Odvážní díky víře a bázni před Bohem

„Buď odvážný a silný. . . . Jehova, tvůj Bůh, je s tebou.“ (JOZUE 1:9)

1, 2. (a) Jaké vyhlídky na vítězství měli z lidského pohledu Izraelité? (b) O čem Jehova ujistil Jozua?

V ROCE 1473 př. n. l. se Izraelité chystali vejít do Zaslíbené země. Měli před sebou náročný úkol. Mojžíš národu připomněl: „Dnes překračuješ Jordán, abys vešel a zbavil vlastnictví národy větší a silnější než ty, města velká a opevněná k nebesům, lid velký a vysoký, syny Anakim, o nichž jsi sám . . . slyšel říkat: ‚Kdo se může pevně postavit před syny Anaka?‘“ (5. Mojžíšova 9:1, 2) Tito obři opravdu byli pověstnými válečníky. Některá kananejská vojska byla navíc velmi dobře vyzbrojená — měla koně a vozy, jejichž kola byla opatřena železnými kosami. (Soudci 4:13)

² Naproti tomu izraelský národ vyšel z otroctví a uplynulých čtyřicet let strávil v pustině. Z lidského pohledu tedy jeho šance na vítězství byly mizivé. Mojžíš však měl víru. „Viděl“, že Izraelity vede Jehova. (Hebrejcům 11:27) „Jehova, tvůj Bůh, přechází před tebou,“ řekl lidu. „Vyhladí je a sám je před tebou podmaní.“ (5. Mojžíšova 9:3; Žalm 33:16, 17) Po Mojžíšově smrti Jehova ujistil Jozua, že ho bude podporovat. „Vstaň,“ řekl mu, „překroč tento Jordán, ty a všechen tento lid, do země, kterou dávám jim, izraelským synům. Nikdo se před tebe pevně nepostaví po všechny dny tvého života. Právě jako jsem se prokázal být s Mojžíšem, prokážu se být s tebou.“ (Jozue 1:2, 5)

 3. Díky čemu měl Jozue víru a byl odvážný?

³ Jestliže měl Jozue získat Jehovovu podporu a vedení, musel číst Boží Zákon, rozjímat o něm a jednat podle něj. „Potom učiníš svou cestu úspěšnou a pak budeš jednat moudře,“ řekl Jehova. „Nepřikazoval jsem ti? Buď odvážný a silný. Nebuď otřesen ani se neděs, neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“ (Jozue 1:8, 9) Jozue Boha poslouchal, a díky tomu skutečně byl odvážný, silný a úspěšný. Většina Izraelitů z Jozuovy generace však Boha neposlouchala. Proto úspěšní nebyli a nakonec zemřeli v pustině.

Neměli víru a chyběla jim odvaha

4, 5. (a) Jak na rozdíl od deseti zvědů smýšlel Jozue a Kaleb? (b) Jak Jehova reagoval na to, že lid neměl víru?

⁴ O čtyřicet let dříve, když se izraelský národ poprvé dostal do blízkosti Kanaánu, vyslal Mojžíš dvanáct mužů, aby vyzvídali v zemi. Deset se jich vrátilo vystrašených. „Všechen lid, který jsme uprostřed ní viděli, jsou muži mimořádné velikosti,“ křičeli. „Viděli jsme tam Nefilim, syny Anaka, kteří jsou z Nefilim, takže jsme se stali ve svých vlastních očích podobnými lučním kobylkám.“ Byl opravdu „všechen lid“ obří velikosti? Ne, obry byli pouze Anakim. A byli tito obři opravdu potomky Nefilim, kteří žili před potopou? Ovšemže ne! Tyto hrubé nadsázky však v táboře vyvolaly paniku. Lid se dokonce chtěl vrátit do Egypta — do země svých někdejších utlačovatelů! (4. Mojžíšova 13:31–14:4)

⁵ Dva zvědové, Jozue a Kaleb, však byli plni odhodlání do Zaslíbené země vejít. Kananejci „jsou pro nás chlebem,“ říkali ostatním. „Jejich záštita se od nich odvrátila, a Jehova je s námi. Nebojte se jich.“ (4. Mojžíšova 14:9) Nebyli snad Jozue a Kaleb bláhoví optimisté? To rozhodně ne. Stejně jako ostatní Izraelité, i oni byli při tom, když Jehova deseti ranami pokořil mocný Egypt a jeho bohy. Potom viděli, jak způsobil, aby se faraón a jeho vojenská síla utopili v Rudém moři. (Žalm 136:15) To, že deset zvědů i jiní, kteří se jimi dali ovlivnit, měli takový strach, bylo neomluvitelné. Jehovu to hluboce ranilo, takže řekl: „Jak dlouho ve mne neuvěří přes všechna znamení, která jsem mezi nimi vykonal?“ (4. Mojžíšova 14:11)

