Jehova vždy dělá to, co je správné

„Jehova je spravedlivý ve všech svých cestách.“ (ŽALM 145:17)

 1. Jak reagujete, když si o vás někdo udělá nesprávný úsudek, a jaké poučení můžeme vyvodit z takového zážitku?

UŽ SE vám stalo, že si o vás někdo udělal nesprávný úsudek — možná zpochybnil vaše jednání a pohnutky —, aniž znal všechny skutečnosti? Pokud se vám to přihodilo, patrně jste se cítili dotčeni, což by bylo pochopitelné. Můžeme z toho vyvodit důležité poučení: Je moudré nedělat ukvapené závěry, jestliže neznáme všechny skutečnosti.

2, 3. Jak někteří lidé reagují na biblické zprávy, jež neobsahují všechny podrobnosti, ale co nám přesto Bible říká o Jehovovi?

² Uděláme dobře, jestliže budeme mít toto poučení na paměti, když jde o úsudky týkající se Jehovy Boha. Proč? Protože Bible obsahuje některé zprávy, nad nimiž se možná někdo zpočátku pozastaví. Tyto zprávy — například ohledně jednání některých Božích ctitelů nebo ohledně rozsudků, které Bůh vynesl v minulosti — možná nejsou tak podrobné, abychom v nich našli odpovědi na všechny své otázky. Je politováníhodné, že někteří lidé takové zprávy kritizují, a dokonce vyjadřují pochybnosti o tom, zda je Bůh spravedlivý a zda má smysl pro právo. Bible nám však říká, že „Jehova je spravedlivý ve všech svých cestách“. (Žalm 145:17) Jeho Slovo nás také ujišťuje, že Bůh „nejedná ničemně“. (Job 34:12; Žalm 37:28) Představme si tedy, co asi pociťuje, když si o něm druzí činí nesprávný úsudek!

³ Rozebereme si nyní pět důvodů, proč bychom Jehovovy soudy měli uznávat za správné. Tyto důvody pak budeme mít na zřeteli, když se budeme zabývat dvěma biblickými zprávami, jimž možná někdo nerozumí.

Proč uznávat Jehovovy soudy za správné?

 4. Proč bychom měli být pokorní, když se zamýšlíme nad Božím jednáním? Uveďte znázornění.

⁴ Především jde o to, že Jehova zná všechny skutečnosti, jež souvisejí s daným případem, a my je všechny neznáme. Když se zamýšlíme nad Božím jednáním, měli bychom proto být pokorní. Uveďme si znázornění. Soudce, který je znám tím, že při rozhodování nikdy nejedná stranicky, vynesl rozsudek v určitém soudním případu. Co bychom si mysleli, kdyby nějaký člověk, který nezná všechny skutečnosti nebo dobře nerozumí zákonům, o něž v daném případě jde, rozhodnutí tohoto soudce kritizoval? Bylo by pošetilé, kdyby někdo určitou záležitost odsuzoval, ačkoli o ní není plně informován. (Přísloví 18:13) Oč pošetilejší by bylo, kdyby pouzí lidé kritizovali „Soudce celé země“! (1. Mojžíšova 18:25)

 5. Co bychom měli mít na paměti, když v Bibli čteme zprávy o vykonání Božího rozsudku nad určitými jednotlivci?

⁵ Druhým důvodem, proč bychom měli Boží soudy uznávat za správné, je to, že na rozdíl od lidí může Bůh číst v srdci. (1. Samuelova 16:7) Boží slovo říká: „Já, Jehova, zkoumám srdce, zkouším ledviny, ano abych dal každému podle jeho cest, podle ovoce jeho jednání.“ (Jeremjáš 17:10) Když tedy v Bibli čteme zprávy o Božím rozsudku nad určitými jednotlivci, nesmíme zapomenout na to, že Jehova všechno vidí a že bere v úvahu i skryté myšlenky, pohnutky a záměry, jež nejsou v jeho Slovu zapsány. (1. Paralipomenon 28:9)

6, 7. (a) Jak dal Jehova najevo, že svých spravedlivých a oprávněných měřítek se drží i tehdy, když jej to osobně stojí velmi mnoho? (b) Co bychom měli mít na paměti, jestliže čteme nějakou biblickou zprávu, která vyvolává pochybnosti o tom, zda Bůh jednal oprávněně nebo správně?

