1. Levita, který sloužil jako kněz ve spojitosti s falešným uctíváním v domě Micheáše z kmene Efrajim a později v kmenu Danovců. Zpráva v 17. a 18. kapitole Soudců se několikrát zmiňuje o mladém Levitovi, který je v Soudcích 18:30 nazýván „Jonatan, syn Mojžíšova syna Geršoma“. Dříve o něm bylo napsáno, že je „z Judovy rodiny“, což se možná prostě vztahuje na to, že bydlel v Betlémě na území Judy. (Sd 17:7)

Jonatan „a jeho synové se stali kněžími pro kmen Danovců až do dne, kdy byla země vzata do vyhnanství“. (Sd 18:30) Někteří komentátoři tento text uplatňují na dobytí této oblasti — například Tiglat-pileserem III. — nebo všech severních kmenů v roce 740 př. n. l. (2Kr 15:29; 17:6) Protože však knihu Soudci nepochybně napsal Samuel, platí tento text určitě na dřívější období. V Soudcích 18:31 je zmínka o tom, že Danovci měli vyřezávanou sochu „stále pro sebe postavenou po všechny dny, kdy byl dům pravého Boha v Šilu“. To ukazuje, na jaké časové období se předchozí verš vztahuje, a podporuje názor, že členové Jonatanovy rodiny sloužili jako kněží do té doby, než se Filištíni zmocnili Truhly. Badatelé tvrdí, že 30. verš by se měl číst ‚až do dne, kdy byla truhla vzata do vyhnanství‘. (1Sa 4:11, 22) Tento úsudek o tom, jak dlouho trvala kněžská služba Jonatanovy rodiny, však může být správný i beze změny znění 30. verše, protože tento verš se dá brát také tak, že země byla v určitém smyslu odvedena do vyhnanství, když byla Truhla ukořistěna.