Jehova — Bůh, který uzavírá smlouvy

„Uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu.“ (JEREMJÁŠ 31:31)

1, 2. (a) Jakou slavnost Ježíš zavedl v noci 14. nisanu roku 33 n. l.? (b) O jaké smlouvě se Ježíš zmínil v souvislosti se svou smrtí?

V NOCI 14. nisanu roku 33 n. l. Ježíš slavil se svými dvanácti apoštoly Pasach. Věděl, že je to poslední jídlo, které s nimi jí, a že brzy zemře rukou svých nepřátel, a proto využil tuto příležitost k tomu, aby svým nejbližším učedníkům vysvětlil mnoho důležitých věcí. (Jan 13:1–17:26)

² Právě tehdy, potom, co poslal pryč Jidáše Iškariotského, Ježíš zavedl jedinou výroční náboženskou slavnost, kterou mají křesťané zachovávat — Památnou slavnost na připomínku jeho smrti. Zpráva říká: „Když dále jedli, Ježíš vzal chléb, a když vyslovil požehnání, rozlámal jej, dával jej učedníkům a řekl: ‚Vezměte, jezte. To znamená mé tělo.‘ Také vzal pohár, a když vzdal díky, dal jim jej a řekl: ‚Pijte z něho vy všichni; neboť to znamená mou „krev smlouvy“, která má být vylita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.‘ “ (Matouš 26:26–28) Ježíšovi následovníci si měli Kristovu smrt připomínat jednoduchým a důstojným způsobem. A v souvislosti se svou smrtí se Ježíš zmínil o smlouvě. V Lukášově evangeliu je označena jako ‚nová smlouva‘. (Lukáš 22:20)

3. Jaké otázky vznikají v souvislosti s novou smlouvou?

³ Co je tato nová smlouva? Jestliže je to nová smlouva, znamená to, že existuje také nějaká stará smlouva? Souvisejí s ní nějaké další smlouvy? To jsou důležité otázky, neboť Ježíš řekl, že krev této smlouvy má být vylita „na odpuštění hříchů“. Takové odpuštění všichni naléhavě potřebujeme. (Římanům 3:23)

Smlouva s Abrahamem

4. Jaký starověký slib nám pomůže, abychom rozuměli nové smlouvě?

⁴ Máme-li porozumět nové smlouvě, musíme se vrátit do doby téměř dva tisíce let před tím, než Ježíš zahájil svou pozemskou službu. V té době cestoval z blahobytného Uru Chaldejců do Charanu v severní Mezopotámii Terach se svou rodinou — včetně Abrama (později nazvaného Abraham) a Abramovy manželky Sarai (později nazvané Sára). Tam všichni zůstali až do Terachovy smrti. Potom na Jehovův pokyn Abraham ve věku 75 let překročil řeku Eufrat a cestoval na jihozápad do země Kanaán, aby tam žil kočovným způsobem života ve stanech. (1. Mojžíšova 11:31–12:1, 4, 5; Skutky 7:2–5) To se stalo v roce 1943 př. n. l. Když byl Abraham ještě v Charanu, Jehova mu řekl: „Učiním z tebe velký národ a požehnám ti a učiním tvé jméno velikým; a prokaž se jako požehnání. A požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo na tebe svolává zlo, prokleji, a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ Později, když Abraham vešel do Kanaánu, Jehova dodal: „Tvému semeni dám tuto zemi.“ (1. Mojžíšova 12:2, 3, 7)

5. S jakým historickým proroctvím je spojen Jehovův slib daný Abrahamovi?

⁵ Slib daný Abrahamovi souvisel s jiným z Jehovových slibů. V podstatě z Abrahama udělal klíčovou postavu lidských dějin — spojovací článek ve splnění prvního proroctví, které kdy bylo zaznamenáno. Když Adam a Eva zhřešili v zahradě Eden, Jehova nad oběma vynesl rozsudek. Satanovi, který Evu svedl, při této příležitosti řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Jehovova smlouva s Abrahamem ukázala, že Semeno, jehož prostřednictvím měla být Satanova díla přivedena vniveč, se objeví v rodové linii tohoto patriarchy.

6. (a) Prostřednictvím koho se měl splnit Jehovův slib daný Abrahamovi? (b) Co je abrahamská smlouva?

