Požehnání, nebo zlořečení — Je možné si vybrat!
„Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu.“ (5. MOJŽÍŠOVA 30:19)
1. Jakou schopnost dal Bůh lidem?
JEHOVA BŮH nás — myslící lidské stvoření — vytvořil se svobodnou vůlí. Nestvořil nás jako automaty, roboty, ale dal nám výsadu a odpovědnost dělat rozhodnutí. (Žalm 100:3) První lidé — Adam a Eva — si mohli svobodně zvolit, jak budou jednat, a za své rozhodnutí byli zodpovědni Bohu.
2. Co si Adam zvolil a k čemu to vedlo?
2 Stvořitel štědře zajistil, aby lidé mohli získat život s věčným požehnáním na rajské zemi. Proč nebyl tento záměr dosud uskutečněn? Protože Adam si zvolil špatně. Jehova mu uložil tento příkaz: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Kdyby si Adam zvolil, že bude poslušný, měli by naši první rodiče požehnání. Neposlušností si ale způsobili smrt. (1. Mojžíšova 3:6, 18, 19) Tak byly hřích a smrt přeneseny na všechny Adamovy potomky. (Římanům 5:12)
Požehnání umožněno
3. Jak Bůh poskytl ujištění o tom, že jeho záměr s lidstvem bude splněn?
3 Jehova Bůh stanovil určitý prostředek, kterým bude nakonec jeho záměr žehnat lidstvu uskutečněn. Sám v Edenu prorokoval o jistém Semeni: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Bůh později slíbil, že požehnání pro poslušné lidstvo přijde prostřednictvím tohoto Semene, které bude potomkem Abrahama. (1. Mojžíšova 22:15–18)
4. Co udělal Jehova pro to, aby mohlo být lidstvo požehnáno?
4 Jak se ukázalo, tímto slíbeným Semenem požehnání je Ježíš Kristus. O jeho úloze v Jehovově opatření pro požehnání lidstva napsal křesťanský apoštol Pavel toto: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Z požehnání se budou těšit ti jednotlivci z hříšného lidstva, kteří poslouchají Boha a využijí hodnotu Ježíšovy výkupní oběti. (Skutky 4:12) Zvolíš si poslušnost a požehnání? Neposlušnost povede k něčemu zcela jinému.
A co zlořečení?
5. Jaký je význam slova „zlořečit“?
5 Opakem požehnání je zlořečení. „Zlořečit“ znamená mluvit o někom zle, pronášet proti někomu něco zlého. Hebrejské slovo qelalah je odvozeno od kořene slovesa qalal, které doslova znamená „být lehký“. Když je však použito v obrazném smyslu, znamená ‚svolávat zlo‘ nebo ‚zacházet s opovržením‘. (3. Mojžíšova 20:9; 2. Samuelova 19:43)
6. K jaké události došlo během Elišovy služby nedaleko starověkého Betelu?
6 Uvažujme o jednom pozoruhodném příkladu okamžitého jednání, při němž bylo proneseno zlořečení. Stalo se to, když Boží prorok Eliša šel z Jericha do Betelu. Zpráva uvádí: „Jak šel po cestě nahoru, byli tam malí chlapci, kteří přišli z města a začali se mu pošklebovat, a kteří mu říkali: ‚Vzhůru, holohlavče! Vzhůru, holohlavče!‘ Nakonec se otočil za sebe a viděl je a svolal na ně zlo v Jehovově jménu. Nato vyšly z lesa dvě medvědice a na kusy roztrhaly z jejich počtu dvaačtyřicet dětí.“ (2. Královská 2:23, 24) Není nám odhaleno, co přesně Eliša řekl, když pronesl zlořečení tím, že svolal zlo na ty pošklebující se děti. Avšak to ústní prohlášení vedlo k určitému výsledku, protože bylo proneseno v Jehovově jménu Božím prorokem, který jednal v souladu s Boží vůlí.
7. Co se stalo dětem, které se Elišovi posmívaly, a proč?
7 Zdá se, že hlavním důvodem, proč se ty děti pošklebovaly, bylo to, že Eliša měl na sobě známý Elijášův úřední oděv a ty děti nechtěly mít nablízku žádného Elijášova nástupce. (2. Královská 2:13) Eliša svolal ve jménu Elijášova Boha zlo na ten pošklebující se dav, aby rozptýlil pochybnosti o tom, že je skutečně Elijášovým nástupcem, a aby ty mladé lidi i jejich rodiče naučil patřičné úctě k Jehovovu proroku. Když Jehova způsobil, aby z lesa vyběhly dvě medvědice a těch dvaačtyřicet posměvačů roztrhaly na kusy, dal najevo, že Elišu jako svého proroka schvaluje. Jehova jednal rozhodně — a to kvůli jejich nestoudné neúctě ke sdělovacímu prostředku, jenž tehdy používal na zemi.
