Zůstaň v „útočištném městě“ a žij!
„Měl [by] bydlet ve svém útočištném městě až do smrti velekněze.“ (4. MOJŽÍŠOVA 35:28)
1. Kdo je Mstitel krve a co brzy udělá?
JEHOVŮV Mstitel krve, Ježíš Kristus, se chystá udeřit. Tento Mstitel se svými andělskými vojsky brzy zasáhne proti všem, kdo mají vinu krve a nečiní pokání. Ano, Ježíš bude ve „velkém soužení“, které se rychle blíží, sloužit jako Boží Vykonavatel rozsudku smrti. (Matouš 24:21, 22; Izajáš 26:21) Lidstvo se pak bude muset zodpovídat ze své viny krve.
2. Co je jediným místem, kde je možné najít útočiště, a na jaké otázky je nutné získat odpověď?
2 Do bezpečí je možné se dostat po cestě, která vede do protiobrazného útočištného města — a po této cestě je nutné běžet o život! Uprchlík, který je do města přijat, musí ve městě zůstat, protože je to jediné místo, kde má bezpečné útočiště. Ale snad si nyní říkáš: ‚Většina lidí nikdy nikoho nezabila, jak to, že mají vinu krve? Proč je Ježíš Mstitelem krve? Co je novodobým útočištným městem? Může ho někdo opustit, a přitom se nevystavit nebezpečí?‘
Máme skutečně vinu krve?
3. Jaký prvek mojžíšského Zákona nám pomůže, abychom pochopili, že miliardy lidí na zemi mají vinu krve?
3 Jeden prvek mojžíšského Zákona nám pomůže uvědomit si, že miliardy lidí, kteří dnes žijí na zemi, se podílejí na vině krve. Bůh na Izraelity vložil kolektivní odpovědnost za prolitou krev. Pokud byl někdo nalezen zabitý a jeho vrah byl neznámý, museli starší změřit vzdálenost mezi místem činu a okolními městy a zjistit, které město leží nejblíže. Starší tohoto města, na němž zjevně ulpěla vina krve, museli tuto vinu z města sejmout tím, že v neobdělávaném údolí bystřiny zlomili vaz mladé krávě, s níž se dosud nepracovalo. Udělali to před očima levitských kněží, ‚protože je Jehova vyvolil, aby vyřizovali spory nad násilnými činy‘. Městští starší si umyli nad krávou ruce a řekli: „Naše ruce tuto krev neprolily ani ji naše oči neviděly, jak byla prolita. Nepřipisuj to na účet svého lidu Izraele, který jsi vykoupil, Jehovo, a neklaď vinu za nevinnou krev doprostřed svého lidu Izraele.“ (5. Mojžíšova 21:1–9) Jehova Bůh nechtěl, aby byla izraelská země znečištěna krví nebo aby jeho lid nesl kolektivní vinu krve.
4. Jak na Velkém Babylónu ulpěla vina krve?
4 Taková věc, jako je společná, kolektivní vina krve, tedy skutečně existuje. Stačí jen uvážit, jak nesmírná vina krve lpí na Velkém Babylónu, světové říši falešného náboženství. Velký Babylón je opilý krví Jehovových služebníků. (Zjevení 17:5, 6; 18:24) Náboženství křesťanstva tvrdí, že následují Knížete pokoje, ale kvůli válkám, inkvizici a vražedným křížovým výpravám mají v Božích očích vinu krve. (Izajáš 9:6; Jeremjáš 2:34) Velký Babylón se bude muset zodpovídat z ohromné viny, již nese za smrt milionů lidí, kteří v tomto století přišli o život ve dvou světových válkách. Proto příznivci falešných náboženství i lidé, kteří lidské válčení podporují nebo se na něm přímo podílejí, mají v Božích očích vinu krve.
