Naslouchejte hlasu svého svědomí

„Lidé z národů, kteří nemají [Boží] zákon, činí přirozeně věci zákona.“ (ŘÍMANŮM 2:14)

1, 2. (a) Jak mnozí lidé projevili zájem o druhé a pomohli jim? (b) Z jakých biblických příkladů je vidět, že někteří lidé projevili zájem o druhé?

DVACETILETÝ mladík dostal na nástupišti v metru epileptický záchvat a spadl do kolejiště. Jeden z okolostojících to uviděl, bez váhání pustil své dvě dcery, které držel za ruku, a skočil za ním. Epileptika vtáhl mezi koleje a zalehl ho vlastním tělem, aby jej ochránil před přijíždějícím vlakem. Ten jim se skřípěním zastavil nad hlavou. Někteří lidé by toho odvážného muže označili za hrdinu, ale on řekl: „Udělal jsem to proto, že jsem mu chtěl pomoct, a ne proto, aby mě druzí chválili a oslavovali.“

² Možná i vy víte o někom, kdo podstoupil nějaké riziko, aby druhým pomohl. Mnozí lidé tak jednali během druhé světové války, když doma ukrývali cizí lidi. Vzpomeňme si také na zkušenost apoštola Pavla, který spolu s 275 pasažéry ztroskotal na Maltě, poblíž Sicílie. Místní obyvatelé těmto cizincům přišli na pomoc a projevili jim „mimořádnou lidskou laskavost“. (Skutky 27:27–28:2) Nebo si připomeňme třeba izraelskou dívenku, jež sice neriskovala svůj život, ale přesto projevila laskavý zájem o jednoho ze Syřanů, kteří ji zajali. (2. Královská 5:1–4) A nezapomeňme ani na Ježíšovo známé podobenství o milosrdném Samaritánovi. Kněz a Levita si polomrtvého Žida vůbec nevšímali, ale Samaritán se velmi namáhal, aby mu pomohl. Už po celá staletí toto podobenství silně působí na lidi z různých kultur. (Lukáš 10:29–37)

3, 4. Jakou překážku pro teorii evoluce představuje všeobecně rozšířený altruismus?

³ Je pravda, že žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, protože mnozí lidé jsou „suroví“ a „bez lásky k dobru“. (2. Timoteovi 3:1–3) Přesto však zřejmě každý z nás byl svědkem nějakého laskavého skutku, a možná jsme z něj měli užitek i my sami. Vrozená touha pomáhat druhým lidem i za cenu osobních obětí je tak rozšířená, že se často označuje jako „lidskost“.

⁴ Taková ochota pomáhat, i když nás to osobně něco stojí, se dá pozorovat ve všech rasách a kulturách. To je však v příkrém rozporu s názorem, že jsme se vyvinuli podle „zákona džungle“, kde „přežívá ten nejsilnější“. Francis S. Collins, genetik, který vedl vědecký tým financovaný americkou vládou, jehož cílem bylo rozšifrovat lidský genom (DNA), jednou řekl: „Nesobecký altruismus představuje pro evolucionisty závažnou překážku. . . . Nemůžeme ho vysvětlit působením sobeckých genů jedince, jejichž účelem je prosadit se.“ Zmíněný genetik také uvedl: „Někteří lidé se chovají nezištně i k těm, kteří stojí mimo jejich skupinu a s nimiž nemají naprosto nic společného. . . . Nezdá se mi, že by bylo možné vysvětlit [takové jednání] darwinovským modelem.“

„Hlas svědomí“

 5. Co lze u lidí často pozorovat?

⁵ Pokud jde o altruismus neboli nesobeckost, dr. Collins poukazuje na jeden jeho rys: „Hlas svědomí nás vede k tomu, abychom druhým pomáhali, i když z toho sami nic nemáme.“a Zmínka o „svědomí“ nám připomíná skutečnost, kterou zdůraznil apoštol Pavel: „Kdykoli . . . lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ (Římanům 2:14, 15)

 6. Proč jsou všichni lidé odpovědní Stvořiteli?

⁶ V dopise Římanům Pavel také ukázal, že lidé jsou Bohu odpovědní, protože jeho existence a vlastnosti jsou patrné z viditelných věcí. Tak to je už „od stvoření světa“. (Římanům 1:18–20; Žalm 19:1–4) Mnoho lidí však svého Stvořitele nebere v úvahu a žije si podle vlastních pokřivených měřítek. Nicméně Boží vůlí je, aby lidé uznali jeho spravedlnost a ze svých špatných skutků činili pokání. (Římanům 1:22–2:6) Vskutku pádný důvod k tomu měli Židé, protože ti Mojžíšovým prostřednictvím dostali Boží zákon. Ale i národy, které „Boží posvátná prohlášení“ nedostaly, měly Boží existenci uznávat. (Římanům 2:8–13; 3:2)

7, 8. Jak rozšířený je mezi různými národy smysl pro spravedlnost a o čem to svědčí?

