CHAZAEL
[Bůh spatřil].
Význačný syrský král Chazael patrně začal panovat za vlády izraelského krále Jehorama (asi 917–905 př. n. l.). (2Kr 8:7–16) Zemřel za vlády izraelského krále Jehoaše (asi 859–845 př. n. l.). (2Kr 13:24, 25) Chazael nepocházel z královského rodu, ale původně byl pouze vysokým důstojníkem ve službách svého předchůdce, syrského krále Ben-hadada II. (2Kr 8:7–9)
Řadu let před tím, než se Chazael ujal vlády, dal Jehova pokyn Elijášovi, aby ‚pomazal Chazaela jako krále nad Sýrií‘. K tomuto jmenování došlo proto, že Izrael hřešil proti Bohu a Chazael měl nad národem vykonat trest. (1Kr 19:15–18)
Chazael nebyl nikdy doslova pomazán olejem, ale úkol, který Elijáš dostal, byl přesto splněn, a to Elijášovým nástupcem, prorokem Elišou. To se stalo, když syrský král Ben-hadad II. onemocněl a poslal Chazaela do syrského hlavního města Damašku. Chazael měl vzít dar a zeptat se Eliši, zda se Ben-hadad ze své nemoci uzdraví, nebo ne. Eliša řekl Chazaelovi: „Jdi, řekni [Ben-hadadovi]: ‚Rozhodně se zotavíš‘“, prorok však pokračoval: „A Jehova mi ukázal, že rozhodně zemře.“ Dále řekl Chazaelovi: „Jehova mi tě ukázal jako krále nad Sýrií.“ Chazael se vrátil, a když se ho král zeptal, co Eliša odpověděl, sdělil mu: „Řekl mi: ‚Rozhodně se zotavíš.‘“; ale potom příští den Chazael udusil krále mokrou pokrývkou a začal panovat místo něho. (2Kr 8:7–15)
Slova, která řekl Eliša Chazaelovi, byla předmětem značných dohadů. Podle okrajové poznámky v masoretském textu a také podle řecké Septuaginty, latinské Vulgáty, syrské Pešity a 18 hebrejských rukopisů text zní: „Řekni mu: ‚Rozhodně ano‘“, zatímco vlastní masoretský text uvádí: „Řekni: ‚Rozhodně ne.‘“
Jestliže platí znění, podle něhož měl Chazael říci Ben-hadadovi „Rozhodně se zotavíš“, odpověděl Eliša na Ben-hadadův dotaz snad formou hádanky, jejíž smysl byl, že nemoc sama Ben-hadada nezabije, ale že Ben-hadad přesto zemře (což se stalo rukou Chazaela). Chazael v každém případě králi ústně tlumočil první část Elišovy odpovědi: „Rozhodně se zotavíš“, ale zbývající část odpovědi vykonal násilným skutkem. (2Kr 8:10)
Chazael utlačuje Izrael. Krátce potom, co se stal králem, bojoval Chazael ve válce s králem izraelským a s králem judským u Ramot-gileadu (Ramy). Tehdy byl izraelský král Jehoram raněn, ale o výsledku bitvy samotné se zpráva nezmiňuje. (2Kr 8:25–29; 2Pa 22:1–6) Za dnů Jehoramova nástupce, izraelského krále Jehua, začal Chazael postupně uchvacovat izraelskou zemi kus po kuse a zmocnil se Gileadu a Bašanu ležících na V od Jordánu. (2Kr 10:32, 33) Tak si patrně připravil cestu k pozdějšímu útoku na království judské. Chazael se zmocnil filištínského města Gat a pak se rozhodl vytáhnout proti Jeruzalému. Judský král Jehoaš však dal Chazaelovi výkupné, a to cenné věci z chrámu a z paláce, takže Chazael odtáhl a Jeruzalém ušetřil. (2Kr 12:17, 18)
Zejména za vlády Jehuova syna, izraelského krále Jehoachaza, Chazael tvrdě utiskoval Izrael a splnil tím to, co kdysi předem viděl prorok Eliša — že Chazael vydá opevněná izraelská města ohni, mečem pobije jejich vybrané muže, jejich děti že rozrazí na kusy a jejich těhotné ženy rozpáře. (2Kr 13:3, 22; 8:12) Bůh však nedovolil, aby Sýrie Izrael úplně rozdrtila. (2Kr 13:4, 5) Po Chazaelově smrti izraelský král Jehoaš ve třech vítězstvích dobyl na Chazaelovu synovi Ben-hadadovi III. města, která předtím Chazael odňal jeho otci, králi Jehoachazovi. (2Kr 13:23–25) Později izraelský král Jeroboam II. „navrátil Damašek a Chamat Judovi v Izraeli“. (2Kr 14:28)
Ve starověkých nápisech. O Chazaelovi je zmínka v historických nápisech nalezených na místě, které se dnes jmenuje Afis a leží asi 40 km na JZ od Aleppa. V nápisu je Chazael označen jako „král Aramu“. Shodně s Biblí nápis uvádí, že se Chazaelovým nástupcem v úřadu syrského krále stal Chazaelův syn Ben-hadad III., který je zde označen jako „Barhadad“.
Salmanasar III. ve svých kronikách uvádí zprávy o svých taženích proti Sýrii a podrobně v nich popisuje svá vítězství nad Chazaelem. V těchto kronikách je Chazael označován jako obyčejný člověk (doslovně syn nikoho), bezpochyby proto, že nepocházel z královského rodu, ale zmocnil se damašského trůnu tím, že krále Ben-hadada II. úkladně zavraždil. V jednom z těchto nápisů je uvedeno: „V osmnáctém roce své vlády jsem po šestnácté překročil Eufrat. Chazael z Damašku (Imerisu) vložil důvěru ve své početné vojsko, svolal velký počet svých oddílů a svou pevností učinil horu Senir (Sa-ni-ru), horu naproti Libanonu. Bojoval jsem s ním a způsobil jsem mu porážku, mečem jsem pobil 16 000 jeho zkušených vojáků. Odňal jsem mu 1 121 dvoukolých vozů, 470 jízdních koní a také jeho tábor. [Chazael] zmizel, aby si zachránil život, (ale) pronásledoval jsem ho a obklíčil jsem ho v Damašku (Di-mas-qi), jeho královském sídle. (Tam) jsem vykácel jeho zahrady (za městem, a vzdálil jsem se). Táhl jsem až k hoře Chavran (sadee matHa-u-ra-ni), zničil jsem, zbořil a spálil bezpočet měst a odnesl jsem z nich nespočetnou kořist.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. B. Pritchard, ed., 1974, s. 280; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 150.)
Samotný Damašek však Salmanasar III. patrně nedobyl. Je zřejmé, že to se podařilo teprve Tiglat-pileserovi III. za dnů syrského krále Recina. Tím se splnilo proroctví, které dal Jehova prostřednictvím proroka Amose: „A pošlu oheň na Chazaelův dům, a pohltí Ben-hadadovy obytné věže. A zlomím závoru Damašku.“ (Am 1:4, 5; 2Kr 16:9)