 6. Jak odvaha souvisí s vírou a co o tom svědčí v dnešní době?

⁶ Jehova poukázal na samotné jádro problému — Izraelité byli zbabělí proto, že neměli víru. Ano, víra a odvaha jdou ruku v ruce. Je mezi nimi tak úzká spojitost, že apoštol Jan mohl o křesťanském sboru a jeho duchovním boji napsat: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ (1. Jana 5:4) Víru, jakou měl Jozue a Kaleb, dnes projevuje více než šest milionů Jehovových svědků, a výsledkem je, že na celém světě je oznamována dobrá zpráva o Království. Toto mocné vojsko odvážných kazatelů — mladých i letitých, tělesně zdatných i slabých — nedokázal žádný nepřítel umlčet. (Římanům 8:31)

‚Nestahujte se zpět‘

 7. Co znamená ‚stahovat se zpět‘?

⁷ Jehovovi služebníci dnes odvážně káží dobrou zprávu, protože smýšlejí stejně jako apoštol Pavel. Ten napsal: „My . . . nejsme takoví, kteří se odtahují [„stahují zpět,“ Pavlík] ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Hebrejcům 10:39) ‚Stahovat se zpět‘ znamená víc než jen podlehnout na chvíli strachu. Vždyť strach někdy pocítilo mnoho věrných Božích služebníků. (1. Samuelova 21:12; 1. Královská 19:1–4) V jednom biblickém slovníku je vysvětleno, že výraz, který zde Pavel použil, znamená „ustupovat, odtahovat se, . . . držet se pravdy nedbale“. Podle tohoto slovníku je zde v souvislosti se službou Bohu uvedena „metafora odvozená od toho, že spuštěním plachty se zpomalí pohyb“. Těm, kdo mají pevnou víru, je samozřejmě takový postoj cizí. Když se dostanou do těžkostí — ať jde o pronásledování, špatný zdravotní stav nebo cokoli jiného —, rozhodně neuvažují o tom, že by se vzdali a ‚spustili plachty‘. Naopak odhodlaně pokračují ve službě Jehovovi s vědomím, že mu na nich velmi záleží a že zná jejich omezení. (Žalm 55:22; 103:14) Máte i vy takovou víru?

8, 9. (a) Jak Jehova posílil víru prvních křesťanů? (b) Co můžeme dělat, abychom získali pevnou víru?

⁸ Když Ježíšovi apoštolové cítili, že nemají dost víry, řekli Ježíšovi: „Dej nám více víry.“ (Lukáš 17:5) Jejich upřímná prosba byla vyslyšena. Bylo to patrné zejména o svátku Letnic roku 33 n. l., když na učedníky sestoupil slíbený svatý duch a umožnil jim do větší hloubky porozumět Božímu slovu a záměru. (Jan 14:26; Skutky 2:1–4) Jejich víra byla posílena a oni se pustili do kazatelské kampaně, jejímž výsledkem bylo, že se dobrá zpráva navzdory odporu rozšířila po „celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23; Skutky 1:8; 28:22)

⁹ Máme-li získat pevnou víru a odhodlaně pokračovat v křesťanské službě, musíme i my studovat Písmo, rozjímat o něm a modlit se o svatého ducha. Stejně jako Jozue, Kaleb a první křesťanští učedníci si musíme pravdu z Božího slova vtisknout hluboko do mysli a do srdce. Jedině v tom případě budeme mít víru, která do nás bude vlévat odvahu, abychom vytrvali v našem duchovním boji a vyšli z něj vítězně. (Římanům 10:17)

Nestačí jen věřit, že Bůh existuje

10. Co všechno zahrnuje opravdová víra?

¹⁰ Na příkladech ryzích lidí ze starověku vidíme, že nestačí pouze věřit v existenci Boha. Má-li nám víra dodávat odvahu a vytrvalost, musí zahrnovat víc. (Jakub 2:19) Je třeba, abychom Jehovu znali jako osobu a měli v něj plnou důvěru. (Žalm 78:5–8; Přísloví 3:5, 6) Musíme také být celým srdcem přesvědčeni, že dbát na Boží zákony a zásady je v našem nejlepším zájmu. (Izajáš 48:17, 18) Rovněž si musíme být naprosto jisti, že Jehova splní všechny své sliby a že se stane „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Hebrejcům 11:1, 6; Izajáš 55:11)