8. S čím lid Izraele souhlasil a k čemu to mělo vést?
8 Mnoho let předtím projevili podobnou neúctu k Božímu uspořádání Izraelité. Tehdy se události vyvíjely takto: roku 1513 př. n. l. Jehova projevil izraelskému lidu přízeň tím, že ho vysvobodil z egyptského zajetí jakoby na „orlích křídlech“. Krátce nato Izraelité slíbili, že budou Boha poslouchat. Povšimni si, jak byla poslušnost nerozlučně spojena s Božím schválením. Jehova prostřednictvím Mojžíše řekl: „Jestliže . . . budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně.“ Lid na to reagoval kladně slovy: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojžíšova 19:4, 5, 8; 24:3) Izraelité tvrdili, že Jehovu milují, byli mu zasvěceni a slíbili, že budou poslouchat jeho hlas. Kdyby to dělali, vedlo by to k velkému požehnání.
9., 10. Co udělali Izraelité, zatímco Mojžíš byl na hoře Sinaj, a jaké to mělo následky?
9 Avšak dříve, než byly základní principy této smlouvy vyryty „Božím prstem“ do kamene, musel Bůh pronést zlořečení. (2. Mojžíšova 31:18) Proč museli Izraelité nést tak tragické následky? Cožpak neprojevili touhu jednat podle všeho, co Jehova řekl? Ano, slovem usilovali o požehnání, ale svými skutky si zvolili cestu, která si zasluhovala zlořečení.
10 Během čtyřicetidenního období, kdy byl Mojžíš na hoře Sinaj a dostával Deset přikázání, Izraelité porušili svůj dřívější slib věrné oddanosti Jehovovi. Zpráva říká: „Mezitím lid uviděl, že Mojžíš si dává na čas, než sestoupí z hory. Lid se tedy shromáždil kolem Árona a řekl mu: ‚Vstaň, udělej nám boha, který půjde před námi, protože pokud jde o toho Mojžíše, muže, který nás vedl z egyptské země, jistě nevíme, co se mu stalo.‘ “ (2. Mojžíšova 32:1) To je další příklad neuctivého postoje k lidskému prostředníkovi, kterého Jehova používal k vedení a usměrňování svého lidu. Izraelité byli zvábeni k napodobení egyptského modlářství, a to mělo hrozné následky, protože v jediném dni přibližně tři tisíce Izraelitů padlo mečem. (2. Mojžíšova 32:2–6, 25–29)
Prohlášení o požehnání a o zlořečení
11. Jaké pokyny v souvislosti s požehnáním a zlořečením provedl Jozue?
11 Ke konci čtyřicetiletého putování Izraele pustinou Mojžíš podrobně uvedl, jaké požehnání Izraelité získají, když si zvolí cestu poslušnosti Bohu. Vyjmenoval také zlořečení, které Izrealité zažijí, když se rozhodnou Jehovu neposlouchat. (5. Mojžíšova 27:11–28:10) Zanedlouho potom, co Izrael vstoupil do Zaslíbené země, Jozue provedl Mojžíšovy pokyny, které s tímto požehnáním a zlořečením souvisely. Šest kmenů Izraele stálo na úpatí hory Ebal, šest dalších kmenů se rozmístilo před horou Gerizim. Levité stáli v údolí uprostřed. Zdá se, že kmeny, které byly před horou Ebal, říkaly „Amen!“ na zlořečení neboli kletby, které byly čteny směrem k nim. Další kmeny na úpatí hory Gerizim odpovídaly na požehnání, o kterých Levité četli směrem k nim. (Jozue 8:30–35)
