Muž příjemný Jehovovu srdci

CO VŠECHNO vás napadne, když se zamyslíte nad biblickou postavou Davida? Jeho vítězství nad filištínským obrem Goliatem? To, jak uprchl do pustiny před nepřátelským králem Saulem? Jeho hřích s Bat-šebou a následky, se kterými se pak musel vyrovnávat? Nebo si vybavíte jeho básně zachované v biblické knize Žalmy?

David měl za svůj život mnoho výsad ve službě Bohu a zažil řadu radostných událostí, ale i tragédií. Velmi zajímavé však je, co o něm předpověděl prorok Samuel — David se měl prokázat jako ‚muž příjemný Jehovovu srdci‘. (1. Samuelova 13:14)

Samuelovo proroctví se splnilo, když byl David ještě velmi mladý. Přáli byste si, aby i o vás mohlo být řečeno, že jste někým příjemným Jehovovu srdci? Co Davidovi pomohlo, zejména v jeho mládí, aby se stal takovým člověkem, a co by mohlo pomoci i vám?

Davidova rodina a práce

Jišai, Davidův otec a vnuk Rut a Boaze, byl zřejmě věrným Božím služebníkem. Když byli David, jeho sedm bratrů a dvě sestry ještě malí, Jišai je učil znát mojžíšský Zákon. V jednom ze svých žalmů David sám sebe popisuje jako syna Jehovovy „otrokyně“. (Žalm 86:16) Z tohoto výroku někteří badatelé vyvozují, že i jeho matka, jejíž jméno Bible neuvádí, měla na jeho víru pozitivní vliv. Jeden z nich poznamenal: „Pravděpodobně od své matky David poprvé slyšel příběhy o tom, jak Bůh v minulosti jednal se svým lidem“, včetně vyprávění o Rut a Boazovi.

Poprvé se s Davidem setkáváme v době, kdy jako chlapec dává pozor na otcovy ovce. Při této práci David strávil mnoho dlouhých dní a nocí o samotě pod širým nebem. Zkuste si takovou scénu představit.

Davidova rodina žila v Betlémě, což bylo malé město na vrcholku a úbočích jednoho hřebene judské pahorkatiny. Kamenitá pole kolem Betléma přinášela dobrou úrodu obilí. Na mírných svazích a v údolí se rozprostíraly ovocné sady, olivové háje a vinice. Výše položená neobdělávaná místa zřejmě sloužila v Davidově době jako pastviny. O něco dál ležela judská pustina.

Práce pastýře mohla být i nebezpečná. Právě v této kopcovité krajině se David postavil lvu a také medvědovi, kteří odnesli ze stáda ovce.a Odvážně se za nimi vydal, zabil je a ovce zachránil. (1. Samuelova 17:34–36) Možná v tomto období se David naučil dobře zacházet s prakem. Nedaleko jeho rodného města leželo území kmene Benjamín a někteří muži z tohoto kmene stříleli kameny z praku ‚navlas přesně a nemíjeli se‘. David uměl mířit stejně dobře. (Soudci 20:14–16; 1. Samuelova 17:49)

Dobře využitý čas

Pastýři trávili většinu času o samotě a v klidném prostředí. David se však nenudil. Využíval tyto pokojné podmínky k přemýšlení. Je pravděpodobné, že některé své úvahy z té doby zahrnul později do svých žalmů. Uvažoval během těchto chvil samoty nad místem člověka ve vesmíru a nad podivuhodnými nebeskými tělesy — sluncem, měsícem a hvězdami, ‚díly Jehovových prstů‘? Rozjímal na pastvinách kolem Betléma o úrodné zemi, dobytku, ptácích a ‚zvířatech širého pole‘? (Žalm 8:3–9; 19:1–6)

Život pastýře bezpochyby Davidovi pomohl vnímat něžnou péči, kterou Jehova projevuje svým věrným služebníkům. Proto zpíval: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek. Dává mi uléhat na travnatých pastvinách; vodí mě u dobře zavlažovaných míst odpočinku. I když kráčím údolím hlubokého stínu, nebojím se ničeho špatného, vždyť jsi se mnou; tvůj prut a tvá hůl, ty mě utěšují.“ (Žalm 23:1, 2, 4)

Možná si říkáte, jak se to všechno týká vás. Jedním z důvodů, proč se David mohl těšit z přátelství s Jehovou a mohl být nazván ‚mužem příjemným jeho srdci‘, bylo to, že do hloubky přemýšlel o jeho dílech a o svém vztahu k němu. Dá se totéž říct i o vás?

