GERIZIM (HORA)
Hora Gerizim, nyní známá jako Džebel et Tur (Har Gerizim), leží uprostřed oblasti Samaří — stejně jako hora Ebal na SV. Tyto hory stojící naproti sobě jsou v této krajině nejvýznačnější a střeží důležitý v-z. průsmyk. Mezi těmito dvěma horami je úrodné údolí, údolí Šekem, ve kterém leží soudobé město Nablus. Na vých. konci údolí, asi 1,5 km na JV od Nablu, stálo město Šekem; před vstupem Izraelitů do Zaslíbené země to bylo silné a významné kananejské město. Díky své strategické poloze měly hory Gerizim a Ebal vojenský a politický význam a toto území bylo důležité také z náboženského hlediska. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 331)
Vrcholek hory Gerizim se zvedá více než 850 m nad Středozemním mořem. I když je Gerizim přibližně o 60 m nižší než hora Ebal, poskytuje vynikající výhled na okolní území. Směrem na S je z ní možné vidět zasněžený vrchol hory Hermon, na V úrodné údolí Jordánu, na J hory na území kmene Efrajim a na Z pláň Šaron a modré Středozemní moře.
Abram (Abraham) kdysi tábořil „blízko velkých stromů More“ mezi horami Gerizim a Ebal a tam mu Jehova dal slib: „Tvému semeni dám tuto zemi.“ (1Mo 12:6, 7) Také Jákob tábořil v okolí Gerizimu. (1Mo 33:18)
Krátce potom, co Izraelité dobyli Ai, se izraelské kmeny pod vedením Jozua shromáždily u hory Gerizim a hory Ebal; bylo to podle Mojžíšových pokynů. Tam Izraelité vyslechli čtení o tom, jaké druhy požehnání dostanou, jestliže budou poslouchat Jehovu, a jaké druhy zlořečení je čekají, jestliže ho poslouchat nebudou. Kmeny Simeon, Levi, Juda, Isachar, Josef a Benjamín stály před horou Gerizim. Levité se s truhlou smlouvy postavili do údolí a ostatních šest kmenů stálo před horou Ebal. (5Mo 11:29, 30; 27:11–13; Joz 8:28–35) Kmeny rozestavené před horou Gerizim zřejmě odpovídaly na požehnání, o kterém se četlo směrem k nim, zatímco ostatní kmeny odpovídaly na kletby, o nichž se četlo směrem k hoře Ebal. I když se předpokládá, že požehnání bylo čteno směrem k hoře Gerizim proto, že je krásnější a úrodnější než skalnatá a z velké části pustá hora Ebal, Bible o tom neuvádí žádné informace. Zákon byl čten nahlas „před celým izraelským sborem, včetně žen a maličkých a cizích usedlíků, kteří chodili v jejich středu“. (Joz 8:35) Tento ohromný zástup mohl ze svého postavení před jednou i druhou horou vyslechnout slova Zákona. Alespoň částečně to bylo pravděpodobně z toho důvodu, že toto území mělo vynikající akustiku. (Viz heslo EBAL [HORA].)
Když Gideonův syn Jotam ve dnech izraelských soudců volal na šekemské majitele půdy, stál „na vrcholku hory Gerizim“. (Sd 9:7) Až dodnes se skalisku ležícímu asi v polovině hory říká Jotamova kazatelna, avšak pouze z tradice.
Samaritánský chrám. Asi ve 4. stol. př. n. l. byl na hoře Gerizim postaven samaritánský chrám soupeřící s chrámem v Jeruzalémě a v roce 128 př. n. l. byl zbořen. Podle tradice ho zpustošil Jan Hyrkanos. (Židovské starožitnosti, XI, 310, 311, 324 [viii, 2, 4]; XIII, 254–256 [ix, 1]; Válka židovská, I, 63) Samaritáni až do dnešní doby slaví takové svátky jako např. Pasach na hoře Gerizim, protože se domnívají, že tam stál starověký chrám. Samaritánka nepochybně mluvila o hoře Gerizim, když řekla Ježíši Kristu: „Naši praotcové uctívali na této hoře; ale vy říkáte, že v Jeruzalémě je místo, kde se má uctívat.“ (Jan 4:5, 19, 20)
Jak je zobrazeno na starověkých mincích objevených v Nablu, na sv. straně hory Gerizim kdysi stával Diův chrám, k němuž se vystupovalo odhadem po 1 500 schodech. Chrám byl postaven na vrcholku hory v 5. stol. n. l. a další postavil byzantský císař Justinián. Předpokládá se, že rozvaliny objevené v současné době pocházejí z doby Justiniána.