12. Uveď příklady některých zlořečení, která Levité provolávali.
12 Představ si, že slyšíš, jak Levité říkají: „Prokletý je muž, který udělá vyřezávaný obraz nebo litou sochu, věc odpornou Jehovovi, výrobek rukou zpracovatele dřeva a kovu, a který to postavil do úkrytu . . . Prokletý je ten, kdo zachází se svým otcem nebo svou matkou s opovržením . . . Prokletý je ten, kdo odsune zpátky mezník svého bližního . . . Prokletý je ten, kdo způsobí, aby slepý zbloudil na cestě . . . Prokletý je ten, kdo převrací soud cizího usedlíka, chlapce bez otce a vdovy . . . Prokletý je ten, kdo si lehne s manželkou svého otce, protože odkryl suknici svého otce . . . Prokletý je ten, kdo si lehne s jakýmkoli zvířetem . . . Prokletý je ten, kdo si lehne se svou sestrou, dcerou svého otce nebo dcerou své matky . . . Prokletý je ten, kdo si lehne se svou tchyní . . . Prokletý je ten, kdo smrtelně udeří svého bližního z úkrytu . . . Prokletý je ten, kdo přijme úplatek, aby smrtelně udeřil nějakou duši, když je to nevinná krev . . . Prokletý je ten, kdo neuvede slova tohoto zákona v platnost tím, že by je činil.“ Po každém zlořečení kmeny před horou Ebal říkají: „Amen!“ (5. Mojžíšova 27:15–26)
13. Jak bys svými vlastními slovy vyjádřil některé projevy požehnání, které Levité uvedli?
13 A nyní si představ, že slyšíš Izraelity před horou Gerizim hlasitě odpovídat na každé požehnání, když Levité provolávají: „Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého břicha a ovoce tvé půdy a plod tvého domácího zvířete, mláďata tvého skotu a potomstvo tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže. Požehnaný budeš, když budeš vcházet, a požehnaný budeš, když budeš vycházet.“ (5. Mojžíšova 28:3–6)
14. Na jakém základě měli Izraelité dostat požehnání?
14 Na jakém základě bylo možné získat toto požehnání? Zpráva říká: „Budeš-li zcela jistě naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha, tím, že budeš bedlivě činit všechna jeho přikázání, která ti dnes přikazuji, stane se, že Jehova, tvůj Bůh, tě také jistě postaví vysoko nad všechny ostatní národy země. A přijdou na tebe všechna tato požehnání a dostihnou tě, protože stále nasloucháš hlasu Jehovy, svého Boha.“ (5. Mojžíšova 28:1, 2) Ano, klíčem k tomu, aby se Izraelité těšili z Božího požehnání, byla poslušnost Boha. Ale jak se to týká nás dnes? Zvolíme si my jako jednotlivci požehnání a život tím, že budeme „naslouchat hlasu Jehovy“? (5. Mojžíšova 30:19, 20)
Podívejme se na to z větší blízkosti
15. Jaká myšlenka byla vyjádřena požehnáním uvedeným v 5. Mojžíšově 28:3 a jaký z toho můžeme mít užitek?
15 Zamysleme se nad některými projevy požehnání, z nichž se mohl Izraelita těšit, když poslouchal Jehovu. Například v 5. Mojžíšově 28:3 je uvedeno: „Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli.“ To, zda je člověk požehnaný od Boha, není podmíněné místem, kde žije, ani prací, která mu byla uložena. Někteří lidé se možná cítí v zajetí kvůli určitým okolnostem — snad proto, že žijí v oblasti, která je hospodářsky zpustošená, nebo v zemi sužované válkou. Jiní možná touží sloužit Jehovovi na jiném místě. Někteří křesťanští muži jsou možná sklíčeni, protože nebyli ve sboru jmenováni jako služební pomocníci nebo jako starší. Křesťanky bývají někdy sklíčené, když nemají možnost podílet se na celodobé službě jako průkopnice či misionářky. Avšak každý, kdo ‚naslouchá hlasu Jehovy a bedlivě činí vše, co Jehova požaduje‘, bude požehnán nyní i po celou věčnost.
16. Jak se zásada vyjádřená v 5. Mojžíšově 28:4 splňuje na Jehovově organizaci dnes?
16 V 5. Mojžíšově 28:4 je uvedeno: „Požehnaný bude plod tvého břicha a ovoce tvé půdy a plod tvého domácího zvířete, mláďata tvého skotu a potomstvo tvého bravu.“ Zde je použito hebrejské zájmeno v jednotném čísle přeložené jako ‚tvůj‘. To znamená, že se zde jedná o osobní zážitek poslušného Izraelity. A co lze říci o dnešních poslušných Jehovových služebnících? Celosvětový vzrůst a rozvoj, který probíhá v organizaci svědků Jehovových, je výsledkem toho, jak Bůh žehná horlivé činnosti více než pěti milionů hlasatelů dobré zprávy o Království. (Marek 13:10) A z toho, že v roce 1995 se slavnosti Pánovy večeře zúčastnilo více než třináct milionů lidí, je patrné, že je zde možnost dalšího vzrůstu. Těšíš se z požehnání Království?
