JOAB

[Jehova je otec].

1. Syn Serajáše, který byl potomkem Kenaza z kmene Juda. Joab se stal ‚otcem Ge-charašim‘ (což znamená „Údolí řemeslníků“), protože, jak říká Bible, se „stali . . . řemeslníky“. Joab byl zřejmě „otcem“ neboli zakladatelem obce řemeslníků žijících v tom údolí. (1Pa 4:1, 13, 14; viz heslo GE-CHARAŠIM.)

2. Druhý ze tří synů Davidovy sestry, nebo nevlastní sestry, Ceruji (možná dcera Davidovy matky, která ji měla z dřívějšího manželství s Nachašem; 2Sa 17:25). Joab byl tedy Davidův synovec. Jeho bratři byli Abišai a Asahel. (2Sa 8:16; 1Pa 2:13–16) Pro určení původu těchto tří mužů není uváděno jméno otce, ale matky, protože byla Davidovou sestrou; tak se objasňuje Davidův vztah k těmto třem mužům.

Vlastnosti. Joab byl schopný vojevůdce s organizačními schopnostmi, byl vynalézavý a rozhodný. Na druhé straně to však byl také ctižádostivý prospěchář, byl pomstychtivý, prohnaný a někdy bezohledný.

Joab byl vůdcem Davidových mužů v době, kdy Saulův syn Iš-bošet kraloval nad Izraelem, ovšem ne nad kmenem Juda, jenž následoval Davida. (2Sa 2:10) Sluhové Iš-bošeta a Davida se setkali na dvou protilehlých březích Gibeonského rybníka. Iš-bošetovo vojsko vedl Saulův strýc Abner, který byl za dosazení Iš-bošeta na trůn zodpovědný. Zatímco proti sobě muži seděli, Abner navrhl, aby spolu zápasilo 12 mužů z každé strany. Když jeden druhého popadli za hlavu, každý svého protivníka probodl mečem a všichni padli mrtví. (2Sa 2:12–16) Zápasem se nic nerozhodlo, a tak nastala skutečná bitva. Potom bylo spočítáno, že Iš-bošet ztratil ze svého vojska 360 mužů, avšak David jen 20. (2Sa 2:30, 31)

Abner v průběhu boje utekl, ale Joabův bratr Asahel, který uměl velmi rychle běhat, ho pronásledoval. Pronásledoval Abnera přes jeho námitky a varování tak dlouho, až ho nakonec Abner pozpátku udeřil tupým koncem kopí a probodl ho. (2Sa 2:18–23) Abner a jeho muži dorazili ke kopci Amma. Shromáždili se na jeho vrcholu a Abner začal bojující muže vyzývat, aby přestali bojovat, a předešli tak hořkosti a nekonečnému pobíjení. Joab zde projevil praktickou moudrost — dbal na tuto výzvu a vrátil se k Davidovi do Hebronu. (2Sa 2:24–28, 32)

Z pomsty zavraždil Abnera. Avšak v Joabovi doutnala touha po pomstě, a čekal na vhodnou příležitost, jak tuto touhu uspokojit. Mezitím vstoupil do vleklé války se Saulovým domem, který neustále slábl, zatímco Davidův sílil. Nakonec se Abner urazil kvůli jisté osobní záležitosti, na niž se ho zeptal Iš-bošet. Uzavřel proto smlouvu s Davidem a slíbil, že celý Izrael přivede na jeho stranu. (2Sa 3:6–21) Joab s touto dohodou silně nesouhlasil a obvinil Abnera z toho, že je zvěd. Předstíral však k Abnerovi přátelství a v nestřeženou chvíli ho zavraždil — jako odplatu za svého bratra Asahela. Mohl mít také možná pocit, že tím zároveň vyloučil možného soupeře v boji o místo velitele Davidova vojska. (2Sa 3:22–27)

David, když se o té vraždě dozvěděl, před celým Izraelem popřel, že by za to byl jeho vlastní dům zodpovědný, a řekl: „Kéž se vírem snese zpátky na hlavu Joabovu a na celý dům jeho otce, a ať není z Joabova domu odříznut muž s výtokem ani malomocný [někdo nakažený] ani muž, který se chápe otáčivého vřetene [možná někdo chromý], ani ten, kdo padá mečem, ani ten, kdo potřebuje chléb!“ David v tu dobu proti Joabovi a Abišaiovi, jenž Joabovi tajně pomáhal, nic nepodnikl, protože, jak řekl: „A dnes jsem slabý, třebaže pomazaný za krále, a tito muži, synové Ceruji, jsou pro mne příliš krutí. Kéž Jehova oplatí tomu, kdo činí špatné, podle jeho vlastní špatnosti.“ (2Sa 3:28–30, 35–39)

