Napodobujte jejich víru

Rozvážná a moudrá žena

ABIGAIL viděla v očích toho mladého muže hrůzu. Byl zděšený a měl k tomu dobrý důvod. Hrozilo jim totiž vážné nebezpečí. Právě v té chvíli se k nim blížilo asi 400 ozbrojenců, kteří byli rozhodnuti zabít každého muže v domácnosti Nabala, Abigailina manžela. Proč to chtěli udělat?

Všechno to začalo tím, že Nabal se jako obvykle choval drsně a opovržlivě. Tentokrát však urazil toho nesprávného muže — oblíbeného vůdce loajálních a dobře vycvičených válečníků. Nyní před Abigail stojí jeden z Nabalových mladých sluhů, snad pastýř, a doufá, že jeho paní vymyslí nějaký plán, jak situaci zachránit. Co ale jedna žena zmůže proti celé armádě?

Nejprve si o této výjimečné Izraelitce řekněme něco víc. Kdo byla Abigail? Co se vlastně stalo? A co se můžeme naučit z toho, jak Abigail projevovala víru?

„Měla dobrou rozvahu a byla krásné postavy“

Abigail a Nabal se k sobě moc nehodili. Nabal si sotva mohl vybrat lepší manželku, zatímco Abigail by jen těžko našla horšího manžela. Nabal byl bohatý, a měl proto o sobě vysoké mínění. Jak se na něho ale dívali druzí? Stěží by se dal najít někdo, o kom se v Bibli mluví s takovým opovržením. Samotné jeho jméno znamená „bláznivý“ nebo „hloupý“. Dali mu ho rodiče při narození, nebo si ho vysloužil až později? Ať už to bylo jakkoli, Nabal podle svého jména žil. Byl to surovec a opilec, „drsný a špatný ve svých zvyklostech“. Lidé se ho báli a neměli ho rádi. (1. Sam. 25:2, 3, 17, 21, 25)

Abigail byla úplně jiná. Její jméno znamená „můj otec si způsobil radost“. Mnozí otcové jsou pyšní na to, že mají krásnou dceru, ale moudrý otec je daleko šťastnější, když jeho dítě vyniká vnitřní krásou. Tělesně přitažlivý člověk totiž velmi často nepovažuje za důležité rozvíjet takové vlastnosti, jako je rozvážnost, moudrost, odvaha nebo víra. To ale neplatilo o Abigail. Bible říká, že „měla dobrou rozvahu a byla krásné postavy“. (1. Sam. 25:3)

Někoho možná napadne, proč si tato inteligentní mladá žena vzala takového budižkničemu. Musíme si ale uvědomit, že mnohá manželství byla v biblických dobách sjednaná rodiči. A i když manželství předem dohodnuté nebylo, svolení rodičů bylo přesto velmi důležité. Přáli si Abigailini rodiče toto manželství proto, že na ně udělal dojem Nabalův majetek a významné postavení? Nebo snad v tomto svazku viděli možnost, jak se vymanit z chudoby? Každopádně peníze z Nabala dobrého manžela neudělaly.

Moudří rodiče učí své děti tomu, že na manželství mají pohlížet s úctou. Na své děti nenaléhají, aby do manželství vstoupily kvůli penězům, ani je nenutí, aby měly známost ve věku, kdy ještě nejsou schopné vzít na sebe úlohu a závazky dospělých. (1. Korinťanům 7:36) Pro Abigail už ale bylo zbytečné o takových věcech přemýšlet. Ať už se provdala z jakýchkoli důvodů, Nabal byl teď jejím manželem a ona byla rozhodnutá dělat pro pokoj v rodině vše, co bylo v jejích silách.

„Ten se na ně osopil“

Žít s Nabalem bylo samo o sobě náročné, ale tím, co právě udělal, všechno ještě zhoršil. Muž, kterého urazil, byl David — věrný Jehovův služebník, jehož prorok Samuel na Boží pokyn pomazal a řekl mu, že se stane králem místo Saula. (1. Samuelova 16:1, 2, 11–13) Saul na Davida žárlil a chtěl ho zabít, a tak se před ním David skrýval v pustině spolu s 600 věrnými válečníky.

Nabal žil v Maonu, ale pracoval v nedalekém Karmelu, kde také pravděpodobně vlastnil půdu.a Z obou měst byl snadný přístup k travnaté pahorkatině, která byla ideálním místem pro chov ovcí, jichž měl Nabal 3 000. Všude kolem však byla divoká krajina. Na jihu ležela rozlehlá pustina Paran a východním směrem se rozkládalo opuštěné, nehostinné území plné roklí a jeskyň, kterým vedla cesta k Solnému moři. Právě v této oblasti David a jeho muži bojovali o přežití. Živili se lovem a překonávali mnoho těžkostí. Často se setkávali s mladými muži, kteří pro bohatého Nabala pracovali jako pastýři.

