JUDSKÁ PUSTINA

Většinou neobydlené, neúrodné vých. úbočí judských hor. (Sd 1:16) Toto území, které je široké asi 16 až 24 km, začíná nedaleko od Olivové hory směrem na V a táhne se asi 80 km podél záp. pobřeží Mrtvého moře. Je tvořeno převážně mírnými a zaoblenými neúrodnými kopci z měkké křídy, které jsou od sebe odděleny říčními údolími a roklemi. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 335) Směrem k Mrtvému moři zaoblené vrcholky ustupují a objevují se skalnaté rokliny; u samotného moře stojí rozeklané skalní stěny. Tato pustina klesne na vzdálenosti 24 km přibližně o 1 200 m; leží tedy ve srážkovém stínu, a proto zde ze záp. větrů, které přinášejí déšť, prší jen velmi málo. Zároveň je vystavena suchým větrům, které vanou od V. Když už však prší, pak se voda valí jindy suchými říčními údolími, a v období dešťů zde na několik týdnů vyroste řídká vegetace.

David, který se chtěl v Judské pustině ukrýt před Saulem, popsal toto území jako ‚zemi suchou a vyčerpanou, kde není voda‘. (Ža 63:nadp., 1) Uprostřed tohoto vyprahlého kraje nepramení žádný vodní tok ani tudy žádný neprotéká. V příkrém kontrastu s tím je vodní tok, který v Ezekielově vidění vytékal z chrámu, protékal touto pustinou a bohatě vyživoval stromy rostoucí podél jeho břehů. (Ez 47:1–10)

Je nepochybné, že právě do této neobydlené Judské pustiny byl ve výroční Den smíření vypouštěn ‚kozel pro Azazela‘ potom, co byl vyveden z chrámu v Jeruzalémě. (3Mo 16:21, 22) V části tohoto kraje sev. od Mrtvého moře zahájil v prvním století n. l. svou službu Jan Křtitel. (Mt 3:1–6) Je zřejmé, že také někde v této pustině pokoušel Krista Ježíše Ďábel. (Mt 4:1)