Velitel izraelského vojska. David potom, co byl pomazán za krále celého Izraele, vytáhl proti Jeruzalému (Jebusu). Jebusejci se Davidovi posmívali, protože si mysleli, že místo, na kterém jsou, je nedobytné. Ale David viděl, že slabým místem města je jeho vodní tunel. David proto vyhlásil, že ten, kdo vyleze tunelem a první udeří Jebusejce, se stane „hlavou a knížetem“. Vyšel Joab, a když David město dobyl, byl Joab odměněn tím, že získal vysoké postavení velitele izraelského vojska. (2Sa 5:6–8; 8:16; 20:23; 1Pa 11:4–8) Jako velitel měl Joab skupinu deseti osobních sloužících, kteří nosili jeho zbraně a mezi kterými byl silák Nachrai, Beroťan. (2Sa 18:15; 1Pa 11:39)

Když David dobyl Edom, zůstal tam Joab ještě šest měsíců a snažil se zabít každého edomského muže. (2Sa 8:13, 14; 1Kr 11:14–17) Později, v boji s Ammonity a Syřany, Joab dokázal, že je schopný vojevůdce, když svěřil vedení nad jedním oddílem svému bratru Abišaiovi, aby odrazil obchvatný útok nepřátelských vojenských sil. (2Sa 10:8–14; 1Pa 19:6–16) Nepochybně měl velký podíl i na jiných bitvách, jež David vedl s Filištíny, Moabci a dalšími národy.

Podporuje Davidovo kralování. Zdá se, že při obléhání Rabby Ammonitů Joab prokázal, že je věrný Davidovi jako Jehovovu pomazanému králi. Dobyl „město vod“, což zřejmě znamená část města, v níž byl přívod vody, nebo opevnění chránící vodní zdroj. Byla dobyta velmi důležitá část, a tak hlavní město nemohlo dlouho odolávat a jeho kapitulace byla nevyhnutelná. Místo aby dále město obléhal a sám jej úspěšně dobyl, Joab (ať už to bylo z úcty ke králi, či pro dobro Izraele, nebo kvůli svému povýšení) projevil náležitou úctu svému pozemskému vladaři. Řekl, ať nepřátelské královské město dobude raději Jehovův pomazaný král, aby získal slávu za tento čin, ačkoli on, Joab, udělal klíčový přípravný krok. (2Sa 12:26–31; 1Pa 20:1–3)

Pomáhá zprostředkovat Urijášovu smrt. Během obléhání Rabby poslal David po Urijášovi dopis určený Joabovi, kde mu psal, že má Urijáše postavit do nejtěžší bitevní linie, aby byl zabit. Joab plně spolupracoval podle pokynů. Když posílal králi zprávu o výsledku bitvy, pohotově této skutečnosti využil, aby ho David nepokáral za to, že v bitvě ztratil statečné muže, když je poslal příliš blízko ke zdi města. Joab ve své zprávě uvedl: „Někteří z králových sluhů zemřeli; a tvůj sluha Chetita Urijáš také zemřel.“ Joab počítal s tím, že v Davidově odpovědi nebude žádný náznak nelibosti, a skutečně, David Joaba pouze povzbudil. (2Sa 11:14–25; viz heslo DAVID.)

Nejprve Absalomovi pomáhá, pak je proti němu. Byl to Joab, kdo potom, co se Absalom tři roky skrýval, protože zabil svého nevlastního bratra Amnona, poslal ženu z Tekoy za Davidem a řekl jí, že má prosit o to, aby se Absalom vrátil. Prosbě bylo vyhověno, a Joab přivedl Absaloma zpět do Jeruzaléma, ale David ho neviděl. Po dvou letech Absalom několikrát žádal Joaba, aby přišel a předstoupil za něj před krále, ale Joab to odmítl. Nakonec se Absalom rozhodl, že zapálí Joabovo pole ječmene, což přimělo Joaba k rychlé a zlostné odpovědi. Absalom teď mohl vysvětlit, proč tak jednal, a přemluvil Joaba, aby šel ke králi a snažil se, aby král obnovil svou přízeň vzhledem k němu. (2Sa 13:38; 14:1–33)

Přestože Joab Absaloma podpořil, aby se mohl vrátit, když se pak Absalom vzbouřil, Joab podporoval Davida. David udělal Joaba velitelem nad třetinou svých mužů a dal přísný rozkaz, aby s Absalomem zacházeli jemně. Ale během boje Joab Davidův příkaz porušil a Absaloma zabil. (2Sa 18:1–17) Znovu, jako i v některých jiných případech, dal přednost svému úsudku a nedbal na teokratická nařízení krále pomazaného Bohem. Měl však odvahu nebojácně a přímo ke králi mluvit, když Davidovo truchlení nad Absalomem ohrozilo jednotu království. (2Sa 19:1–8)

Odvolán, a pak znovu dosazen jako velitel vojska. Zjevně proto, že Joab neposlechl a zabil Absaloma, byl místo Joaba dosazen za velitele vojska Amasa. (2Sa 19:13) Amasa však neprokázal, že je vojevůdcem, jakým býval Joab. Když mu David nařídil, aby svolal muže Judy k boji proti vzbouřenci Šebovi, synu Bikriho, Amasa Judu sice svolal, ale přišel později, než David stanovil. Ta záležitost byla naléhavá, a proto David pověřil Abišaie, aby šel za Šebou. David řekl: „Aby si skutečně nenašel opevněná města a neunikl nám před očima.“ V následném boji se Joab, zdá se, ujal vedení, jako když býval velitelem vojska. Potom při obléhání Abelu Bet-maaky podle Joabova návrhu hodili obyvatelé města Šebovu hlavu přes zeď, a Joab město ušetřil, odtáhl a vrátil se do Jeruzaléma. (2Sa 20:1–7, 14–22)

