Řídíš se Jehovovými láskyplnými radami?
„Každou falešnou stezku jsem nenáviděl.“ (ŽALM 119:128)
1., 2. (a) Co oceníš, když se chystáš na cestu? (b) Před čím nás Jehova varuje a proč?
PŘEDSTAV si, že potřebuješ dojet někam, kde jsi nikdy nebyl. Máš ale důvěryhodného přítele, který cestu zná. Když ti vysvětluje, kudy jet, řekne: „Na další křižovatce dej pozor. Ukazatel je matoucí, lidé tam často odbočí špatně a zabloudí.“ Jistě by sis vážil toho, že tě na to upozornil, a na jeho slova bys nezapomněl. Podobně jako důvěryhodný přítel, i Jehova nám vysvětluje, jak se dostat do cíle — jak získat věčný život. Zároveň nás upozorňuje na nebezpečí, kvůli kterým bychom se mohli vydat špatným směrem. (5. Mojž. 5:32; Iz. 30:21)
2 Tento a následující článek pojednávají o několika nebezpečích, před kterými nás náš Přítel, Jehova Bůh, varuje. Pamatuj, že to dělá z lásky. Chce, abychom se dostali do cíle. Je zarmoucen, když vidí, že lidé podléhají různým špatným vlivům a opouštějí správnou cestu. (Ezek. 33:11) Třemi negativními vlivy se zabývá tento článek. První přichází zvenku, druhý zevnitř a tím třetím je něco, co vlastně vůbec neexistuje, ale přesto je to velmi nebezpečné. Potřebujeme vědět, o jaké negativní vlivy se jedná a jak nám náš Otec pomáhá, abychom jim dokázali odolávat. Inspirovaný žalmista Jehovovi řekl: „Každou falešnou stezku jsem nenáviděl.“ (Žalm 119:128) Máš k falešným stezkám stejný postoj? Ukážeme si, jak svou nenávist k tomu, co je špatné, můžeme posilovat.
Nenásleduj „zástup“
3. (a) Jestliže neznáš cestu, proč by mohlo být nebezpečné odbočit tam, kam jedou jiní? (b) Která důležitá zásada je uvedena ve 2. Mojžíšově 23:2?
3 Co bys udělal, kdybys cestou nevěděl, kde odbočit? Možná bys měl sklon jet tam, kam jiní řidiči, zvláště pokud by jich bylo hodně. To by ale mohlo být riskantní. Je totiž možné, že nejedou tam, kam ty, nebo že sami zabloudili. V této souvislosti se zamysli nad zásadou, na níž je založen jeden ze zákonů, které Bůh dal starověkému Izraeli. Soudci a ti, kdo v právních sporech vystupovali jako svědkové, byli varováni, že by neměli „následovat zástup“. (Přečti 2. Mojžíšovu 23:2.) Nedokonalým lidem se totiž může snadno stát, že podlehnou tlaku okolí a překroutí spravedlnost. Zásada nenásledovat zástup se však rozhodně netýká pouze právních záležitostí.
4., 5. Do jaké situace se dostali Jozue a Kaleb a co jim pomohlo, aby nenásledovali zástup?
4 Sklon „následovat zástup“ se může projevit téměř v jakékoli situaci a je velmi těžké mu odolat. Uvažuj například o tom, co zažili Jozue a Kaleb. Patřili ke 12 zvědům, kteří šli prozkoumat Zaslíbenou zemi. Když se zvědové vrátili, deset z nich podalo velmi negativní a pesimistickou zprávu. Dokonce tvrdili, že někteří obyvatelé té země jsou obři, jejichž předkové byli Nefilim, potomci vzpurných andělů. (1. Mojž. 6:4) Toto tvrzení bylo absurdní. Ničemní potomci andělů zahynuli o mnoho staletí dříve při potopě a žádného potomka po sobě nenechali. Na toho, kdo má slabou víru, však mohou mít vliv i myšlenky, které jsou naprosto nepodložené. Kvůli negativním zprávám deseti zvědů se mezi lidmi rychle rozšířil strach a panika. Zakrátko byla většina Izraelitů přesvědčena, že poslechnout Jehovu a vejít do Zaslíbené země by byla chyba. Co v té napjaté situaci udělali Jozue a Kaleb? (4. Mojž. 13:25–33)
5 Rozhodli se nenásledovat zástup. Přestože se to ostatním Izraelitům nelíbilo, tito dva muži řekli pravdu a na svých slovech trvali, i když jim hrozilo ukamenování. Kde vzali takovou odvahu? Určitě v tom hrála podstatnou roli jejich víra. Ten, kdo má pevnou víru, vidí rozdíl mezi nepodloženými názory lidí a svatými sliby od Jehovy Boha. Jozue a Kaleb později dali jasně najevo, že vždy spoléhali na to, že Jehova každý svůj slib splní. (Přečti Jozua 14:6, 8; 23:2, 14.) Svému Bohu plně důvěřovali a nechtěli ho zarmoutit tím, že by následovali zástup lidí, kteří pevnou víru neměli. Svým postojem jsou pro nás vynikajícím příkladem. (4. Mojž. 14:1–10)
