PEKACH

[z kořene, jenž znamená „otevřít“].

Izraelský král, který začal vládnout asi v roce 778 př. n. l. a vládl 20 let; současník judských králů Azarjáše (Uzzijáše), Jotama a Achaza. Pekach předtím sloužil jako pobočník izraelského krále Pekachjáše. V 52. roce Uzzijášovy vlády však Pekach, syn Remaljášův, s podporou 50 mužů z Gileadu úkladně zavraždil Pekachjáše a chopil se kralování nad Izraelem v Samaří. (2Kr 15:25, 27) Během Pekachovy vlády dále pokračovalo uctívání telete. (2Kr 15:28) Tento panovník se také spojil se syrským králem Recinem. Ke konci vlády judského krále Jotama (která začala ve druhém roce krále Pekacha) Pekach spolu s Recinem působili Judě těžkosti. (2Kr 15:32, 37, 38)

Potom, co v 17. roce Pekachovy vlády začal v Judě panovat Jotamův syn Achaz, Recin a Pekach vpadli do Judy s úmyslem tohoto panovníka svrhnout a za krále dosadit jistého syna Tabeelova. Nepodařilo se jim sice zmocnit se Jeruzaléma (2Kr 16:1, 5; Iz 7:1–7), ale Juda utrpěla velké ztráty. Za jeden den Pekach zabil 120 000 statečných mužů z Judy. Izraelské vojsko také odvedlo 200 000 Judejců do zajetí. Na radu proroka Odeda, kterou podpořilo několik předních mužů z Efrajima, byli tito zajatci přivedeni zpátky do Judy. (2Pa 28:6, 8–15)

Král Achaz byl sice prostřednictvím proroka Izajáše ujištěn, že spojeným silám Syřanů a Izraelitů se nepodaří sesadit ho z postavení krále (Iz 7:6, 7), ale nevěrný Achaz přesto poslal asyrskému králi Tiglat-pileserovi III. úplatek, aby mu přišel na pomoc. Nato asyrský panovník dobyl Damašek a usmrtil krále Recina. (2Kr 16:7–9) Zřejmě v této době Tiglat-pileser dobyl také Gilead, Galileu a území kmene Naftali i řadu měst v sev. Izraeli. (2Kr 15:29) Pekacha potom zabil Hošea, syn Elahův, a stal se dalším izraelským králem. (2Kr 15:30)

Neúplný historický text zprávy Tiglat-pilesera III. o jeho tažení proti Izraeli zní: „Všechny jeho obyvatele (i) s jejich majetkem jsem odvedl do Asýrie. Svrhli svého krále Pekacha (Pa-qa-ha) a já jsem dosadil Hošeu (A-ú-si-ʼ) za krále nad nimi.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. B. Pritchard, ed., 1974, s. 284; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 163.)