⁶ Zamysleme se nyní nad třetím důvodem, proč máme Jehovovy soudy uznávat za správné. Svých spravedlivých měřítek se Jehova drží i tehdy, když jej to osobně stojí velmi mnoho. Ukažme si to na příkladu. Tím, že dal svého Syna jako výkupné, aby poslušní lidé byli osvobozeni od hříchu a smrti, jednal Jehova v souladu se svými spravedlivými měřítky. (Římanům 5:18, 19) Ale vidět svého milovaného Syna, jak trpí a umírá na mučednickém kůlu — to muselo Jehovovi způsobit tu největší bolest. Co se z toho o Bohu dozvídáme? Když Bible mluví o ‚výkupném, jež zaplatil Kristus Ježíš‘, říká, že to Bůh udělal „proto, aby dal najevo svou vlastní spravedlnost“. (Římanům 3:24–26) Jiný překlad slov v Římanům 3:25 uvádí: „Tím se ukázalo, že Bůh vždy dělá to, co je správné a přímé.“ (New Century Version) Ano, z toho, jak daleko byl ochoten jít, aby opatřil výkupné, je patrné, že Jehova vrcholnou měrou dbá na „to, co je správné a přímé“.

⁷ Jestliže tedy čteme v Bibli o něčem, co u některých lidí vyvolává pochybnosti, zda Bůh jednal oprávněně nebo správně, měli bychom mít na zřeteli tuto skutečnost: Jehova je natolik věrně oddán svým měřítkům spravedlnosti a práva, že neušetřil bolestné smrti ani svého vlastního Syna. Je vůbec možné, že by z těchto měřítek slevil v nějakých jiných případech? Jisté je, že Jehova svá spravedlivá a správná měřítka neporuší nikdy. Můžeme tedy být plně přesvědčeni, že vždy dělá to, co je správné a přímé. (Job 37:23)

 8. Proč by bylo nelogické, kdyby se lidé domnívali, že smysl pro právo a spravedlnost Jehovovi jaksi chybí?

⁸ Nyní se zamysleme nad čtvrtým důvodem, proč bychom měli Jehovovy soudy uznávat za správné: Jehova vytvořil člověka ke svému obrazu. (1. Mojžíšova 1:27) Lidé jsou tedy obdařeni týmiž vlastnostmi, jaké má Bůh, tedy i smyslem pro právo a spravedlnost. Bylo by nelogické, kdybychom na základě svého smyslu pro právo a spravedlnost dospěli k názoru, že Jehovovi tyto vlastnosti jaksi chybí. Pokud nás některá konkrétní biblická zpráva nějak znepokojuje, musíme si uvědomit, že v důsledku zděděného hříchu je náš smysl pro to, co je oprávněné a spravedlivé, nedokonalý. Jehova Bůh, k jehož obrazu jsme byli vytvořeni, je dokonalý v právu i ve spravedlnosti. (5. Mojžíšova 32:4) Už jen představa, že lidé mohou být spravedlivější než Bůh, je absurdní! (Římanům 3:4, 5; 9:14)

9, 10. Proč Jehova není povinen lidem vysvětlovat své skutky nebo je před nimi ospravedlňovat?

⁹ Pátým důvodem, proč uznávat Jehovovy soudy za správné, je skutečnost, že Jehova je „Nejvyšší nad celou zemí“. (Žalm 83:18) Vzhledem k tomu není povinen lidem vysvětlovat své skutky nebo je před nimi ospravedlňovat. Je Velkým Hrnčířem a my jsme jako hlína, která byla vytvarována v nádoby, s nimiž může zacházet, jak chce. (Římanům 9:19–21) Cožpak my — pouhé hrnčířské výrobky v jeho ruce — můžeme zpochybňovat jeho rozhodnutí nebo činy? Když patriarcha Job správně nechápal Boží jednání s lidmi, Jehova ho napomenul. Zeptal se ho: „Skutečně učiníš neplatným mé právo? Prohlásíš mě za ničemného, abys byl v právu ty?“ Job si později uvědomil, že jednal bez porozumění, a činil proto pokání. (Job 40:8; 42:6) Kéž se nikdy nedopustíme té chyby, že bychom Bohu něco vytýkali!