11. Jak Jehova požehnal Jozuovi a Kalebovi za to, že měli víru a byli odvážní?

¹¹ Opravdová víra nikdy nepřestává růst. Prohlubuje se, když necháváme pravdu působit na svůj život, když ‚ochutnáváme‘ požehnání, která z toho vyplývají, když ‚vidíme‘, že Jehova odpovídá na naše modlitby, nebo když jinak pociťujeme, že nás v životě vede. (Žalm 34:8; 1. Jana 5:14, 15) Jozuova a Kalebova víra jistě rostla, když tito muži pociťovali Jehovovu dobrotu. (Jozue 23:14) Zamysleme se nad tím, co všechno jim Jehova umožnil: Přežili čtyřicetileté putování pustinou, tak jak jim to Bůh slíbil. (4. Mojžíšova 14:27–30; 32:11, 12) Směli se aktivně podílet na šestiletém dobývání Kanaánu. Prožili dlouhý život v dobrém zdraví, a dokonce obdrželi své osobní dědictví. Jehova opravdu mimořádně odměňuje ty, kdo mu s pevnou vírou a odvážně slouží! (Jozue 14:6, 9–14; 19:49, 50; 24:29)

12. Jak Jehova ‚vyvyšuje svůj výrok‘?

¹² Milující laskavost, kterou Bůh projevil Jozuovi a Kalebovi, nám připomíná, co o něm řekl žalmista: „Svůj výrok [jsi] vyvýšil dokonce nad celé své jméno.“ (Žalm 138:2) Když Jehova zaručí svým jménem nějaký slib, splnění tohoto slibu je ‚vyvýšeno‘ v tom smyslu, že předčí všechna očekávání. (Efezanům 3:20) Ti, kdo mají v Jehovovi „největší potěšení“, opravdu nikdy nejsou zklamáni. (Žalm 37:3, 4)

‚Líbil se Bohu‘

13, 14. Proč Enoch potřeboval víru a odvahu?

¹³ Jiným předkřesťanským svědkem, od něhož se o víře a odvaze můžeme mnoho naučit, byl Enoch. To, že jeho víra a odvaha budou vystaveny zkoušce, věděl pravděpodobně ještě před tím, než začal prorokovat. Proč? Protože Jehova v zahradě Eden prohlásil, že mezi těmi, kdo budou sloužit Bohu, a těmi, kdo budou sloužit Satanu Ďáblovi, bude panovat nepřátelství, a dokonce nenávist. (1. Mojžíšova 3:15) Enoch také věděl, že tato nenávist vzplanula již na počátku dějin, když Kain zavraždil svého bratra Abela. Vždyť jejich otec Adam žil ještě téměř 310 let potom, co se Enoch narodil. (1. Mojžíšova 5:3–18)

¹⁴ Přestože Enoch to vše věděl, odvážně „chodil s pravým Bohem“ a odsuzoval ‚otřesné věci‘, které jeho současníci mluvili proti Jehovovi. (1. Mojžíšova 5:22; Juda 14, 15) Tím, že se nebojácně zastával pravého uctívání, zjevně vzbudil nepřátelství mnoha lidí a ohrozil tak svůj život. Jehova v případě tohoto proroka udělal něco výjimečného — ušetřil ho bolestí smrti. Potom, co bylo Enochovi zjeveno, „že se líbí Bohu“, byl — možná během prorockého vytržení — „přenesen“ ze života do smrti. (Hebrejcům 11:5, 13; 1. Mojžíšova 5:24)

15. V čem je Enoch příkladem pro dnešní Jehovovy služebníky?

¹⁵ Ihned potom, co se Pavel zmínil o přenesení Enocha, opět zdůraznil, jak důležitá je víra. Napsal, že ‚bez víry je nemožné líbit se Bohu‘. (Hebrejcům 11:6) Ano, tím, co Enochovi dodávalo odvahu, aby chodil s Jehovou a hlásal bezbožným lidem jeho poselství soudu, byla víra. V tom je pro nás Enoch příkladem hodným napodobení. Také my máme za úkol kázat, a to ve světě, který se staví nepřátelsky k pravému uctívání a který je skrz naskrz zkažený. (Žalm 92:7; Matouš 24:14; Zjevení 12:17)

Odvaha pramenící z bázně před Bohem

16, 17. Kdo byl Obadjáš a v jaké byl situaci?

