Vítejte na té nejlepší životní cestě!
„Ať žijeme, či umíráme, patříme Jehovovi.“ (ŘÍM. 14:8)
1. Co je podle Ježíšova učení tou nejlepší životní cestou?
JEHOVA chce, abychom šli tou nejlepší životní cestou. Lidé mohou jít v životě různými cestami, ale pouze jedna je ta nejlepší. Jít po ní znamená přizpůsobovat svůj život Božímu Slovu a učit se od Ježíše Krista. Boží Syn vybízel své následovníky, aby uctívali Boha duchem a pravdou, a přikázal jim, aby činili učedníky. (Mat. 28:19, 20; Jan 4:24) Jestliže žijeme podle Ježíšových pokynů, působíme Jehovovi radost a máme jeho požehnání.
2. Jak v prvním století mnozí lidé reagovali na poselství o Království a co znamenalo patřit k „té Cestě“?
2 Když se lidé, kteří jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, stávají věřícími a dávají se pokřtít, můžeme je právem přivítat na té nejlepší životní cestě. (Sk. 13:48) V prvním století našeho letopočtu přijaly pravdu tisíce lidí z různých národů a svým křtem dali veřejně najevo, že se zasvětili Bohu. (Sk. 2:41) Tito první Kristovi následovníci patřili k „té Cestě“. (Sk. 9:2; 19:23) Tento výraz byl vhodný, protože v jejich životě hrála klíčovou roli víra v Ježíše Krista a snaha řídit se jeho příkladem. (1. Petra 2:21)
3. Proč se Jehovovi služebníci dávají pokřtít a kolik jich bylo pokřtěno v posledních deseti letech?
3 V těchto posledních dnech se dílo činění učedníků urychluje a nyní se vykonává ve více než 230 zemích. V uplynulých deseti letech se více než 2 700 000 osob rozhodlo, že budou sloužit Jehovovi a dají se pokřtít, a tím symbolizují, že se mu zasvětili. To je průměrně 5 000 osob každý týden! Rozhodnutí dát se pokřtít je založeno na lásce k Bohu, na poznání Písma a na víře v to, čemu Písmo učí. Křest je milníkem v našem životě, protože tím začíná náš blízký vztah k Jehovovi. Je také projevem naší důvěry, že nám Jehova bude pomáhat, abychom mu věrně sloužili, stejně jako pomáhal svým služebníkům ve staré době, aby chodili po jeho cestě. (Iz. 30:21)
Proč se dát pokřtít?
4, 5. Například jaké požehnání a jaký užitek získáš, když se dáš pokřtít?
4 Už jsi možná získal určité poznání o Bohu, učinil jsi změny ve svém životě a nyní jsi nepokřtěným zvěstovatelem. Takový pokrok si zaslouží pochvalu. Avšak zasvětil ses Bohu v modlitbě a chceš se dát pokřtít? Díky studiu Bible velmi pravděpodobně víš, že by ses měl v životě soustředit na to, abys chválil Jehovu, a ne se jen zaměřovat sám na sebe nebo na získávání hmotného majetku. (Přečti Žalm 148:11–13; Luk. 12:15) Když se tedy dáš pokřtít, jaké požehnání a jaký užitek ti to přinese?
5 Tvůj život bude mít ten nejvznešenější smysl. Budeš šťastný, protože budeš konat Boží vůli. (Řím. 12:1, 2) Působením Jehovova svatého ducha získáš bohulibé vlastnosti, jako je pokoj a víra. (Gal. 5:22, 23) Bůh bude vyslýchat tvé modlitby a tvému úsilí přizpůsobovat život jeho Slovu bude žehnat. Ze své služby budeš mít radost, a když budeš žít způsobem, který Bůh schvaluje, bude se posilovat tvá naděje na věčný život. A navíc tím, že se zasvětíš Bohu a necháš se pokřtít, dáš najevo, že skutečně chceš být jedním ze svědků Jehovových. (Iz. 43:10–12)