¹⁰ Máme určitě logické důvody věřit, že Jehova vždy dělá to, co je správné. Jestliže jsme si tedy tímto způsobem položili základ pro pochopení Jehovova jednání, prozkoumejme nyní dvě biblické zprávy, nad nimiž se někdo možná pozastavuje. První z nich se týká toho, co udělal jeden z Božích ctitelů, a druhá rozsudku, který vykonal sám Bůh.

Proč Lot nabídl své dcery rozvášněnému davu?

11, 12. (a) Vyprávějte, co se stalo, když Bůh poslal do Sodomy dva zhmotnělé anděly. (b) Jaké otázky vyvolává tato zpráva u některých čtenářů?

¹¹ V devatenácté kapitole 1. Mojžíšovy nacházíme zprávu o tom, co se stalo, když Bůh poslal dva zhmotnělé anděly do Sodomy. Lot trval na tom, aby návštěvníci zůstali v jeho domě. Té noci se však okolo domu srotili muži z města a vyžadovali, aby jim návštěvníci byli vyvedeni ven. Měli přitom nemravné úmysly. Lot se marně snažil dav přemluvit. Chtěl své hosty chránit, a proto prohlásil: „Prosím, moji bratři, nejednejte špatně. Prosím, mám zde dvě dcery, které nikdy neměly styk s mužem. Prosím, dovolte mi, abych vám je vyvedl. Pak jim udělejte, co je dobré ve vašich očích. Jenom těmto mužům nic neudělejte, protože právě proto přišli pod stín mé střechy.“ Srocení muži mu nenaslouchali a téměř vyrazili dveře. Nakonec andělští návštěvníci ranili rozvášněný dav slepotou. (1. Mojžíšova 19:1–11)

¹² Je pochopitelné, že tato zpráva vyvolává u některých čtenářů otázky. Ptají se například: ‚Jak je možné, že se Lot snažil chránit své hosty tím, že nabídl chlípnému davu své dcery? Nejednal nesprávně, nebo dokonce zbaběle?‘ Jestliže vezmeme v úvahu tuto zprávu, může vzniknout otázka, proč Bůh inspiroval Petra k tomu, aby označil Lota jako ‚spravedlivého‘. Jednal Lot s Božím schválením? (2. Petra 2:7, 8) Abychom nevyvodili nesprávný závěr, uvažujme o této věci podrobněji.

13, 14. (a) Čeho je třeba si povšimnout v souvislosti s biblickou zprávou o jednání Lota? (b) Z čeho je patrné, že Lot nejednal zbaběle?

¹³ Nejprve je třeba si povšimnout toho, že Bible Lotovo jednání neschvaluje ani neodsuzuje, ale pouze uvádí, co se stalo. Bible nám také neříká, co si Lot myslel nebo co ho k jeho jednání vedlo. Až se při „vzkříšení spravedlivých“ vrátí, možná o tom řekne nějaké podrobnosti. (Skutky 24:15)

¹⁴ Sotva lze říci, že by Lot byl zbabělý. Ocitl se v těžké situaci. Řekl, že jeho návštěvníci ‚přišli pod stín jeho střechy‘, čímž dal najevo, že se cítí povinen poskytnout jim ochranu a útočiště. To však nebylo snadné. Židovský historik Josephus uvádí, že obyvatelé Sodomy byli „nespravedliví k lidem a neuctiví k Bohu . . . Nenáviděli cizí lidi a zneužívali se sodomskými praktikami.“ Lot se však nenávistného davu nezalekl. Naopak, vyšel ven a s těmi rozzlobenými muži rozmlouval. Dokonce „zavřel za sebou dveře“. (1. Mojžíšova 19:6)

