Važme si křesťanských shromáždění

„Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování.“ (HEBREJCŮM 10:24, 25)

1, 2. (a) Proč je to výsada účastnit se shromáždění pravých křesťanů? (b) V jakém smyslu je Ježíš přítomen na shromážděních svých následovníků?

ÚČASTNIT se křesťanských shromáždění, ať už je na nich přítomno méně než deset Jehovových ctitelů, nebo několik tisíc, je opravdu výsada. Ježíš totiž řekl: „Kde se totiž shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Matouš 18:20) Je pravda, že Ježíš dal tento slib v souvislosti s právními záležitostmi, které musí správným způsobem řešit ti, kdo ve sboru poskytují vedení. (Matouš 18:15–19) Mohou však být Ježíšova slova uplatněna v zásadě na všechna křesťanská shromáždění, která začínají a končí modlitbou v Ježíšově jménu? Ano, mohou. Vzpomeňme si, co Ježíš slíbil, když své následovníky pověřil, aby činili učedníky. Řekl: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:20)

² Nemůže být pochyb o tom, že se Hlava křesťanského sboru, Pán Ježíš Kristus, živě zajímá o všechna shromáždění svých věrných následovníků. A můžeme rovněž mít jistotu, že je mezi nimi přítomen prostřednictvím Božího svatého ducha. (Skutky 2:33; Zjevení 5:6) Také Jehova Bůh se zajímá o naše společná shromáždění. Jejich hlavním účelem je to, aby byla „mezi shromážděnými davy“ vzdávána chvála Bohu. (Žalm 26:12) Když navštěvujeme křesťanská shromáždění, dáváme najevo, že Boha milujeme.

3. Z jakých pádných důvodů si vážíme křesťanských shromáždění?

³ Jsou ještě další pádné důvody pro to, abychom si křesťanských shromáždění vážili. Ježíš Kristus, ještě před tím, než opustil zemi, ustanovil své pomazané učedníky, aby působili jako „věrný a rozvážný otrok“, který má domácnosti víry opatřovat aktuální duchovní pokrm. (Matouš 24:45) Toto duchovní sycení je do značné míry uskutečňováno prostřednictvím sborových shromáždění a také velkých shromáždění — krajských a oblastních sjezdů. Pán Ježíš Kristus tohoto věrného otroka vede, aby na shromážděních poskytoval důležité informace všem těm, kdo chtějí přežít konec tohoto ničemného systému a získat život v Božím spravedlivém novém světě.

4. O jakém nebezpečném zvyku se Bible zmiňuje a co nám pomůže, abychom se ho vyvarovali?

⁴ Žádný křesťan si tedy nemůže dovolit pěstovat ten nebezpečný zvyk, o němž psal apoštol Pavel: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24, 25) Jestliže budeme rozjímat o tom, jakou výsadou je účastnit se křesťanských shromáždění a jaký užitek nám to přináší, pomůže nám to, abychom shromáždění podporovali s věrnou oddaností a z celého srdce.

Shromáždění slouží k budování

5. (a) Jak by to, co říkáme, mělo na shromážděních působit? (b) Proč bychom měli bez váhání zvát zájemce, aby se účastnili shromáždění?

⁵ Křesťané se modlí o to, aby na křesťanských shromážděních působil Jehovův svatý duch. Každý účastník by se tedy měl co nejvíce snažit, aby jednal v souladu s Božím svatým duchem a ‚nezarmucoval ho‘. (Efezanům 4:30) Tato inspirovaná slova apoštol Pavel napsal, když pojednával o správném používání řeči. To, co říkáme, by mělo vždy sloužit „k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé“. (Efezanům 4:29) To je důležité zejména na křesťanských shromážděních. Ve svém dopise Korinťanům Pavel zdůraznil, že je nutné, aby shromáždění sloužila k budování a aby byla poučná a povzbudivá. (1. Korinťanům 14:5, 12, 19, 26, 31) Užitek z nich mají všichni účastníci, k nimž patří i noví návštěvníci; ti mohou správně dospět k závěru: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ (1. Korinťanům 14:25) Z tohoto důvodu bychom měli bez váhání zvát nové zájemce, aby se s námi shromažďovali, protože to urychlí jejich duchovní pokrok.

