Spravedlnost, ta národ vyvyšuje

PO NĚKOLIKA deštivých dnech nás potěší, když se ráno probudíme a na bezmračném nebi svítí slunce! Země byla osvěžena a rostlinstvo může znovu bujně růst. Jehova Bůh jednou takové znázornění použil, když ukazoval, jak prospěšná je spravedlivá vláda. Králi Davidovi řekl: „Když ten, kdo panuje nad lidstvem, je spravedlivý, panuje v bázni před Bohem, pak je to jako světlo jitra, když vysvitne slunce, jitra bez mraků. Z jasu, z deště, je ze země tráva.“ (2. Samuelova 23:3, 4)

Boží slova se během spravedlivé vlády Davidova syna Šalomouna prokázala jako pravdivá. Bible o tom podává zprávu: „Juda a Izrael stále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Danu po Beer-Šebu, po všechny Šalomounovy dny.“ (1. Královská 4:25)

Starověký Izrael byl národ vyvolený Bohem. Bůh dal Izraelitům své zákony a řekl jim, že budou-li naslouchat jeho hlasu, postaví je „vysoko nad všechny ostatní národy země“. (5. Mojžíšova 28:1) Nebyla to vlastní spravedlnost izraelského národa, která je vyvýšila, ale byla to spravedlnost Jehovy. Přikázání, která jim dal Bůh, byla nadřazená zákonům, které měly národy kolem nich. Byli stejně nedokonalými lidmi jako příslušníci okolních národů. Za skutečnost, že byli vyvýšeni nad tyto národy, mohli tedy vděčit Jehovovu nejvyššímu Zákonu a tomu, že se ho přísně drželi. Když dodržovali Jehovovy zákony, mohli se radovat z Boží přízně a požehnání. Král Šalomoun to během své vlády zažil. Mohl říci: „Spravedlnost, ta národ vyvyšuje.“ Ale také varoval: „Hřích je pro národnostní skupiny něco potupného.“ (Přísloví 14:34)

Je tedy smutné, že se izraelský národ dostal kvůli častým skutkům neposlušnosti do poníženého postavení. Utrpěl národní potupu. Nakonec to vedlo k tomu, že byl navždy zavržen, a přízeň získal nový, duchovní národ. (Matouš 21:43)

Duchovní Izrael

Když se v Jeruzalémě sešel křesťanský vedoucí sbor, tehdy Jakub — rozený Žid — pod inspirací řekl, že Bůh „obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno“. (Skutky 15:14) Apoštol Pavel tento nový křesťanský národ nazval „Božím Izraelem“. (Galaťanům 6:16) Petr bral v úvahu účel jejich povolání, a napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) Byli Božím vyvoleným lidem, a měli tedy ve světě zářit jako ti, kdo poskytují světlo. Jehovova spravedlnost je měla vyvýšit. (Filipanům 2:15)

Vybírání tohoto duchovního Izraele se dá srovnat s těžbou diamantů. Když je hornina, která je bohatá na diamanty, vytěžena na zemský povrch, vydá možná jen 1 karát (200 miligramů) diamantů na tři tuny horniny. Jednu dobu se k získávání diamantů používala metoda, při níž se hornina smíchala s vodou a pak se tekutá směs přelila přes desky, na kterých byla vrstva mastné hmoty. Na diamantech voda neulpívá, a proto uvízly v mastnotě, zatímco nepotřebný materiál byl odplaven. Tyto diamanty byly ještě surové. Po vybroušení a vyleštění však odrážely světlo na všechny strany.

Jehovův lid se oddělil od světa podobně jako diamanty, na kterých neulpívá voda a které nejsou součástí okolní horniny. (Jan 17:16) Když byli tito lidé přivedeni ke světlu, možná se zprvu netřpytili. Ale Jehovovo slovo a duch v nich vytvořily novou osobnost, a oni v tomto světě září jako ti, kdo poskytují světlo. Jsou vyvýšeni a vyzařují na všechny strany slavné světlo pravdy o Království, a to ne díky své spravedlnosti, ale díky spravedlnosti Jehovy.

Avšak v poslední části prvního století do sborů nepozorovaně proniklo odpadlictví a ovlivnilo mnohé křesťany. Takzvaní křesťané splynuli s národy světa a od okolního světa nebyli k rozeznání.

