třech dnech (o faraónových narozeninách) vrchnímu číšníkovi vráceno jeho postavení, ale vrchní pekař byl oběšen. — 1. Mojž. 40:1 až 22.
18. a) Jak byl Josef připomenut? b) Co bylo obsahem faraónových snů?
18 Přestože Josef snažně prosil číšníka, aby s faraónem promluvil v jeho prospěch, uplynuly dva roky, než si ten muž na Josefa vzpomněl. A to jen proto, že farao měl dvakrát za jednu noc zarážející sny. Když žádný z králových kněží provozujících magii nedokázal rozluštit jejich smysl, řekl číšník faraónovi, že Josef umí vykládat sny. Farao tedy pro Josefa poslal a ten pokorně poukázal na zdroj pravých výkladů: „Bůh faraonovi ohlásí blaho.“ Potom egyptský panovník vyprávěl Josefovi následující sny:
„Ve svém snu jsem najednou stál na břehu řeky Nilu. A tu z řeky Nilu vystupovalo sedm krav tučného masa a krásných tvarů a popásaly se na nilské trávě. A pojednou za nimi vystupovalo sedm jiných krav, ubohých a velmi špatných tvarů a chudých na maso. V celé egyptské zemi jsem totiž neviděl něco tak špatného jako právě je. A vyhublé a špatné krávy začaly požírat těch prvních sedm tučných krav, takže přišly do jejich břicha, a přece se nedalo poznat, že přišly do jejich břicha, neboť jejich vzhled byl stejně špatný jako na začátku. . .
Potom jsem ve svém snu viděl, a tu na jednom stéble vzcházelo sedm klasů, plných a pěkných. A najednou po nich vyrůstalo sedm klasů, scvrklých, hubených, sežehlých východním větrem. A hubené klasy začaly polykat těch sedm pěkných klasů. Předložil jsem to tedy kněžím provozujícím magii, ale nikdo mi nepověděl.“ — 1. Mojž. 40:23–41:24.
19. a) Jak projevil Josef pokoru? b) Jaké poselství přinesl výklad snů?
19 Byly to zvláštní sny. Jak by je mohl někdo vysvětlit? Josef to dokázal, ale ne pro svou vlastní slávu. Řekl: „Faraónův sen je jen jeden. Co pravý Bůh dělá, . . . dal faraónovi vidět.“ Pak Josef odhalil mocné prorocké poselství oněch snů slovy:
„Přichází sedm let s velkým nadbytkem v celé egyptské zemi. Ale po nich jistě povstane sedm let hladomoru a na všechen nadbytek v egyptské zemi se jistě zapomene a hladomor prostě stráví zemi. . . A skutečnost, že se sen faraonovi dvakrát opakoval, znamená, že je to od pravého Boha pevně stanoveno a pravý Bůh to spěchá vykonat.“ — 1. Mojž. 41:25–32.
20, 21. a) Jak reagoval farao na výstrahu? b) Jak je v tomto bodě možné srovnat Josefa a Ježíše?
20 Co mohl farao udělat vzhledem k nadcházejícímu hladomoru? Josef doporučil, aby farao učinil přípravy tím, že nad zemí dosadí rozvážného a moudrého muže, aby uložil nadbytečnou sklizeň za dobré roky. Farao již rozeznal Josefovy vynikající vlastnosti. Sňal s ruky svůj pečetní prsten a dal jej na ruku Josefovi, čímž ho ustanovil nad celou egyptskou zemí. — 1. Mojž. 41:33–46.
21 Když stál Josef před faraónem, bylo mu třicet let, stejně jako Ježíšovi, když byl pokřtěn a začal svou životodárnou službu. Následující článek ukáže, jak byl Josef použit Jehovou pro předstínění Jehovova „hlavního prostředníka a zachránce“ v čase duchovního hladomoru se zvláštním vztahem k dnešku. — Sk. 3:15; 5:31.
Jak odpovíš?
◆ V jakém dvojím smyslu hrozí hladomor dnes?
◆ Jaké znamenité vlastnosti pěstoval Josef, když byl s nevlastními bratry?
◆ Čemu se můžeme naučit z Josefových počátečních zkušeností v Egyptě?
◆ O čem nás ujišťuje Jehovova starost o Josefa a hladovějící lid?
[Rámeček na straně 13]
Autor sloupku v „The Sunday Star“ (Toronto, 30. března 1986) řekl o takzvaných hlavních církvích: „Selhávají tam, kde mají navázat kontakt s hlubokým duchovním hladem dnešních mužů, žen a mládeže.“