SEIR

[z kořene, jenž znamená „ježit se“, snad to poukazuje na zalesněné kopce; nebo možná znamená „ježit se (třást se) v hrůze“].

1. ‚Chorijec‘, jehož sedm ‚synů‘ bylo šejky v zemi Seir před tím, než ji obsadil Esau (Edom). (1Mo 36:20, 21, 29, 30; 1Pa 1:38; srovnej 1Mo 14:4–6.) Seir žil pravděpodobně v hornatém kraji na J od Mrtvého moře a tato oblast byla možná pojmenována po něm. Zda sedm ‚synů‘ Seira bylo jeho přímými potomky, nebo zda se narodili až v pozdějších generacích, není jisté. (Viz hesla ANA; DIŠON.)

2. Hornatý kraj mezi Mrtvým mořem a Akabským zálivem. (1Mo 36:8, 30; 5Mo 2:1, 8) V Abrahamově době obývali Seir Chorijci. (1Mo 14:6) Později v Seiru prosadil své zájmy Abrahamův vnuk Esau, zatímco jeho bratr Jákob bydlel v Paddan-aramu. (1Mo 32:3) Zdá se však, že Esau se do Seiru úplně přestěhoval až někdy potom, co se Jákob vrátil do Kanaánu. (1Mo 36:6–9) Nakonec Esauovi potomci, Edomité, Chorijce vypudili (5Mo 2:4, 5, 12; Joz 24:4) a země se začala nazývat Edom. Dřívější jméno Seir se však také uplatňovalo na potomky Esaua a na oblast, kde žili. (4Mo 24:18; srovnej 2Kr 14:7; 2Pa 25:11.) Zdá se, že během vlády krále Ezekjáše vyšli muži z kmene Simeon na horu Seir a potom, co vyhladili zbytek Amalekitů, tam Simeonovci začali bydlet. (1Pa 4:41–43) Podrobnosti o zeměpisu a dějinách Seiru jsou uvedeny pod heslem EDOM, EDOMITÉ.

3. Hora mezi městy Baala (Kirjat-jearim) a Kesalon na sev. hranici území Judy. (Joz 15:10) Seir se běžně ztotožňuje s hřebenem ležícím asi 15 km na Z od Jeruzaléma. Na již. straně hřebenu leží vesnice Šoreš.