Předobrazné „království kněží“

7, 8. Do jaké míry se ve starověkém Izraeli pod smlouvou Zákona vyplnila slova o tom, že Izraelité budou královstvím kněží a svatým národem?

⁷ Když si Jehova zvolil Izrael za svůj zvláštní národ, uzavřel s ním smlouvu: „Jestliže . . . budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně. A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Izrael byl na základě smlouvy Zákona Jehovovým zvláštním lidem. Jak se ale měl splnit slib o tom, že stane královstvím kněží a svatým národem?

⁸ V době, kdy byl věrný Bohu, Izrael uznával Jehovovu svrchovanost a přijímal jej za svého Krále. (Izajáš 33:22) Byl tedy královstvím. Později se však ukázalo, že slib o tom, že se Izrael stane „královstvím“, má ještě širší význam. Když Izraelité zachovávali Jehovův Zákon, byli čistí, oddělení od okolních národů. Byli svatým národem. (5. Mojžíšova 7:5, 6) Byli také královstvím kněží? V Izraeli byla chrámová služba přidělena kmenu Levi a k tomuto kmenu patřilo levitské kněžstvo. Když byl uveden v platnost mojžíšský Zákon, byli náhradou za každého prvorozeného z nelevitské rodiny dáni Levité mužského rodu.a (2. Mojžíšova 22:29; 4. Mojžíšova 3:11–16, 40–51) Každá izraelská rodina tak byla v chrámové službě symbolicky zastoupena. Tím se izraelský národ nejvíce přiblížil ke splnění slov, že se stane kněžstvem. Izrael však také reprezentoval Jehovu před národy. Každý cizinec, který si přál uctívat pravého Boha, jej musel uctívat společně s Izraelity. (2. Paralipomenon 6:32, 33; Izajáš 60:10)

9. Z jakého důvodu Jehova zavrhl severní izraelské království, aby mu dále ‚nesloužilo jako kněz‘?

⁹ Po smrti Šalomouna se Boží lid rozdělil na severní izraelský stát, v němž vládl král Jeroboam, a na jižní judský stát, v němž kraloval Rehoboam. Chrám, středisko čistého uctívání, byl na území Judy. Jeroboam zavedl nezákonný způsob uctívání Boha, když na území svého státu nechal postavit modly znázorňující telata. Začal také „dělat dům výšin a dělat kněze z obecného lidu, kteří nebyli ze synů Leviho“. (1. Královská 12:31) Severní stát zabředl do falešného uctívání ještě hlouběji, když král Achab povolil své nežidovské manželce Jezábel zavést v zemi uctívání Baala. Jehova nad tímto vzpurným královstvím nakonec vynesl rozsudek. Prostřednictvím proroka Ozeáše řekl: „Můj lid bude jistě umlčen, protože není poznání. Protože jsi ty zavrhl poznání, já zavrhnu také tebe, abys mi nesloužil jako kněz.“ (Ozeáš 4:6) Zanedlouho bylo severní izraelské království zničeno Asyřany.

10. Jak jižní judské království zastupovalo Jehovu před národy v dobách, kdy bylo věrné Bohu?

¹⁰ Co se stalo s jižním státem Judou? Ve dnech krále Ezechjáše mu Jehova prostřednictvím Izajáše oznámil: „Jste moji svědkové . . . , ano můj sluha, kterého jsem vyvolil . . . , [lid], který jsem si utvořil, aby líčil mou chválu.“ (Izajáš 43:10, 21; 44:21) Když bylo jižní království věrné Bohu, sloužilo k tomu, aby oznamovalo národům Jehovovu slávu a aby lidi dobrého srdce přitahovalo k tomu, aby Boha uctívali v jeho chrámě a přijali službu právoplatného levitského kněžstva.

