ANAKIM

[ti z Anaka; ti (patřící k) Anakovi].

Lidé neobyčejně vysokého vzrůstu, kteří obývali horské oblasti Kanaánu a také některá z jeho pobřežních území, zejména na J země. Tři význační muži z Anakim, totiž Achiman, Šešai a Talmai, v jednu dobu bydleli v Hebronu. (4Mo 13:22) Zde také Anakim poprvé vidělo 12 hebrejských zvědů a 10 z těchto zvědů pak o tomto zážitku přineslo děsivou zprávu. Tvrdili, že tito muži jsou potomky předpotopních Nefilim a že Hebrejci jsou ve srovnání s nimi podobní „lučním kobylkám“. (4Mo 13:28–33; 5Mo 1:28) Vysoký vzrůst Anakim byl důvodem k tomu, proč sloužili jako měřítko pro porovnání rozměrů i tak obrovských mužů, jako byli Emim a Refaim. Síla Anakim zřejmě dala podnět k příslovečnému rčení: „Kdo se může pevně postavit před syny Anaka?“ (5Mo 2:10, 11, 20, 21; 9:1–3)

Jozue při svém rychlém postupu Kanaánem několikrát nad Anakim zvítězil v horských oblastech, kde zničil jejich města. Někteří Anakim však zůstali ve filištínských městech Gaza, Ašdod a Gat. Zda Anakim byli příbuznými Filištínů, jak se domnívají někteří badatelé, nebo zda s nimi byli pouze v přátelském svazku, to zpráva neuvádí. (Joz 11:21, 22) Později si Kaleb vyžádal Hebron (Kirjat-arbu) a okolní území a odvolával se na slib, který dostal od Boha. (Joz 14:12–15; 4Mo 14:24) Zdá se, že Anakim se možná v této oblasti opět usídlili v době, kdy Jozue se svým vojskem dále podnikal výboje do sev. části Kanaánu, a tak si pak Kaleb musel toto území znovu dobýt. (Sd 1:10, 20)

Výraz Iy-ʽanaq v egyptských textech určených ke zlořečení (na hliněných nádobách byla napsána jména faraónových nepřátel a nádoby pak byly na znamení kletby rozbity) by se mohl vztahovat na kmen Anak v Palestině.