Příští den měl prorok úžasnou výsadu spatřit odraz této slávy.a Mojžíš nepopsal podrobně to, co viděl, ale zaznamenal něco mnohem důležitějšího — to, co Bůh řekl. Zamysleme se nyní nad jeho slovy zapsanými ve 2. Mojžíšově 34:6, 7.

Nejdříve o sobě Jehova řekl, že je „Bůh milosrdný a milostivý“. (verš 6) Podle jednoho biblisty hebrejské slovo překládané jako „milosrdný“ ukazuje, že Bůh má s lidmi „něžný soucit, podobně jako otec se svými dětmi“. Slovo „milostivý“ je příbuzné se slovesem, které „popisuje člověka, jenž ze srdce pomáhá tomu, kdo něco potřebuje“. Jehova si bezpochyby přeje, abychom věděli, že o své ctitele pečuje stejně jako rodiče o své děti, tedy s něžnou láskou a hlubokým zájmem o jejich potřeby. (Žalm 103:8, 13)

Pak Jehova řekl, že je „pomalý k hněvu“. (verš 6) Není takový, že by se na své pozemské služebníky snadno rozzlobil. Trpělivě snáší jejich nedostatky a poskytuje jim čas, aby své hříšné jednání změnili. (2. Petra 3:9)

Bůh dále uvedl, že je „hojný v milující laskavosti a pravdě“. (verš 6) Milující laskavost neboli věrná láska je nádherná vlastnost, která Jehovu podněcuje k tomu, aby si se svým lidem vytvořil pevné a neselhávající pouto. (5. Mojžíšova 7:9) Jehova je také zdrojem pravdy. On sám nepodvádí ani nemůže být nikým podveden. Vzhledem k tomu, že je ‚Bohem pravdy‘, můžeme zcela důvěřovat všemu, co říká, včetně jeho slibů ohledně budoucnosti. (Žalm 31:5)