15. Proč lze říci, že Lot možná jednal na základě víry?

¹⁵ Někdo se však přesto může ptát, proč vlastně Lot nabídl té lůze své dcery. Ale místo abychom mu přisuzovali špatné pohnutky, nebylo by lépe uvážit některé možnosti? Především to docela dobře mohlo být tak, že Lot jednal na základě víry. Proč to lze říci? Lot si byl bezpochyby vědom toho, jak Jehova kdysi chránil Sáru, manželku jeho strýce Abrahama. Vzpomeňme si, že Sára byla velmi krásná, a že ji proto Abraham požádal, aby ho prohlašovala za svého bratra. Jinak by jej druzí usmrtili, jen aby se jí zmocnili.a Sára pak byla vzata do faraónovy domácnosti. Jehova však zasáhl, takže faraón nemohl Sáru znásilnit. (1. Mojžíšova 12:11–20) Lot možná věřil, že jeho dcery budou ochráněny stejným způsobem. Významné je, že Jehova skutečně prostřednictvím andělů zasáhl a těm mladým ženám se nic nestalo.

16, 17. (a) Proč lze říci, že Lot se možná snažil sodomské muže zaskočit nebo zmást? (b) Bez ohledu na to, jak Lot uvažoval, čím si můžeme být jisti?

¹⁶ Zamysleme se nad jinou možností. Lot se také mohl pokusit ty muže zaskočit nebo zmást. Snad si myslel, že dav sodomských homosexuálů vůbec nebude jeho dcery chtít. (Juda 7) Tyto mladé ženy byly navíc zasnoubeny s muži tohoto města, takže v davu mohli být příbuzní, přátelé nebo obchodní společníci jeho budoucích zeťů. (1. Mojžíšova 19:14) Lot mohl doufat, že kvůli takovým vztahům někteří z davu vystoupí na obranu jeho dcer. Kdyby v davu došlo k takové roztržce, situace by již zdaleka nebyla tak nebezpečná.b

¹⁷ Bez ohledu na to, jak Lot uvažoval a jaké byly jeho pohnutky, můžeme si být jisti touto skutečností: Jehova vždy dělá to, co je správné, a proto musel mít pádný důvod považovat Lota za ‚spravedlivého‘. A soudě podle jednání zuřivého davu sodomských mužů, lze vůbec pochybovat o tom, že Jehova měl plné právo vykonat nad obyvateli onoho ničemného města rozsudek? (1. Mojžíšova 19:23–25)

Proč Jehova usmrtil Uzzu?

18. (a) Co se stalo, když se David pokoušel dopravit Truhlu do Jeruzaléma? (b) Jakou otázku tato zpráva vyvolává?

¹⁸ Jiná zpráva, nad kterou se možná někdo pozastavuje, pojednává o situaci, kdy se David pokoušel dopravit do Jeruzaléma truhlu smlouvy. Truhlu umístili na vůz, který vedli Uzza a jeho bratr. Bible říká: „Postupně došli až k Nakonovu mlatu, a tu Uzza napřáhl ruku k truhle pravého Boha a popadl ji, neboť skot málem způsobil převržení. Na to vzplál proti Uzzovi Jehovův hněv, a pravý Bůh ho tam srazil pro ten neuctivý čin, takže tam zemřel u truhly pravého Boha.“ O několik měsíců později byl druhý pokus o přemístění Truhly úspěšný. Tehdy ji nesli na ramenou Levité Kehatovci, což odpovídalo Božím pokynům. (2. Samuelova 6:6, 7; 4. Mojžíšova 4:15; 7:9; 1. Paralipomenon 15:1–14) Někdo se možná zeptá: ‚Proč Jehova jednal tak přísně? Vždyť Uzza se jen pokoušel Truhlu zachránit.‘ Abychom nedospěli k nesprávnému závěru, povšimněme si několika užitečných podrobností.

19. Jak to, že Jehova nemůže jednat protiprávně?

¹⁹ Musíme pamatovat na to, že Jehova nemůže jednat protiprávně. (Job 34:10) Takové jednání by v jeho očích bylo projevem nedostatku lásky, a jestliže studujeme Bibli jako celek, víme, že „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) Písmo nám kromě toho říká, že „spravedlnost a soud jsou stanoveným místem [Božího] trůnu“. (Žalm 89:14) Jak by tedy vůbec mohl Jehova jednat protiprávně? Kdyby tak jednal, podkopával by samotný základ své svrchovanosti.