6. Například v jaké oblasti bychom mohli mít sklon „následovat zástup“?
6 Máš někdy sklon „následovat zástup“? Lidé, kteří jsou Jehovovi odcizeni a kteří jeho morálními zásadami pohrdají, dnes určitě tvoří početný „zástup“. Pokud jde o zábavu a trávení volného času, většina lidí obhajuje nehodnotné věci. Tvrdí, že na nemravnosti, násilí a okultismu, kterými jsou prosyceny televizní pořady, filmy a počítačové hry, není nic špatného. (2. Tim. 3:1–5) Když se rozhoduješ, jaké zábavě se ty nebo tvá rodina budete věnovat, dovolíš, aby tvé názory a svědomí byly ovlivněny povolnými postoji druhých? Pokud ano, můžeš o sobě skutečně říct, že nenásleduješ zástup?
7., 8. (a) Čím cvičíme svou „vnímavost“ a proč je to lepší, než řídit se nějakým seznamem pravidel? (b) V čem jsou pro nás mnozí křesťané povzbuzením?
7 Od Jehovy jsme dostali drahocenný dar, který nám pomáhá dělat správná rozhodnutí. Tím darem je „vnímavost“. Musíme ji ale cvičit „používáním“. (Hebr. 5:14) Pokud bychom následovali zástup, svou vnímavost bychom necvičili. K lepší vnímavosti by nám nepomohla ani přísná pravidla týkající se oblastí, v nichž se máme řídit svým svědomím. Boží lid proto například nedostal žádný seznam nevhodných filmů, knih a internetových stránek. Vzhledem k tomu, jak rychle se svět mění, takový seznam by byl zastaralý už v době vydání. (1. Kor. 7:31) Mnohem závažnější však je, že by nás připravil o možnost pečlivě a s modlitbami zvažovat biblické zásady a na jejich základě se rozhodovat. (Ef. 5:10)
8 Je pravda, že kvůli našim rozhodnutím založeným na Bibli nás druzí někdy nebudou mít rádi. Naši mladí spoluvěřící, kteří chodí do školy, jsou vystaveni silnému tlaku, aby se dívali na to, na co se dívají ostatní, a dělali to, co dělají ostatní. (1. Petra 4:4) Je proto velmi povzbuzující, že bratři a sestry, ať už mladí, nebo letití, napodobují víru Jozua a Kaleba a odmítají „následovat zástup“.
Nenásleduj „své srdce a své oči“
9. (a) Proč by mohlo být nebezpečné, kdyby ses cestou řídil jen svými pocity? (b) Proč zákon zapsaný ve 4. Mojžíšově 15:37–39 byl pro Boží starověký lid důležitý?
9 Druhý nebezpečný vliv přichází zevnitř. Vraťme se k úvodnímu znázornění. Umíš si představit, že bys odložil mapu a cestou se zkrátka řídil svými pocity? Například by ses rozhodl odbočit na každou silnici, o které si myslíš, že povede hezkou krajinou. V tom případě bys do cíle nedojel. V této souvislosti se zamysli nad dalším zákonem, který Jehova dal starověkému Izraeli. Mnozí lidé dnes nechápou, proč Izraelité měli mít na okraji svého oděvu třásně a modrou šňůrku. (Přečti 4. Mojžíšovu 15:37–39.) Víš, proč to bylo důležité? Dodržováním tohoto zákona si Boží služebníci připomínali, že se mají odlišovat a mají být odděleni od okolních pohanských národů. To bylo nezbytné, aby neztratili Jehovovu přízeň. (3. Mojž. 18:24, 25) Tento zákon však také poukazuje na nebezpečný vnitřní vliv, který by mohl způsobit, že se ke svému cíli v podobě věčného života nedostaneme. O jaký vliv se jedná?
