Vždy uvrhni své břemeno na Jehovu

MNOZÍ lidé jsou dnes svými břemeny drceni. Hospodářské problémy, skličující rodinné problémy, zdravotní problémy, bolest a utrpení způsobené útlakem a tyranií a mnohé jiné strasti je tíží, jako by nesli mlýnské kameny. Někteří lidé jsou kromě těchto vnějších tlaků sklíčeni také pocitem osobní méněcennosti a nedostatečnosti, pocitem vyvolaným projevy své vlastní nedokonalosti. Mnozí jsou v pokušení odstoupit z boje a vzdát se. Co si máš počít, když se ti zdá, že svá břemena nedokážeš dále nést?

Izraelský král David měl jednou dojem, že tlak, kterému byl vystaven, je téměř nesnesitelný. Podle 55. žalmu ho silně rozrušovala úzkostná starost vyvolaná útlakem a nenávistí ze strany jeho nepřátel. Byl velmi zarmoucený a měl strach. Ze žalu už jen sténal. (Žalm 55:2, 5, 17) Navzdory sklíčenosti však našel metodu, jak se s tím vypořádat. Jakou? Hledal podporu u svého Boha. Jeho rada lidem, kteří možná prožívají to, co prožíval on, zní: „Uvrhni své břemeno na Jehovu.“ (Žalm 55:22)

Co měl David na mysli, když řekl: „Uvrhni své břemeno na Jehovu“? Znamená to jednoduše, že máme svou úzkost vylíčit Jehovovi v modlitbě? Anebo můžeme udělat pro zlepšení své situace něco sami? Co když máme pocit, že nejsme hodni toho, abychom předstoupili před Jehovu? Co měl David na mysli, můžeme zjistit tak, že se podíváme, jaké zážitky měl živě v paměti, když psal tato slova.

Využívej sílu od Jehovy

Vzpomínáš si na to, jak izraelským bojovníkům naháněl hrůzu Goliat? Tento bezmála třímetrový obr je přímo děsil. (1. Samuelova 17:4–11, 24) Ale David se nebál. Proč? Protože David se nesnažil potýkat se s Goliatem svou vlastní silou. Od doby, kdy byl pomazán jako budoucí král Izraele, se nechával ve všem vést a posilovat Božím duchem. (1. Samuelova 16:13) Proto Goliatovi řekl: „Přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval. Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky.“ (1. Samuelova 17:45, 46) David byl zručným prakovníkem, ale můžeme si být jisti, že kámen vystřelený na Goliata byl veden Jehovovým duchem a že ten také způsobil, že rána byla opravdu smrtelná. (1. Samuelova 17:48–51)

David se mohl s tímto nesmírně náročným úkolem vypořádat, protože měl důvěru, že ho Bůh podpoří a posílí. Vypěstoval si dobrý vztah k Bohu, spoléhal se na Boha. Tento vztah byl nepochybně upevněn tím, jak Jehova v dřívějších dobách Davida vysvobozoval. (1. Samuelova 17:34–37) I ty, podobně jako David, si můžeš zachovat pevný osobní vztah k Jehovovi a můžeš naprosto důvěřovat tomu, že je za všech okolností schopen a ochoten tě posílit a podpořit. (Žalm 34:7, 8)

Dělej, co je v tvé moci, abys problém vyřešil

To však neznamená, že nikdy nepocítíš intenzívní bolest, úzkost, nebo dokonce strach — to také jasně vyplývá z 55. žalmu. Několik let po tomto projevu neohroženého spolehnutí se na Jehovu David například zažil velký strach ze svých nepřátel. Ztratil přízeň krále Saula a musel si zachránit život útěkem. Zkus si představit, jaký to muselo v Davidovi vyvolat citový zmatek a jaké otázky ho musely napadat vzhledem k naplnění Jehovova záměru. Vždyť byl pomazán jako budoucí král Izraele a nyní musel bojovat o holý život jako uprchlík v pustině, štvaný jako divoké zvíře. Když se pokusil najít útočiště ve městě Gat, Goliatově rodišti, lidé ho poznali. Co se pak stalo? Zpráva uvádí, že David „dostal velký strach“. (1. Samuelova 21:10–12)

Nepřipustil však, aby mu strach a silná úzkost zabránily hledat pomoc u Jehovy. Podle 34. žalmu (který byl napsán v důsledku tohoto zážitku) David řekl: „Dotazoval jsem se Jehovy, a on mi odpověděl a osvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. Tento ztrápený zavolal, a Jehova slyšel. A zachránil ho ze všech jeho tísní.“ (Žalm 34:4, 6)

