Otázky čtenářů
◼ Jakou chybu učinil Mojžíš, že ztratil přednost vejít do Zaslíbené země? Spočívala v tom, že udeřil do skály, místo aby k ní jen promluvil, nebo v tom, že neoslavil Jehovu Boha?
Zdá se, že Mojžíšova chyba netkvěla v tom, že udeřil do skály, místo aby — jak mu Bůh řekl — k ní promluvil.
Ke konci čtyřiceti let putování tábořili Izraelité v Kadeš-Barneji v pustině Cin (neboli Paran). Tábořili tam již před desetiletími, pravděpodobně protože tam vznikla díky třem tamějším pramenům zelená oáza, jak lze vidět na průvodní fotografii. Ale při této příležitosti bylo vody málo, což mohlo znamenat, že lidé nemohli najít dost jídla. Proto se s Mojžíšem, Jehovovým zástupcem, přeli: „Proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste nás přivedli na tohle zlé místo? Není to žádné místo semene a fíků a rév a granátových jablek a není tu žádná voda k pití.“ — 4. Mojž. 20:5.
Tehdy řekl Bůh Mojžíšovi a Áronovi: „Vezmi prut a svolej shromáždění,. . . a před jejich očima promluvíte ke skalnímu útesu, aby vskutku dal svou vodu; a vyvedeš pro ně vodu ze skalního útesu a dáš shromáždění a jejich soumarům napít.“ (4. Mojž. 20:8) Co se pak stalo?
„Poté svolali Mojžíš a Áron sbor před skalní útes a řekl jim: ‚Slyšte nyní, vy buřiči! Máme vám vyvést vodu z tohoto skalního útesu?‘ A tak Mojžíš pozvedl ruku a dvakrát udeřil svým prutem do skalního útesu; a vyšlo mnoho vody.“ — 4. Mojž. 20:10, 11.
Někteří poukázali na to, že Bůh dal Mojžíšovi a Áronovi pokyn, aby ‚promluvili ke skalnímu útesu‘, ale oni ‚do skalního útesu udeřili‘. Vyvolal tento rozdíl Jehovovu nelibost, takže řekl Mojžíšovi a Áronovi, že jim nedovolí uvést Izrael do Zaslíbené země?
Nezdá se, že by to bylo tak. Již několik měsíců po vyjití z Egypta si lid poprvé stěžoval na nedostatek vody. Bylo to blízko hory Sinaj (Choreb) na místě, které bylo nazváno Meriba (v oblasti, kterou je možné vidět dole). Povšimni si, co tehdy řekl Bůh Mojžíšovi: „Stojím před tebou tam na skále v Chorebu. A udeříš na skálu, a vyjde z ní voda, a lid ji bude pít.“ (2. Mojž. 17:2–7; 33:6) Když tedy bylo Mojžíšovi v Kadeši řečeno, aby ke skále promluvil, měl možná sklon udělat totéž, co udělal na Boží pokyn dříve, i když Bůh mínil, že stačí ke skále promluvit.
Zdá se, že k Božímu soudu nad Mojžíšem a Áronem vedlo něco jiného. Co to asi bylo? Mojžíš řekl svárlivému lidu: „Máme vám vyvést vodu z tohoto skalního útesu?“ Žalm 106:33 nám poskytuje lepší pochopení této věci, protože nám ukazuje, že Mojžíš jednal s rozhořčeným duchem a že „promluvil zbrkle svými rty“. Hněvivými slovy obrátil pozornost na sebe a na Árona, místo na toho, který mohl opravdu zázračně opatřit vodu. A tak těsně před Mojžíšovou smrtí na hranici Zaslíbené země se Bůh zmínil o události u Kadeš–Barneje a naznačil, že Mojžíšova chyba spočívala v tom, že ‚neposvětil Boha před očima lidu‘. — 4. Mojž. 27:12–14.
Můžeme se z toho poučit. Je sice důležité, abychom se zdržovali hněvivých skutků, ale stejně důležité je, abychom ovládali svého ducha, zejména tehdy, když druzí selhávají. Připustíme-li, abychom se příliš znepokojovali, mohli bychom se začít dívat na Boží služebníky čistě lidsky, místo abychom si uvědomili, že to jsou stále Boží „ovce“. Jsou ovšem nedokonalí a mohou dělat věci, které nás dráždí, ale jsou stále „jeho lidem a ovcemi jeho pastvy“. (Žalm 100:3) Bůh za ně nechal zemřít svého Syna. Neměli bychom se tedy snažit, abychom s nimi měli trpělivost, a zaměřovat se méně na to, co si myslíme nebo jak se nás to dotýká, a více se zaměřovat na jejich postavení před Bohem?
[Obrázek na straně 32]
Jaro v oáze kolem pramenů v kraji Kadeš-Barneje