Už se vám někdy stalo, že jste pozorovali něco, co Bůh stvořil, a podnítilo vás to, abyste mu vzdali chválu? Pocítili jste někdy k Jehovovi vděčnost za to, jakým Bohem je a jak jedná s lidmi? Abyste si takové ocenění vypěstovali, je přirozeně nutné vyhradit si určitý čas a v klidu se modlit a rozjímat o Božím Slově a stvořitelských dílech. To vám pomůže Jehovu důvěrněji poznat a tak si ho zamilovat. Tuto vzácnou možnost mají lidé každého věku. David si se vší pravděpodobností k Jehovovi vytvořil blízký vztah, už když byl chlapec. Jak to víme?

David je pomazán za krále

Když se ukázalo, že král Saul není způsobilý, aby vedl Boží lid, Jehova řekl proroku Samuelovi: „Jak dlouho budeš truchlit pro Saula, zatímco jsem ho přece zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem? Naplň si roh olejem a jdi. Pošlu tě k Betlémanu Jišaiovi, protože jsem si mezi jeho syny opatřil krále.“ (1. Samuelova 16:1)

Poté co Samuel dorazil do Betléma, svolal Jišai své syny. Kterého z nich měl Samuel pomazat za krále? Při pohledu na nejstaršího syna, urostlého Eliaba, si pomyslel, že to musí být on. Ale Jehova mu řekl: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu, neboť jsem ho zavrhl. Vždyť Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ Jehova odmítl i Abinadaba, Šammaha a čtyři jejich další bratry. Zpráva pokračuje: „Nakonec řekl Samuel Jišaiovi: ‚Jsou to všichni chlapci?‘ Na to řekl: ‚Nejmladší byl zatím vynechán, a pohleď, pase ovce.‘“ (1. Samuelova 16:7, 11)

Jišaiova odpověď mohla naznačovat, že David nemůže být tím, koho Samuel hledá. Úkol starat se o ovce dostal David proto, že byl nejmladším a nejméně významným členem rodiny. Ale Bůh vybral právě jeho. Jehova vidí do srdce každého člověka a v srdci Davida zjevně viděl něco velmi cenného. A tak když Jišai nechal přivést Davida, Jehova řekl Samuelovi: „‚Vstaň, pomaž ho, neboť to je on!‘ Samuel vzal tudíž roh oleje a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A od toho dne dál začal na Davida působit Jehovův duch.“ (1. Samuelova 16:12, 13)

Nevíme přesně, kolik bylo Davidovi let, když se tato událost odehrála. Nicméně víme, že o něco později jeho tři starší bratři, Eliab, Abinadab a Šammah, sloužili v Saulově vojsku. Zbylých pět bratrů možná bylo na vojenskou službu příliš mladých. Je možné, že nikdo z nich ještě nedosáhl 20 let, což byl věk, ve kterém muži nastupovali do izraelského vojska. (4. Mojžíšova 1:3; 1. Samuelova 17:13) V každém případě byl David velmi mladý, když si ho Jehova vybral. Zdá se však, že už měl hluboké duchovní smýšlení. K Jehovovi měl očividně blízký vztah a rozjímáním ho dál rozvíjel.

I dnes by mladí lidé měli dělat to samé. Rodiče, povzbuzujete své děti, aby přemýšlely o duchovních otázkách, vážily si Božích stvořitelských děl a studovaly, co o našem Stvořiteli říká Bible? (5. Mojžíšova 6:4–9) A vy, mladí lidé, děláte to? Biblické publikace, jako časopisy Strážná věž a Probuďte se!,b jsou připravovány tak, aby vám v tom pomohly.

Výborný hudebník

Stejně jako nám slova mnoha Davidových žalmů odhalují něco o tom, jak trávil dny na pastvinách, můžeme se zamyslet i nad jeho hudebním uměním. Je pravda, že žádná z původních melodií, kterými doprovázel tyto svaté písně, se do dnešní doby nedochovala. Nicméně víme, že jejich skladatel byl vynikajícím hudebníkem. Právě kvůli tomu, jak uměl hrát na harfu, byl David zavolán z pastvin ke králi Saulovi. (1. Samuelova 16:18–23)c

Kdy a kde se to David naučil? Pravděpodobně během dní, které trávil na pastvinách, když dával pozor na ovce. A můžeme předpokládat, že už když byl David chlapcem, ve svých písních upřímně chválil Jehovu. Vždyť Jehova vybral Davida právě kvůli jeho oddanosti a víře.

To, jak se Davidův život vyvíjel dál, je už jiný příběh. Ale ducha, kterého projevoval v mládí, si zachoval po celý život. Dokládají to jeho slova, kterými se možná vracel ke dnům prožitým na pastvinách kolem Betléma. Představte si, jak Jehovovi zpívá: „Vzpomínal jsem na dávné dny; rozjímal jsem o vší tvé činnosti; ochotně jsem se zabýval dílem tvých vlastních rukou.“ (Žalm 143:5) Vřelost Davidových žalmů je inspirací pro každého, kdo si přeje být příjemný Jehovovu srdci.

[Poznámky pod čarou]