MICHEÁŠ
[zkrácená forma jména Michael nebo Mikajáš].
1. Muž z Efrajimu. Micheáš porušil osmé z Deseti přikázání (2Mo 20:15) a vzal své matce 1 100 kousků stříbra. Když se přiznal a stříbro vrátil, jeho matka řekla: „Zcela jistě posvětím Jehovovi to stříbro ze své ruky pro svého syna, aby byla udělána vyřezávaná socha a litá socha; a teď ti to dám zpátky.“ Potom dala 200 kousků stříbra stříbrotepci a ten udělal „vyřezávanou sochu a litou sochu“, jež potom byla v Micheášově domě. Micheáš, který měl „dům bohů“, udělal efod a terafim a zmocnil jednoho ze svých synů, aby pro něj jednal jako kněz. Toto uspořádání sice zdánlivě sloužilo k oslavě Jehovy, ale bylo zcela nesprávné, protože porušovalo přikázání zakazující modlářství (2Mo 20:4–6) a přehlíželo Jehovův svatostánek a kněze. (Sd 17:1–6; 5Mo 12:1–14) Micheáš později vzal do svého domu Jonatana, potomka Mojžíšova syna Geršoma, a tohoto mladého Levitu najal jako svého kněze. (Sd 18:4, 30) Mylně se s tím spokojil a řekl: „Já nyní vím, že mi Jehova učiní dobro.“ (Sd 17:7–13) Jonatan však nebyl z Áronovy rodové linie, a tudíž vůbec nesplňoval požadavky pro kněžskou službu, což Micheášovu chybu jen zvětšovalo. (4Mo 3:10)
V těch dnech hledali Danovci území, kde by mohli přebývat. Vyslali pět zvědů, kteří nakonec přišli do Efrajimu „až k Micheášovu domu a strávili tam noc“. Když byli blízko Micheášova domu, poznali Jonatanův hlas a zjistili, co tam dělá. Musel se pro ně dotázat Boha, zda jejich nebezpečná cesta bude úspěšná. Kněz jim řekl: „Jděte v pokoji. Vaše cesta, kterou jdete, je před Jehovou.“ (Sd 18:1–6) Zvědové potom prozkoumali Lajiš a když se vrátili, řekli o tom svým bratrům. Nato vyšlo proti Lajiši těchto pět zvědů a 600 Danovců opásaných zbraněmi. Cestou míjeli Micheášův dům a zvědové svým bratrům řekli o náboženských předmětech a navrhli jim, aby je získali. Danovci si tyto předměty vzali a přesvědčili také Levitu, že pro něj bude lepší, aby byl knězem pro celý izraelský kmen a celou izraelskou rodinu než pouze pro jednoho člověka. Vzali tedy kněze, efod a terafim a vyřezávanou sochu a odešli. (Sd 18:7–21)
Krátce nato Micheáš a skupina jeho mužů pronásledovali Danovce. Když je dostihli, Danovci se jich zeptali, co chtějí. Micheáš řekl: „Vzali jste mé bohy, které jsem udělal, také kněze, a jdete si svou cestou, a co tedy ještě mám?“ Nato ho synové Dana varovali, že pokud by je dále pronásledoval a nahlas protestoval, mohli by ho napadnout. Když Micheáš viděl, že Danovci jsou mnohem silnější než jeho skupina, obrátil se a šel domů. (Sd 18:22–26) Danovci potom udeřili na Lajiš a spálili ho. Na tom místě postavili město Dan. Jonatan a jeho synové se stali kněžími Danovců a „Micheášovu vyřezávanou sochu, kterou [Micheáš] udělal, měli stále pro sebe postavenou po všechny dny, kdy byl dům pravého Boha [svatostánek] v Šilu“. (Sd 18:27–31)
2. Levita z kehatovské rodiny Uzziela; když David rozděloval levitské služební úkoly, byl hlavou této rodiny a jeho bratr Jiššijáš byl druhý. (1Pa 23:6, 12, 20; 24:24, 25)
3. Potomek krále Saula; syn Jonatanova syna Merib-baala (Mefibošeta). Je také nazýván Mika. (1Pa 8:33–35; 9:39–41; 2Sa 9:12)
4. Rubenovec, který byl synem Šimeie a otcem Reajáše. Jeho potomek Beerah byl náčelníkem kmene Ruben a asyrský král Tilgat-pilneser (Tiglat-pileser III.) ho vzal do vyhnanství. (1Pa 5:1, 3–6; 2Kr 15:29)
5. Otec Abdona (Akbora). Je také nazýván Mikajáš, což je delší forma jeho jména. (2Pa 34:20; 2Kr 22:12)
6. Levita a potomek Asafa. (Ne 11:15, 17) Je také nazýván Mika a Mikajáš. (1Pa 9:15; Ne 11:22; 12:35)
7. Pisatel biblické knihy, která nese jeho jméno, a Jehovův prorok za vlády judských králů Jotama, Achaza a Ezekjáše (v letech 777–717 př. n. l.). Micheáš byl současníkem proroků Ozeáše a Izajáše. Přesné trvání jeho prorocké činnosti není známo. Micheáš své prorokování zjevně ukončil na sklonku Ezekjášovy vlády, kdy bylo dokončeno sestavování této prorocké knihy. (Mi 1:1; Oz 1:1; Iz 1:1)
Micheáš pocházel z vesnice Morešet, která leží na JZ od Jeruzaléma. (Jer 26:18) Jako obyvatel úrodné Šefely byl tento prorok dobře obeznámen s životem na venkově, což ho inspirovalo k účelným přirovnáním. (Mi 2:12; 4:12, 13; 7:1, 4, 14) Micheáš prorokoval ve velmi neklidné době, kdy v Izraeli a Judě bujelo falešné uctívání a mravní zkaženost a kdy také král Ezekjáš zavedl náboženskou reformu. (2Kr 15:32–20:21; 2Pa 27–32) ‚Jehovovo slovo, které přišlo k Micheášovi,‘ oprávněně varovalo, že Bůh udělá ze Samaří „hromadu trosek v poli“, a bylo prorokováno, že „bude Sion zorán jako pouhé pole a z Jeruzaléma se stanou pouhé hromady trosek“. (Mi 1:1, 6; 3:12) Ke zničení Judy a Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. sice došlo až za mnoho let po Micheášově době, ale předpověděné zničení Samaří v roce 740 př. n. l. prorok pravděpodobně zažil. (2Kr 25:1–21; 17:5, 6)