⁶ Jehovův slib souvisel se semenem, a proto Abraham potřeboval syna, skrze nějž by Semeno přišlo. Ale on i Sára zestárli a stále byli bezdětní. Nakonec jim však Jehova požehnal, zázračně obnovil jejich plodivou sílu a Sára porodila Abrahamovi syna Izáka. Tak byl zachován v platnosti slib o semeni. (1. Mojžíšova 17:15–17; 21:1–7) O mnoho let později Jehova vyzkoušel Abrahamovu víru — dokonce do té míry, zda by Abraham byl ochoten předložit svého milovaného syna Izáka jako oběť — a potom Abrahamovi zopakoval svůj slib: „Jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu; a tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojžíšova 22:15–18) Tento rozšířený slib je často označován jako abrahamská smlouva; budoucí nová smlouva s ní měla úzce souviset.

7. Jak se Abrahamovo semeno začalo početně rozrůstat a jaké okolnosti vedly k tomu, že se Jákobova rodina usadila v Egyptě?

⁷ Časem měl Izák dvojčata, Esaua a Jákoba. Jehova vybral Jákoba, aby byl předkem Slíbeného Semene. (1. Mojžíšova 28:10–15; Římanům 9:10–13) Jákob měl dvanáct synů. Nyní byl bezpochyby čas, aby se Abrahamovo semeno začalo rozrůstat. Když byli Jákobovi synové dospělí a mnozí měli svou vlastní rodinu, hladomor je všechny donutil, aby se přestěhovali do Egypta, kde k tomu Jákobův syn Josef díky božské prozřetelnosti již připravil podmínky. (1. Mojžíšova 45:5–13; 46:26, 27) Po několika letech hladomor v Kanaánu skončil. Jákobova rodina však v Egyptě zůstala — nejprve tam žili jako hosté, ale později jako otroci. Až v roce 1513 př. n. l., tedy 430 let po tom, co Abraham překročil Eufrat, vyvedl Mojžíš Jákobovy potomky z Egypta na svobodu. (2. Mojžíšova 1:8–14; 12:40, 41; Galaťanům 3:16, 17) Jehova pak věnoval zvláštní pozornost své smlouvě s Abrahamem. (2. Mojžíšova 2:24; 6:2–5)

‚Stará smlouva‘

8. Co Jehova s Jákobovými potomky uzavřel na Sinaji a jak to souviselo s abrahamskou smlouvou?

⁸ Když se Jákob a jeho synové přestěhovali do Egypta, tvořili velkou rodinu, ale když z Egypta odcházeli jejich potomci, tvořili velkou skupinu lidnatých kmenů. (2. Mojžíšova 1:5–7; 12:37, 38) Než je Jehova přivedl do Kanaánu, vedl je na jih k úpatí hory jménem Choreb (neboli Sinaj) v Arábii. Tam s nimi uzavřel smlouvu. V souvislosti s ‚novou smlouvou‘ začala být označována jako ‚stará smlouva‘. (2. Korinťanům 3:14) Prostřednictvím staré smlouvy se Jehova obrazným způsobem postaral o naplnění své smlouvy s Abrahamem.

9. (a) Které čtyři věci Jehova slíbil prostřednictvím abrahamské smlouvy? (b) Jaké další vyhlídky otevřela Jehovova smlouva s Izraelem a za jakých podmínek?

⁹ Jehova Izraeli vysvětlil podmínky této smlouvy: „Jestliže teď budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně. A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Jehova již předtím slíbil, že Abrahamovo semeno (1) se stane velkým národem, (2) že mu bude dáno vítězství nad nepřáteli, (3) že zdědí zemi Kanaán a (4) že bude prostředkem, jímž přijdou požehnání na národy. Nyní Jehova zjevil, že mohou zdědit tato požehnání jako Boží zvláštní lid, Izrael, ‚království kněží a svatý národ‘, pokud budou poslouchat jeho přikázání. Souhlasili Izraelité s tím, že vstoupí do této smlouvy? Jednohlasně odpověděli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojžíšova 19:8)

10. Jak Jehova zorganizoval Izraelity v národ a co od nich očekával?

¹⁰ Jehova tedy zorganizoval Izraelity v národ. Dal jim zákony, které řídily uctívání i každodenní život. Také zajistil svatostánek (později chrám v Jeruzalémě) a kněžstvo, aby ve svatostánku vykonávalo posvátnou službu. Dodržovat smlouvu znamenalo poslouchat Jehovovy zákony a především uctívat pouze Jehovu. První z Deseti přikázání, která tvořila jádro těchto zákonů, bylo: „Já jsem Jehova, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků. Nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji.“ (2. Mojžíšova 20:2, 3)

Požehnání, jež vyplývalo ze smlouvy Zákona

11, 12. Jak se sliby staré smlouvy splnily na Izraeli?