5. Jak se někteří lidé podobají obyvateli Izraele, který někoho neúmyslně zabil?
5 Někteří lidé zavinili něčí smrt úmyslně nebo ze své nedbalosti. Jiní se zúčastnili kolektivního zabíjení — možná proto, že je duchovní přesvědčovali, že je to Boží vůlí. Opět jiní lidé pronásledovali nebo zabíjeli Boží služebníky. Avšak i v případě, že jsme se sami ničeho takového nezúčastnili, neseme za ztrátu lidských životů kolektivní odpovědnost, protože jsme neznali Boží zákon a Boží vůli. Podobáme se člověku, který neúmyslně, ‚nevědomky zabil svého bližního, a předtím ho neměl v nenávisti‘. (5. Mojžíšova 19:4) Takoví lidé by měli Boha prosit o milost a měli by běžet do protiobrazného útočištného města. Jinak se budou muset osudně střetnout se Mstitelem krve.
Ježíšovo životně důležité poslání
6. Proč je možné říci, že Ježíš je nejbližším příbuzným lidstva?
6 V Izraeli byl mstitelem krve nejbližší příbuzný zabitého. Novodobý Mstitel krve musí být v příbuzenském vztahu k celému lidstvu, má-li pomstít krev všech lidí, kteří na zemi zemřeli, zvláště pak zabitých služebníků Jehovy. Tato úloha náleží Ježíši Kristu. Ježíš se narodil jako dokonalý člověk. Svůj bezhříšný život položil jako výkupní oběť a po svém vzkříšení do nebe potom předložil jeho hodnotu Bohu ve prospěch Adamova hříšného a umírajícího potomstva. Kristus se tak stal Vykupitelem lidstva, naším nejbližším příbuzným — právoplatným Mstitelem krve. (Římanům 5:12; 6:23; Hebrejcům 10:12) Ježíš je označen jako bratr svých pomazaných následovníků. (Matouš 25:40, 45; Hebrejcům 2:11–17) Jakožto nebeský Král se stává „Věčným otcem“ lidí, kteří budou mít užitek z jeho oběti jako jeho pozemští poddaní. Tito lidé budou žít věčně. (Izajáš 9:6, 7) Jehova tedy tohoto Příbuzného celého lidstva vhodně jmenoval Mstitelem krve.
7. Co Ježíš jakožto slavný Velekněz dělá pro lidi?
7 Ježíš je také bezhříšný, vyzkoušený a soucitný Velekněz. (Hebrejcům 4:15) V tomto postavení uplatňuje na lidstvo hodnotu své oběti, která přikrývá hříchy. Útočištná města byla založena „pro izraelské syny a pro cizího usedlíka a pro osadníka v jejich středu“. (4. Mojžíšova 35:15) Proto tento slavný Velekněz nejdříve uplatnil hodnotu své oběti na „izraelské syny“, své pomazané následovníky. Nyní ji uplatňuje na ‚cizí usedlíky‘ a na ‚osadníky‘, kteří jsou v protiobrazném útočištném městě. Tyto „jiné ovce“ Pána Ježíše Krista mají naději, že budou věčně žít na zemi. (Jan 10:16; Žalm 37:29, 34)
Dnešní útočištné město
8. Co je protiobrazem útočištného města?
8 Co je protiobrazem útočištného města? Není to žádné konkrétní zeměpisné místo, jako například Hebron, který byl jedním ze šesti levitských útočištných měst a domovem izraelského velekněze. Dnešní útočištné město je Boží opatření, které nás chrání před trestem smrti za porušení Božího přikázání o svatosti krve. (1. Mojžíšova 9:6) Každý vědomý i bezděčný porušitel tohoto přikázání musí vírou v krev Velekněze, Ježíše Krista, usilovat o Boží odpuštění a o vymazání svých hříchů. Pomazaní křesťané s nebeskou nadějí i „velký zástup“ s nadějí na život na zemi využívají toho, co plyne z Ježíšovy výkupní oběti, a nacházejí se v protiobrazném útočištném městě. (Zjevení 7:9, 14; 1. Jana 1:7; 2:1, 2)
9. Jak Saul z Tarsu porušoval přikázání o krvi a jak dal najevo, že změnil svůj postoj?
9 Než se apoštol Pavel stal křesťanem, porušoval přikázání o krvi. Jakožto Saul z Tarsu pronásledoval Ježíšovy následovníky, a dokonce schvaloval, když byli vražděni. „Nicméně mi bylo projeveno milosrdenství, protože jsem byl v nevědomosti a jednal jsem z nedostatku víry,“ řekl Pavel. (1. Timoteovi 1:13; Skutky 9:1–19) Saul měl kajícný postoj, který později prokázal svými četnými skutky víry. Ale k tomu, abychom vstoupili do protiobrazného útočištného města, je zapotřebí více než jen víra ve výkupné.
