JIŠAI

[zkrácená forma jména Jiššijáš, jež znamená „Jehova dává zapomenout“; nebo možná zkrácená forma jména Abišai].

Otec krále Davida, z kmene Juda; vnuk Rut a Boaza a spojovací článek v rodové linii od Abrahama k Ježíšovi. (Rut 4:17, 22; Mt 1:5, 6; Lk 3:31, 32) Jišai zplodil osm synů, z nichž jeden pravděpodobně zemřel, aniž měl vlastní syny. To by mohlo vysvětlovat, proč jeho jméno chybí v rodokmenech v knihách Paralipomenon. (1Sa 16:10, 11; 17:12; 1Pa 2:12–15) Dvě Davidovy sestry, Abigail a Ceruja, nejsou nikde nazvány dcerami Jišaiovými, ale jedna z nich je nazvána „Nachašovou dcerou“. (1Pa 2:16, 17; 2Sa 17:25) Je možné, že Nachaš byl bývalým manželem Jišaiovy manželky, a její dcery se staly nevlastními sestrami Jišaiových synů — pokud ovšem Nachaš není další jméno Jišaiovo, nebo dokonce, jak se někteří badatelé domnívají, jméno jeho manželky.

Jišai byl vlastníkem ovcí a žil v Betlémě. Když se král Saul odvrátil od pravého uctívání, Jehova poslal Samuela do Jišaiova domu, aby pomazal za krále jednoho z jeho synů. Jišai přivedl sedm starších chlapců, ale když si Jehova nevybral žádného z nich, musel zavolat svého nejmladšího syna Davida, který pásl ovce; a právě tohoto syna si Jehova vybral. (1Sa 16:1–13)

Když Saul povolal Davida, aby ho uklidňoval hrou na harfu, letitý Jišai po něm poslal štědrý dar a později Davidovi dovolil, aby nějaký čas zůstal u Saulova dvora. (1Sa 16:17–23; 17:12) Po nějaké době, když už se David, jak se zdá, zase staral o ovce, poslal ho Jišai se zásobami potravin za třemi nejstaršími syny, kteří byli v Saulově vojsku. (1Sa 17:13, 15, 17, 18, 20) V době, kdy Saul Davida pronásledoval, dostali Jišai a jeho manželka azyl v Moabu. (1Sa 22:3, 4)

Osoby jako Saul, Doeg, Nabal a Šeba často Davida nazývali ‚Jišaiovým synem‘ pohrdavě (1Sa 20:27, 30, 31; 22:7–9, 13; 25:10; 2Sa 20:1; 1Kr 12:16; 2Pa 10:16), ale jiní, například Ezra a Jehova Bůh, ho tak nazývali s větší úctou. I sám David si tak říkal. (1Sa 16:18; 17:58; 2Sa 23:1; 1Pa 10:14; 12:18; 29:26; Ža 72:20; Lk 3:32; Sk 13:22)

Prorocký slib, že „Jišaiův kořen“ bude „stát jako signál pro národy“ a bude soudit ve spravedlnosti, se splňuje na Ježíši Kristu, na tom, který je nesmrtelný, a tak udržuje Jišaiovu rodovou linii stále živou. (Iz 11:1–5, 10; Ří 15:8, 12)