RADOST

Pocit vyvolaný získáním nebo očekáváním něčeho dobrého; stav štěstí; jásání. Hebrejská a řecká slova, která jsou v Bibli použita pro výrazy radost, jásání, radování a radovat se, vyjadřují různé významové odstíny, různý stupeň nebo různou míru radosti. Použitá slovesa vyjadřují vnitřní pocit radosti a její vnější projev a znamenají „mít radost; jásat; křičet radostí; poskakovat radostí“.

Jehova Bůh a Ježíš Kristus. Jehova je nazván ‚šťastným Bohem‘. (1Ti 1:11) Tvoří a pracuje pro svou radost a pro radost svých tvorů. To, co dělá, mu působí radost. (Ža 104:31) Přeje si, aby i jeho tvorové měli potěšení z jeho díla a aby se ze své práce také radovali. (Ka 5:19) On je Zdrojem všech dobrých věcí (Jk 1:17), a proto všichni inteligentní tvorové, lidé i andělé, mohou najít největší potěšení v tom, že ho poznávají. (Jer 9:23, 24) Král David řekl: „Ať je mé přemítání o něm příjemné. Já, já se budu radovat v Jehovovi.“ (Ža 104:34) David také zpíval: „Spravedlivý se bude radovat v Jehovovi a vskutku ho učiní svým útočištěm; a všichni přímí v srdci se budou chlubit.“ (Ža 64:10) Apoštol Pavel vybízel křesťany, aby měli vždy radost z toho, že Jehovu znají, a z toho, že s nimi Jehova jedná. Napsal jim: „Vždy se radujte v Pánu [„v Jehovovi“, podle některých překladů]. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (Fil 4:4)

Ježíš Kristus zná Jehovu nejlépe, protože byl jeho důvěrným společníkem. (Mt 11:27) Také o Něm může svým následovníkům podat vysvětlení. (Jan 1:18) Ježíš se tedy raduje, a proto je nazván ‚šťastným a jediným Vladařem‘. (1Ti 6:14, 15) Z lásky ke svému Otci vždy horlivě dělá to, co se Otci líbí. (Jan 8:29) Když byl tedy Ježíšovi předložen úkol přijít na zemi, trpět a zemřít, aby mohl očistit Otcovo jméno od pohany, „pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou“. (Heb 12:2) Ježíš také velmi miloval lidi a radoval se z nich. Písma představují Ježíše v jeho předlidské existenci jako zosobněnou moudrost, která říká: „Tehdy jsem se stala vedle něho [Jehovy] mistrem v díle a stala jsem se tím, co měl den co den zvláště rád, a neustále jsem se před ním radovala, radovala jsem se z úrodné půdy jeho země a věci, které jsem měla ráda, byly u lidských synů.“ (Př 8:30, 31)

Ježíš si přál, aby jeho následovníci měli stejnou radost, a řekl jim: „To jsem k vám mluvil, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla naplněna.“ Andělé měli radost ze stvoření země. (Jan 15:11; 17:13; Job 38:4–7) Pozorují rovněž jednání Božího lidu a mají radost z jeho věrného způsobu života. Zvláště však jásají, když se nějaký člověk odvrací od hříšné cesty a připojuje se k čistému uctívání a ke službě Bohu. (Lk 15:7, 10)

Z čeho se raduje Bůh. Služebníci Jehovy Boha mohou potěšit jeho srdce svou věrností a věrnou oddaností. Satan Ďábel neustále napadá oprávněnost Jehovovy svrchovanosti a ryzost těch, kdo Bohu slouží. (Job 1:9–11; 2:4, 5; Zj 12:10) Jim jsou určena slova: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Př 27:11) Svou věrností a věrnou oddaností může Jehovův lid na zemi způsobit, že se Bůh raduje. (Iz 65:19; Sef 3:17)

Ovoce ducha. Jehova je Zdrojem radosti a přeje si, aby se jeho lid radoval, proto je radost ovocem jeho svatého ducha. Ve výčtu ovoce ducha v dopise Galaťanům 5:22, 23 je radost uvedena hned po lásce. Křesťanům v Tesalonice apoštol napsal: „Stali jste se našimi a Pánovými napodobiteli, poněvadž jste s radostí svatého ducha přijali slovo v mnohém soužení.“ (1Te 1:6) Podobně napsal Pavel křesťanům v Římě, že Boží Království „znamená spravedlnost a pokoj a radost se svatým duchem“. (Ří 14:17)

Pravá radost je vlastností srdce a může dobře působit na celé tělo. „Radostné srdce dobře působí na vzezření“ a „srdce, které je radostné, působí dobro jako lék [nebo „dělá dobře tělu“],“ říká moudrý pisatel Přísloví. (Př 15:13; 17:22, Rbi8, ppč)

Radost ve službě Bohu. To, co Jehova žádá od svých služebníků, není břemenem. (1Ja 5:3) Přeje si, aby měli ze služby potěšení. Izraelité, Boží lid, se měli těšit z období svátků, která pro ně Bůh stanovil, a měli se radovat i z jiných stránek života a uctívání Boha. (3Mo 23:40; 5Mo 12:7, 12, 18) O Bohu měli mluvit s radostí. (Ža 20:5; 51:14; 59:16) Když nesloužili s radostí srdce, něco nebylo v pořádku s jejich srdcem a s oceněním pro Boží milující laskavost a dobrotu. A tak je Bůh varoval před tím, jaké následky bude mít to, když se stanou neposlušnými a nebudou mít radost ze své služby Bohu: „A všechna tato zlořečení na tebe jistě přijdou . . . , protože jsi nenaslouchal hlasu Jehovy, svého Boha, tím, že bys dodržoval jeho přikázání a jeho ustanovení . . . A budou na tobě a na tvém potomstvu . . . proto, že jsi pro hojnost všeho nesloužil Jehovovi, svému Bohu, s radováním a radostí srdce.“ (5Mo 28:45–47)

