Ehud — Udatný muž víry

OD doby, kdy Izraelité poprvé vkročili do Zaslíbené země, uplynulo mnoho let. Mojžíš i jeho nástupce Jozue už byli dávno po smrti. A v nepřítomnosti takových mužů víry se ocenění pro pravé uctívání vytrácelo. Izraelité začali dokonce sloužit Baalům a posvátným kůlům.a Kvůli tomu Jehova svůj lid vydal na osm let do rukou Syřanů. Pak Izraelité volali k Bohu o pomoc. A ten jim ve svém milosrdenství naslouchal. Jehova povolal soudce Otniela k tomu, aby osvobodil jeho lid. (Soudci 3:7–11)

Z těchto událostí se Izraelité měli naučit základní pravdu: když lidé Jehovu poslouchají, žehná jim, kdežto když ho neposlouchají, vede to k zlořečení. (5. Mojžíšova 11:26–28) Izraelský národ si však poučení nevzal. Po čtyřiceti letech míru čisté uctívání opět opustil. (Soudci 3:12)

Přemoženi Moabity

Tentokrát Jehova nechal svůj lid upadnout do rukou moabského krále Eglona. Bible říká, že to byl „velmi tlustý muž“. Eglon napadl Izrael s pomocí Ammonitů a Amalekitů a svůj palác umístil do Jericha, „města palem“. Bylo skutečně paradoxní, že první kananejské město, které Izraelité dobyli, bylo teď centrem ctitele falešného boha Kemoše.b (Soudci 3:12, 13, 17)

Eglon utlačoval Izraelity osmnáct let a zjevně od nich vyžadoval tíživou daň. Tím, že pravidelně vyžadoval poplatky, upevňoval své vlastní hospodářství, zatímco odčerpával prostředky Izraelitů. Jehovův lid pochopitelně volal o pomoc, a Jehova opět naslouchal. Vzbudil pro ně jiného zachránce, tentokrát Benjamince Ehuda. Ehud chtěl ukončit Eglonovu tyranovládu, a tak si na den, kdy se měl Eglonovi přinést další poplatek, naplánoval jistou akci. (Soudci 3:14, 15)

Ehud se na svůj odvážný čin připravil tak, že si udělal meč s dvojitým ostřím, jeden loket dlouhý. Jestliže se jednalo o krátký loket, byla tato zbraň dlouhá 38 centimetrů. Někdo by ji klidně mohl považovat za dýku. Mezi čepelí a rukojetí zjevně nebyla žádná záštita. Ehud tak mohl svůj malý meč ukrýt do záhybů svého oděvu. Navíc byl levák, a proto si mohl meč připásat na pravou stranu, což nebylo obvyklé místo pro zbraň. (Soudci 3:15, 16)

Ehudova strategie však měla i svá úskalí. Co kdyby královi služebníci Ehuda například prohledali, zda nemá zbraň? A i kdyby to neudělali, jistě by nenechali svého krále samotného s Izraelitou! Kdyby to však přece udělali, a Eglon by byl zabit, jak by Ehud unikl? Jak daleko by se dostal, než by Eglonovi služebníci zjistili, co se stalo?

Ehud si tyto věci nepochybně promyslel a snad mu přišlo na mysl, k jakým katastrofálním výsledkům by to mohlo vést. Přesto ve svém plánu pokračoval, projevil odvahu a víru v Jehovu.

Ehud a Eglon se setkávají

Nadešel den k odevzdání dalšího poplatku. Ehud a jeho muži vstupují do králova paláce. Zanedlouho už stojí před samotným králem Eglonem. Avšak čas pro útok ještě nepřišel. Ehud odevzdává poplatek a pak nosiče poplatku posílá pryč. (Soudci 3:17, 18)

Proč Ehud otálí a neprobodne Eglona ihned? Propadl snad strachu? Ale ne. K provedení svého plánu potřebuje být s králem v soukromí, a toho při tomto prvním setkání ještě nedosáhl. Navíc Ehud bude muset rychle uprchnout. Útěk bude snazší pro jednoho muže než pro celý doprovod nosičů poplatku. Ehud tedy čeká, až přijde jeho chvíle. Díky této krátké návštěvě u Eglona poznal vnitřek paláce a zjistil, jak je král chráněn.

Když dorazili do „lomů, které byly u Gilgalu“, Ehud se od svých mužů odpojuje a jde zpět do Eglonova paláce. Musí ujít asi dva kilometry, a má tedy trochu času, aby se nad svým úkolem zamyslel a aby se pomodlil k Jehovovi o požehnání. (Soudci 3:19)

Ehud se vrací

Ehud je v paláci zřejmě dobře přijat. Štědrý poplatek, který nedlouho předtím předložil, Eglona možná dobře naladil. První Ehudova návštěva byla sice krátká, ale je možné, že stačila k tomu, aby se s králem seznámil. Jisté však je, že Ehud byl u Eglona znovu.

