¹² Jehovova dobrota přešla před Mojžíšovým obličejem příštího dne na hoře Sinaj. Mojžíš tehdy spatřil záblesk Boží slávy a slyšel toto prohlášení: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě,

2. Mojžíšova 34:6,

Tato slova ukazují, že Jehovova dobrota souvisí s Jehovovou milující laskavostí a s dalšími stránkami Jehovovy osobnosti. Když o nich budeme uvažovat, pomůže nám to projevovat dobrotu. Zamysleme se nejdříve nad vlastností, o níž se v tomto úžasném prohlášení o Boží dobrotě mluví dvakrát.

„Bůh ... hojný v milující laskavosti“

13. Která vlastnost je v prohlášení o Boží dobrotě uvedena dvakrát a proč je to vhodné?

¹³ „Jehova [je] Bůh ... hojný v milující laskavosti

Význam hebrejského slova překládaného jako „milující laskavost“ je také „věrná láska“. Je to jediná vlastnost, která je v prohlášení, jež Bůh sdělil Mojžíšovi, uvedena dvakrát. To je opravdu příhodné, protože láska je Jehovovou nejvýznamnější vlastností. (1. Jana 4:8) Tuto vlastnost zdůrazňuje známé vyjádření chvály Jehovovi: „Neboť je dobrý; vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“

14. Kdo zejména zažívá Boží dobrotu a milující laskavost?

¹⁴ Jedním z projevů Jehovovy dobroty je to, že je „hojný v milující laskavosti“. To je patrné zejména z toho, jakou něžnou péči poskytuje svým věrným lidským služebníkům, kteří mu zasvětili svůj život. (1. Petra 5:6, 7) Svědkové Jehovovi mohou potvrdit, že Jehova ‚zachovává milující laskavost‘ ve vztahu k těm, kdo ho milují a slouží mu. (2. Mojžíšova 20:6) Národ přirozeného Izraele přestal zažívat Jehovovu milující laskavost neboli věrnou lásku, protože zavrhl Božího Syna. Ale Boží dobrota a oddaná láska k věrným křesťanům ze všech národů bude trvat navždy. (Jan 3:36)

Jehova je milosrdný a milostivý

15. (a) Jak začíná prohlášení, které Mojžíš slyšel na hoře Sinaj? (b) Co v sobě zahrnuje milosrdenství?

¹⁵ Prohlášení, které Mojžíš slyšel na hoře Sinaj, začalo těmito slovy: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý.“ Hebrejské slovo překládané jako „milosrdenství“ se může vztahovat na „útroby“ a má úzkou souvislost s výrazem pro „lůno“. Milosrdenství se tedy týká něžného soucitu, který člověk pociťuje hluboko ve svém nitru. Zahrnuje však více než jen opravdovou lítost. Mělo by nás podněcovat, abychom udělali něco, čím bychom zmírnili utrpení druhých. Láskyplní křesťanští pastýři například považují za potřebné být milosrdní k ostatním věřícím, a když je to vhodné, ‚projevovat milosrdenství s veselou myslí‘. (Římanům 12:8; Jakub 2:13; Juda 22, 23)

16. Proč je možné říci, že Jehova je milostivý?

¹⁶ Bůh svou dobrotu projevuje také milostivostí. Milostivý člověk bere „výrazný ohled na pocity druhého“ a projevuje ‚přízeň a vlídnost zejména těm, kdo jsou v nižším postavení‘. Jehova je nejznamenitějším příkladem milostivosti, a to v tom, jak jedná se svými věrnými služebníky. Prostřednictvím svých andělů Bůh například milostivě posílil letitého proroka Daniela, a také informoval pannu Marii o výsadě, že se jí narodí Ježíš. (Daniel 10:19; Lukáš 1:26–38) Jakožto Jehovův lid jistě oceňujeme, jak milostivě na nás Jehova působí prostřednictvím stránek Bible. Za tento projev jeho dobroty ho chválíme a snažíme se být milostiví ve svém jednání s druhými lidmi. Když ti, kdo jsou duchovně způsobilí, usměrňují některého spoluvěřícího „v duchu mírnosti“, snaží se být něžní a milostiví. (Galaťanům 6:1)

Bůh pomalý k hněvu

17. Proč jsme Jehovovi vděční za to, že je „pomalý k hněvu“?

¹⁷ „Bůh ... pomalý k hněvu.“ Tato slova zdůrazňují ještě jiný rys Jehovovy dobroty. Jehova trpělivě snáší naše chyby a poskytuje nám čas na to, abychom překonali závažné slabosti a udělali duchovní pokrok. (Hebrejcům 5:12–6:3; Jakub 5:14, 15) Z Boží trpělivosti mají užitek i ti, kdo se ještě nestali Božími ctiteli. Stále totiž mají čas na to, aby reagovali na zprávu o Království a činili pokání. (Římanům 2:4) Jehova je trpělivý, ale přesto ho jeho dobrota někdy vede k tomu, aby projevil svůj hněv, jako se to stalo například tehdy, když Izraelité uctívali u hory Sinaj zlaté tele. Bůh svůj hněv brzy projeví ještě významnějším způsobem, až ukončí Satanův ničemný systém. (Ezekiel 38:19, 21–23)

18. Jaký rozdíl je mezi Jehovou a lidskými vůdci, pokud jde o pravdu?

¹⁸ „Jehova [je] Bůh ... hojný v ... pravdě.“ Jehova se velmi liší od lidských vládců, kteří dávají velkolepé sliby, ale pak v souladu s nimi nejednají. Naproti tomu se Jehovovi ctitelé mohou spolehnout na všechno, co bylo napsáno v Božím inspirovaném Slově. Vzhledem k tomu, že Bůh je hojný v pravdě, můžeme jeho slibům vždy důvěřovat. Náš nebeský Otec ve své dobrotě věrně odpovídá na naše prosby o duchovní pravdu, a to tím, že ji v hojnosti opatřuje. (Žalm 43:3; 65:2)