ZVÍŘATA

Živé duše, ale ne lidské bytosti. (Srovnej 4Mo 31:28.) Hebrejské slovo behe·mahʹ se vztahuje na větší čtyřnohá stvoření, obvykle na domácí zvířata, ale někdy i na zvířata divoká. Překládá se jako „domácí zvířata“, ‚zvířata‘, „hospodářská zvířata“ a ‚skot‘. (1Mo 1:26; 9:10; 34:23; Ža 107:38) Hebrejský výraz reʹmes označuje ‚pohybující se živočichy‘ nebo ‚lezoucí tvory‘ a pochází z kořene ra·masʹ, jenž znamená „pohybovat se; lézti“. (1Mo 6:20; Ez 8:10; 1Mo 1:28, Rbi8, ppč) Také hebrejský termín chai·jahʹ, který doslova znamená ‚živý tvor‘, bývá používán k označení ‚divokých zvířat‘. (1Mo 1:28; 3:14; Iz 56:9) Odpovídajícím řeckým výrazem je slovo zoiʹon (živý tvor), jež se překládá také výrazem ‚zvíře‘. (Zj 4:7; 2Pe 2:12)

Jehova Bůh udělal všechna zvířata — na počátku vytvořil zástupce každého druhu. Biblický záznam nás totiž ujišťuje, že Jehova udělal každého tvora „podle jeho druhu“. (1Mo 1:25) V tomto článku se zaměříme zejména na suchozemská zvířata.

Vzhledem k tomu, že Bůh ustanovil dokonalého člověka, aby panoval nad zvířaty, bylo nejvhodnější, aby výsada pojmenovat tato stvoření byla svěřena Adamovi. (1Mo 1:26; 2:19, 20) Člověk má zvířata v podřízenosti, čímž přijal správcovství, ze kterého se má Bohu stále zodpovídat. (Lk 12:48)

Zvířata byla stvořena tak, že měla mít z člověka strach a hrůzu, protože člověk je jim nadřazen. (1Mo 9:2, 3) Podle přírodovědců se za normálních okolností divoká zvířata, jako jsou například levhart a kobra královská, raději před člověkem schovají, ačkoli jsou-li vydrážděná, zraněná či zahnaná do úzkých nebo jsou-li náhle překvapena, zaútočí. Má se za to, že tygři se stávají lidožravými například pod tlakem okolností. Může to být způsobeno jednak stářím či zraněním tygra, jež velmi omezují jeho schopnost opatřit si normální kořist, a jednak tím, že člověk při svých honech vyhubil zvěř, která je pro tygra přirozenou potravou.

Již před potopou byla zvířata zabíjena, a to pro kůži, z níž měl člověk oděv, anebo pro obětní účely. (1Mo 3:21; 4:4) Nicméně teprve po potopě dostal Noe a jeho rodina svolení doplnit svůj jídelníček o maso — s výhradou, že maso musí být zbaveno krve. (1Mo 9:3, 4) Přestože tedy bylo v pořádku, že člověk zabíjel zvířata pro nezbytné jídlo, neopravňovalo ho to k tomu, aby se oddával zbytečnému vraždění pro pouhé vzrušení z lovu nebo aby takto předváděl osobní hrdinství. To nepochybně dělal Nimrod, který se vzbouřil proti Bohu. (1Mo 10:9)

Někteří znalci tvrdí, že přítomnost zvířat na izolovaných pevninách a ostrovech, jako jsou například Austrálie a Nový Zéland, je známkou toho, že ne všechna suchozemská zvířata, která nebyla v arše, zahynula při potopě. Avšak objevy oceánografů ukazují, že to, co je dnes oddělenou souší, kdysi spojovaly vyvýšené pásy země. Výzkumy oceánografů například ukazují, že Atlantský oceán mohl být přeťat Středoatlantským hřbetem. Možná tam byly také jiné horské hřebeny, a tak se po nich zvířata mohla stěhovat, než se tyto hřebeny potopily pod hladinu oceánu. Další studie oceánografů objevily důkazy, že kdysi existovala rozsáhlá pevnina v jižním Pacifiku, která zahrnovala Austrálii a mnoho tichomořských ostrovů. Pokud to tak bylo, pak pro zvířata samozřejmě nebylo obtížné se na tyto ostrovy dostat.

Čistá a nečistá zvířata. Roztřídění jednotlivých druhů zvířat je vidět z pokynů, které dal Bůh Noemovi, a sice, aby s sebou do archy vzal sedm z každého čistého zvířete a dva z každého nečistého. (1Mo 7:2, 3, 8, 9) V té době ještě nebylo povoleno jíst maso, a proto rozdělení na čistá a nečistá zvířata bylo uděláno pravděpodobně na základě toho, co bylo Jehovovi přijatelné jako oběť. A tak když vystoupili z archy, Noe věděl, kteří tvorové jsou čistí a vhodní pro oběť na oltáři. (1Mo 8:20) Tehdy neexistovalo žádné omezení týkající se toho, jaký druh zvířat mohli Noe a jeho rodina jíst, jak je to zjevné z Jehovových slov: „Každý pohybující se živočich, který je naživu, ať vám slouží k jídlu.“ (1Mo 9:3)

