DEBIR
[nejvnitřnější; nejzadnější].
1. Král Eglonu, jednoho ze čtyř malých království, která uzavřela spojenectví s králem Jeruzaléma, aby napadla město Gibeon za to, že uzavřelo mír s Jozuem. (Joz 10:1–5) To, že se Gibeon Jozuovi vzdal, vyvolalo strach, protože se tak pravděpodobně oslabila jednotná fronta proti Izraeli (Joz 9:1, 2) a zároveň to zřejmě dalo Jozuovi větší možnost pohybu mezi sev. a již. částmi Zaslíbené země a umožnilo mu to dobývat zemi část po části. Jozuovo vojsko přišlo obležený Gibeon zachránit; s pomocí zázraků Jozue rozprášil kananejská vojska a donutil Debira a ostatní krále, aby hledali útočiště v jeskyni. Tam byli zajati a později popraveni. (Joz 10:6–27)
2. Královské kananejské město (Joz 10:38, 39), také známé jako Kirjat-sefer a Kirjat-sanna. (Joz 15:15, 49; Sd 1:11) Bylo na dědičném území Judy, ale stalo se levitským městem Kehatovců. (Joz 21:9, 15; 1Pa 6:54, 58)
Existují zjevně dvě zprávy o tom, jak Izrael poprvé dobyl Debir v rámci Jozuových vojenských akcí. První zpráva jednoduše uvádí, že obyvatelstvo Debiru bylo vyhlazeno. (Joz 10:38, 39) Druhá zpráva u Jozua 11:21–23 je pravděpodobně rekapitulací téhož dobyvatelského tažení (neboť verš 18 mluví o ‚mnoha dnech, kdy Jozue vedl válku se všemi těmito králi‘) a doplňuje další informaci, že Jozue „odřízl Anakim . . . z Debiru“ a jiných měst. Tato doplňující informace byla přidána možná proto, aby bylo vidět, že dokonce ani vysocí Anakim, kteří před čtyřiceti lety nahnali izraelským zvědům takový strach (4Mo 13:28, 31–33; 5Mo 9:2), nebyli nezranitelní.
Zdá se však, že Anakim se v Debiru usadili znovu, možná přišli z filištínského pobřeží (Joz 11:22), když byl Izrael dočasně ve svém táboře v Gilgalu nebo když válčil na S. (Joz 10:43–11:15) Počáteční Jozuova válečná tažení sice sloužila k tomu, aby byl zlomen jednotný odpor nepřátelských sil v zemi Kanaán, a do značné míry zničila všechny hlavní pevnosti, ale tento typ válčení zřejmě neumožňoval, aby byly ve zničených městech zanechány posádky, a aby si tak dobyté město Izraelité udrželi. Druhé dobývání nebo vyhlazovací akci v Debiru vedl Otniel, který za to, že se při dobývání města vyznamenal, dostal za manželku Aksu, dceru válečného veterána Kaleba. (Joz 15:13–19; Sd 1:11–15)
Kdy v dějinách Izraele k tomuto druhému dobytí Debiru došlo, se nedá s jistotou říci. Kniha Soudci začíná výrazem „po Jozuově smrti“ a pak následuje zpráva o tom, že se Kaleb zmocnil Debiru. (Sd 1:11–15) To podle některých učenců znamená, že kmen Juda dobyl Debir až po Jozuově smrti a že podobná zpráva u Jozua 15:13–19 je pozdějším dodatkem ke knize, jež nese Jozuovo jméno. Jiní znalci se však na Soudce 1:1 dívají jen jako na formální úvod, který má navázat na knihu Jozue, a argumentují tím, že Kaleb by sotva léta čekal na to, až Jozue zemře, aby teprve potom vyhnal Anakim ze svého slíbeného vlastnictví. Zprávu v knize Soudci považují za prosté opakování toho, co bylo uvedeno v knize Jozue.
Pokud jde o polohu Debiru v hornatém kraji Judy, bibličtí učenci předkládali různé hypotézy. V minulosti byl Debir ztotožňován s Tell Beit Mirsimem, asi 20 km na ZJZ od Hebronu. Nyní je však ztotožňován s Chirbet Rabudem asi 13 km na JZ od Hebronu.
Dávné jméno Debiru, Kirjat-sefer (Joz 15:15; Sd 1:11), znamená „Město knihy“. Proto se někteří učenci domnívají, že Debir byl střediskem kananejského náboženského a právního vzdělávání a místem, kde se uchovávaly obecní úřední záznamy.
3. Místo „v nížině Achor“, které se objevuje v seznamu hraničních míst území kmene Juda. (Joz 15:7) Jeho přesná poloha sice nyní není známa, ale někteří zeměpisci se domnívají, že jeho jméno je uchováno ve jménu Thogheret ed-Debr, který leží jz. od Jericha.
4. Místo na hranici kmene Gad v Gileadu. (Joz 13:26) Obvykle se má za to, že tento Debir je totožný s Lo-debarem, kde bydlel Makir (který hostil Mefibošeta a později Davida). (2Sa 9:4–6; 17:27–29) Někteří učenci se domnívají, že Debir na území kmene Gad je totožný s Umm ed-Dabarem, 16 km na J od Galilejského moře.