10. Jak je možné získat dobré svědomí a co je nutné udělat pro to, abychom si je zachovali?
10 Člověk, který neúmyslně zabil, mohl zůstat v jednom z izraelských útočištných měst pouze v případě, že mohl dokázat, že má před Bohem dobré svědomí vzhledem k prolité krvi. K tomu, abychom získali dobré svědomí, potřebujeme projevovat víru v Ježíšovu výkupní oběť, činit pokání z hříchů a změnit svůj způsob života. Potřebujeme žádat Boha o dobré svědomí tím, že prostřednictvím Krista se mu v modlitbě zasvětíme a symbolizujeme to křtem ve vodě. (1. Petra 3:20, 21) Díky dobrému svědomí můžeme mít k Jehovovi čistý vztah. Jediným způsobem, jak si dobré svědomí můžeme zachovat, je vyhovovat Božím požadavkům a v protiobrazném útočištném městě vykonávat tu práci, která nám tam byla přidělena — a to podobně jako lidé, kteří našli útočiště ve starověkém útočištném městě, kde i oni museli poslouchat Zákon a plnit své pracovní úkoly. Nejdůležitější prací, kterou dnes Jehovův lid koná, je oznamování poselství o Království. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Jestliže tuto práci vykonáváme, pomůže nám to, abychom byli užitečnými obyvateli novodobého útočištného města.
11. Čemu je nutné se vyhýbat, abychom zůstali v bezpečí dnešního útočištného města?
11 Opustit dnešní útočištné město znamená vystavit se záhubě, protože Mstitel krve brzy zasáhne proti všem, kdo mají vinu krve. Dnes není vhodná doba na to, abychom byli přistiženi mimo ochranné město nebo na nebezpečném území v blízkosti hranice jeho pastvin. Kdybychom ztratili víru ve Veleknězovu oběť, která přikrývá hříchy, ocitli bychom se mimo protiobrazné útočištné město. (Hebrejcům 2:1; 6:4–6) V bezpečí bychom nebyli ani v případě, kdybychom přijali světské návyky, kdybychom stáli na úplné hranici Jehovovy organizace ani kdybychom se odchýlili od spravedlivých měřítek našeho nebeského Otce. (1. Korinťanům 4:4)
Propuštěni z útočištného města
12. Jak dlouho musí lidé, kteří kdysi měli vinu krve, zůstat v protiobrazném útočištném městě?
12 V Izraeli musel člověk, který neúmyslně zabil, zůstat v útočištném městě „až do smrti velekněze“. (4. Mojžíšova 35:28) Jak dlouho tedy musí lidé, kteří kdysi měli vinu krve, zůstat v protiobrazném útočištném městě? Až do té doby, kdy již nebudou potřebovat služeb Velekněze, Ježíše Krista. On je také „schopen úplně zachránit ty, kteří se skrze něho přibližují k Bohu,“ řekl Pavel. (Hebrejcům 7:25) Dokud jsou tedy nedokonalí lidé poskvrněni hříchem a lpí na nich jakákoli bývalá vina krve, potřebují služby Velekněze, aby mezi nimi a Bohem byl dobrý vztah.