6. Které činitele přispívají k tomu, že shromáždění slouží k budování?

⁶ Každý, kdo má na křesťanském shromáždění přidělen nějaký proslov, rozhovor nebo nějakou demonstraci, jistě chce, aby to, co říká, sloužilo k budování a aby to bylo v souladu s Božím psaným slovem, Biblí. Nestačí však jen mluvit přesně; měli bychom také projevovat city a pocity, které jsou v souladu s láskyplnou osobností Boha a láskyplnou osobností Krista. Jestliže si tedy každý, kdo má na shromáždění nějaký úkol, uvědomuje, že musí zrcadlit ‚ovoce Božího ducha‘, například radost, trpělivost a víru, pak se všichni přítomní jistě cítí povzbuzeni. (Galaťanům 5:22, 23)

7. Jak mohou všichni přítomní přispívat k tomu, aby shromáždění sloužilo k budování?

⁷ Je pravda, že úkoly na sborových shromážděních má možná jen několik křesťanů, ale k tomu, aby shromáždění sloužilo k budování, mohou přispět všichni. Přítomní mají často příležitost odpovídat na různé otázky. To jsou chvíle vhodné k tomu, abychom veřejně prohlašovali svou víru. (Římanům 10:9) Nikdy bychom je neměli využívat k tomu, že bychom prosazovali své osobní názory, že bychom se chlubili tím, čeho jsme sami dosáhli, nebo že bychom kritizovali své spoluvěřící. Nezarmucovalo by to snad Božího ducha? Neshody se spoluvěřícími je nejlépe řešit soukromě a v duchu lásky. Bible říká: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Efezanům 4:32) K uplatnění této vynikající rady máme na křesťanských shromážděních opravdu skvělou příležitost. Kvůli tomu přicházejí mnozí křesťané na shromáždění brzy a zdržují se dlouho po jeho skončení. To pomáhá také novým zájemcům, kteří obzvláště potřebují cítit, že jsou vítáni. A tak určitý podíl na tom, že shromáždění slouží k budování, mají všichni křesťané zasvěcení Bohu, a to v tom smyslu, že ‚dbají jeden o druhého a podněcují se k lásce a znamenitým skutkům‘.

Dobře se připravujte

8. (a) Jaké chvályhodné oběti přinášejí někteří křesťané, aby se shromáždění mohli účastnit? (b) Jaký příklad dává Jehova jako pastýř?

⁸ Účastnit se křesťanských shromáždění může být pro někoho relativně snadné, ale od jiných křesťanů to vyžaduje neustálé oběti. Například křesťanská matka, která musí chodit do zaměstnání, aby pomohla vydělat nezbytné prostředky pro potřeby své rodiny, obvykle přijde z práce unavená. Potom možná musí připravit něco k jídlu a pomoci dětem, aby se přichystaly na shromáždění. Jiní křesťané to mohou mít na shromáždění daleko a další jsou možná omezeni nějakou tělesnou vadou nebo pokročilým věkem. Jehova Bůh jistě chápe, v jaké situaci je každý věrný účastník shromáždění, stejně jako milující pastýř chápe zvláštní potřeby každé ovce ve svém stádu. „Jako pastýř,“ píše se v Bibli, „bude [Jehova] pást své vlastní stádo. Svou paží sesbírá jehňata; a ponese je v náručí. Kojící bude opatrně provázet.“ (Izajáš 40:11)

9, 10. Jak můžeme mít ze shromáždění co největší užitek?

⁹ Ti křesťané, kteří musí přinášet velké oběti, aby mohli být na shromážděních pravidelně, mají možná omezené množství času na přípravu látky, jež se bude probírat. Když se ale například drží týdenního rozvrhu čtení Bible, mají větší užitek z účasti na škole teokratické služby. Podobně, když se předem připraví, mohou mít větší prospěch i z ostatních shromáždění, například ze studia Strážné věže a ze sborového studia knihy. Tím, že si studovanou látku předem přečtou a že zaměří pozornost alespoň na některé nevypsané biblické texty, budou křesťané, jejichž rodinné povinnosti si vyžadují hodně času, mnohem více podněcováni k tomu, aby se na těchto důležitých biblických rozhovorech významnou měrou podíleli.