10. Z čeho je patrné, že Jehova velmi dobře rozumí lidské povaze?
10 Všimni si, že Jehova svým služebníkům také řekl, proč jim tento zákon dal: „Nebudete obcházet a následovat své srdce a své oči, jež následujete v nemravném styku.“ Jehova velmi dobře rozumí lidské povaze. Ví, jak snadno se naše srdce neboli naše vnitřní já nechá svést tím, co vidí naše oči. Bible proto varuje: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jer. 17:9) Chápeš, proč varování, které Jehova Izraelitům dal, bylo tak důležité? Dobře věděl, že budou mít sklon pozorovat okolní pohanské národy a budou lákáni tím, co uvidí. Mohli být v pokušení oblékat se jako lidé z národů a potom jako oni také smýšlet i jednat. (Přísl. 13:20)
11. Například v jaké oblasti bychom mohli být v pokušení nechat se zlákat svým zrádným srdcem?
11 Dovolit, aby se zrádné srdce nechalo zlákat tím, co člověk vidí, je dnes ještě snadnější. Žijeme totiž ve světě, kde je běžné zaměřovat se na uspokojování tělesných tužeb. V jakých situacích můžeme uplatňovat zásadu ze 4. Mojžíšovy 15:39? Dejme tomu, že spolužáci, spolupracovníci nebo lidé ve tvém okolí se oblékají stále vyzývavěji. Ovlivňuje tě to nějak? Mohlo by se stát, že budeš mít sklon „následovat své srdce a své oči“ a necháš na sebe působit to, co vidíš? Budeš v pokušení snížit svá měřítka a oblékat se podobně? (Řím. 12:1, 2)
12., 13. (a) Co bychom měli dělat, pokud máme sklon dívat se na cokoli „neužitečného“? (b) Na co musíme pamatovat, abychom v druhých nevyvolávali nesprávné touhy?
12 Je nezbytně nutné, abychom projevovali sebeovládání. Pokud máme sklon dívat se na něco, na co bychom neměli, pamatujme na věrného Joba, který uzavřel smlouvu se svýma očima — pevně se rozhodl, že se na žádnou cizí ženu nebude dívat s nemravnými úmysly. (Job 31:1) Podobně i král David prohlásil: „Nepostavím si před oči nic neužitečného.“ (Žalm 101:3) Za něco „neužitečného“ je možné označit cokoli, čím bychom znečistili své svědomí a poškodili svůj vztah k Jehovovi. K tomu patří všechno, co je přitažlivé pro naše oči a čím je naše srdce lákáno k nesprávnému jednání.
13 Na druhou stranu, ani my se nechceme stát pro druhé něčím ‚neužitečným‘ v tom smyslu, že bychom v nich svým jednáním vyvolávali nesprávné touhy. Berme proto vážně Bohem inspirovanou radu, abychom nosili ‚dobře upravené šaty a oblékali se se skromností‘. (1. Tim. 2:9) Oblékat se se skromností znamená oblékat se cudně. To, zda něco je nebo není cudné, nemůžeme posuzovat jen podle toho, co se líbí nám, ale musíme pamatovat na to, že někteří mají citlivější svědomí. Jejich pokoj mysli a čisté svědomí by pro nás měly být důležitější než náš názor nebo vkus. (Řím. 15:1, 2) V křesťanském sboru jsou tisíce mladých lidí, kteří v tomto ohledu dávají vynikající příklad. Jsme na ně hrdí, protože v tom, jak se oblékají, i ve všem ostatním odmítají „následovat své srdce a své oči“ a tak dělají radost Jehovovi.
