OFEL

[val; pahorek [tedy „vypouklina, oteklina, výčnělek, vyvýšenina“]].

Hebrejský výraz ʽOʹfel bývá použit ve dvojím smyslu. Nejčastěji se užívá v topografickém smyslu k označení význačného pahorku či předhůří. Jedním tvarem tohoto slova se také označují zduřené či vystouplé žíly, tzv. zlaté žíly čili hemoroidy. (5Mo 28:27; 1Sa 5:6, 9, 12; 6:4, 5)

Blízko Jeruzaléma byl konkrétní pahorek (vyvýšenina), který se jmenoval ha·ʽOʹfel neboli Ofel. Podle náznaků z Písma a Josephových vyjádření se Ofel nacházel na jv. straně pahorku Moria. (2Pa 27:3; 33:14; Ne 3:26, 27; 11:21) Josephus, který psal v prvním století n. l., umístil Ofel na místo, kde se vých. hradba „spojovala . . . s východním sloupovím chrámového okrsku“. (Válka židovská, V, 145) Je zřejmé, že Ofel byl vyvýšeninou, která se táhla vých. směrem od jv. strany jeruzalémského chrámového pahorku.

Díky hradbě a vyvýšené poloze nad údolím Kidron měl Ofel výhodnou obrannou polohu. Izajáš nicméně prorokoval, že ‚Ofel‘ — očividně ten v Jeruzalémě — se stane ‚holým polem‘. (Iz 32:14; srovnej odvolávku na věž a ‚pahorek‘ [ʽOʹfel] u Mi 4:8.)

Učenci se domnívají, že výraz ʽOʹfel ve 2. Královské 5:24 je označením pro nějaký význačný pahorek nebo opevněné místo blízko Samaří; tam Elišův sluha Gechazi ukryl cennosti, které dostal od Naamana. To ukazuje, že jeruzalémský pahorek nebyl jediný, který byl označen tímto slovem.