Jak se k nim Davidovi válečníci žijící v takových tvrdých podmínkách chovali? Bylo by snadné sem tam ukrást nějakou ovci, ale oni to nikdy neudělali. Naopak tvořili okolo Nabalových stád a služebníků jakousi ochrannou zeď. (1. Samuelova 25:15, 16) Na ovce a pastýře totiž číhala mnohá nebezpečí. Hojně se tehdy vyskytovala dravá zvířata a navíc nedaleko končilo izraelské území, takže do té oblasti často pronikaly tlupy cizích nájezdníků a zlodějů.b

David měl náročný úkol postarat se o jídlo pro všechny své muže. Jednoho dne proto vyslal deset poslů k Nabalovi a požádal ho o pomoc. Zvolil k tomu tu nejlepší dobu. Bylo zrovna radostné období stříhání ovcí, kdy byli lidé zvláště štědří a pohostinní. David také uvážlivě volil slova a použil zdvořilé výrazy a oslovení. Dokonce o sobě mluvil jako o ‚Nabalovu synu‘, čímž chtěl zřejmě projevit úctu k jeho vyššímu věku. Jak na to Nabal reagoval? (1. Samuelova 25:5–8)

Rozzuřil se a na posly se osopil. Takto celou událost popsal mladý sloužící, o němž byla zmínka v úvodu. Lakotný Nabal hlasitě protestoval proti tomu, že by Davidovým mužům měl dát chléb, vodu a maso. Posměšně o Davidovi řekl, že je bezvýznamný, a přirovnal ho k uprchlému sluhovi. Nabal měl podobný postoj jako Saul, který Davida nenáviděl. Ani jeden z nich nesdílel Jehovův názor. Bůh totiž Davida miloval a díval se na něho ne jako na vzpurného otroka, ale jako na budoucího krále Izraele. (1. Samuelova 25:10, 11, 14)

Když se poslové k Davidovi vrátili a řekli mu, co se stalo, rozlítil se. Přikázal: „Každý se opásejte svým mečem!“ David se také chopil meče a 400 svých válečníků vedl do útoku. Přísahal, že vyhladí všechny muže v Nabalově domácnosti. (1. Samuelova 25:12, 13, 21, 22) Davidův hněv byl pochopitelný, ale způsob, jakým mu chtěl dát průchod, rozhodně správný nebyl. Bible říká: „Zloba muže . . . nepůsobí Boží spravedlnost.“ (Jakub 1:20) Jak teď Abigail zachrání svou domácnost?

„Požehnaná buď tvá rozumnost“

K odvrácení této hrozící tragédie už Abigail v určitém smyslu udělala první krok — byla ochotná naslouchat. Zcela se v tomto ohledu lišila od svého manžela, o kterém mladý sluha řekl: „Je příliš neužitečný muž, než aby se s ním dalo mluvit.“c (1. Samuelova 25:17) Nabal druhým nechtěl naslouchat kvůli své domýšlivosti a takový arogantní postoj je běžný i dnes. Mladý sluha však věděl, že Abigail je jiná, a nepochybně proto se s problémem obrátil na ni.

Jeho paní se krátce zamyslela a ihned začala situaci řešit. Bible říká, že jednala „chvatně“, což se ve zprávě o Abigail objevuje několikrát. Připravila pro Davida a jeho muže štědrý dar — chléb, víno, ovce, pražené zrní a koláče rozinek a fíků. Je zřejmé, že svoji domácnost vedla dobře, podobně jako schopná manželka popsaná v knize Přísloví, a přesně věděla, jaké zásoby doma mají. (Přísloví 31:10–31) S darem vyslala své služebníky a pak se za nimi vydala sama. „Svému manželovi Nabalovi však nepověděla nic.“ (1. Samuelova 25:18, 19)

Znamenalo to, že se Abigail vzbouřila proti svému manželovi, který byl hlavou rodiny? Vůbec ne. Nabal jednal ničemně s Jehovovým pomazaným služebníkem a to mohlo vést ke smrti mnoha nevinných členů jeho domácnosti. Co kdyby Abigail nezakročila? Mohla by se tak stát manželovým spoluviníkem? To nevíme. V každém případě však upřednostnila podřízenost Bohu před podřízeností manželovi.

Netrvalo dlouho a Abigail se setkala s Davidem a jeho muži. „Chvatně sesedla z osla“ a pokorně se před Davidem poklonila. (1. Samuelova 25:20, 23) Pak vyjádřila své nejvnitřnější pocity a naléhavě Davida prosila, aby byl k jejímu manželovi a její domácnosti milosrdný. Díky čemu na něho její slova zapůsobila?