13. Kdo jsou v dnešní době „izraelští synové“ a jak dlouho musí zůstat v „útočištném městě“?
13 Připomeňme si, že starověká útočištná města byla založena pro „izraelské syny“, pro cizí usedlíky a pro osadníky. „Izraelští synové“ jsou duchovní Izraelité. (Galaťanům 6:16) Ti musí v protiobrazném útočištném městě být tak dlouho, dokud žijí na zemi. Proč? Ještě stále totiž mají nedokonalé tělo, a proto potřebují hodnotu oběti nebeského Velekněze, která přikrývá hříchy. Ale když tito pomazaní křesťané zemřou a jsou vzkříšeni k duchovnímu životu v nebi, nepotřebují už služeb Velekněze, aby byly jejich hříchy přikryty. Navždy totiž opustili své tělo i vinu krve, která na něm lpěla. Vzhledem ke své usmiřující a ochranné úloze Velekněz pro tyto vzkříšené pomazané již zemřel.
14. Z jakého dalšího důvodu musí ti, kdo mají nebeskou naději, nyní zůstat v dnešním útočištném městě?
14 Kvůli své lidské podstatě musí ti, kdo budou nebeskými ‚spoludědici s Kristem‘, zůstat v protiobrazném útočištném městě, dokud nezemřou a věrně neukončí svůj pozemský běh. Když zemřou, obětují navždy svou možnost žít jako lidé. (Římanům 8:17; Zjevení 2:10) Ježíšova oběť se vztahuje pouze na ty, kdo mají lidskou přirozenost. Proto Velekněz pro členy duchovního Izraele umírá, až když jsou vzkříšeni jako duchovní bytosti, které budou navždy přebývat v nebi jako ‚podílníci na božské přirozenosti‘. (2. Petra 1:4)
15. Kdo jsou novodobí ‚cizí usedlíci‘ a ‚osadníci‘ a co pro ně slavný Velekněz udělá?
15 Kdy Velekněz „zemře“ vzhledem k novodobým ‚cizím usedlíkům‘ a ‚osadníkům‘? Kdy budou moci vyjít z protiobrazného útočištného města? Tito členové velkého zástupu nemohou z útočištného města vyjít ihned po velkém soužení? Proč ne? Protože stále ještě budou mít nedokonalé, hříšné tělo, a bude nutné, aby zůstali pod ochranou Velekněze. Během jeho tisíciletého kralování a působení v kněžském úřadě budou mít užitek z jeho služeb, díky nimž budou přikryty jejich hříchy, a tím dosáhnou lidské dokonalosti. Pak je Ježíš postoupí Bohu ke konečné, rozhodující zkoušce ryzosti, když na krátkou dobu propustí Satana s jeho démony. Jelikož touto zkouškou projdou s Božím schválením, Jehova je prohlásí za spravedlivé. Tak dosáhnou naprosté lidské dokonalosti. (1. Korinťanům 15:28; Zjevení 20:7–10)a
16. Kdy lidé, kteří přežijí velké soužení, už nebudou potřebovat služeb Velekněze, díky nimž byly přikrývány jejich hříchy?
16 Ti, kdo přežijí velké soužení, si tedy budou muset zachovat čisté svědomí — budou muset zůstat v protiobrazném útočištném městě až do konce Kristova tisíciletého panování. Jakožto dokonalí lidé už nebudou potřebovat služby Velekněze, díky nimž byly přikryty jejich hříchy; nebudou potřebovat jeho ochranu. Ježíš pak vzhledem k nim zemře jako Velekněz, protože již nebude muset v jejich prospěch uplatňovat očišťující krev své oběti. Potom tito lidé vyjdou z protiobrazného útočištného města.
17. Proč nebude nutné, aby lidé, kteří budou během Kristova tisíciletého panování vzkříšeni, vstoupili do protiobrazného útočištného města a zůstali v něm?
17 Budou muset lidé, kteří budou během Ježíšova tisíciletého panování vzkříšeni, vstoupit do protiobrazného útočištného města a zůstat v něm až do smrti velekněze? Ne, protože pokutu za hříšnost již zaplatili svou smrtí. (Římanům 6:7; Hebrejcům 9:27) Velekněz jim však bude pomáhat, aby dosáhli dokonalosti. Jestliže úspěšně projdou konečnou zkouškou, jež přijde po uplynutí Milénia, Bůh je také prohlásí za spravedlivé a budou mít jistotu, že budou na zemi žít věčně. Každý člověk, který se nepodřídí Božím požadavkům a v poslední zkoušce ztratí ryzost, si přivodí odsouzení, a bude zničen.
