VELKÉ MOŘE

Ohromná vodní plocha, jež odděluje Evropu od Afriky a jejíž vých. hranici tvoří Asie. Hebrejci tuto vodní plochu nazývali Velké moře, ale dnes se obvykle nazývá Středozemní moře, protože je prakticky ze všech stran obklopena pevninou. Tato skutečnost spolu s tím, že nad mořem vane horký vítr ze Sahary, má za následek úměrně vyšší rychlost vypařování než je obvyklé, což zase způsobuje, že voda má vyšší měrnou hmotnost. V Gibraltarském průlivu proto lehčí voda z Atlantiku proudí blízko povrchu a těžší voda ze Středozemního moře vytéká v blízkosti dna. Lodě mohou do tohoto „vnitrozemského“ moře připlouvat a nebo z něj odplouvat pouze úzkými průlivy — Gibraltarským průlivem na Z, Dardanelami a Bosporem na SV a od minulého století také Suezským průplavem na JV.

Nazývat dnes Středozemní moře mořem Velkým, jak to dělaly starověké národy od dob Mojžíše, není nevhodné, protože tento název je rozhodně výstižný. (4Mo 34:6, 7) Středozemní moře, bez svých různých ramen, která jsou také považována za moře, je dlouhé asi 3 540 km a ve svém nejširším místě měří více než 970 km. Pokrývá plochu asi 2 510 000 km² a jeho největší hloubka je 5 039 m.

Apeninský poloostrov a Balkánský poloostrov, které vybíhají ze S, vytvářejí Tyrhénské, Jónské, Jaderské a Egejské moře, a tak přispívají k nepravidelnému tvaru pobřeží a velmi jej prodlužují. Asi uprostřed své délky od V na Z se moře zužuje a mezi Sicílií a sev. Afrikou má šířku asi 150 km a je tam také poměrně mělké.

Ezekielovo proroctví mluví o ‚velmi mnoha‘ rybách ve Velkém moři. (Ez 47:10) V těchto vodách se kromě více než čtyř set druhů ryb vyskytují také krásné korály a velké množství hub.

Pisatelé Bible používají nejen název „Velké moře“ (Joz 1:4; 9:1, 2; 15:12, 47; 23:4; Ez 47:15, 19, 20; 48:28), ale také další výstižné výrazy. Pro pisatele Bible byla tato vodní plocha ‚západním mořem‘, jež tvořilo záp. hranici jejich země, kterou dostali od Boha. (5Mo 11:24; 34:1, 2) Z místa, kde ležel Jeruzalém, se jevilo jako ‚západní moře‘ v protikladu k „východnímu moři“ neboli moři Mrtvému. (Joel 2:20; Ze 14:8) Středozemní moře se nazývalo také ‚moře Filištínů‘ (2Mo 23:31) nebo jednoduše „Moře“. (4Mo 34:5)

Féničané a další odvážné národy, které se věnovaly mořeplavectví, Velké moře křižovali, objevovali mnoho jeho ostrovů a s mnoha jeho přístavními městy udržovali obchodní styky. Bible se zmiňuje o takových ostrovech jako Arvad, Chios, Kauda, Kós, Kréta, Kypr, Malta, Patmos, Rhodos, Samos a Samothraké. V Bibli jsou uvedena také některá pobřežní města a místa, která leží na těchto ostrovech a podél pevninského pobřeží ve vých. části Středozemního moře, jako například Akko (Ptolemais), Akzib, Adramyttium, Alexandrie, Amfipolis, Aškalon, Attalie, Dor, Fénix, Gebal, Knidos, Lasea, Patara, Pěkné přístavy, Puteoli, Rhegion, Salamis, Salmona a Syrakusy.

Ježíš Kristus navštívil kraj mořských přístavů Tyru a Sidonu (Mr 7:24, 31); Petr byl v Joppe a Cesareji (Sk 10:5, 6, 24) a Pavel byl v Páfu, Troadě, Neapolis, Kenchrejích, Efezu, Assu, Mityléné a Milétu (Sk 13:13; 16:11; 18:18, 19; 20:14, 15). Velké moře je známé svými prudkými bouřemi, které vedly k četným ztroskotáním lodí a velkým ztrátám na životech. Mezi těmi šťastnějšími byli lidé, kteří přežili ztroskotání spolu s Pavlem. (Sk 27:14, 15, 39–44)