¹⁰ Ostatní křesťané, jejichž životní okolnosti nejsou tak náročné, mohou přípravě na shromáždění věnovat více času. Mohou si například vyhledávat nevypsané verše. Je tedy vidět, že se všichni mohou připravit tak, aby si ze shromáždění odnesli co nejvíce a aby se svými proslovy a komentáři znamenitým způsobem podíleli na budování sboru. Vynikajícím příkladem jsou starší a služební pomocníci, když díky své dobré přípravě podávají krátké a výstižné komentáře. Všichni přítomní si jistě váží Jehovových opatření, a proto se v průběhu shromáždění vyvarují všeho, co rozptyluje pozornost. (1. Petra 5:3)

11. Proč je k tomu, abychom se na shromáždění připravovali, nutná sebekázeň?

¹¹ Příliš mnoho času nám mohou zabírat některé činnosti a formy zábavy, které nejsou pro naše duchovní zdraví nezbytně nutné. Jestliže to tak je, pak se musíme zkoumat a ‚přestat se stávat nerozumnými‘ v souvislosti s tím, jak svůj čas využíváme. (Efezanům 5:17) Měli bychom se snažit ‚vykupovat čas‘, který trávíme méně důležitými věcmi, a více času věnovat osobnímu studiu Bible, přípravě na shromáždění a také službě Království. (Efezanům 5:16) Je pravda, že to není vždy snadné a vyžaduje to sebekázeň. Ti mladí lidé, kteří moudře využívají svůj čas, kladou znamenitý základ pro další pokrok. Pavel svému mladšímu společníku Timoteovi napsal: „Zahloubej se nad tím [radou, kterou dal Pavel Timoteovi]; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Timoteovi 4:15)

Příklady z Božího slova

12. Jaký znamenitý příklad dala Samuelova rodina?

¹² Zamysleme se nad znamenitým příkladem, kterým je pro nás Samuelova rodina. Její členové se v době, kdy Boží svatostánek stál v Šilu, pravidelně účastnili shromáždění společně s dalšími Božími ctiteli. Účast na každoročních oslavách svátků se vyžadovala pouze od mužů. Přesto s sebou Samuelův otec Elkana, když „vycházel ze svého města, aby se vrhal k zemi a obětoval Jehovovi vojsk v Šilu“, brával celou rodinu. (1. Samuelova 1:3–5) Samuelovo domovské město Ramatajim-cofim leželo pravděpodobně nedaleko pobřeží, tam, kde je dnes Rentis, na úpatí ‚hornatého kraje Efrajima‘. (1. Samuelova 1:1) Cestovat do Šila tedy znamenalo urazit asi 30 kilometrů, což tehdy bylo hodně únavné. A právě to Elkanova rodina s věrnou oddaností dělala „rok co rok, pokaždé, když šla do Jehovova domu“. (1. Samuelova 1:7)

13. Jaký příklad dali věrní Židé v době, kdy byl na zemi Ježíš?

¹³ Také Ježíš vyrůstal ve velké rodině. Ta každý rok cestovala z Nazaretu asi 100 kilometrů směrem na jih, aby se v Jeruzalémě mohla účastnit slavnosti Pasach. Existují dvě trasy, po nichž mohli jít. Přímější trasou se nejprve sešlo do údolí Megiddo a potom se samařským územím stoupalo do výše asi 600 metrů a pokračovalo do Jeruzaléma. Další obvyklou trasou byla ta, po níž v roce 33 n. l. putoval Ježíš do Jeruzaléma naposledy. Nejprve se vydal údolím Jordánu do míst, která leží pod úrovní moře, a pak došel „na pomezí Judeje . . . za Jordán“. (Marek 10:1) Z tohoto místa je to „po cestě do Jeruzaléma“ asi 30 kilometrů a musí se překonat výškový rozdíl více než 1 100 metrů. (Marek 10:32) Tuto svízelnou cestu z Galileje do Jeruzaléma pravidelně podnikaly zástupy věrných účastníků svátku. (Lukáš 2:44) Pro dnešní Jehovovy služebníky v bohatých zemích je to opravdu znamenitý příklad. Mnozí z nich totiž mohou díky moderním dopravním prostředkům navštěvovat křesťanská shromáždění poměrně bez obtíží.

14, 15. (a) Jaký příklad dala Anna? (b) Co se můžeme naučit z pěkného postoje, který projevují někteří noví návštěvníci shromáždění?

¹⁴ Dalším příkladem je čtyřiaosmdesátiletá vdova Anna. Bible o ní říká, že „nikdy nescházela v chrámu“. (Lukáš 2:37) Anna navíc projevovala láskyplný zájem o druhé lidi. Co udělala, když uviděla malého Ježíše a dozvěděla se, že je slíbeným Mesiášem? Děkovala Bohu a začala „mluvit o dítěti ke všem, kdo čekali na osvobození Jeruzaléma“. (Lukáš 2:38) To byl opravdu pěkný postoj, který dnešním křesťanům může sloužit jako vzor.