20. Proč si měl být Uzza vědom pravidel, která se týkala Truhly?

²⁰ Pamatujme na to, že Uzza měl vědět, co smí a co nesmí. Truhla byla spojována s Jehovovou přítomností. Zákon stanovil, že se jí nemají dotýkat jednotlivci, kteří k tomu nejsou oprávněni. Obsahoval výslovné varování, že ti, kdo by příkaz přestoupili, budou potrestáni smrtí. (4. Mojžíšova 4:18–20; 7:89) Doprava posvátné truhly se tedy neměla brát na lehkou váhu. Uzza byl nepochybně Levita (i když ne kněz), a proto měl Zákon dobře znát. Kromě toho byla Truhla o mnoho let dříve přinesena do domu jeho otce, aby zde byla v úschově. (1. Samuelova 6:20–7:1) V tom domě byla asi 70 let, dokud se David nerozhodl ji přestěhovat. A tak zákony týkající se Truhly znal Uzza pravděpodobně již od dětství.

21. Proč je důležité, abychom v případě Uzzy měli na paměti to, že Jehova vidí pohnutky srdce?

²¹ Jak již bylo uvedeno, Jehova může číst v srdci. Vzhledem k tomu, že v jeho Slovu je Uzzův skutek označen jako „neuctivý čin“, Jehova možná viděl nějakou sobeckou pohnutku, o které se ve zprávě výslovně nemluví. Byl snad Uzza opovážlivý člověk a měl sklon k tomu, aby překračoval stanovené meze? (Přísloví 11:2) Cítil se snad důležitý, když na veřejnosti vedl vůz s Truhlou, kterou předtím jeho rodina opatrovala v soukromí? (Přísloví 8:13) Měl snad Uzza malou víru a domníval se, že Jehovova ruka je příliš krátká, než aby mohla podepřít posvátnou truhlu, která symbolizovala Jehovovu přítomnost? Ať byla příčina jakákoli, můžeme si být jisti, že to, co Jehova udělal, bylo správné. V Uzzově srdci pravděpodobně viděl něco nesprávného, a proto nad ním ihned vykonal rozsudek. (Přísloví 21:2)

Spolehlivý základ pro důvěru

22. Proč je z toho, že jsou v Božím slovu někdy vynechány určité podrobnosti, patrná Jehovova moudrost?

²² Z toho, že v Božím slovu jsou někdy vynechány určité podrobnosti, je vidět Jehovova nesrovnatelná moudrost. Jehova nám tak poskytuje příležitost, abychom ukázali, že mu důvěřujeme. Není snad z toho, o čem jsme zde pojednávali, jasně patrné, že máme rozumné důvody, abychom Jehovovy soudy uznávali za správné? Ano, studujeme-li Boží slovo s upřímným srdcem a otevřenou myslí, získáme o Jehovovi víc než dost poznatků, abychom byli přesvědčeni, že vždy dělá to, co je oprávněné a správné. Jestliže tedy některá biblická zpráva vyvolává otázky, na něž nemůžeme ihned najít jasnou odpověď, mějme plnou důvěru, že Jehova učinil to, co je správné.

23. Nač se můžeme spolehnout, pokud jde o Jehovovy budoucí skutky?

²³ Podobnou důvěru můžeme mít i ohledně toho, co bude Jehova konat v budoucnosti. Můžeme tedy být ujištěni, že až v blížícím se velkém soužení přijde vykonat soud, nestane se, že by ‚smetl spravedlivého s ničemným‘. (1. Mojžíšova 18:23) Nic takového mu jeho láska ke spravedlnosti a k právu nedovolí. Můžeme mít také plnou důvěru, že v nadcházejícím novém světě Jehova uspokojí touhu všeho živého tím nejlepším způsobem. (Žalm 145:16)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Které důvody máme pro to, abychom Jehovovy soudy uznávali za správné?

• Co nám může pomoci vyvarovat se nesprávného závěru ohledně toho, že Lot nabídl své dcery rozvášněnému davu?

• Které okolnosti nám mohou pomoci pochopit, proč Jehova usmrtil Uzzu?

• Nač se můžeme spolehnout, pokud jde o Jehovovo jednání v budoucnosti?