⁷ Závažný důvod, proč by všichni lidé měli existenci Boha uznat a také podle toho jednat, spočívá v tom, že všichni mají vrozený smysl pro rozlišování správného a nesprávného. Náš smysl pro spravedlnost je dokladem toho, že všichni máme svědomí. Pro znázornění: Představte si, že nějaké malé děti čekají ve frontě na houpačku. Pak ale jedno z nich všechny předběhne a vůbec se tím netrápí. Mnohé děti vykřiknou: „To není fér!“ Nyní si položme otázku: Jak to, že smysl pro spravedlnost dávají spontánně najevo dokonce i děti? Je to tak proto, že mají vrozené mravní cítění. Pavel napsal: „Kdykoli . . . lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona . . .“ Neřekl „pokud“, jako kdyby se to stávalo zřídkakdy. Místo toho řekl „kdykoli“ neboli „když“, čímž naznačil, že to je něco běžného. To znamená, že když lidé „činí přirozeně věci zákona“, nechávají se vést svým vnitřním mravním smyslem a tak jednají v souladu s Božím psaným zákonem.

⁸ Toto mravní cítění mají lidé v nejrůznějších národech. Jeden profesor na univerzitě v Cambridgi uvedl, že součástí společenských norem Babylóňanů, Egypťanů, Řeků, a stejně tak i Austrálců či amerických indiánů bylo „odsuzování útlaku, vražd, zrádcovství a podvodů, a zároveň projevování laskavosti letitým, dětem a postiženým“. Již zmíněný dr. Collins navíc napsal: „Rozlišování správného od nesprávného je společné všem národům po celém světě.“ Nepřipomíná vám to snad slova v Římanům 2:14?

Jak naše svědomí pracuje?

 9. Co je svědomí a jak nám může pomáhat ještě předtím, než se pro něco rozhodneme?

⁹ Bible ukazuje, že svědomí je vnitřní schopnost člověka hodnotit a posuzovat své vlastní jednání. Je to náš vnitřní hlas, který se jakoby vyjadřuje k tomu, zda jednáme dobře, nebo špatně. Pavel o tomto vnitřním hlasu napsal: „Mé svědomí vydává se mnou svědectví ve svatém duchu.“ (Římanům 9:1) Tento vnitřní hlas nás může vést ještě předtím, než uděláme nějaké rozhodnutí, které se týká morálky. Svědomí nám pomůže předem zvážit následky našeho jednání a představit si, jak bychom se asi cítili, kdybychom určitou věc udělali.

10. Jak svědomí obvykle funguje?

¹⁰ Častěji se však svědomí ozývá až poté, co něco uděláme. Když byl David na útěku před králem Saulem, naskytla se mu příležitost jednat vůči tomuto Bohem pomazanému králi s určitou neúctou. A David to skutečně udělal. Potom ho ale „trestalo srdce“. (1. Samuelova 24:1–5; Žalm 32:3, 5) Slovo „svědomí“ sice v této pasáži nenajdeme, ale právě jeho reakci David pociťoval. Podobné výčitky svědomí někdy zakusil už každý z nás. Něco jsme udělali, ale pak nám to bylo líto a trápili jsme se kvůli tomu. Některé lidi, kteří nezaplatili daně, hryzalo svědomí do té míry, že svůj dluh splatili později. Jiní se zase přiznali svému manželskému partnerovi k nevěře. (Hebrejcům 13:4) Když ale člověk jedná v souladu se svým svědomím, obvykle pocítí vnitřní uspokojení a klid.