Odpovědnost za vzniklý problém Abigail vzala na sebe a Davida požádala, aby odpustil jí osobně. Realisticky uznala, že její manžel je bláznivý, jak naznačuje jeho jméno. Snad tím chtěla říct, že přísně potrestat takového muže by bylo pod Davidovu úroveň. Vyjádřila důvěru v to, že David je Jehovův představitel, a uznala, že bojuje „Jehovovy války“. Také dala najevo, že zná Jehovův slib ohledně Davida a království, protože řekla: „Jehova . . . tě jistě pověří jako vůdce nad Izraelem.“ Dále na Davida naléhala, aby neudělal nic, co by mu přivodilo vinu krve nebo co by se mu později mohlo stát „příčinou k zavrávorání“, čímž zřejmě myslela špatné svědomí. (1. Samuelova 25:24–31) Její slova byla skutečně laskavá a dojemná.

Jak na ně David zareagoval? Abigailin dar přijal a řekl: „Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, který mi tě poslal tohoto dne vstříc! A požehnaná buď tvá rozumnost a požehnaná buď ty, která jsi mě dnes zadržela, abych se neprovinil krví.“ David chválil Abigail za to, že mu odvážně a chvatně vyšla vstříc, a uznal, že nebýt jejího zásahu, přivodil by si vinu krve. Rozloučil se s ní slovy: „Vyjdi v pokoji do svého domu.“ A pokorně dodal: „Naslouchal jsem tvému hlasu.“ (1. Samuelova 25:32–35)

„Zde je tvá otrokyně“

Po cestě domů Abigail na toto setkání jistě myslela. Určitě si všimla rozdílu mezi věrným, laskavým Davidem a tyranem, za něhož se provdala. Těmito myšlenkami se však nezabývala dlouho. V Bibli čteme: „Později vešla Abigail k Nabalovi.“ Vrátila se ke svému manželovi a byla pevně rozhodnutá, že bude dál co nejlépe plnit svou úlohu manželky. O tom, že Davidovi a jeho mužům dala dar, mu musela říct. Měl právo to vědět. Také mu musela povědět o nebezpečí, které se podařilo odvrátit, a to dřív než se to dozví od někoho jiného, což by pro něj bylo ještě víc pokořující. Nemohla to ale udělat teď. Užíval si totiž královskou hostinu a byl úplně opilý. (1. Samuelova 25:36)

Abigail rozvážně počkala až do rána a pak za Nabalem s odvahou šla. V tu dobu už byl střízlivý, ale kvůli své výbušné povaze také nebezpečnější. Abigail mu přesto o všem pověděla. Nepochybně očekávala, že se rozlítí, a možná jí i ublíží. Místo toho jen seděl a nehýbal se. (1. Samuelova 25:37)

Co se mu stalo? „Jeho srdce v něm zmrtvělo a on sám jako by zkameněl.“ Možná ho ranila mrtvice. Ať už to tak bylo nebo ne, Nabal po deseti dnech zemřel. Příčinou však nebyl jeho zdravotní stav, ale to, že „Jehova Nabala udeřil“. (1. Samuelova 25:38) Tímto spravedlivým trestem skončila Abigailina dlouhá noční můra v podobě manželství s Nabalem. I když dnes Jehova takto zázračně nezasahuje, tato zpráva je důraznou připomínkou toho, že žádné domácí násilí ani zneužívání neujdou jeho pozornosti. V každém takovém případě Jehova ve svůj čas sjedná nápravu.

Kromě toho, že Abigail byla osvobozena z nešťastného manželství, čekalo ji další požehnání. Když se David o smrti Nabala dozvěděl, poslal za ní své muže a jejich prostřednictvím ji požádal o ruku. Abigail odpověděla: „Zde je tvá otrokyně jako služka, aby myla nohy sluhů mého pána.“ Vyhlídka na to, že se stane Davidovou ženou, ji očividně nezměnila. Dokonce se nabídla, že bude služebnicí Davidových sluhů. Potom opět jednala chvatně, tentokrát aby se přichystala na cestu za Davidem. (1. Samuelova 25:39–42)

To ale nebyl konec jako z pohádky. Život s Davidem nebyl vždy jednoduchý. David už měl za manželku Achinoam a polygamie byla jistě pro tehdejší věrné ženy zdrojem problémů.d David navíc ještě nebyl králem. Než v tomto postavení začal Jehovovi sloužit, musel překonat řadu překážek a těžkostí. Abigail však svému muži po celý život pomáhala, podporovala ho a také mu porodila syna. Cítila, že má manžela, jenž si jí váží a chrání ji. Jednou ji dokonce osvobodil z rukou únosců. (1. Samuelova 30:1–19) David tak napodoboval Jehovu Boha, který takové moudré, odvážné a věrné ženy miluje a váží si jich.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 19]

Na rozdíl od svého manžela Abigail uměla naslouchat

[Obrázek na straně 20]

Při setkání s Davidem Abigail projevila pokoru, odvahu a rozumnost