¹⁵ Ano, návštěva shromáždění a aktivní účast na nich by pro nás měly být takovým potěšením, že na nich podobně jako Anna nikdy nechceme chybět. Takové ocenění pro shromáždění má mnoho nových návštěvníků. Vyšli z temnoty do Božího podivuhodného světla, a proto se chtějí dozvědět co možná nejvíce; mnoho z nich projevuje pro křesťanská shromáždění velké nadšení. Na druhé straně ti křesťané, kteří jsou v pravdě už delší dobu, si musí dávat pozor, aby ‚neopustili lásku, kterou měli zprvu‘. (Zjevení 2:4) V účasti na shromáždění nám někdy mohou bránit vážné zdravotní problémy nebo některé další okolnosti, které člověk nemůže ovlivnit. Nikdy bychom však neměli dovolit, aby se příčinou toho, že bychom se na shromáždění nepřipravovali, že bychom na nich byli pasivní nebo že bychom je nenavštěvovali pravidelně, staly hmotařství, odpočinek nebo nedostatek zájmu. (Lukáš 8:14)

Nejlepší příklad

16, 17. (a) Jaký postoj, pokud jde o duchovní shromáždění, měl Ježíš? (b) Jaký dobrý zvyk by se všichni křesťané měli snažit napodobovat?

¹⁶ Vynikající příklad v projevování ocenění pro duchovní shromáždění dal Ježíš. Svou lásku k Božímu domu v Jeruzalémě prokázal, už když mu bylo dvanáct let. Jeho rodiče tehdy nevěděli, kde je, ale nakonec ho našli, jak v chrámu rozmlouvá s učiteli o Božím slově. Když projevili znepokojení, Ježíš se jich uctivě zeptal: „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ (Lukáš 2:49) Chlapec Ježíš se se svými rodiči poslušně vrátil do Nazaretu. I tam dále projevoval svou lásku ke shromážděním, jež souvisejí s uctíváním, a to tak, že pravidelně navštěvoval synagógu. Bible popisuje, co se stalo, když Ježíš zahájil svou službu: „Přišel do Nazaretu, kde byl vychován; a podle svého zvyku v sabatní den vstoupil do synagógy a postavil se, aby četl.“ Když přečetl a vysvětlil slova z Izajáše 61:1, 2, přítomní se začali ‚podivovat poutavým slovům, která vycházela z jeho úst‘. (Lukáš 4:16, 22)

¹⁷ Dnešní křesťanská shromáždění vycházejí ze stejného základního vzoru. Shromáždění je zahajováno písní chvály a modlitbou a potom se čtou a vysvětlují verše z Bible (nebo verše vypsané v biblické studijní látce). Praví křesťané jsou povinni napodobovat dobrý zvyk Ježíše Krista. To, že se křesťanských shromáždění účastní pravidelně, pokud jim to jejich okolnosti dovolují, jim působí radost.

Novodobé příklady

18, 19. Jak jsou bratři v méně bohatých zemích znamenitým příkladem, pokud jde o shromáždění a o krajské a oblastní sjezdy?

¹⁸ Znamenitý příklad v ocenění pro křesťanská shromáždění dává i mnoho našich bratrů a sester v méně bohatých částech země. V Mosambiku museli jít oblastní dozorce Orlando a jeho manželka Amélia 45 hodin pěšky, aby překonali vzdálenost asi 90 kilometrů přes jednu vysokou horu a mohli se účastnit krajského sjezdu. Stejnou vzdálenost potom museli urazit na zpáteční cestě, aby mohli sloužit při příštím krajském sjezdu. Orlando skromně vypráví: „Když jsme se setkali s bratry ze sboru Bawa, měli jsme pocit, že to nic nebylo. Aby se tito křesťané, mezi nimiž byl i jeden šedesátiletý bratr, dostali na krajský sjezd a zpátky domů, museli jít pěšky šest dní a přitom urazit vzdálenost asi 400 kilometrů!“

¹⁹ A co ocenění pro týdenní sborová shromáždění? Kašwašwa Ndžamba je sedmdesátiletá sestra chatrného zdraví. Žije v Kaisososi, což je malá vesnice asi 5 kilometrů od sálu Království ve vesnici Rundu v Namibii. Aby mohla být na shromáždění, musí urazit bušem celkem 10 kilometrů. Někteří byli na této cestě přepadeni, ale Kašwašwa se shromáždění dál pravidelně účastní. Většina jich je vedena v jazycích, kterým Kašwašwa nerozumí. Jak tedy může mít ze shromáždění užitek? „Sleduji biblické verše,“ říká Kašwašwa, „a na základě nich se snažím pochopit, o čem proslov je.“ Kašwašwa je však negramotná; jak tedy sleduje biblické verše? „Snažím se zachytit všechny verše, které znám nazpaměť,“ odpovídá. A za ta léta se jich naučila už pěknou řádku. Navíc aby zlepšila svou schopnost používat Bibli, navštěvuje Kašwašwa kurz čtení, který organizuje sbor. „Velmi ráda navštěvuji shromáždění,“ říká. „Vždycky se dozvím něco nového. Miluji společenství s bratry a sestrami. Pokaždé ke mně přijdou a pozdraví se se mnou, i když si se všemi z nich nemohu popovídat. Ale co je nejdůležitější, vím, že svou účastí na shromážděních rozradostňuji Jehovovo srdce.“

