Je v Bibli předpovězen novodobý stát Izrael?

SVĚT sleduje s obavami současné události na Blízkém východě. Na denním pořádku jsou raketové a teroristické bombové útoky a střety ozbrojených oddílů. Když se k této „výbušné směsi“ přidá nebezpečí, že by mohly být použity jaderné zbraně, není divu, že to vyvolává všeobecné znepokojení.

S obavami sledoval svět události na Blízkém východě i v květnu 1948. Tehdy, před 62 lety, končil britský mandát nad územím, kterému se říkalo Palestina, a válka byla téměř nevyhnutelná. O rok dříve Spojené národy schválily vytvoření nezávislého židovského státu v části okupovaných území. Okolní arabské národy si slíbily, že tomu za každou cenu zabrání. Liga arabských států varovala: „Hraniční linie nebude ničím jiným než linií bojů a krve.“

Je pátek 14. května 1948, čtyři hodiny odpoledne. Za několik hodin má skončit britský mandát. Do Telavivského muzea bylo tajně pozváno 350 lidí, aby si vyslechli dlouho očekávané oznámení — oficiální deklaraci státní suverenity novodobého izraelského národa. Byla učiněna přísná bezpečnostní opatření, aby se toto jednání nestalo terčem útoku mnoha nepřátel rodícího se izraelského státu.

David Ben Gurion, vůdce izraelské Národní rady, přečetl Deklaraci nezávislosti státu Izrael. Mimo jiné je v ní řečeno: „My, členové lidové rady, zástupci židovské komunity v Erec Izrael [Palestina] . . . vyhlašujeme tímto z moci našeho přirozeného a historického práva na základě usnesení Valného shromáždění Spojených národů zřízení židovského státu v Erec Izrael, který ponese název stát Izrael.“

Někteří protestanté jsou přesvědčeni, že založením novodobého státu Izrael se splnilo jedno biblické proroctví. Například v knize Jerusalem Countdown duchovní John Hagee uvádí: „Tuto pamětihodnou událost předem zaznamenal prorok Izajáš slovy: ‚Národ se zrodí v jednom dni.‘ (Viz Izajáše 66:8.) . . . Bylo to největší splnění proroctví ve 20. století. Všichni lidé mohou na základě tohoto živého důkazu vidět, že Bůh Izraele stále existuje.“

Odpovídá toto tvrzení pravdě? Skutečně je u Izajáše 66:8 předpovězeno zřízení novodobého státu Izrael? Došlo 14. května 1948 k ‚největšímu splnění proroctví ve 20. století‘? Jestliže je novodobý stát Izrael stále ještě Božím vyvoleným národem a jestliže ho Bůh používá ke splnění biblických proroctví, určitě by to mělo zajímat badatele Bible všude na světě.

Izajášovo proroctví říká: „Kdo slyšel o něčem takovém? Kdo viděl takové věci? Narodí se země v porodních bolestech za jeden den? Nebo se najednou zrodí národ? Sion totiž upadl do porodních bolestí a rovněž porodil své syny.“ (Izajáš 66:8) Tento verš jasně předpovídá, že se náhle, jakoby v jednom dni, zrodí nějaký úplný národ. Ale kdo způsobí jeho zrození? Objasňuje to následující verš: „‚Pokud jde o mne, způsobím protržení a nezpůsobím zrození?‘ říká Jehova. ‚Nebo působím rození a ve skutečnosti způsobím uzavření?‘ řekl tvůj Bůh.“ Jehova Bůh jasně ukazuje, že toto dramatické zrození národa způsobí on.

Vládní formou novodobého Izraele je sekulární demokracie, která oficiálně netvrdí, že by byla závislá na Bohu Bible. Připsali Izraelci v roce 1948 zásluhu za vyhlášení své státní svrchovanosti Jehovovi Bohu? Nic takového neudělali. V původním textu onoho prohlášení není žádná zmínka o Božím jménu, a dokonce tam není ani jednou obsaženo slovo „Bůh“. V knize Great Moments in Jewish History (Velké okamžiky židovských dějin) je o konečném textu tohoto prohlášení uvedeno: „Ještě v jednu hodinu odpoledne, když se sešla Národní rada, se její členové nedokázali shodnout na tom, jak bude prohlášení o svrchovanosti znít. . . . Židé, kteří se drželi náboženských pravidel, si přáli, aby v něm byla zmínka o ‚Bohu Izraele‘. Sekularisté to odmítli. Ben Gurion učinil kompromis, když rozhodl, že místo slova ‚Bůh‘ bude v prohlášení uvedeno slovo ‚Skála‘.“

Až dodnes se novodobý stát Izrael ve věci své státní svrchovanosti odvolává na rezoluci Spojených národů a na to, co označuje jako přirozené a historické právo židovského národa. Bylo by rozumné očekávat, že by Bůh Bible provedl největší prorocký zázrak 20. století ve prospěch národa, který by mu za to odmítl připsat zásluhu?