V dnešní době pomazaný ostatek duchovních Izraelitů opět získal Jehovovu přízeň. Oddělili se od světa a očistili se „od každé poskvrny těla a ducha“. (2. Korinťanům 7:1) Jsou před Jehovou čistí a přímí, a tak vyzdvihují jeho spravedlnost. Proto jsou vyvýšeni do vysokého, příznivého postavení nad národy světa. Velký mezinárodní zástup lidí ze všech národů horlivě káže dobrou zprávu o Království a tím se přiblížil k Jehovovi a stal se částí jeho lidu. (Zjevení 7:9, 10)

Svět ten rozdíl vidí

Někdy se stává, že světské autority chválí chování Jehovových služebníků. Před nějakým časem se jeden bezpečnostní technik na stadiónu Pretoria Show Grounds v Jižní Africe vyjádřil o chování svědků Jehovových, kteří jsou všech ras a používají tyto prostory pro své každoroční sjezdy. Mezi jiným napsal: „V několika posledních dnech jsme viděli lidi, z nichž každý je stále slušný a pěkně mluví s druhými — a to všechno svědčí o tom, že členové vaší společnosti jsou kvalitní a že všichni spolu žijí jako jedna šťastná rodina.“

Jehovovi ctitelé mohou ke spravedlnosti Božího národa přispět nejen na těchto velkých shromážděních, ale také ve svém soukromém životě. Odbočka v Jižní Africe například dostala dopis od paní, která žije v Johannesburgu. V dopise bylo řečeno: „Minulý týden jsem někam jela autem, na jehož střeše jsem si nechala peněženku. Spadla až na Jan Smuts Avenue a zvedl ji se vším, co v ní bylo, člen Vašeho sboru pan R. . . ., který mi zatelefonoval a vrátil mi ji . . . Velmi si vážím takové poctivosti, která se v dnešní době stala vzácným povahovým rysem. Chválím Váš sbor za to, že stanovil pravidla, jichž se Vaši členové drží.“

Je pravda, že když se Jehovův lid drží Božích spravedlivých zásad, může se výrazně lišit od světa. Tento lid dává najevo Jehovovu spravedlnost, a proto jsou ke křesťanskému sboru přitahováni lidé s upřímným srdcem. Je jen přirozené, že nás přitahuje to, co je čisté a ryzí. Například na shromáždění svědků Jehovových v Curychu ve Švýcarsku přišel jednou neznámý člověk a řekl, že se chce stát členem sboru. Vyprávěl, že jeho sestra byla zbavena pospolitosti kvůli nemravnosti, a dodal, že chce patřit k organizaci, která „netoleruje špatné chování“. Dokonce i New Catholic Encyclopedia připouští, že svědkové Jehovovi jsou známí jako „jedna ze skupin, které mají nejlepší chování na světě“.

Spravedlnost vyzdvihuje něčí dobré jméno, zatímco hřích může toto jméno zostudit, zvláště když se nějaké závažné provinění stane v okolí známým. Křesťanský sbor občas musí snášet hanbu, kterou utrpí kvůli těžkému hříchu některého člena sboru. Věrní členové sboru pochopitelně mohou dobré jméno sboru obhájit tím, že poukáží na to, že provinilec byl milosrdně ukázněn v souladu s biblickými zásadami. Jestliže někdo má ve zvyku hřešit a nečiní pokání, bude z křesťanského sboru vyloučen neboli bude mu odňata pospolitost. (1. Korinťanům 5:9–13)

Proč jsou někteří lidé zbaveni pospolitosti

Ačkoli jsou z křesťanského sboru každoročně vyloučeny tisíce lidí, je to jen malé procento z celkového množství pěti milionů svědků Jehovových na celém světě. Proč je potřebné proti někomu ze sboru podniknout takové drastické opatření? Jedním z rozhodujících činitelů může být povaha provinění. Ale důležitější je to, zda provinilec činí opravdové pokání za vážné provinění, kterého se dopustil. Jestliže svého skutku opravdu lituje, obrátí se k Jehovovi v upřímné modlitbě, poprosí o odpuštění vážného hříchu, který spáchal, a vyhledá pomoc odpovědných mužů ze sboru, pak může dostat pomoc, aby mohl znovu získat Boží přízeň a zůstat členem sboru. (Přísloví 28:13; Jakub 5:14, 15)

Jestliže se dítě, které má dobrý, zdravý vztah ke svému otci, dopustí něčeho, co otce zarmoutí, měli by se oba snažit jejich drahocenný vztah obnovit. Podobně když zasvěcujeme svůj život Jehovovi, získáváme k němu nanejvýš drahocenný vztah. Jestliže se stane, že uděláme něco, čím ho zarmoutíme, měli bychom rychle jednat a snažit se tento vztah k našemu nebeskému Otci obnovit.