6. Co dáváme najevo svým křtem?
6 Když se zasvětíme Bohu a dáme se pokřtít, ukážeme tím, že patříme Jehovovi. Apoštol Pavel napsal: „Nikdo z nás opravdu nežije pouze pro sebe a nikdo neumírá pouze pro sebe; vždyť jestliže žijeme, žijeme Jehovovi, nebo jestliže umíráme, umíráme Jehovovi. A proto ať žijeme, či umíráme, patříme Jehovovi.“ (Řím. 14:7, 8) Bůh nás poctil tím, že nám dal svobodnou vůli. Jestliže se z lásky k němu pevně rozhodneme jít po této životní cestě, rozradostníme jeho srdce. (Přísl. 27:11) Náš křest je jednak symbolem toho, že jsme se zasvětili Bohu, a jednak veřejným prohlášením, že Jehova je naším Panovníkem. Křtem také dáváme najevo, že jsme se postavili na jeho stranu ve sporné otázce svrchovanosti. (Sk. 5:29, 32) A Jehova je zase na naší straně. (Přečti Žalm 118:6.) Křest nám také umožňuje získat mnoho dalších duchovních požehnání, a to jak v dnešní době, tak v budoucnosti.
Požehnání v podobě milující duchovní rodiny
7–9. (a) O čem Ježíš ujistil ty, kdo opustili všechno a následovali ho? (b) Jak se Ježíšův slib zaznamenaný u Marka 10:29, 30 splňuje v dnešní době?
7 Apoštol Petr Ježíšovi řekl: „Pohleď, všechno jsme opustili a následovali tě; co nás skutečně čeká?“ (Mat. 19:27) Petr chtěl vědět, jaká budoucnost je před ním a před ostatními Ježíšovými učedníky. Vzdali se totiž věcí, které pro ně byly důležité, jen aby se mohli plně věnovat kazatelskému dílu. (Mat. 4:18–22) O čem je Ježíš ujistil?
8 Podle paralelní zprávy zaznamenané u Marka Ježíš ukázal, že jeho učedníci se stanou součástí duchovní rodiny. Řekl: „Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními, a v budoucím systému věcí věčný život.“ (Mar. 10:29, 30) K těm, kteří podle Ježíšova slibu poskytovali spoluvěřícím ‚domy‘ a stali se pro ně ‚bratry a sestrami a matkami‘, patřili v prvním století například Lydie, Aquila, Priscilla a Gaius. (Sk. 16:14, 15; 18:2–4; 3. Jana 1, 5–8)
9 Ježíšova slova mají dnes větší splnění. „Pole“, která jeho následovníci opouštějí, znázorňují zdroje obživy, jichž se mnozí křesťané — například misionáři, členové rodin betel a mezinárodní služebníci — dobrovolně vzdávají, aby podporovali zájmy Království v různých zemích. Mnozí bratři a sestry opustili své domy, aby si zjednodušili život, a pro nás je velmi radostné slyšet jejich zážitky, které svědčí o tom, jak se o ně Jehova stará a jakou radost mají ze své služby. (Sk. 20:35) A všichni Jehovovi pokřtění služebníci mohou zažívat požehnání vyplývající z toho, že jakožto celosvětové společenství bratrů ‚hledají nejprve království a Otcovu spravedlnost‘. (Mat. 6:33)
Bezpečí na „tajném místě“
10, 11. Co je ‚tajné místo Nejvyššího‘ a jak k němu můžeme získat přístup?
10 Zasvěcení se Bohu a křest vede k dalšímu bohatému požehnání — k výsadě přebývat na „tajném místě Nejvyššího“. (Přečti Žalm 91:1.) Je to symbolické místo, kde jsme v bezpečí — stav, v němž jsme chráněni před duchovní újmou. ‚Tajné‘ je proto, že lidem, kteří nevidí věci z duchovního hlediska a nedůvěřují Bohu, není známé. Tím, že žijeme v souladu se svým zasvěcením a plně Jehovovi důvěřujeme, vlastně mu říkáme: „Ty jsi mé útočiště a má pevnost, můj Bůh, v něhož budu důvěřovat.“ (Žalm 91:2) Jehova Bůh se stává naším bezpečným obydlím. (Žalm 91:9) Kdo by si mohl přát víc?
