SLAVNOSTNÍ UVEDENÍ

Dosazení kněží do úřadu. Hebrejské slovo pro „slavnostní uvedení“ (mil·lu·ʼimʹ) doslova znamená „naplnění“, tedy naplnění ruky mocí, zmocnění. (2Mo 29:22, Rbi8, ppč; srovnej Ez 43:26, Rbi8, ppč; viz heslo NAPLNIT RUKU MOCÍ.) Tentýž výraz je použit pro ‚zasazení‘ drahokamů. (1Pa 29:2)

Pro službu kněží v Izraeli byli z rodiny Kehata z kmene Levi vybráni Áron a jeho synové. (2Mo 6:16, 18, 20; 28:1) Jejich slavnostní uvedení trvalo sedm dní a připadlo zřejmě na období od 1. do 7. nisanu roku 1512 př. n. l., kdy Izraelité tábořili u hory Sinaj na Arabském poloostrově. (2Mo 40:2, 12, 17) Právě prvního dne toho měsíce byl dokončen a postaven stan setkání. Jehova vyvolil kněžskou rodinu a nyní Mojžíšovi, Áronovu bratrovi a prostředníkovi smlouvy Zákona, přikázal, aby vykonal obřad posvěcení a slavnostního uvedení kněží. Pokyny pro celý tento obřad jsou uvedeny ve 29. kapitole 2. Mojžíšovy a zpráva o tom, jak Mojžíš tento obřad provedl, je v 8. kapitole 3. Mojžíšovy.

První den, kdy byla Jehovova přítomnost symbolizována sloupem oblaku nad svatostánkem (2Mo 40:33–38), shromáždil Mojžíš veškeré věci potřebné k obětem: býka, dva beránky, koš nekvašených chlebů, olej pomazání a kněžské oděvy. Na Jehovův příkaz vyzval Mojžíš sbor Izraele, čímž byli pravděpodobně myšleni starší muži jako představitelé celého sboru, aby se shromáždil u vchodu do stanu setkání, před oponou, která obklopovala nádvoří. Vzhledem k tomu, že mohli pozorovat, co se děje na nádvoří, byla pravděpodobně odtažena zástěna brány (20 loket [8,9 m] široká). (3Mo 8:1–5; 2Mo 27:16)

Mojžíš umyl Árona a Áronovy syny Nadaba, Abihua, Eleazara a Itamara (nebo jim přikázal, aby se umyli sami) v měděné nádrži na nádvoří a Árona oblékl do nádherného velekněžského oděvu. (4Mo 3:2, 3) Nyní byl Áron oděn do krásného roucha, které představovalo vlastnosti a povinnosti, kterými se má jeho úřad vyznačovat. Mojžíš potom pomazal svatostánek, celé jeho vybavení a všechno jeho náčiní, oltář pro zápalnou oběť a také nádrž a náčiní, které se ve spojitosti s nimi používalo. Tak byly posvěceny, vyčleněny k výhradnímu použití a ke službě Bohu, k jejímž účelům měly být od té doby používány. Mojžíš nakonec pomazal Árona tím, že na jeho hlavu vylil olej. (3Mo 8:6–12; 2Mo 30:22–33; Ža 133:2)

Býk oběti za hřích. Mojžíš potom oblékl Áronovy syny, a pak Árona a jeho syny přiměl, aby položili ruce na hlavu býka oběti za hřích; tím mělo být dáno najevo, že uznávají, že oběť je předkládána za ně, za kněžský dům. Potom, co býka porazil, dal Mojžíš trochu jeho krve na oltář a zbytek vylil u spodku oltáře, což symbolizovalo očištění oltáře od poskvrnění, jež bylo způsobeno hříšností kněží, kteří u oltáře sloužili. To, že byla krev dána na rohy oltáře, nepochybně ukazovalo, že v prolité obětní krvi byla moc obětního uspořádání. (Heb 9:22) Oltář musel být krví pokropen i v souvislosti s jinými oběťmi. (3Mo 1:5, 11; 3:2; 4:6; 16:18) Všimněme si však, že se v tomto případě nejedná o den smíření za hříchy celého národa, ale mluví se o dni, kdy byli kněží uvedeni do úřadu; proto krev býka nebyla vzata do Nejsvětější. (Viz 3Mo 16:14.) Stejně jako v případě jiných obětí za hřích byly i tentokrát na oltář položeny tuk pokrývající střeva, přívěšek na játrech a obě ledviny i tuk, který je na nich. (3Mo 4:8–10, 20, 26, 31) Zbývající části býka a také jeho kůže a lejna se odnesly za tábor ke spálení. (3Mo 8:13–17)

Obětní berani. Áron a jeho synové potom vložili ruce na berana zápalné oběti; beran byl poražen a částí jeho krve byl pokropen oltář. Pak byl beran rozsekán na kusy, umyt a na oltáři spálen, ale bez lejn a kůže. (3Mo 7:8) Vzhledem k tomu, že tento beran zápalné oběti byl obětován celý — žádný člověk z něho neměl nic jíst —, byli tito kněží zcela posvěceni k Jehovově svaté kněžské službě. (3Mo 8:18–21; srovnej 3Mo 1:3–9.)