Boží zákon daný Izraelitům proto uvedl nové rozdělení, když označil určitá zvířata jako čistá a vhodná k jídlu, a ostatní jako nečistá, která se jíst nesměla. Biblický verš to upřesňuje: „Každého tvora, který má rozpolcené kopyto a vytváří se mu rozštěp v kopytech a mezi zvířaty přežvykuje, toho smíte jíst.“ (3Mo 11:3) A znovu: „Nebudeš jíst žádnou odpornou věc jakéhokoli druhu. Tento druh zvířete smíte jíst: býka, ovci a kozu, jelena a gazelu a srnce a kozorožce a antilopu a divokou ovci a kamzíka; a každé zvíře, které má rozpolcené kopyto a vytváří se mu rozštěp ve dvě kopyta a mezi zvířaty přežvykuje.“ (5Mo 14:3–6)

Ti, kdo byli pod přikázáními smlouvy Zákona, neměli jíst zvířata, která postrádala jeden či oba ze jmenovaných znaků. Mezi zvířata, které bylo zakázáno jíst, patřil daman, zajíc, prase a velbloud. Také se nesměli jíst ti tvorové, kteří „chodí po svých tlapách“, čímž jsou nepochybně myšlena zvířata jako lev, medvěd a vlk. (3Mo 11:4–8, 26, 27; 5Mo 14:7, 8)

Tato omezení týkající se stravy se vztahovala jen na ty, kdo byli pod mojžíšským Zákonem, protože výrok 3. Mojžíšovy 11:8 zní: „Jsou pro vás nečistí“, to znamená pro Izraelity. S odstraněním Zákona na základě obětní smrti Krista Ježíše byly zrušeny také zákazy, a všichni lidé se opět dostali pod stejné velkorysé opatření, jaké bylo ohlášeno Noemovi po potopě. (Kol 2:13–17; 1Mo 9:3, 4)

Omezení týkající se jídla z nečistých zvířat byla tedy odstraněna spolu se zbývající částí Zákona, a tak může vzniknout otázka: ‚Proč Petr asi o tři roky později stále nejedl žádné „nečisté“ zvíře?‘ (Sk 10:10–15) Je nutné mít na paměti, že zrušení Zákona vyústilo ve velké změny v životě Kristových následovníků, a proto samozřejmě nějakou dobu trvalo, než pochopili vše, co to zahrnovalo.

Obrazné použití. Pisatelé Bible se zmiňují o význačných rysech zvířat a používají jejich charakteristické rysy ke znázornění různých vlastností a také mocností. Občas mohou výrazné rysy zvířat zobrazovat vynikající vlastnosti, ať už božské, nebo lidské. (Ez 1:10, 11; Zj 4:6, 7) V jiných případech mohou zvířata představovat vládnoucí mocnosti, které jednají divoce — jako zvířata — a které utlačují a drtí národy. (Da 7:2–7; 8:5–8, 20, 21; Zj 13:1–17; viz heslo ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM].)

Správné zacházení se zvířaty a správný náhled na tyto tvory. V souvislosti s uctíváním pod mojžíšským Zákonem patřil hovězí dobytek, ovce a kozli mezi tvory, kteří byli přijatelní jako oběť. Taková zvířata měla být bez vady, a nebylo přijatelné žádné vykastrované zvíře. (3Mo 22:23–25) Použít zvířecí krev k jídlu nebo k jakémukoli jinému účelu než k obětování bylo zakázáno. (3Mo 17:13, 14) Také uctívání jakékoli napodobeniny zvířete či ostatních stvořených věcí bylo přísně zakázáno. (2Mo 20:4, 5)

Bible svým čtenářům vštěpuje, že se s nižšími tvory má zacházet vhodně a milosrdně. Jehova se totiž prokazuje jako Milující Dárce, který tyto tvory udržuje při životě a dává jim to, co potřebují. (Př 12:10; Ža 145:15, 16) Mojžíšský Zákon nařizoval, aby se lidé o svá domácí zvířata řádně starali. Když byla ztracená domácí zvířata nalezena, měla být v pořádku vrácena svému majiteli; když ležela pod svým nákladem, měla být uvolněna. (2Mo 23:4, 5) Mělo se s nimi zacházet ohleduplně. (5Mo 22:10; 25:4) Zvířata stejně jako lidé měla mít užitek ze sabatního odpočinku. (2Mo 20:10; 23:12; 5Mo 5:14) Nebezpečná zvířata se měla buď hlídat, nebo zabít. (1Mo 9:5; 2Mo 21:28, 29) Křížit mezi sebou dva různé druhy zvířat bylo zakázáno. (3Mo 19:19)

Bohu oddaní lidé se na zvířata dívají jako na část Božího velkorysého opatření pro blaho člověka. Zvířata sloužila a slouží člověku při nošení nákladu, jsou pro něj zdrojem potravy a surovin na výrobu oblečení, slouží jako ‚zdravotní policie‘ a pomáhají člověku při důležitých činnostech, například při orbě a sklizni. Rozmanitost jejich tvarů a barev potěší oko každého; jejich zvyky a instinkty byly a stále jsou rozsáhlou oblastí pro zkoumání divů Božích stvořitelských děl. Ačkoli zvířata umírají stejně jako člověk, nemají na rozdíl od něj naději na vzkříšení. (2Pe 2:12; pojednání o jednotlivých zvířatech, ptácích, druzích hmyzu a plazech lze najít pod jejich příslušnými názvy; viz také hesla HMYZ; PTÁCI; RYBA.)