Stejně by se měl ze své služby Bohu těšit i křesťan. Když to tak není, chybí mu v jeho srdci ocenění pro některé věci. (Ža 100:2) „Jehovova radost je vaše pevnost,“ řekl jeden z věrných Božích služebníků. (Ne 8:10) Boží anděl oznámil dobrou zprávu, kterou křesťan ohlašuje, jako „dobrou zprávu o veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé“. (Lk 2:10) Jméno, které Jehovovi svědkové nosí, a pravda, která se nachází v Bibli, by samy o sobě pro ně měly být zdrojem radosti. Prorok Jeremjáš řekl: „Tvé slovo se mi stává jásotem a radováním mého srdce; vždyť se nade mnou vzývá tvé jméno, Jehovo, Bože vojsk.“ (Jer 15:16)

Jehovova spravedlivá a pravá soudcovská rozhodnutí, která se uplatňují v křesťanském sboru a v životě křesťanů, jsou dalším důvodem k radosti, a to zvláště v době, kdy právo a spravedlnost svět odvrhl. (Ža 48:11) Mocným důvodem k radosti je také nádherná naděje, kterou křesťané mají. („Radujte se z naděje“; Ří 12:12; Př 10:28.) Základem pro radost je jejich záchrana. (Ža 13:5) A navíc je tu radost, kterou Boží služebník má z těch lidí, jimž pomáhá poznat Jehovu a sloužit mu. (Fil 4:1; 1Te 2:19) Jednou z největších radostí je příležitost scházet se s Božím lidem a pracovat společně s ním. (Ža 106:4, 5; 122:1)

Pronásledování je důvodem k radosti. Pronásledování samo o sobě není příjemné, ale křesťan, který střeží své srdce, se na ně má dívat s radostí. Je totiž vítězstvím, jestliže křesťan vytrvává v ryzosti. Bůh věrnému služebníkovi pomůže. (Kol 1:11) Pronásledování je navíc důkazem, že člověk má Boží schválení. Ježíš řekl, že když přijde pohana a pronásledování, křesťan by měl ‚poskakovat radostí‘. (Mt 5:11, 12; Jk 1:2–4; 1Pe 4:13, 14)

Jiné radosti, které Bůh opatřil. Jehova opatřil mnoho jiných věcí, z nichž se lidé mohou den co den těšit. Patří k nim manželství (5Mo 24:5; Př 5:18), možnost být otcem nebo matkou spravedlivého a moudrého dítěte (Př 23:24, 25), jídlo (Ka 10:19; Sk 14:17), víno (Ža 104:14, 15; Ka 10:19) a rozmanité věci v Božím stvoření (Jk 1:17; 1Ti 6:17).

Falešné nebo krátkodobé radosti. Ježíš mluví o lidech, kteří uslyší pravdu a s radostí ji přijmou, ale nepochopí pravý smysl. Takoví lidé nepěstují ve svém srdci slovo, které bylo zaseto, a v důsledku toho brzy ztrácejí radost a klopýtají, když kvůli slovu nastane soužení nebo pronásledování. (Mt 13:20, 21) Radost vyplývající z hmotařství je falešná radost, je mylná a nebude mít dlouhé trvání. Také ten, kdo se raduje z neštěstí druhého — i když jde o člověka, který ho nenávidí —, se musí zodpovídat za svůj hřích Jehovovi. (Job 31:25–30; Př 17:5; 24:17, 18) Mladý člověk je pošetilý, když si myslí, že k potěšení ze života patří poddat se ‚touhám, které provázejí mládí‘. (2Ti 2:22; Ka 11:9, 10) Podobně, miluje-li člověk veselí, dostane se do špatné situace. (Př 21:17; Ka 7:4) Na omylu je i křesťan, který se raduje z toho, že je ve srovnání s druhými lepší. Měl by raději prokázat, jaké je jeho vlastní dílo, a mít tak příčinu k jásání v sobě samém. (Ga 6:4)

Věčná radost. Jehova slíbil, že až se jeho lid Izrael vrátí z vyhnanství v Babylóně, obnoví jej. V roce 537 př. n. l. jej skutečně přivedl zpátky do Jeruzaléma, a Izraelité se velmi radovali, když byl položen základ chrámu. (Iz 35:10; 51:11; 65:17–19; Ezr 3:10–13) Toto Izajášovo proroctví (65:17) však má větší splnění ve zřízení ‚nového nebe a nové země‘. A to je uspořádání, v němž se pod vládou ‚Nového Jeruzaléma‘ bude celé lidstvo radovat navždy. (Zj 21:1–3)

V současných podmínkách brání plné a nezkalené radosti ničemnost, nemoci a smrt. V souladu s biblickou zásadou, že „moudrý král rozptyluje ničemné lidi“, však Ježíš Kristus jako Král odstraní všechny nepřátele Boha a spravedlnosti. (Př 20:26; 1Ko 15:25, 26) Budou tak odstraněny veškeré překážky, které brání úplné radosti, protože dokonce ani „smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. (Zj 21:4) Nebude již zármutek nad těmi, kdo zemřeli — vzkříšení mrtvých jej odstraní. Toto vědomí utěšuje křesťany i dnes, a proto ‚netruchlí právě jako i ostatní, kteří nemají žádnou naději‘. (1Te 4:13, 14; Jan 5:28, 29)