Jehova ho samozřejmě podporoval. Ale všimni si, že David nečekal se založenýma rukama, až ho Jehova zachrání. Uvědomil si, že musí udělat vše, co je za daných podmínek v jeho silách, aby se z té náročné situace dostal. Uznal, že na jeho záchraně má podíl Jehovova ruka, ale sám jednal — předstíral ztrátu rozumu, takže ho král Gatu nezabil. (1. Samuelova 21:14–22:1) I my musíme dělat vše, co je v našich silách, abychom se vypořádali se svými břemeny — a nečekat nečinně, až nás Jehova zachrání. (Jakub 1:5, 6; 2:26)

Nepřidávej ke svým břemenům další

Později David dostal ještě jedno poučení — bolestivé poučení. Jaké? Poučil se o tom, že někdy si lidé ke svým břemenům sami přidávají další. Po vítězství nad Filištíny se David dostal do problémů, když se rozhodl, že přestěhuje truhlu smlouvy zpět do Jeruzaléma. Historická zpráva uvádí: „Potom David a všechen lid, který byl s ním, vstali a šli do Baale-Judy, aby odtamtud přinesli truhlu pravého Boha . . . Nechali však truhlu pravého Boha jet na novém voze . . . a nový vůz vedli Abinadabovi synové Uza a Achjo.“ (2. Samuelova 6:2, 3)

Použití vozu k přepravě Truhly bylo porušením všech pokynů, které Jehova v té souvislosti dal. Bylo jasně řečeno, že Truhlu mají nést na ramenou pouze zplnomocnění nosiči, Levité Kehatovci — měli ji nést na tyčích provlečených kruhy, které byly na Truhle speciálně upevněny. (2. Mojžíšova 25:13, 14; 4. Mojžíšova 4:15, 19; 7:7–9) Na tyto pokyny nebylo dbáno, a proto došlo k neštěstí. Když dobytek zapřažený do vozu způsobil, že se Truhla málem převrátila, Uza — který byl pravděpodobně Levita, avšak jistě ne kněz — se pokusil Truhlu přidržet. Jehova ho za to, že projevil nedostatek úcty, srazil. (2. Samuelova 6:6, 7)

David jako král za to musel nést určitou míru odpovědnosti. Z jeho reakce je vidět, že i ti, kdo mají dobrý vztah k Jehovovi, mohou někdy reagovat špatně, když se dostanou do zkoušky. David se nejdříve rozhněval. Potom dostal strach. (2. Samuelova 6:8, 9) Jeho důvěrný vztah k Jehovovi prošel těžkou zkouškou. Zdá se, že v tomto případě, kdy David neposlechl Boží příkazy, neuvrhl své břemeno na Jehovu. Stává se to někdy nám? Obviňujeme někdy Jehovu ze svých problémů, které vznikají proto, že přehlížíme jeho pokyny? (Přísloví 19:3)

Jak se vypořádat s břemenem viny

David na sebe později uvalil ohromné břemeno viny, když těžce zhřešil proti Jehovovým mravním měřítkům. David se tehdy zřekl odpovědnosti vést své muže do bitvy. Zatímco šli bojovat, David zůstal v Jeruzalémě. To vedlo k vážnému problému. (2. Samuelova 11:1)

Král David viděl krásnou Bat-Šebu, jak se koupe. Dopustil se s ní nemravnosti a ona otěhotněla. (2. Samuelova 11:2–5) David se snažil svůj hřích zakrýt, a proto zařídil, aby se její manžel Urijáš vrátil z bitevního pole do Jeruzaléma. Urijáš však odmítl mít se svou manželkou pohlavní styk, když byl Izrael ve válce. (2. Samuelova 11:6–11) David se nyní uchýlil k ničemným a scestným metodám, jak zakrýt svůj hřích. Zařídil, aby Urijášovi spolubojovníci Urijáše během bitvy v nebezpečné pozici opustili a tak aby byl Urijáš zabit. To byl ohavný a těžký hřích! (2. Samuelova 11:12–17)

Nakonec byl Davidův hřích samozřejmě odhalen a David byl za něj volán k odpovědnosti. (2. Samuelova 12:7–12) Zkus si představit tu tíhu žalu a viny, kterou David musel pociťovat, když si uvědomil, jakou strašnou věc v důsledku své vášně provedl. Mohl být úplně zdrcen pocitem, že selhal — a to tím spíše, že to byl zřejmě emotivní a citlivý muž. Mohl si připadat naprosto bezcenný.