¹⁶ Vedle víry přispívá k odvaze ještě jiná vlastnost, totiž uctivá bázeň před Bohem. Zamysleme se nad jedním mužem, který byl zářným příkladem zbožné bázně. Žil v době, kdy prorokoval Elijáš a kdy nad severním izraelským královstvím vládl Achab. Za Achabova panování bylo severní království zamořeno uctíváním Baala tak jako nikdy předtím. Čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků posvátného kůlu, což byl falický symbol, dokonce jedlo přímo u stolu Achabovy manželky Jezábel. (1. Královská 16:30–33; 18:19)

¹⁷ Jezábel byla zapřisáhlou nepřítelkyní Jehovy a snažila se vymýtit ze země pravé uctívání. Dala usmrtit některé Jehovovy proroky a chtěla zabít i Elijáše. Ten však na Boží pokyn uprchl na druhou stranu Jordánu a tak si zachránil život. (1. Královská 17:1–3; 18:13) Představte si, že byste tehdy v severním království žili a chtěli podporovat čisté uctívání. Jak těžké by to asi bylo! A co kdybyste ještě ke všemu pracovali v samotném královském paláci? Přesně v takové situaci byl Obadjáš,a bohabojný správce Achabovy domácnosti. (1. Královská 18:3)

18. Čím byl Jehovův ctitel Obadjáš výjimečný?

¹⁸ Obadjáš jistě musel být při uctívání Jehovy obezřetný a rozvážný. Nedělal však kompromisy. V 1. Královské 18:3 je o něm napsáno: „Obadjáš se prokázal být tím, kdo se velmi bojí Jehovy.“ Ano, Obadjáš měl výjimečnou bázeň před Bohem. Díky této zdravé bázni měl také mimořádnou odvahu. To se ukázalo krátce poté, co Jezábel povraždila Jehovovy proroky.

19. Jak Obadjáš projevil odvahu?

¹⁹ Zpráva uvádí: „Stalo [se], když Jezábel odřízla Jehovovy proroky, že Obadjáš přistoupil k tomu, aby vzal sto proroků a držel je po padesáti schované v jeskyni a zásoboval je chlebem a vodou.“ (1. Královská 18:4) Lze si představit, že tajně živit sto mužů bylo velmi nebezpečné. Obadjáš si musel dávat pozor, aby ho Achab a Jezábel nepřistihli a také aby jeho počínání neodhalil někdo z 850 falešných proroků, kteří do paláce pravidelně docházeli. Navíc mnozí jiní falešní ctitelé, kteří tam žili, urození stejně jako prostí, by si jistě nedali ujít sebemenší příležitost k tomu, aby Obadjáše udali a tak si naklonili krále a královnu. Obadjáš však statečně, přímo pod nosem těchto modlářů, pečoval o Jehovovy proroky. Bázeň před Bohem může člověku opravdu dát neobyčejnou odvahu!

20. V čem Obadjášovi pomáhala zbožná bázeň a v čem si z něj může vzít příklad každý z nás?

²⁰ Zjevně proto, že Obadjáš měl takovou zbožnou bázeň a z ní pramenící odvahu, ho Jehova chránil před nepřáteli. V Příslovích 29:25 je řečeno: „Chvět se před lidmi, to klade léčku, ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn.“ Obadjáš neměl žádné nadlidské schopnosti. Bál se dopadení a smrti, stejně jako bychom se báli my. (1. Královská 18:7–9, 12) Ať měl však z lidí jakkoli velký strach, dařilo se mu ho přemáhat, protože mu bázeň před Bohem dodávala odvahu. Obadjáš je krásným příkladem pro nás všechny, a zejména pro ty, kdo kvůli uctívání Jehovy riskují svobodu, nebo dokonce život. (Matouš 24:9) Ano, všichni se snažme sloužit Jehovovi „se zbožnou bázní a s posvátnou úctou“. (Hebrejcům 12:28)

21. O čem bude pojednávat následující článek?

²¹ K odvaze přispívá nejen víra a zbožná bázeň, ale ještě silnější pohnutkou může být láska. „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli,“ napsal Pavel. (2. Timoteovi 1:7) V následujícím článku uvidíme, jak nám láska pomůže, abychom v těchto kritických posledních dnech dokázali odvážně sloužit Jehovovi. (2. Timoteovi 3:1)

[Poznámka pod čarou]

Znáte odpověď?

• Co přispělo k tomu, že Jozue a Kaleb byli odvážní?

• Co všechno zahrnuje opravdová víra?

• Díky čemu měl Enoch odvahu ohlašovat Boží poselství soudu?

• Jak k odvaze přispívá bázeň před Bohem?

[Obrázek na straně 17]

Jehova Jozuovi přikázal: „Buď odvážný a silný“

[Obrázek na straně 18]

Obadjáš poskytl útočiště Božím prorokům a staral se o ně

[Obrázek na straně 19]

Enoch odvážně ohlašoval Boží slovo