Duchovní národ

15. K jakým důsledkům vedlo to, že rodilí Izraelité odmítli přijmout Mesiáše?

¹⁵ Zákon byl určen k tomu, aby Izrael zůstal čistý, oddělený od okolních národů. Zákon měl však plnit ještě další úkol. Apoštol Pavel napsal: „Zákon se . . . stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé díky víře.“ (Galaťanům 3:24) Většina Izraelitů se tímto Zákonem, žel, nenechala ke Kristu vést. (Matouš 23:15; Jan 1:11) Jehova Bůh proto tento národ zavrhl a rozhodl, aby vznikl ‚Boží Izrael‘. Kromě toho Jehova umožnil také Nežidům, aby se stali plnoprávnými občany tohoto nového, duchovního Izraele. (Galaťanům 3:28; 6:16) Právě na tomto novém národu se nakonec nádherným způsobem splnil Jehovův slib o královském kněžstvu zaznamenaný ve 2. Mojžíšově 19:5, 6. Jak se tento slib splnil?

16, 17. V jakém smyslu jsou pomazaní křesťané na zemi „králi“? V jakém smyslu jsou „kněžími“?

¹⁶ Petr citoval 2. Mojžíšovu 19:6, když psal tehdejším pomazaným křesťanům: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ (1. Petra 2:9) Co to znamená? Jsou snad pomazaní křesťané na zemi v postavení králů? Nejsou. Jejich kralování teprve nastane. (1. Korinťanům 4:8) Jsou však králi v tom smyslu, že jsou vyvoleni, aby v budoucnosti dostali výsadu kralovat. Dnes mají jakožto národ svého krále, Ježíše, který byl dosazen na trůn vznešeným Svrchovaným Panovníkem, Jehovou Bohem. Pavel psal: „[Jehova nás] osvobodil . . . z autority tmy a přenesl nás do království Syna své lásky.“ (Kolosanům 1:13)

¹⁷ Jsou pomazaní křesťané na zemi kněžstvem? V jistém smyslu ano. Jakožto pomazaný sbor nepopiratelně plní úlohu kněží. Petr to vysvětluje: „Sami jste . . . budováni jako . . . duchovní dům pro účel svatého kněžstva.“ (1. Petra 2:5; 1. Korinťanům 3:16) Dnes je ostatek pomazaných křesťanů jako celek ‚věrným a rozvážným otrokem‘, zprostředkovatelem duchovního pokrmu. (Matouš 24:45–47) Každý, kdo si přeje uctívat Jehovu, to musí dělat ve spojení s pomazanými křesťany. Obdobu toho nalézáme ve starověkém Izraeli.

18. Jakou hlavní povinnost má kněžstvo, sbor pomazaných křesťanů na zemi?

¹⁸ Pomazaní křesťané navázali na to, co bylo zavedeno v Izraeli, také tím, že přijali výsadu vydávat mezi národy svědectví o Jehovově vznešenosti. Kontext Petrových slov o královském kněžstvu naznačuje, že Petr měl na mysli kazatelské dílo. Spojil totiž Jehovův slib z 2. Mojžíšovy 19:6 se slovy, která řekl Bůh Izraeli v Izajášovi 43:21. Petr napsal: „Vy jste . . . ‚královské kněžstvo, . . . abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) S tím jsou plně v souladu i slova apoštola Pavla, který oznamování Jehovových znamenitostí označil za chrámovou službu: „[Ježíšovým] prostřednictvím vždy předkládejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ (Hebrejcům 13:15)

Splnění nebeské naděje

19. Jaké je konečné, velkolepé splnění slibu, že Izrael bude královstvím kněží?

¹⁹ Slova 2. Mojžíšovy 19:5, 6 však budou nakonec splněna ještě daleko velkolepějším způsobem. V knize Zjevení čteme, jak apoštol Jan slyšel nebeské tvory, kteří těmito verši chválili vzkříšeného Ježíše: „Byl [jsi] zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a udělal jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou kralovat nad zemí.“ (Zjevení 5:9, 10) V tomto konečném významu je královské kněžstvo Božím nebeským Královstvím, panstvím, o které se máme modlit, jak nás to učil Ježíš. (Lukáš 11:2) Své místo v tomto Království bude mít všech 144 000 pomazaných křesťanů, kteří zůstanou věrní až do konce. (Zjevení 20:4, 6) Je to úžasné splnění slibu, který byl před dávným časem pronesen prostřednictvím Mojžíše.