Volba, kterou Izrael udělal, byla závažná
17. Na čem závisí, zda nás ‚dostihne‘ požehnání nebo zlořečení?
17 Vlastně lze říci, že požehnání mělo poslušného Izraelitu stíhat. Izrealité dostali slib: „Přijdou na tebe všechna tato požehnání a dostihnou tě.“ (5. Mojžíšova 28:2) Něco podobného bylo řečeno o zlořečení: „Stane se, že . . . na tebe přijdou všechna tato zlořečení a dostihnou tě.“ (5. Mojžíšova 28:15) Kdybys byl Izraelitou ve starověku, ‚dostihla‘ by tě požehnání, nebo zlořečení? To by záleželo na tom, zda bys poslouchal, nebo neposlouchal Boha.
18. Jak se mohli Izraelité vyhnout zlořečení?
18 V 5. Mojžíšově 28:15–68 jsou v podobě zlořečení uvedeny bolestivé následky neposlušnosti. Některé jsou přesným opakem projevů požehnání za poslušnost, které jsou vyjmenovány v 5. Mojžíšově 28:3–14. Lid Izraele často sklízel palčivé následky zlořečení, protože se rozhodl podílet se na falešném náboženství. (Ezra 9:7; Jeremjáš 6:6–8; 44:2–6) Jak tragické! Těmto věcem bylo možné se vyhnout správnou volbou — tím, že by se Izraelité rozhodli poslouchat Jehovovy užitečné zákony a zásady, které jasně stanovovaly, co je dobré a co špatné. Mnozí lidé dnes zakoušejí bolest a tragické následky, protože se rozhodli jednat v přímém rozporu s biblickými zásadami — podílejí se na falešném náboženství, na sexuální nemravnosti, berou drogy, nemírně pijí alkoholické nápoje a tak podobně. Taková špatná volba vede k Boží nelibosti a ke zbytečné bolesti srdce, podobně jako tomu bylo ve starověkém Izraeli a v Judě. (Izajáš 65:12–14)
19. Popiš, v jakých podmínkách žily Juda a Izrael, když se rozhodly poslouchat Jehovu.
19 Požehnání bylo hojně a pokoj vládl jen tehdy, když Izrael poslouchal Jehovu. Například o dnech krále Šalomouna čteme: „Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se . . . A Juda a Izrael stále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Danu po Beer-Šebu, po všechny Šalomounovy dny.“ (1. Královská 4:20–25) I za vlády krále Davida, která byla poznamenána velkým odporem Božích nepřátel, pociťoval národ podporu a požehnání od Jehovy, když se rozhodl poslouchat Boha pravdy. (2. Samuelova 7:28, 29; 8:1–15)
20. Čím si je Bůh jistý v souvislosti s lidmi?
20 Budeš Boha poslouchat, nebo ho poslouchat nebudeš? Izraelité měli na vybranou. Všichni jsme sice po Adamovi zdědili sklon k hříchu, ale také jsme dostali dar svobodné vůle. I navzdory Satanovi, tomuto ničemnému světu a naší nedokonalosti se můžeme rozhodnout správně. A náš Stvořitel si je jistý, že i přes veškeré zkoušky a pokušení zde budou lidé, kteří se rozhodnou správně — a to nejen slovem, ale i skutkem. (1. Petra 5:8–10) Budeš mezi nimi i ty?
21. Čím se budeme zabývat v následujícím článku?
21 Prostřednictvím následujícího článku budeme moci zvážit svůj postoj a své jednání ve světle příkladů lidí z dřívějších dob. Kéž každý z nás vděčně reaguje na Boží slova, která pronesl Mojžíš: „Předložil [jsem ti] život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu.“ (5. Mojžíšova 30:19)
Jak bys odpověděl?
◻ Jak Jehova umožnil, aby hříšní lidé získali požehnání?
◻ Co to je zlořečení?
◻ Jak mohli Izraelité dostat požehnání místo zlořečení?
◻ Z jakého požehnání se těšil Izrael, když poslouchal Boha?
[Obrázek na straně 15]
Izraelité se shromáždili před horou Gerizim a před horou Ebal
[Podpisek]
Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.