11 Když získáme přístup na Jehovovo ‚tajné místo‘, znamená to také, že jsme dostali výsadu vytvořit si k Bohu blízký osobní vztah. Začíná to tím, že se Bohu zasvětíme a dáme se pokřtít. Tento vztah dále prohlubujeme studiem Bible, vroucnými modlitbami a úplnou poslušností. (Jak. 4:8) Nikdo neměl k Jehovovi bližší vztah než Ježíš, který Stvořiteli důvěřoval naprosto neochvějně. (Jan 8:29) Ani my tedy nemějme o Jehovovi žádné pochybnosti a buďme si jisti, že je schopen a ochoten nám pomáhat, abychom dostáli slavnostnímu slibu, který jsme mu dali při svém zasvěcení. (Kaz. 5:4) Duchovní opatření, která Bůh učinil pro svůj lid, jsou nepopiratelným důkazem toho, že nás opravdu miluje a že chce, abychom mu úspěšně sloužili.
Važme si našeho duchovního ráje
12, 13. (a) Co je duchovní ráj? (b) Jak můžeme pomáhat novým křesťanům?
12 Zasvěcením se Bohu a křtem získáváme další požehnání — otevírá se nám cesta, abychom mohli přebývat v duchovním ráji. Je to jedinečné duchovní prostředí, jež sdílíme se spolukřesťany, kteří mají pokojný vztah s Jehovou Bohem a mezi sebou navzájem. (Žalm 29:11; Iz. 54:13) Svět nemá nic, co by se dalo s naším duchovním rájem srovnat. Je to patrné zejména při mezinárodních sjezdech, kde se naši bratři a sestry z mnoha národů, jazyků a etnických skupin scházejí v atmosféře pokoje, jednoty a bratrské lásky.
13 Náš duchovní ráj je v přímém protikladu k žalostnému stavu dnešního světa. (Přečti Izajáše 65:13, 14.) Tím, že oznamujeme poselství o Království, zveme do tohoto ráje druhé lidi, což je pro nás výsadou. Požehnáním je také to, že můžeme pomáhat těm, kteří se v nedávné době stali součástí sboru a mohou mít užitek ze školení v kazatelské službě. Pod vedením starších můžeme mít výsadu pomáhat některým novým křesťanům, stejně jako Aquila a Priscilla „přesněji . . . objasnili Boží cestu“ Apollovi. (Sk. 18:24–26)
Nadále se od Ježíše učme
14, 15. Proč bychom se měli dále od Ježíše učit?
14 Máme pádné důvody k tomu, abychom se od Ježíše učili i nadále. Během své předlidské existence Ježíš spolupracoval nesčetná tisíciletí se svým Otcem. (Přísl. 8:22, 30) Věděl, že tou nejlepší životní cestou je zaměřovat se na službu Bohu a na vydávání svědectví o pravdě. (Jan 18:37) Bylo mu jasné, že jakýkoli jiný způsob života by byl sobecký a krátkozraký. Věděl, že bude těžce zkoušen a že bude usmrcen. (Mat. 20:18, 19; Hebr. 4:15) Od Ježíše, našeho Vzoru, se učíme, jak si můžeme zachovat ryzost.
15 Krátce po jeho křtu se Satan snažil odvést ho od té nejlepší životní cesty, ale marně. (Mat. 4:1–11) Poznáváme z toho, že bez ohledu na Satanovy snahy můžeme zůstat ryzí i my. Satan se pravděpodobně soustřeďuje nejen na ty, kteří směřují ke křtu, ale i na nově pokřtěné. (1. Petra 5:8) Určitý odpor může například přijít ze strany členů rodiny, kteří sice mohou mít dobré úmysly, ale mají nesprávné informace. V takových zkouškách však máme příležitost projevovat znamenité křesťanské vlastnosti, jako je úcta a takt, a to zejména tehdy, když odpovídáme na otázky a vydáváme svědectví. (1. Petra 3:15) Na lidi, kteří nám naslouchají, to může mít pozitivní účinek. (1. Tim. 4:16)
Držme se té nejlepší životní cesty!