Sekulární postoj, který zaujímá novodobý Izrael, je v příkrém protikladu k situaci, jež byla v roce 537 př. n. l. Tehdy se izraelský národ opravdu znovu ‚zrodil‘ jakoby v jednom dni. Předtím byl sedmdesát let zpustošený v důsledku dobyvatelského tažení Babylóňanů. Proroctví z Izajáše 66:8 se přibližně v tom roce splnilo mimořádným způsobem, když perský dobyvatel Babylóna, Kýros Veliký, vydal výnos, že se Židé mohou vrátit do své vlasti. (Ezra 1:2)

Perský král Kýros uznal, že v tom, co se stalo v roce 537 př. n. l., byla Jehovova ruka. Uznávali to i Židé, kteří se vrátili do Jeruzaléma výslovně kvůli tomu, aby obnovili uctívání Jehovy Boha a jeho chrám. Takové přání nebo záměr novodobý stát Izrael nikdy oficiálně nevyjádřil.

V roce 33 n. l. doslovný izraelský národ ztratil právo být nazýván Božím vyvoleným národem, když zavrhl Mesiáše, Jehovova Syna. Sám Mesiáš to vyjádřil takto: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni . . . Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:37, 38) Tento Ježíšův výrok se splnil, když v roce 70 n. l. římské legie zničily Jeruzalém i s jeho chrámem a kněžstvem. Ale jak to dopadlo s tím „zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, . . . královstvím kněží a svatým národem“, který si Bůh přál mít? (2. Mojžíšova 19:5, 6)

Apoštol Petr, který sám byl Žid, na tuto otázku odpověděl v dopise křesťanům, mezi nimiž byli lidé židovského i nežidovského původu. Napsal jim: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘. . . Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid; byli jste těmi, kterým nebylo projevováno milosrdenství, ale nyní jste těmi, kterým bylo projeveno milosrdenství.“ (1. Petra 2:7–10)

Křesťané, kteří byli vybráni působením svatého ducha, tedy patří k duchovnímu národu. Členství v tomto národu není dáno jejich původem ani nezávisí na žádném zeměpisném místě. Apoštol Pavel to popsal takto: „Ani obřízka není nic, ani neobřízka, ale nové stvoření. A všichni, kdo budou řádně chodit podle tohoto pravidla chování, nad nimi ať je pokoj a milosrdenství, i nad Božím Izraelem.“ (Galaťanům 6:15, 16)

Zatímco novodobý izraelský stát nabízí občanství každému rodilému Židovi nebo tomu, kdo přijal židovské náboženství, občanství v uspořádání, které Bible nazývá „Božím Izraelem“, je dáno pouze těm, kdo jsou „poslušní a pokropeni krví Ježíše Krista“. (1. Petra 1:1, 2) O těchto členech Božího Izraele neboli duchovních Židech Pavel napsal: „Židem . . . není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem. Jeho chvála nepochází od lidí, ale od Boha.“ (Římanům 2:28, 29)

Tento verš nám pomáhá porozumět jednomu Pavlovu kontroverznímu vyjádření. V dopise Římanům Pavel vysvětlil, že nevěřící rodilí Židé jsou jako větve symbolického olivovníku, které byly vylomeny, aby na jejich místo mohly být naroubovány ‚plané ratolesti‘, totiž lidé z národů. (Římanům 11:17–21) Na závěr tohoto přirovnání uvedl: „U Izraele částečně nastalo otupení vnímavosti, dokud nevejde plný počet lidí z národů, a tímto způsobem bude celý Izrael zachráněn.“ (Římanům 11:25, 26) Předpověděl Pavel, že by v určitém okamžiku došlo k hromadnému obrácení Židů na křesťanství? Je zřejmé, že se nic takového nestalo.

Výrazem „celý Izrael“ Pavel mínil celý duchovní Izrael — křesťany, kteří jsou vybíráni působením svatého ducha. V podstatě řekl, že když přirození Židé nepřijali Mesiáše, nezabrání to Bohu, aby podle svého záměru měl duchovní ‚olivovník‘ plný plodných ratolestí. To odpovídá výroku Ježíše, který sám sebe přirovnal k vinné révě, jejíž neplodné ratolesti budou vylomeny. Ježíš řekl: „Já jsem pravá réva a můj Otec je pěstitel. Odstraňuje na mně každou ratolest, která nepřináší ovoce, a čistí každou, která ovoce přináší, aby přinášela více ovoce.“ (Jan 15:1, 2)

Zřízení novodobého státu Izrael sice v Bibli předpovězeno nebylo, ale rozhodně bylo předpovězeno zřízení duchovního Izraele. Jestliže tento duchovní národ dnes najdete a budete s ním ve spojení, získáte věčné požehnání. (1. Mojžíšova 22:15–18; Galaťanům 3:8, 9)