MENACHEM
[ten, kdo utěšuje].
Syn Gadiho a izraelský král, který panoval deset let, a to přibližně od roku 790 př. n. l. Když se dozvěděl, že Šallum zavraždil krále Zecharjáše, odešel Menachem z Tirci do Samaří a úkladného vraha tam usmrtil. Potom se zmocnil panování. Velmi pravděpodobně někdy na začátku své vlády srazil město Tifsach „a všechno, co bylo v něm, a jeho území od Tirci, protože neotevřel“. Město zřejmě nebylo ochotné otevřít mu své brány. (LXX, Vg, Sy, EP) Proto s jeho obyvateli naložil nelítostně — „všechny jeho těhotné ženy rozpáral“. (2Kr 15:10, 13–17)
Menachem dělal to, co bylo špatné v Jehovových očích. Podporoval uctívání telete a neodklonil se od hříchů Jeroboama, prvního krále desetikmenného království. Za Menachemovy vlády napadl Izrael král Pul (Tiglat-pileser III.) a Menachem byl donucen zaplatit asyrskému panovníkovi „tisíc talentů stříbra“ (6 606 000 dolarů). Tyto peníze získal tak, že každému ‚statečnému, silnému muži‘ Izraele předepsal daň 50 stříbrných šekelů. Vzhledem k tomu, že se talent stříbra rovnal asi 3 000 šekelů, muselo být stříbro získáno asi od 60 000 lidí. Menachem dal asyrskému králi stříbro proto, „aby se jeho ruce prokázaly být s ním, aby posílily království v jeho vlastní ruce“. Když Pul peníze obdržel, ze země odtáhl. (2Kr 15:19, 20)
O Menachemovi je zmínka v jednom nápisu Tiglat-pilesera III.; je tam jmenován jako „Menachem ze Samaří“ (Me-ni-hi-im-me alSa-me-ri-na-a-a) a uveden spolu se syrským králem Rezonem (Ra-hi-a-nu) a tyrským králem Chiramem (Hi-ru-um-mu) (jiným, než byl Chiram za Davidových dnů) jako panovník, o němž asyrský monarcha tvrdí, že od něho dostal tribut. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 282, 283; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 160.) Menachem zemřel kolem roku 781 př. n. l. a na izraelský trůn po něm nastoupil jeho syn Pekachjáš. (2Kr 15:22)