20. Proč nesmíme opouštět naše křesťanská shromáždění?

²⁰ Podobně jako Kašwašwa projevují pěkné ocenění pro křesťanská shromáždění miliony Jehovových ctitelů po celé zemi. Vzhledem k tomu, že se blíží zničení Satanova světa, nemůžeme si dovolit opouštět naše společná shromáždění. Je naopak nutné, abychom zůstávali duchovně bdělí a projevovali hluboké ocenění pro shromáždění a pro krajské a oblastní sjezdy. To nejen rozradostňuje Jehovovo srdce, ale přináší to velký užitek i nám — přijímáme tak totiž božské vyučování, které vede k věčnému životu. (Přísloví 27:11; Izajáš 48:17, 18; Marek 13:35–37)

Otázky k opakování

◻ Proč je to výsada navštěvovat křesťanská shromáždění?

◻ Jak mohou všichni přítomní přispívat k tomu, aby shromáždění sloužila k budování?

◻ Jaký znamenitý příklad dal Ježíš Kristus?

◻ Co se můžeme naučit od bratrů v méně bohatých zemích?

[Rámeček na straně 17]

VÁŽÍ SI TÝDENNÍCH SHROMÁŽDĚNÍ

Miliony lidí žijí ve městech, která jsou sužována chudobou a zločinností. K těmto lidem patří i praví křesťané, kteří navzdory nepříznivým životním podmínkám dávají najevo pěkné ocenění pro křesťanská shromáždění. Starší, který slouží v jednom ze sborů ve městě Soweto v jihoafrické provincii Gauteng, vypráví: „Ve sboru, kde je šedesát svědků a nepokřtěných zvěstovatelů, je na shromážděních přítomno 70 až 80 osob, někdy i více. Bratři a sestry sice nemusí cestovat daleko, zato podmínky v této části Soweta jsou drsné. Cestou na shromáždění jednomu bratrovi vrazil někdo nůž do zad. Nejméně dvě sestry byly napadeny, když se je někdo pokusil okrást. To je však nezastavilo a na shromáždění chodí dál. Po nedělním shromáždění míváme po závěrečné modlitbě vždy krátký nácvik písní. Zpívají se všechny písně, které zaznějí na shromážděních v následujícím týdnu, a pokaždé se tam zdrží nejméně 95 procent přítomných. Noví zájemci se tak mohou písně naučit a pak je zpívat společně s námi.“

Ti, kdo bydlí na venkově, musí překonávat jiné překážky, například musí třikrát týdně zdolávat velké vzdálenosti, aby se shromáždění mohli účastnit. Jedni manželé, zájemci, žijí 15 kilometrů od sálu Království v botswanském městě Lobatse. V průběhu minulého roku pravidelně navštěvovali shromáždění se svými dvěma dětmi. Muž vydělává prostředky na obživu rodiny spravováním bot. Jeho manželka doplňuje rodinný příjem prodejem různých drobností, a tak si mohou platit i dopravu na shromáždění a zpět.

Jednoho večera vloni v létě po shromáždění s krajským dozorcem uvázla tato rodina kolem deváté hodiny na autobusové zastávce. Autobusy totiž kvůli špatnému počasí přestaly jezdit dříve než obvykle. U zastávky zastavil se svým vozem jeden policejní úředník a ptal se této rodiny, co tam dělají. Když se dozvěděl, co nepříjemného je potkalo, slitoval se nad nimi a těch 15 kilometrů cesty domů je odvezl. Žena, která je nepokřtěnou zvěstovatelkou, svému manželovi řekla: „Podívej, když dáváme shromáždění na první místo, Jehova se o nás vždycky postará.“ I manžel tedy projevil přání stát se kazatelem dobré zprávy.

[Obrázek na straně 18]

Svědkové, například tito bratři a sestry v Rumunsku, jsou znamenitým příkladem v ocenění pro křesťanská shromáždění