EFOD (I)

Kněžské roucho. Zvláštní efod, který nosil velekněz, je podrobně popsán v pokynech, které dal Bůh Mojžíšovi. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 539) Byl to zřejmě oděv podobný zástěře, zhotovený ze „zlata, modré příze a vlny obarvené na červenofialovo, červcové šarlatové látky a jemného krouceného lnu, prací vyšívače“. Skládal se z předního a zadního dílu a oba díly byly spojeny. Byl „na“ něm pás z téhož materiálu; pás byl možná připevněn k efodu a obepínal ho kolem pasu. Efod měl nárameníky, na nichž byl onyx vsazený do zlaté obroučky. Do každého z obou kamenů byla vyryta jména šesti Izraelových synů. Na zlatých obroučkách těchto kamenů byl na zlatých řetízcích zpracovaných jako provaz zavěšen náprsník. Ze spodních rohů náprsníku vycházela modrá šňůrka a procházela zlatými kroužky připevněnými k nejspodnější části nárameníků efodu hned nad pásem. Efod končil zřejmě trochu pod pasem, možná ne až u kolen. (2Mo 28:6–14, 22–28)

Efod nosil velekněz přes modrý plášť bez rukávů, kterému se říkalo ‚efodový plášť‘, a ten se zase oblékal přes lněné roucho. (2Mo 29:5) Tento efod se nenosil při každé příležitosti. Velekněz si oblékl efod a náprsník obsahující Urim a Tummim, když bylo nutné dotazovat se Jehovy kvůli nějaké věci důležité pro celý národ. (4Mo 27:21; 1Sa 28:6; Ezr 2:63) Jednou za rok, v Den smíření, velekněz nejprve obětoval oběti za hřích a pak se umyl a převlékl. Svlékl čisté bílé oděvy, a než obětoval zápalné oběti, zřejmě si oblékl své krásné oděvy včetně efodu. (3Mo 16:23–25)

Efod, který kněz Abjatar přinesl ze svatyně v Nobu do Davidova tábora, byl pravděpodobně efod velekněze, protože Doeg zabil Abjatarova otce, velekněze Achimeleka, i nižší kněze. (1Sa 22:16–20; 23:6) David přiměl Abjatara, aby přinesl efod blíže, aby se tak mohl dotazovat Jehovy, co má podniknout. (1Sa 23:9–12; 30:7, 8)

Efody a nižší kněží. Nižší kněží také nosili efody, nicméně výslovně je uveden a popsán v Jehovových pokynech pro zhotovení kněžských oděvů pouze efod veleknězův. Pro Áronovy syny, kteří sloužili pod Áronem jako nižší kněží, byly jmenovitě uvedeny jen „roucha“, „šerpy“, „pokrývky hlavy“ a „spodky“. (2Mo 28:40–43) Jak se zdá, to, že nižší kněží nosili efod, bylo zavedeno později. Samuel, když jako malý chlapec sloužil Jehovovi ve svatyni, nebyl nižším knězem, a přesto nosil efod (1Sa 2:18), stejně jako 85 kněží, které na příkaz krále Saula zabil Doeg. (1Sa 22:18) Tento efod možná byl jen známkou toho, že ten, kdo jej nosí, zastává kněžskou funkci. Nebyl něčím, co Zákon předepisoval pro vykonávání oficiálních kněžských povinností. Efod nižších kněží měl pravděpodobně stejný střih jako efod veleknězův, ale byl ušit z obyčejné bílé látky, nebyl vyšívaný a plátno, ze kterého byl ušit, možná nebylo stejné kvality jako plátno veleknězova efodu. Hebrejské slovo přeložené jako „lněný“, které je použito při popisu efodu, jejž nosil mladý Samuel a 85 kněží, je badh, kdežto při popisu veleknězova efodu je použito slovo šeš, které je přeloženo jako „jemný len“. (2Mo 28:6; 1Sa 2:18; 22:18)

Když byla do Jeruzaléma přinesena truhla smlouvy, aby byla umístěna na horu Sion poblíž Davidova domu, David si oblékl plášť bez rukávů z jemné tkaniny a přes něj lněný efod. Takto oblečený tančil před Jehovou a oslavoval tak tu radostnou událost. (2Sa 6:14; 1Pa 15:27)

Efod, který zhotovil Gideon. Když Gideon porazil Midianity, použil zlato, které vzal jako kořist, na zhotovení efodu. (Sd 8:26, 27) Někteří badatelé namítají, že 1 700 šekelů (19,4 kg) zlata bylo mnohem víc, než bylo potřeba na efod. Pokoušejí se to vysvětlit tím, že Gideon udělal i zlatou sochu. Ale slovo „efod“ neznamená socha. Gideon byl člověk, který věřil v Boha. Neudělal by to, co později udělal Jeroboam, když vedl deset kmenů k uctívání soch v podobě telete. Gideon ukázal svůj postoj k uctívání Jehovy, když dostal příležitost založit v Izraeli vládní dynastii. Nabídku odmítl slovy: „Bude nad vámi panovat Jehova.“ (Sd 8:22, 23) Mohlo to být tak, že se velké množství zlata použilo na zaplacení drahokamů a jiného drahého materiálu, který se snad na efod použil. Pokud jde o hodnotu Gideonova efodu, mohla být skutečně taková, jak je uvedeno (v novodobém přepočtu 218 365 dolarů), zvlášť pokud byly na jeho ozdobu použity drahokamy.

Přes Gideonovy dobré úmysly připomínat si vítězství, které Jehova dal Izraeli, a ctít Boha „Gideonovi a jeho domácnosti efod sloužil jako léčka“. Izraelité se totiž dopustili duchovní nemravnosti tím, že efod uctívali. (Sd 8:27) Avšak Bible neříká, že jej uctíval i Gideon; naopak, apoštol Pavel ho jmenovitě uvedl jako jednoho z ‚velkého oblaku‘ věrných předkřesťanských Jehovových svědků. (Heb 11:32; 12:1)

Modlářské použití. Další případ, kdy se efod použil při modlářském uctívání, je uveden v knize Soudci, v kapitolách 17 a 18. Efod, který zhotovil jeden Efrajimovec, poprvé použil jeden ze synů tohoto muže a působil jako kněz před vyřezávanou sochou. Později levitský potomek Mojžíše, přestože nebyl z kněžského rodu Áronova, jednal jako kněz. Nakonec efod a socha padly do rukou mužů z kmene Dan, mezi nimiž ten Levita a po něm jeho synové dále pokračovali v tomto modlářství ve městě Dan po všechny dny, kdy byl Boží dům v Šilu.