11. Proč může být nebezpečné spoléhat se jen na své svědomí? Uveďte příklad.

¹¹ Můžeme se tedy na své svědomí jednoduše spolehnout a jednat tak, jak nám radí? Je jistě správné nechat se svým svědomím vést, ale někdy nás může zle oklamat. Hlas ‚člověka, jímž jsme uvnitř‘, nemusí být vždy spolehlivý. (2. Korinťanům 4:16) Uveďme si příklad. V Bibli se píše o Štěpánovi, věrném Kristově následovníkovi, který byl „plný milostivosti a moci“. Jistí Židé však Štěpána vyvlekli ven z Jeruzaléma a ukamenovali ho. Saul (který se později stal apoštolem Pavlem) stál poblíž a ‚jeho vraždu schvaloval‘. Zdá se, že ti Židé byli tak pevně přesvědčeni o správnosti svého jednání, že jejich svědomí je vůbec netrápilo. To určitě platilo i o Saulovi, protože i poté „soptil hrozbami a vražděním proti Pánovým učedníkům“. Jeho svědomí tedy očividně nebylo nastavené správně. (Skutky 6:8; 7:57–8:1; 9:1)

12. Co je jedním ze způsobů, jímž může být svědomí formováno?

¹² Čím bylo Saulovo svědomí formováno? Jedním z činitelů byl zřejmě těsný kontakt s jinými. Mnohým z nás se už stalo, že jsme po telefonu mluvili s nějakým člověkem, který má velmi podobný hlas jako jeho otec. Barvu hlasu syn po svém otci asi do jisté míry zdědil. Ale ovlivnilo jej možná i to, jaký způsob mluvy otec používá. Podobně i Saula pravděpodobně ovlivnil úzký kontakt s Židy, kteří Ježíše nenáviděli a odporovali jeho učení. (Jan 11:47–50; 18:14; Skutky 5:27, 28, 33) Saulovi společníci tedy hlas jeho svědomí zřejmě zkreslili.

13. Jak může být naše svědomí ovlivněno prostředím?

¹³ Svědomí může být tvarováno rovněž kulturním prostředím, v němž člověk žije, podobně jako toto prostředí může ovlivnit něčí přízvuk nebo nářečí, které používá. (Matouš 26:73) To byl jistě i případ starověkých Asyřanů. Ti byli pověstní svým militarismem a na reliéfech jsou často zobrazováni při mučení zajatců. (Nahum 2:11, 12; 3:1) Ninivané v Jonášově době jsou popsáni jako lidé, kteří ‚neznali rozdíl mezi svou pravicí a levicí‘. To znamená, že neměli správná měřítka pro to, co je z Božího stanoviska správné a co nesprávné. Jen si představme, jak silně muselo takové prostředí ovlivnit svědomí těch, kdo v Ninive vyrůstali. (Jonáš 3:4, 5; 4:11) Podobně i dnes může být hlas něčího svědomí přehlušen či zkreslen postojem lidí kolem.

Jak se dá svědomí tříbit?

14. Jak se v tom, že máme svědomí, odrážejí slova z 1. Mojžíšovy 1:27?

¹⁴ Dar v podobě svědomí poskytl Jehova už Adamovi a Evě, a my jsme ho po nich zdědili. První Mojžíšova 1:27 nám říká, že lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu. To neznamená podle nějaké doslovné fyzické podoby, protože Bůh je duch, zatímco my jsme z masa a krve. K Božímu obrazu jsme byli vytvořeni v tom smyslu, že jsme schopni projevovat stejné vlastnosti, jaké má on, včetně mravního cítění založeného na vnímavém svědomí. Uvedená skutečnost je klíčem k pochopení jednoho ze způsobů, jímž můžeme své svědomí tříbit, aby bylo spolehlivějším vodítkem. Zmíněným způsobem je dozvídat se toho víc o Stvořiteli a vytvořit si k němu bližší vztah.

15. V jakém směru můžeme mít užitek z toho, že lépe poznáme našeho Otce?

¹⁵ Bible ukazuje, že Jehova je v jistém smyslu každému z nás Otcem. (Izajáš 64:8) Věrní křesťané jej mohou jako Otce oslovovat bez ohledu na to, zda mají naději na život v nebi nebo v pozemském ráji. (Matouš 6:9) Měli bychom se snažit přiblížit se k našemu Otci ještě víc a tak si osvojovat jeho názory a měřítka. (Jakub 4:8) Mnozí lidé o to však vůbec nestojí. Mají podobný postoj jako Židé, kterým Ježíš řekl: „Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu; a jeho slovo ve vás nezůstává.“ (Jan 5:37, 38) Doslovný Boží hlas jsme sice neslyšeli ani my, ale přesto můžeme mít Boží slovo v sobě a tak Jehovu ještě víc napodobovat a smýšlet jako on.