¹¹ Splnily se na Izraeli sliby smlouvy Zákona? Nuže, stal se Izrael „svatým národem“? Jakožto Adamovi potomci byli Izraelité hříšníky. (Římanům 5:12) Pod Zákonem se však předkládaly oběti, kterými byly hříchy Izraelitů přikrývány. O obětech, jež se předkládaly ve výroční Den smíření, Jehova řekl: „Tohoto dne bude za vás vykonáno smíření, abyste byli prohlášeni za čisté. Budete před Jehovou čistí od všech svých hříchů.“ (3. Mojžíšova 16:30) Když tedy byli Izraelité věrní, byl Izrael svatým národem, očištěný pro službu Jehovovi. Tento čistý stav však závisel na tom, že Izraelité budou poslouchat Zákon a neustále předkládat oběti.

¹² Stal se Izrael „královstvím kněží“? Královstvím byl hned od počátku, neboť Jehova byl jeho nebeský Král. (Izajáš 33:22) Smlouva Zákona navíc obsahovala opatření pro královský úřad v lidských rukou, takže později byl Jehova zastupován králi, kteří vládli v Jeruzalémě. (5. Mojžíšova 17:14–18) Byl však Izrael královstvím kněží ? Izrael měl kněžstvo, které vykonávalo posvátnou službu ve svatostánku. Svatostánek (později chrám) byl střediskem čistého uctívání pro Izraelity i pro Neizraelity. A izraelský národ byl pro lidstvo jediným sdělovacím prostředkem zjevené pravdy. (2. Paralipomenon 6:32, 33; Římanům 3:1, 2) Nejen levitští kněží, ale všichni věrní Izraelité byli Jehovovými ‚svědky‘. Izrael byl Jehovův „sluha“ utvořený proto, aby ‚líčil Jehovovu chválu‘. (Izajáš 43:10, 21) Mnoho pokorných cizinců, kteří viděli Jehovovu moc projevovanou ve prospěch Izraele a kteří byli přitahováni k čistému uctívání, se stalo proselyty. (Jozue 2:9–13) Ale pouze příslušníci jednoho kmene ve skutečnosti sloužili jako pomazaní kněží.

Proselyté v Izraeli

13, 14. (a) Proč je možné říci, že proselyté nebyli účastníky smlouvy Zákona? (b) V jakém smyslu byli proselyté pod smlouvou Zákona?

¹³ Jaké postavení takoví proselyté měli? Když Jehova uzavřel svou smlouvu, uzavřel ji pouze s Izraelem; členové ‚ohromné smíšené společnosti‘ sice byli přítomni, ale nemluví se o nich jako o účastnících. (2. Mojžíšova 12:38; 19:3, 7, 8) Jejich prvorození nebyli vzati v úvahu, když se počítala výkupní cena za prvorozené z Izraele. (4. Mojžíšova 3:44–51) O několik desetiletí později, když se mezi izraelské kmeny rozdělovala země Kanaán, pro neizraelské věřící nebylo vyčleněno nic. (1. Mojžíšova 12:7; Jozue 13:1–14) Proč? Protože smlouva Zákona nebyla uzavřena s proselyty. Mužští proselyté však byli obřezáni, tak jak to Zákon vyžadoval. Dodržovali jeho předpisy a měli užitek z jeho opatření. Proselyté i Izraelité byli pod smlouvou Zákona. (2. Mojžíšova 12:48, 49; 4. Mojžíšova 15:14–16; Římanům 3:19)

¹⁴ Když například proselyta někoho zabil nešťastnou náhodou, mohl uprchnout do útočištného města stejně jako Izraelita. (4. Mojžíšova 35:15, 22–25; Jozue 20:9) V Den smíření se předkládala oběť „ve prospěch celého izraelského sboru“. Proselyté k tomuto sboru patřili, a tak se této události účastnili a oběť se na ně vztahovala. (3. Mojžíšova 16:7–10, 15, 17, 29; 5. Mojžíšova 23:7, 8) Proselyté byli pod Zákonem tak těsně spojeni s Izraelem, že když byl ve prospěch Židů o Letnicích roku 33 n. l. použit první ‚klíč království‘, měli z toho užitek i proselyté. Výsledkem bylo, že ‚Mikuláš, proselyta z Antiochie,‘ se stal křesťanem a byl mezi ‚sedmi osvědčenými muži‘, kteří byli ustanoveni, aby se starali o potřeby jeruzalémského sboru. (Matouš 16:19; Skutky 2:5–10; 6:3–6; 8:26–39)

Jehova žehná Abrahamovu semeni

15, 16. Jak se Jehovova smlouva s Abrahamem splnila pod smlouvou Zákona?