„Mám pro tebe tajné slovo, králi,“ řekl Ehud. Skutečnost, že zašel tak daleko, ukazuje, že ho vedl Jehova. Byl zde však problém. „Tajné slovo“, které Ehud měl, nemohlo být proneseno v přítomnosti králových služebníků. Měl-li do událostí nějak zasáhnout Jehova, Ehud potřeboval pomoc právě nyní. „Mlč!“ přikázal král. Eglon nechtěl, aby toto „tajné slovo“ slyšeli i jeho služebníci, a tak je poslal pryč. Jen si představte, jak se Ehudovi ulevilo! (Soudci 3:19)

Eglon právě seděl ve své nástřešní místnosti, když k němu Ehud přišel a řekl: „Mám pro tebe Boží slovo.“ Mínil Ehud slovem „Bůh“ Kemoše? To si Eglon možná myslel. Oklamaný král zvedl své těžké tělo z trůnu a očekával slovo. Ehud k němu přistoupil pravděpodobně opatrně, aby si král nezačal myslet, že ho chce napadnout. A pak v mžiku „Ehud prudce vsunul levou ruku, vzal meč od svého pravého stehna a vrazil mu jej do břicha. A jílec vnikal také za čepelí, takže se tuk za čepelí zavřel, neboť mu meč z břicha nevytáhl; a vycházely výkaly.“ (Soudci 3:20–22)

Královi služebníci ve vedlejších místnostech nijak nereagovali. Avšak Ehud byl stále v nebezpečí. Eglonovi služebníci mohli kdykoli přijít a objevit mrtvolu svého krále. Ehud potřeboval rychle uprchnout. Zamkl dveře a utekl větracím otvorem nástřešní místnosti. (Soudci 3:23, 24a)

Objevení a porážka

Eglonovým služebníkům to začalo být brzy divné. Neodvažovali se však rozčílit krále tím, že by rušili jeho soukromou návštěvu. Pak si všimli, že dveře nástřešní místnosti jsou zamčené. „Vykonává právě v chladném vnitřním pokoji potřebu,“ řekli si. S plynoucím časem však jejich zvědavost přecházela v obavy. Déle už Eglonovi služebníci čekat nedokázali. „Vzali tedy klíč a otevřeli [dveře nástřešní místnosti], a pohleďme, jejich pán ležel na zemi mrtvý!“ (Soudci 3:24b, 25)

Ehud zatím uprchl. Minul lomy u Gilgalu a nakonec dorazil do Seiry, místa v hornatém kraji Efraima. Ehud svolal izraelské muže a vedl je v jednotném útoku na Moabity. Zpráva říká, že tehdy „srazili Moaba, asi deset tisíc mužů, každého statného a každého statečného muže; a ani jediný neunikl“. Podrobili si Moabity, a země Izraele nebyla dále vyrušována osmdesát let. (Soudci 3:26–30)

Co si vzít z příkladu Ehuda

Ehuda podněcovala víra v Boha. V jedenácté kapitole Hebrejcům se mluví o těch, „kteří vírou poráželi království ve střetnutí, . . . stávali se statečnými ve válce, rozháněli vojska cizinců,“ ale konkrétně Ehud zde zmíněn není. (Hebrejcům 11:33, 34) Nicméně Jehova Ehuda podpořil, protože Ehud jednal s vírou a osvobodil Izrael od tyranovlády krále Eglona.

Jednou z Ehudových vlastností byla udatnost. Udatný musel být už proto, že si vzal doslovný a účinný meč. My jsme ale Boží novodobí služebníci, a proto takový meč nenosíme. (Izajáš 2:4; Matouš 26:52) Používáme ale „meč ducha“, Boží slovo. (Efezanům 6:17) Ehud svou zbraň dokonale ovládal. I my, když kážeme dobrou zprávu o Království, potřebujeme používat Boží slovo obratně. (Matouš 24:14) Osobní studium Bible, pravidelná účast na shromáždění, horlivá účast na kazatelské službě, spolehnutí se na našeho nebeského Otce a modlitba nám pomohou napodobovat vlastnosti, které projevoval Ehud, udatný muž víry.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

Ehud a jeho muži předložili králi Eglonovi poplatek

[Podpisek]

Převzato z Illustrierte Pracht-Bibel/Heilige Schrift des Alten und Neuen Testaments, nach der deutschen Übersetzung D. Martin Luther’s