Avšak David rychle uznal, že se dopustil špatnosti, a před prorokem Natanem se vyznal: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ (2. Samuelova 12:13) Žalm 51 nám říká, jak se David cítil a jak úpěnlivě prosil Jehovu Boha, aby ho očistil a aby mu odpustil. Modlil se: „Důkladně mě omyj od mého provinění a očisti mě i od mého hříchu. Sám totiž znám své přestupky, a můj hřích je neustále přede mnou.“ (Žalm 51:2, 3) Díky tomu, že David činil skutečné pokání, si mohl znovu vybudovat pevný a důvěrný vztah k Jehovovi. David se neupnul k výčitkám svého svědomí a pocitům bezcennosti. Uvrhl své břemeno na Jehovu a pokorně uznal svou vinu, projevil opravdové pokání a úpěnlivě se modlil k Jehovovi o odpuštění. Znovu získal Boží přízeň. (Žalm 51:7–12, 15–19)

Jak se vyrovnat se zradou

Nyní se dostáváme k události, která Davida přiměla napsat 55. žalm. David prožíval silné citové vypětí. „Mé srdce, to je ve mně v kruté bolesti,“ psal, „a padly na mne úleky smrti.“ (Žalm 55:4) Co způsobilo tuto bolest? Davidův syn, Absalom, úkladně plánoval ukrást Davidovi královský úřad. (2. Samuelova 15:1–6) Zrada ze strany vlastního syna byla sama o sobě těžkým břemenem, ale pro Davida to bylo o to těžší, že rádce, kterému nejvíce důvěřoval, Achitofel, se k tomuto spiknutí proti Davidovi připojil. V Žalmu 55:12–14 David popisuje právě Achitofela. Kvůli tomuto spiknutí a této zradě musel David uprchnout z Jeruzaléma. (2. Samuelova 15:13, 14) Jakou bolest mu to muselo způsobit!

Přesto David nepřipustil, aby jeho vzrušené city a hluboký zármutek oslabily jeho důvěru v Jehovu; nepřestal se na Jehovu spoléhat. Modlil se, aby Jehova zmařil plány spiklenců. (2. Samuelova 15:30, 31) Opět vidíme, že David nečekal pasivně, že za něho Jehova udělá veškerou práci. Jakmile se mu naskytla příležitost, udělal, co mohl, aby toto spiknutí potřel. Poslal jiného ze svých rádců, Chušaje, zpět do Jeruzaléma. Chušaj měl předstírat, že se připojil ke spiknutí, kdežto ve skutečnosti se vrátil proto, aby je překazil. (2. Samuelova 15:32–34) Tento plán se s Jehovovu podporou zdařil. Chušaj získal pro Davida dostatek času, aby mohl přeskupit své síly a zorganizovat je na svou obranu. (2. Samuelova 17:14)

Po celý život si David jistě nesmírně vážil Jehovovy ochrany a také trpělivosti a ochoty odpouštět. (Žalm 34:18, 19; 51:17) V takových situacích vznikaly Davidovy rady, kterými nás s jistotou povzbuzuje, abychom se v době tísně obraceli o pomoc k Jehovovi a ‚uvrhli své břemeno na Jehovu‘. (Srovnej 1. Petra 5:6, 7.)

Vypěstuj si a zachovej si pevný, důvěrný vztah k Jehovovi

Jak získáme k Jehovovi takový vztah, jaký měl David — vztah, který Davida podpíral v době velkých zkoušek a nesnází? Takový vztah si vypěstujeme, když budeme pilnými badateli Božího slova, Bible. Necháváme Boha, aby nás tak poučoval o svých zákonech, zásadách a o své osobnosti. (Žalm 19:7–11) Když rozjímáme o Božím slově, získáváme k Bohu bližší vztah a učíme se úplně v něho důvěřovat. (Žalm 143:1–5) Když budeme pěstovat společenství se spoluctiteli Jehovy, abychom se o Jehovovi ještě více poučili, budeme svůj vztah k Jehovovi prohlubovat a upevňovat. (Žalm 122:1–4) Tento vztah prohloubíme také tím, že se budeme k Jehovovi ze srdce modlit. (Žalm 55:1)

Jistě, David, podobně jako i my, podléhal slabostem, když jeho vztah k Jehovovi nebyl tak pevný, jak měl být. Útlak může způsobit, že ‚jednáme pomateně‘. (Kazatel 7:7) Ale Jehova vidí, co se děje, a ví, co je v našem srdci. (Kazatel 4:1; 5:8) Musíme tvrdě pracovat na tom, abychom si udrželi k Jehovovi pevný vztah. Potom se můžeme na Jehovu spolehnout, že nám poskytne úlevu nebo nám dá sílu, abychom se se svou situací vyrovnali, a to nehledě k tomu, jaké břemeno musíme nést. (Filipanům 4:6, 7, 13) Vše záleží na tom, zda zůstaneme blízko Jehovy. Když to David dělal, byl v naprostém bezpečí.

Ať je tvá situace jakákoli, vždy uvrhni své břemeno na Jehovu, jak nám to radí David. Potom se sám přesvědčíš o pravdivosti slibu: „On sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22)