Kněží vložili ruce na dalšího berana, „berana slavnostního uvedení“, a ten byl potom poražen. Jeho krev se použila jinak. Trochu krve dal Mojžíš Áronovi a jeho synům na lalůček pravého ucha, na palec pravé ruky a na palec pravé nohy; to znamenalo, že schopnosti znázorněné těmito částmi těla měli plně využívat v souvislosti s obětním charakterem své služby. Zbytkem krve Mojžíš pokropil oltář. (3Mo 8:22–24)

Předtím než byl obvyklým způsobem obětován tuk pokrývající některé beranovy orgány, byl s každým ze tří druhů nekvašených chlebů, které byly vzaty z koše, položen na pravou nohu berana. To všechno se nyní položilo na ruce Árona a jeho synů a Mojžíš tím před Jehovou pohupoval, a to zjevně tak, že dal své ruce pod ruce kněží. Tím bylo ukázáno, že jejich ruce jsou ‚naplněny mocí‘, to znamená, že jsou naplněny obětními dary a plně vybaveny a zplnomocněny ke službě přinášení obětí. Bylo jim dáno najevo, že jsou nejen oprávněni obětovat na oltáři tučné části, ale že také mohou přijímat dary poskytované pro jejich obživu, což bylo Jehovovo štědré opatření pro kněze. Tu část berana, kterou se pohupovalo — pravou nohu —, obvykle dostal jako svůj podíl kněz konající službu. (3Mo 7:32–34; 4Mo 18:18) V tomto případě se však všechno spálilo na oltáři. Tak to bylo Jehovovi jednak předloženo (bylo tím před ním pohupováno) a jednak to bylo skutečně obětováno. Tím bylo uznáno, že to všechno poskytl kněžstvu. (3Mo 8:25–28)

Mojžíš, který během slavnostního uvedení vykonával kněžské služby, dostal jako svůj podíl hruď berana zasvěcení potom, co ji nejprve předložil jako oběť pohupování. (3Mo 8:29; viz také 2Mo 29:26–28.)

Árona, jeho syny a jejich oděvy postříkal částí beranovy krve a olejem pomazání (které byly pravděpodobně smíchány), a tak byli posvěceni. Tím také bylo ukázáno, že jim byl pod vedením Božího ducha svěřen úřad spojený s přinášením obětí. V Písmu není žádná zmínka o tom, že by Áronovi synové byli stejně jako Áron pomazáni vylitím oleje na hlavu. (3Mo 8:30)

U vchodu do stanu setkání měli Áron a jeho synové uvařit část masa berana, které nebylo spáleno na oltáři ani nebylo dáno Mojžíšovi. Měli to jíst společně s chleby, které zbyly v koši, ale všechno jídlo, které zůstalo, mělo být příštího rána spáleno. Tím byla zdůrazněna čistota kněží a také úplnost jejich posvěcení a služby (protože to, co jedli, nebylo ani nahnilé, ani okoralé, a zbytky se úplně zlikvidovaly). Za zmínku stojí také to, že chleby neobsahovaly žádný kvas. (3Mo 8:31, 32; 2Mo 29:31–34)

Závěr slavnostního uvedení. Slavnostní uvedení trvalo sedm dnů; před jeho skončením nemohli kněží vykonávat svůj úřad v plné míře. V průběhu každého z těchto dnů byl obětován býk jako oběť za hřích, aby byl očištěn oltář. Během všech sedmi dnů, ve dne i v noci, měli nově ordinovaní kněží vykonávat službu u vchodu do stanu setkání; měli tak „držet Jehovovi povinnou stráž“, aby nezemřeli. (3Mo 8:33–36; 2Mo 29:35–42)

Osmého dne sloužili kněží poprvé (bez Mojžíšovy pomoci) ve svém úřadu, pro který byli plně vybaveni a do něhož byli uvedeni — vykonávali smíření za izraelský národ, který smíření obzvláště potřeboval, a to nejen kvůli vrozené hříšnosti, ale také kvůli neposlušnosti, které se nedávno dopustil v souvislosti se zlatým teletem a která vyvolala Jehovovu nelibost. (3Mo 9:1–7; 2Mo 32:1–10) Když se první služba těchto nově uvedených kněží chýlila ke konci, dal Jehova najevo, že je schvaluje a že je potvrzuje do úřadu, a to tím, že seslal zázračný oheň — nepochybně ze sloupu oblaku nad svatostánkem —, který zbytek oběti na oltáři pohltil. (3Mo 9:23, 24)

V Bibli není žádná zpráva o tom, že by se slavnostní uvedení konala i v případě Áronových následníků. Je zřejmé, že jediné slavnostní uvedení stačilo jednou provždy k tomu, aby byli všichni mužští potomci Árona ustanoveni do kněžského úřadu, aby tento úřad zastávali na neurčito až do doby, kdy byl do úřadu slavnostně uveden pravý a věčný velekněz, Ježíš Kristus. (Heb 7:12, 17; 9:11, 12; viz hesla KNĚZ; VELEKNĚZ.)