16. Co se o tříbení a respektování svého svědomí dozvídáme z Josefova příkladu?

¹⁶ Názorně to dokládá zpráva o Josefovi v Potifarově domě. Potifarova manželka se snažila Josefa svést. Přestože Josef žil v době, kdy ještě nebyla napsána žádná biblická kniha a neexistovalo ani Desatero, reagoval slovy: „Jak bych se . . . mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ (1. Mojžíšova 39:9) K takovému jednání ho však nevedla touha nezklamat svou rodinu, protože ta žila velmi daleko odtud. Josef se chtěl především líbit Bohu. Znal Boží měřítka pro manželství — že jeden muž má mít jednu ženu a že ti dva mají být „jedním tělem“. A pravděpodobně slyšel o tom, jak reagoval Abimelek, když se dozvěděl, že Rebeka je vdaná a že kdyby si ji vzal, bylo by to špatné a na svůj lid by tím přivedl vinu. Jehova pak v uvedeném případě svým ctitelům požehnal a dal tím najevo, jak se na cizoložství dívá. Josef to všechno věděl, což zřejmě posílilo jeho rozhodnutí naslouchat svému vrozenému svědomí a odmítnout sexuální nemravnost. (1. Mojžíšova 2:24; 12:17–19; 20:1–18; 26:7–14)

17. Pokud jde o možnost napodobovat našeho Otce, proč jsme na tom lépe než Josef?

¹⁷ My dnes jsme na tom ovšem lépe než Josef. Máme totiž k dispozici celou Bibli, z níž se můžeme dozvědět, jak náš Otec smýšlí a co cítí, včetně věcí, které schvaluje nebo naopak zakazuje. Čím víc se Svatým Písmem zabýváme, tím víc se náš vztah k Bohu prohlubuje a tím víc se Jehovovi podobáme. A v důsledku toho se v našem svědomí bude ještě lépe odrážet smýšlení našeho Otce. Naše svědomí tak bude v ještě větším souladu s Boží vůlí. (Efezanům 5:1–5)

18. Jak můžeme bez ohledu na svou minulost tříbit své svědomí, aby bylo spolehlivějším rádcem?

¹⁸ A jak je to s tvarováním našeho svědomí okolním prostředím? Možná jsme ovlivněni názory a jednáním svých příbuzných nebo prostředím, z něhož jsme vyšli. V důsledku toho může být hlas našeho svědomí přehlušen nebo zkreslen. Tento hlas má možná „přízvuk“ lidí z našeho okolí. Svou minulost samozřejmě změnit nemůžeme, ale můžeme si vybírat přátele a prostředí, v němž se budeme pohybovat. Proto buďme rozhodnuti volit si je tak, aby se naše svědomí formovalo správně. Klíčovým krokem je pohybovat se ve společnosti Bohu zasvěcených křesťanů, kteří se už dlouho snaží napodobovat svého Otce. Vynikající příležitosti k tomu se nám naskýtají na sborových shromážděních, včetně přátelských rozhovorů před nimi i po nich. Můžeme si tam všímat, jak se ve smýšlení a postojích našich spolukřesťanů odrážejí biblické zásady a jak tito zralí lidé vnímavě reagují na hlas svého svědomí, v němž se zrcadlí Boží smýšlení a jednání. Časem i my budeme schopni uvést své svědomí do většího souladu s biblickými zásadami, a budeme tak věrnějším Božím obrazem. Když hlas svého svědomí ještě více sladíme s Otcovými zásadami a necháme se ovlivňovat dobrým příkladem našich spolukřesťanů, bude naše svědomí spolehlivějším rádcem a budeme mu ochotněji naslouchat. (Izajáš 30:21)

19. O jakých dalších rysech svědomí stojí za to uvažovat?

¹⁹ Někteří křesťané se však musí velmi přemáhat, aby se dokázali svým svědomím den co den řídit. V dalším článku budeme uvažovat o některých situacích, s nimiž se křesťané setkávají. Když takové situace prozkoumáme, jasněji uvidíme, jakou roli naše svědomí má, proč se svědomí jednotlivých lidí liší a jak můžeme na hlas svého svědomí reagovat ještě vnímavěji. (Hebrejcům 6:11, 12)

[Poznámka pod čarou]

Co jste se naučili?

• Jak to, že svědomí neboli schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným je vrozená lidem ze všech kultur?

• Proč bychom si měli dávat pozor, aby se svědomí nestalo naším jediným vodítkem?

• Jak můžeme své svědomí tříbit, aby bylo vnímavější?

[Obrázky na straně 23]

Davida trápilo svědomí . . .,

což se ovšem nedalo říct o Saulovi z Tarsu

[Obrázek na straně 24]

Své svědomí můžeme tříbit