TRUBKA

Dechový nástroj, který se skládá z nátrubku a z dlouhé kovové trubice se zakončením ve tvaru trychtýře.

Než Izraelité v pustině poprvé zrušili tábor, Jehova přikázal Mojžíšovi, aby udělal „dvě trubky ze stříbra . . . tepanou prací“. (4Mo 10:2) V Bibli sice není uveden žádný bližší popis těchto nástrojů, ale na mincích, které byly v oběhu v době Makabejců, a na reliéfu na Titově oblouku jsou vyobrazeny trubky, jež byly dlouhé asi 45 až 90 cm; tyto trubky byly rovné se zakončením ve tvaru zvonu. Josephus uvádí, že Mojžíš vyrobil určitý druh polnice „s úzkou trubicí, o něco silnější než u flétny, s dostatečně širokým nátrubkem, aby se do něj dalo dobře foukat, a se zvonovitým zakončením, jaké mají trubky“. (Židovské starožitnosti, III, 291 [xii, 6]) Při zasvěcení Šalomounova chrámu se troubilo na 120 trubek. (2Pa 5:12)

V Bibli jsou popsány tři signály, při nichž se používaly dva způsoby troubení: (1) Troubení na obě trubky, kterým byli svoláváni všichni zástupci celého izraelského shromáždění ke stanu setkání; (2) troubení na jednu trubku, jež mělo svolat pouze náčelníky, kteří byli hlavami tisíců, a (3) troubení kolísavým zadutím, kterým se dávalo znamení ke zrušení tábora. (4Mo 10:3–7)

Jehova dále přikázal, že v době války by měly trubky zatroubit ‚válečný poplach‘. (4Mo 10:9) To bylo úkolem kněze, který doprovázel vojsko. (4Mo 31:6) Na tyto ‚trubky k troubení bitevního poplachu‘ poukazoval judský Abijáš jako na božské ujištění o válečném vítězství Judy, když se pokoušel odvrátit válku s izraelským Jeroboamem. Když Jeroboam tvrdošíjně setrvával ve své bojechtivosti, jeho vojska byla poražena judskou armádou, kterou významně povzbudili kněží tím, že „hlasitě troubili na trubky“. (2Pa 13:12–15)

Trubky patřily k hudebním nástrojům, které byly používány v chrámu. (2Pa 5:11–13) Trubači byli kněží, Áronovi synové. (4Mo 10:8; 2Pa 29:26; Ezr 3:10; Ne 12:40, 41) Každá zpráva, kde je zmínka o trubce (heb. chaco·cerahʹ), i když tam není výslovně uvedeno, že trubači byli kněží, je jistě zpráva o události celonárodního významu, a tak by se dalo očekávat, že tam byli přítomni kněží. Je tedy rozumné předpokládat, že na trubky troubili kněží. (2Pa 15:14; 20:28; 23:13; srovnej 1Pa 15:24 s v. 28.) Je však možné, že existovaly různé druhy trubek a že některé z nich mohly patřit lidem, kteří kněžími nebyli.

Ježíš svým posluchačům říkal, aby nic ‚nevytrubovali‘ (řec. sal·piʹzo, příbuzné slovu salʹpigx, jež znamená „trubka“) a tak nenapodobovali pokrytce, kteří chtějí jiné lidi upozornit na své dobré skutky. (Mt 6:2) Všeobecně se předpokládá, že na tomto místě se jedná o obrazné vytrubování a že Ježíš tímto způsobem varoval před okázalým dáváním darů z milosrdenství.