16, 17. (a) Které tři základní požadavky nutné pro život jsou uvedeny v 5. Mojžíšově 30:19, 20? (b) Jak Mojžíšova slova podepřeli Ježíš, Jan a Pavel?
16 Asi 1 500 let před tím, než žil Ježíš na zemi, vyzval Mojžíš Izraelity, aby si vybrali tu nejlepší životní cestu, která byla tehdy možná. Řekl: „Dnes proti vám opravdu beru za svědky nebesa a zemi, že jsem ti předložil život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš.“ (5. Mojž. 30:19, 20) Izraelité byli Bohu nevěrní, ale tři základní požadavky nutné pro život, které Mojžíš uvedl, se nezměnily. Podobně je vyjádřil například Ježíš.
17 Za prvé, musíme „milovat Jehovu, svého Boha“. Lásku k Bohu dáváme najevo tím, že jednáme v souladu s jeho spravedlivými cestami. (Mat. 22:37) Za druhé, musíme „naslouchat jeho hlasu“ — studovat jeho Slovo a poslouchat jeho přikázání. (1. Jana 5:3) K tomu je třeba, abychom se pravidelně účastnili shromáždění, při nichž se rozebírá Bible. (Hebr. 10:23–25) A za třetí, musíme ‚se přidržovat Jehovy‘. Bez ohledu na to, s čím se musíme vyrovnávat, stále projevujme víru v Boha a následujme jeho Syna. (2. Kor. 4:16–18)
18. (a) Co bylo o biblické pravdě napsáno ve Strážné věži v roce 1914? (b) Jaký postoj bychom měli mít ke světlu pravdy?
18 Žít v souladu s biblickou pravdou je skutečně úžasným požehnáním! V roce 1914 bylo ve Strážné věži uveřejněno toto významné prohlášení: „Nejsme požehnaný, šťastný lid? Není náš Bůh věrný? Jestliže zná někdo něco lepšího, ať si to vezme. Jestliže někdo z vás někdy najde něco lepšího, doufáme, že nám to poví. My neznáme nic lepšího, ani zpola tak dobrého jako to, co jsme našli v Božím slově . . . Žádný jazyk ani pero nevypoví, jaký pokoj, radost a požehnání uvedlo jasné poznání pravého Boha do našeho srdce a života. Příběh o Boží moudrosti, smyslu pro právo, moci a lásce plně uspokojuje touhu jak naší hlavy, tak našeho srdce. Dále nehledáme. Není nic, po čem bychom více toužili, než mít tento podivuhodný Příběh jasněji v mysli.“ (Strážná věž, 15. prosince 1914, angl., strany 377 a 378) Naše vděčnost za duchovní světlo a pravdu se od té doby nezměnila. Dnes máme vlastně ještě větší důvod radovat se z toho, že ‚chodíme v Jehovově světle‘. (Iz. 2:5; Žalm 43:3; Přísl. 4:18)
19. Proč by měli ti, kdo jsou způsobilí ke křtu, učinit tento krok bez otálení?
19 Jestliže chceš ‚chodit v Jehovově světle‘, ale ještě nejsi Bohu zasvěceným pokřtěným křesťanem, neotálej. Udělej vše potřebné, abys splňoval biblické požadavky pro křest, který je jedinečným způsobem, jak projevit vděčnost za to, co pro nás Bůh a Kristus udělali. Dej Jehovovi to nejcennější, co máš — svůj život. Ukaž, že máš v úmyslu činit Boží vůli tím, že budeš následovat jeho Syna. (2. Kor. 5:14, 15) Je to rozhodně ta nejlepší životní cesta!
Jak bys odpověděl?
• Co symbolizujeme svým křtem?
• Jaká požehnání nám přinese to, že jsme se zasvětili Bohu a dali se pokřtít?
• Proč je tak důležité učit se od Ježíše?
• Co nám pomůže držet se té nejlepší životní cesty?
[Obrázek na straně 25]
Křtem dáváš najevo, že sis vybral tu nejlepší životní cestu
[Obrázky na straně 26]
Jsi v bezpečí ‚tajného místa‘?