Někteří z těch, kdo byli vyloučeni, si naštěstí vzali k srdci podobenství o marnotratném synovi. Jehova je zde přirovnán k milujícímu Otci, který je připraven přijmout kajícného hříšníka zpět, jestliže se obrátí a bude usilovat o odpuštění. (Lukáš 15:11–24) Opravdové, upřímné pokání a obrácení se od toho, co je špatné, se už prokázalo jako způsob, jak je možné vrátit se do Jehovovy přízně a do křesťanského sboru. Někteří kajícní provinilci, kteří se cítili tíhou své viny zdrceni, byli podníceni k pokání a k určitým krokům, aby se mohli vrátit do láskyplného prostředí křesťanského sboru. Začali si tedy vážit Jehovových slov zapsaných u Izajáše 57:15.

Satan by lidem rád zabránil v návratu do Jehovovy láskyplné péče, a proto je klame představou, že spáchané hříchy jsou neodpustitelné. Avšak výkupní oběť Krista Ježíše je dostatečná na to, aby pokryla hříchy každého, kdo činí pokání — ano, dokonce i zděděnou hříšnost „celého světa“. (1. Jana 2:1, 2) Jediným hříchem, na který se výkupní oběť nevztahuje, je hřích proti Božímu svatému duchu, což je úmyslný odpor vůči působení svatého ducha. To byly například těžké hříchy Jidáše Iškariotského a mnoha znalců Zákona a farizeů. (Matouš 12:24, 31, 32; 23:13, 33; Jan 17:12)

Podporovat Jehovovu spravedlnost

Ostatek pomazaných duchovních Izraelitů v roce 1919 znovu získal Boží přízeň, a proto je stále více vyvyšován nad okolní svět. To není kvůli jejich zásluhám, ale proto, že se ochotně podřizují Jehovovým zákonům a měřítkům. Výsledkem toho je, že se k duchovnímu Izraeli připojují miliony věrných „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Tito lidé oslavují Jehovu a působí mu čest ve světě, kterému jsou Boží spravedlivá měřítka cizí. Je to tak, jak si jednou všiml jihoafrický časopis Personality: „Zdá se, že svědkové Jehovovi oplývají dobrými vlastnostmi, zatímco špatné vlastnosti téměř vůbec nemají.“

Chceme-li si toto vyvýšené postavení v bezbožném světě udržet, je zapotřebí, aby každý člen křesťanského sboru sloužil Jehovovi čistě a poctivě. Boží nebeská organizace je v Bibli znázorněna čistými věcmi. Je znázorněna jako krásná žena, která je oděná sluncem a má pod nohama měsíc. (Zjevení 12:1) Nový Jeruzalém je popsán jako svaté město krásného vzhledu. (Zjevení 21:2) Věrní členové třídy Kristovy nevěsty jsou oblečeni do „světlého, čistého, jemného plátna“. (Zjevení 19:8) Členové velkého zástupu jsou ve vidění „oblečeni v bílá roucha“. (Zjevení 7:9) K čisté organizaci jsou přitahováni lidé, kteří jsou nakloněni ke spravedlnosti. Satanova organizace je naopak nečistá. Satanův náboženský systém je zobrazen jako nevěstka, a ti, kdo jsou mimo svaté město, jsou popsáni jako špinaví, nečistí. (Zjevení 17:1; 22:15)

Věčný život byl slíben spravedlivým lidem. Shromážděný lid, který vyvyšuje Jehovovu spravedlnost, má vyhlídku na to, že přežije konec tohoto ničemného systému. „Ten, kdo mi naslouchá, bude přebývat v bezpečí a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí,“ slibuje Bůh v Příslovích 1:33.

Bude to velmi povzbudivé, až větší Šalomoun, Ježíš Kristus, bude v novém světě spravedlivě vládnout v bázni před Jehovou! (2. Petra 3:13) Bude to jako bezmračné ráno, když slunce jasně svítí. Všichni obyvatelé země budou žít v bezpečí, každý bude jakoby sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem. Spravedlivá lidská společnost zkrášlí zemi a zaujme ve vesmíru náležité postavení, které bude přispívat ke chvále našeho Boha, Jehovy. (Micheáš 4:3, 4; viz také Izajáše 65:17–19, 25.)

[Podpisek obrázku na straně 26]

Garo Nalbandian