Nenásleduj „neskutečnosti“
14. Před čím Jehova prostřednictvím Samuela varoval Izraelity?
14 Představ si, že na cestě do cíle musíš projet pouští. Co by se stalo, kdybys sjel ze silnice a zamířil k něčemu, co je ve skutečnosti fata morgána? Vydat se za přeludem by tě mohlo stát život! Jehova o tomto nebezpečí dobře ví. Ukažme si to na jednom příkladu. Izraelité chtěli mít lidského krále stejně jako okolní národy. Tato touha byla vážným hříchem, protože tím dali najevo, že si nepřejí, aby nad nimi kraloval Jehova. Přestože jim Jehova vyhověl, prostřednictvím proroka Samuela je důrazně varoval, aby nenásledovali „neskutečnosti“. (Přečti 1. Samuelovu 12:21.)
15. V jakém smyslu Izraelité následovali „neskutečnosti“?
15 Mysleli si Izraelité, že lidský král bude skutečnější a spolehlivější než Jehova? Pokud ano, pak následovali ‚neskutečnost‘ a byli v nebezpečí, že se vydají i za mnoha dalšími satanskými přeludy. Lidský král je například snadno mohl svést k modlářství. Modláři se mylně domnívají, že předměty — bohové ze dřeva a kamene — jsou skutečnější a spolehlivější než neviditelný Bůh Jehova, Stvořitel všeho. Apoštol Pavel však napsal, že „modla není . . . nic“. (1. Kor. 8:4) Nemůže vidět, slyšet, mluvit ani jednat. Modlu je sice možné vidět a dotknout se jí, ale ten, kdo ji uctívá, vlastně následuje ‚neskutečnost‘ — prázdnou iluzi, která ho přivede do neštěstí. (Žalm 115:4–8)
16. (a) K následování jakých ‚neskutečností‘ Satan svedl mnoho lidí? (b) Proč můžeme říct, že ve srovnání s Jehovou jsou hmotné věci „neskutečnosti“?
16 Satanovi se přesto daří lidi přesvědčit, aby „neskutečnosti“ následovali. Bezpočet jich svedl například k tomu, aby si mysleli, že hmotné věci jim zajistí bezpečí. Peníze, majetek a dobře placená práce přinášejí na první pohled samé výhody. K čemu ale jsou hmotné věci, když člověk přijde o zdraví, zhroutí se ekonomika nebo nastane přírodní katastrofa? K čemu je majetek, když člověk cítí vnitřní prázdnotu, hledá smysl života a nezná odpovědi na důležité otázky? Může snad majetek zachránit člověka před smrtí? Pokud si myslíme, že díky hmotným věcem budeme šťastní a spokojení, pak zažijeme trpké zklamání. Hmotné věci nevedou k záchraně. Jsou to „neskutečnosti“. Z dlouhodobého hlediska nemohou zajistit ani doslovné bezpečí, protože nemohou nic udělat s tím, že lidský život je krátký a že nás kdykoli může postihnout nemoc a smrt. (Přísl. 23:4, 5) Náš Bůh Jehova je naproti tomu skutečný. Pravé bezpečí najdeme pouze v případě, že k němu máme hluboký vztah. To je něco opravdu hodnotného. Nikdy Jehovu neopusťme tím, že bychom následovali „neskutečnosti“!
17. K jakému rozhodnutí tě rozbor tří nebezpečí podnítil?
17 Je velkým požehnáním, že Jehova je naším Přítelem a vede nás na cestě životem. Pokud se řídíme jeho láskyplnými radami, které se týkají tří nebezpečí — následovat zástup, své vlastní srdce a neskutečnosti —, je velmi pravděpodobné, že dorazíme do svého cíle a získáme věčný život. V následujícím článku budeme uvažovat o třech dalších varováních, která nám Jehova dává, aby nám pomohl nenávidět falešné stezky, po kterých jde tak mnoho lidí. (Žalm 119:128)
Co myslíš?
Jak ty osobně můžeš uplatnit zásady uvedené v následujících biblických verších?
[Obrázek na straně 11]
Jsi někdy v pokušení následovat zástup?
[Obrázek na straně 13]
Proč je nebezpečné podlehnout touhám svého srdce?
[Obrázek na straně 14]
Spoléháš na „neskutečnosti“?