Zabíjí Amasu. Během pronásledování Šeby spáchal Joab vážný zločin. Když Amasa (který byl Joabovým bratrancem; 2Sa 17:25; 1Pa 2:16, 17) vyšel Joabovi vstříc blízko Gibeonu, Joab nechal svůj meč vypadnout z pochvy. Zvedal ho ze země levou rukou, v níž jej zřejmě obvykle držel, protože pravou rukou uchopil Amasu za vousy, jako by ho chtěl políbit. Amasa nebyl ve střehu, a tak ho Joab dokázal zabít jedním bodnutím svého meče. Je pravda, že Joab mohl mít k Amasovi nedůvěru, protože ten vedl Absalomovu vzbouřeneckou armádu, ale ať to bylo jakkoli, prospěchář Joab využil stavu pohotovosti a snažil se zajistit si svou kariéru tím, že zabil svého soupeře. David proti Joabovi nic nepodnikl možná proto, že ještě nedávno byl Amasa ve spojení s Absalomem, a bylo to také teprve krátkou dobu potom, co Joab bojoval proti vzbouřencům Absaloma pod vedením Amasy. A tak přesně podle svého ctižádostivého přání byl Joab znovu ustanoven velitelem vojska. (2Sa 20:8–13, 23)

Proč David Joaba nepopravil, když zavraždil Abnera, a proč ho znovu dosadil za vojevůdce vojsk po tom, co zavraždil také Amasu, který byl vojevůdcem místo něho? To Bible neříká. Pokud to byla slabost, jež se projevila v neschopnosti prosadit Boží zákon, mohlo to být kvůli tomu, že Joab a jeho příbuzní ve vojsku měli moc a vliv. Nebo tam byly ještě jiné okolnosti, o nichž se Bible nezmiňuje. V každém případě však musíme pamatovat na to, že i když David z nějakého důvodu — možná dobrého, možná špatného — Joaba nepopravil, neodpustil mu. Pověřil Šalomouna, svého syna a následníka, aby se postaral o to, že Joab za svoji špatnost zaplatí.

Provedl neúplné sčítání lidu. Jindy Satan Davida podnítil, aby provedl nezákonné sčítání lidu. Joab proti tomu protestoval, ale bez úspěchu. Nesplnil však úkol úplně — vynechal totiž kmeny Levi a Benjamín, „protože královo slovo bylo Joabovi odporné“. (1Pa 21:1–6; 2Sa 24:1–9; viz heslo SOUPIS.)

Připojuje se k Adonijášovi v pokusu o uchvácení trůnu. Přestože Joab byl dříve v Davidových službách, teď, když David zestárl a onemocněl, ho Joab opustil a připojil se ve spiknutí k Davidovu synu Adonijášovi. (1Kr 1:18, 19) Snad cítil, že kdyby byl králem Adonijáš, mohl by on, Joab, být tím, kdo bude rozhodovat o záležitostech trůnu. Nebo možná cítil, že by své postavení měl jistější u Adonijáše než u Šalomouna. Když slyšel, že králem byl ustanoven Šalomoun, Joab Adonijáše opustil. (1Kr 1:49) Později, když byl Adonijáš zabit, běžel Joab do Jehovova stanu a držel se rohů oltáře. (1Kr 2:28) To však pro něj neznamenalo žádnou ochranu, protože byl úkladný vrah, a Šalomoun tedy poslal Benajáše, aby ho popravil tam. Tak Šalomoun jednal podle toho, co mu David řekl na smrtelné posteli, a nedovolil šedinám Joaba sejít v pokoji do šeolu. To proto, že na Joabovi byla vina krve, když zavraždil Abnera a Amasu, „dva muže spravedlivější a lepší, než byl on“. Joab byl pak pohřben ve svém vlastním domě v pustině. Benajáš byl potom ustanoven velitelem vojska. (1Kr 2:5, 6, 29–35; 11:21)

Jak ukazují poslední verše (8–12) 60. žalmu, který napsal David, je tento žalm věnován Joabovu vítězství nad Edomity. (Viz nadpis tohoto žalmu.)

3. Hlava rodiny ‚synů Pachat-moaba‘, z nichž se někteří v roce 537 př. n. l. vrátili se Zerubbabelem z vyhnanství v Babylóně. (Ezr 2:1, 2, 6; Ne 7:6, 7, 11)

4. V textu u Ezry 8:1, 9 jsou ti „ze synů Joaba“ uvedeni mezi navrátilci, kteří v roce 468 př. n. l. přišli s Ezrou. V té době byl hlavou rodiny Obadjáš, syn Jechiela. Tento text neuvádí spojitost s domem Pachat-moaba, ale je možné, že z této rodiny pocházejí nebo jsou příbuznými č. 3.