Život a služba Ježíše
Podobenství o svatební hostině
VE DVOU podobenstvích Ježíš odhalil znalce Písma a přední kněze, a ti ho chtějí zabít. Ale Ježíš s nimi dosud neskončil. Říká jim dále ještě jiné podobenství:
„Nebeské království se stalo podobným člověku, králi, který uspořádal svatební hostinu pro svého syna. A vyslal své otroky, aby zavolali na svatební hostinu ty, kteří byli pozváni, ale ti nebyli ochotni přijít.“
Jehova Bůh je ten Král, který připravuje svatební hostinu pro svého syna, Ježíše Krista. Jeho nevěsta, 144 000 jeho pomazaných následovníků, s ním bude nakonec spojena v nebi. Královi poddaní — to je izraelský národ, který byl v roce 1513 př. n. l. uveden do smlouvy Zákona a dostal možnost stát se „královstvím kněží“. Při této příležitosti jim tak bylo vlastně předloženo pozvání ke svatební hostině.
Nicméně první výzva k těmto pozvaným vyšla teprve na podzim roku 29 n. l., kdy začal Ježíš se svými učedníky (s královými otroky) dílo kázání o království. Ale přirození Izraelité, kteří slyšeli tuto výzvu ohlašovanou otroky v letech 29 až 33 n. l., nebyli ochotni přijít. Bůh tedy dal národu pozvaných další příležitost, jak to vysvětluje Ježíš:
„Opět vyslal jiné otroky a řekl: ‚Povězte pozvaným: „Podívejte se, připravil jsem oběd, porazil jsem své býky a krmná zvířata a vše je připraveno. Pojďte na svatební hostinu.“ ‘ “ Tato druhá a konečná výzva těm, kteří byli pozváni, začala o letnicích 33 n. l., kdy byl na Ježíšovy následovníky vylit svatý duch. Tato výzva byla oznamována do roku 36 n. l.
Velká většina těchto Izraelitů však také tuto výzvu odmítla. „Oni bez zájmu odešli,“ vysvětluje Ježíš, „jeden na své pole, jiný za svým obchodem; ostatní se však chopili jeho otroků, nestoudně s nimi zacházeli a zabili je.“ Ježíš pokračuje: „Král se rozzlobil a poslal svá vojska a zničil ty vrahy a spálil jejich město.“ To se stalo v roce 70 n. l., kdy Římané srovnali Jeruzalém se zemí a ti vrahové byli pobiti. Potom Ježíš vysvětluje, co se mezitím stalo: „Potom [král] řekl svým otrokům: ‚Svatební hostina je sice připravena, ale ti, kteří byli pozváni, toho nebyli hodni. Proto jděte na silnice vedoucí z města a pozvěte ke svatební hostině každého, koho najdete.‘ “ Otroci to učinili a „místnost pro svatební obřady byla naplněna těmi, kteří se rozložili u stolu“.
Toto dílo shromažďování hostů ze silnic kolem města pozvaných lidí začalo v roce 36 n. l. První ze shromážděných neobřezaných Nežidů byl římský důstojník Kornélius a jeho rodina. Shromažďování těchto Nežidů, kteří jsou všichni náhradou za původně pozvané, kteří odmítli výzvu, pokračovalo až do našeho 20. století.
Ve dvacátém století se místnost pro svatební obřady naplňuje. Ježíš vypráví, co se v té době stane: „Když vešel král, aby si prohlédl hosty, spatřil tam člověka, který nebyl oděn svatebním oděvem. Řekl mu tedy: ‚Příteli, jak ses dostal sem, když nemáš na sobě svatební oděv?‘ Ten zůstal beze slova. Král potom řekl svým služebníkům: ‚Svažte mu ruce a nohy a vyhoďte ho ven do tmy. Tam bude jeho pláč a skřípání zubů.‘ “
Tento muž bez svatebního roucha znázorňuje zdánlivé křesťany v křesťanstvu. Bůh nikdy neuznal, že by měli pravé znaky duchovních izraelitů. Bůh je také nikdy nepomazal svatým duchem jako dědice Království. Jsou proto vyvrženi ven do temnoty, kde utrpí zničení.
Ježíš uzavírá své podobenství slovy: „Je totiž mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“ Ano, z izraelského národa byli mnozí pozváni, aby se stali členy Kristovy nevěsty, ale vybráno bylo jen málo přirozených Izraelitů. Většina ze 144 000 hostů, kteří dostávají nebeskou odměnu, patří k Neizraelitům. Matouš 22:1–14; 2. Mojžíšova 19:1–6; Zjevení 14:1–3.
◆ Kdo byl původně pozván na svatební hostinu a kdy jim bylo pozvání předloženo?
◆ Kdy teprve jsou tito pozvaní vyzýváni, aby přišli, a kdo jsou ti otroci, kteří výzvu rozhlašují?
◆ Kdy je rozhlášena výzva podruhé a kdo je zván potom?
◆ Koho znázorňuje muž, který nemá svatební roucho?
◆ Kdo jsou ti mnozí povolaní a ti nemnozí vyvolení?