¹⁵ Abrahamovi potomci byli zorganizováni v národ pod Zákonem a Jehova jim žehnal v souladu se svým slibem, který Abrahamovi dal. V roce 1473 př. n. l. vedl Izraelity při vstupu do Kanaánu Mojžíšův nástupce Jozue. Následné rozdělení země mezi kmeny bylo splněním Jehovova slibu, že dá zemi Abrahamovu semeni. Když byli Izraelité věrní, Jehova plnil svůj slib, že jim dá vítězství nad jejich nepřáteli. To se projevilo zvláště za vlády krále Davida. V době vlády Davidova syna Šalomouna se splnil třetí rys abrahamské smlouvy. „Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se.“ (1. Královská 4:20)

¹⁶ Jak si však měly národy žehnat prostřednictvím Izraele, Abrahamova semene? Jak již bylo uvedeno, Izrael byl Jehovův zvláštní lid, Jehovův představitel mezi národy. Krátce před tím, než Izrael vstoupil do Kanaánu, Mojžíš řekl: „Radujte se, národy, s jeho lidem.“ (5. Mojžíšova 32:43) Mnoho cizinců na to reagovalo. „Ohromná smíšená společnost“ již následovala Izraelity z Egypta; tito lidé byli v pustině svědky Jehovovy moci a slyšeli Mojžíšovu vybídku k radování. (2. Mojžíšova 12:37, 38) Později se Moabka Rut provdala za Izraelitu Boaza a stala se jedním z předků Mesiáše. (Rut 4:13–22) Kenita Jehonadab, jeho potomci a Etiop Ebed-melek vynikali tím, jak lpěli na správných zásadách, když mnoho přirozených Izraelitů bylo nevěrných. (2. Královská 10:15–17; Jeremjáš 35:1–19; 38:7–13) Mnoho cizinců se stalo proselyty v době Perské říše a bojovali s Izraelity proti jejich nepřátelům. (Ester 8:17, Reference Bible, poznámka pod čarou)

Je potřebná nová smlouva

17. (a) Proč Jehova zavrhl severní i jižní izraelské království? (b) Co vedlo k tomu, že Židé byli úplně zavrženi?

¹⁷ Pokud však měl Boží zvláštní národ obdržet úplné splnění Božího slibu, musel být věrný. Izrael však věrný nebyl. Je pravda, že někteří Izraelité měli vynikající víru. (Hebrejcům 11:32–12:1) Při mnoha příležitostech se však národ obracel k pohanským bohům a doufal, že z toho bude mít hmotný zisk. (Jeremjáš 34:8–16; 44:15–18) Jednotlivci uplatňovali Zákon nesprávně nebo ho prostě ignorovali. (Nehemjáš 5:1–5; Izajáš 59:2–8; Malachiáš 1:12–14) Po Šalomounově smrti se Izrael rozdělil na severní a jižní království. Když se severní království stalo naprosto vzpurným, Jehova oznámil: „Protože jsi ty zavrhl poznání, já také zavrhnu tebe, abys mi nesloužil jako kněz.“ (Ozeáš 4:6) Také jižní království bylo přísně potrestáno, protože se chovalo falešně vůči smlouvě. (Jeremjáš 5:29–31) Když Židé zavrhli Ježíše jako Mesiáše, Jehova je také zavrhl. (Skutky 3:13–15; Římanům 9:31–10:4) Jehova nakonec udělal nové opatření, aby se postaral o úplné naplnění abrahamské smlouvy. (Římanům 3:20)

18, 19. Jaké nové opatření Jehova udělal, aby se mohla úplně naplnit abrahamská smlouva?

¹⁸ Tím novým opatřením byla nová smlouva. Jehova ji předpověděl, když řekl: „ ‚Pohleď, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu;‘ . . . ‚To je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je Jehovův výrok. ‚Vložím svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.‘ “ (Jeremjáš 31:31–33)

¹⁹ To je ta nová smlouva, o níž se zmínil Ježíš 14. nisanu roku 33 n. l. Při této příležitosti Ježíš odhalil, že slíbená smlouva bude uzavřena mezi jeho učedníky a Jehovou, přičemž Ježíš je prostředníkem. (1. Korinťanům 11:25; 1. Timoteovi 2:5; Hebrejcům 12:24) Jak uvidíme v následujícím článku, skrze tuto novou smlouvu se měl Jehovův slib daný Abrahamovi splnit slavnějším a trvalejším způsobem.

Umíš to vysvětlit?

◻ Co Jehova slíbil v abrahamské smlouvě?

◻ Jak se Jehova postaral o naplnění abrahamské smlouvy v případě tělesného Izraele?

◻ Jaký užitek měli ze staré smlouvy proselyté?

◻ Proč byla potřebná nová smlouva?

[Obrázek na straně 9]

Prostřednictvím smlouvy Zákona se Jehova postaral o předběžné naplnění abrahamské smlouvy