18. Co zůstane s lidstvem navždy ve spojitosti s Ježíšovým královským a kněžským úřadem?
18 Izraelští velekněží časem zemřeli. Ale Ježíš „se stal navždy veleknězem podle způsobu Melchizedeka“. (Hebrejcům 6:19, 20; 7:3) Ježíšův život tedy neskončí, když bude ukončen jeho úřad velekněžského prostředníka mezi Bohem a lidmi. Dobré výsledky jeho královské a velekněžské služby zůstanou s lidstvem navždy, a lidé mu budou věčně zavázáni za to, že tyto úřady zastával. Kromě toho bude Ježíš po celou věčnost stát v čele čistého uctívání Jehovy. (Filipanům 2:5–11)
Cenné poučení pro nás
19. Jaké poučení o lásce a nenávisti plyne z opatření v podobě útočištných měst?
19 Z opatření v podobě útočištných měst můžeme získat bohaté poučení. V útočištném městě například nesměl žít člověk, který zabil někoho, ke komu choval vražednou nenávist. (4. Mojžíšova 35:20, 21) Jak by tedy mohl člověk žijící v protiobrazném útočištném městě připustit, aby se v jeho srdci zrodila nenávist k některému bratrovi? „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják,“ napsal apoštol Jan, „a víte, že žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život.“ Proto „milujme jeden druhého, protože láska je od Boha“. (1. Jana 3:15; 4:7)
20. Co musí lidé v protiobrazném útočištném městě dělat, aby byli v bezpečí před Mstitelem krve?
20 Lidé, kteří neúmyslně zabili, museli kvůli ochraně před mstitelem krve zůstat v útočištném městě a nevycházet za jeho pastviny. A jak je to v případě lidí v protiobrazném útočištném městě? Aby byli v bezpečí před velkým Mstitelem krve, nesmějí opustit město. Potřebují vzdorovat pokušení jít — obrazně řečeno — až na hranici pastvin útočištného města. Musí si dávat pozor, aby se v jejich srdci nevyvinula láska k Satanovu světu. K tomu bude možná zapotřebí modliteb a úsilí, ale je to nutné, protože na tom závisí jejich život. (1. Jana 2:15–17; 5:19)
21. Jakou uspokojující práci vykonávají lidé, kteří jsou v dnešním útočištném městě?
21 Ve starověkých útočištných městech museli lidé, kteří neúmyslně zabili, produktivně pracovat. A pomazaní „izraelští synové“ jsou vynikajícím příkladem ženců a hlasatelů Království. (Matouš 9:37, 38; Marek 13:10) Křesťané s pozemskou nadějí — ‚cizí usedlíci‘ a ‚osadníci‘ — mají tu výsadu, že mohou bok po boku s pomazanými, kteří jsou ještě na zemi, pracovat na díle, jež zachraňuje životy. A jaké uspokojení jim z této práce plyne! Lidé, kteří věrně pracují v protiobrazném útočištném městě, uniknou věčné smrti z rukou Mstitele krve. Budou mít věčný užitek z jeho služby Božího slavného Velekněze. Zůstaneš v útočištném městě a budeš žít věčně?
[Poznámka pod čarou]
Jak bys odpověděl?
◻ Proč je možné říci, že miliardy lidí mají vinu krve?
◻ Jaké úlohy plní Ježíš Kristus vzhledem k lidstvu?
◻ Co je protiobrazným útočištným městem a jak do něj můžeme vstoupit?
◻ Kdy budou lidé osvobozeni z protiobrazného útočištného města?
◻ Jaké hodnotné poučení můžeme získat z opatření v podobě útočištných měst?
[Obrázek na straně 16]
Víš, jaké životně důležité úlohy plní Ježíš Kristus?