ŠEMAJÁŠ

[znamená „Jehova slyšel (naslouchal)“].

1. Simeonovec, jehož vzdálený potomek se připojil za dnů Ezekjáše k výpravě, na níž byly Kananejcům zabrány pastviny. (1Pa 4:24, 37–41)

2. Syn Joela z kmene Ruben. (1Pa 5:3, 4)

3. Představený levitského domu Elicafana. Šemajáš a 200 jeho bratrů se posvětili a pak šli v průvodu, v němž byla nesena truhla smlouvy do Jeruzaléma. (1Pa 15:4, 8, 11–16)

4. Tajemník Levitů, který zapsal 24 kněžských oddílů zorganizovaných podle Davidových pokynů; syn Netanelův. (1Pa 24:6)

5. Prvorozený syn Obed-edoma, Levita. Šemajáš a jeho synové, ti všichni sloužili jako strážci bran u zásobáren svatyně. (1Pa 26:1, 4, 6, 7, 12, 13, 15)

6. Jehovův prorok za vlády Šalomounova syna Rechoboama. Po vzpouře deseti severních kmenů v roce 997 př. n. l. Šemajáš Rechoboamovi sdělil, že Jehova mu zakazuje, aby se pokoušel získat bojem tyto kmeny zpět. (1Kr 12:21–24; 2Pa 11:1–4) V pátém roce Rechoboama (993 př. n. l.) napadl Judu egyptský král Šišak a Šemajáš informoval Rechoboama a jeho knížata, že Jehova je opustil, protože oni opustili Jeho. Rechoboam a knížata se však pokořili, a tak Jehova zmírnil ničivost této invaze. (2Pa 12:1–12) Šemajáš také sepsal jednu ze psaných zpráv o Rechoboamově vládě. (2Pa 12:15)

7. Jeden z Levitů, které vyslal král Jehošafat ve svém třetím roce vlády (934 př. n. l.), aby v judských městech vyučovali Zákon. (2Pa 17:7–9)

8. Levita, potomek Jedutuna; Ezekjáš ho ve svém prvním roce vlády (745 př. n. l.) pověřil, aby pomohl očistit chrám. Šemajáš a jiní Levité vynesli nečisté věci z chrámu do údolí Kidron. (2Pa 29:12, 14–16) Pravděpodobně totožný s č. 9.

9. Jeden z Levitů, kteří rozdělovali desátky a jiné příspěvky v kněžských městech za vlády Ezekjáše. (2Pa 31:6, 12, 14, 15) Prvaděpodobně totožný s č. 8.

10. Jeden z levitských náčelníků, kteří darovali štědrý příspěvek v podobě zvířecích obětí na Josijášovu velkou slavnost svátku Pasach. (2Pa 35:1, 9)

11. Otec Urijáše, prorok a Jeremjášův současník; z Kirjat-jearimu. (Jer 26:20)

12. Otec Delajáše, judského knížete za vlády Jehojakima. (Jer 36:12)

13. Falešný prorok z města Nechelam a protivník Jeremjáše; roku 617 př. n. l. byl zajat a odveden do Babylóna spolu s Jehojakinem. Odtamtud psal knězi Sefanjášovi a ostatním kněžím v Jeruzalémě dopisy, v nichž Jeremjáše odsuzoval za to, že předpovídal zajetí po dlouhou dobu a že vybízel vyhnance, aby se v Babylónii usadili. Šemajáš prohlašoval, že by měli Jeremjáše dát do klády. Jehova však prorokoval, že proto, že se Šemajáš pokoušel přimět Židy, aby důvěřovali ve faleš, a proto, že mluvil vyložené vzbouření, nebude mezi navrátilci ani on, ani jeho potomstvo. (Jer 29:24–32)

14. Kněz a pravděpodobně zakladatel kněžské rodiny; vrátil se v roce 537 př. n. l. se Zerubbabelem do Jeruzaléma. V následující generaci byl hlavou Šemajášova otcovského domu Jehonatan. (Ne 12:1, 6, 7, 12, 18) Zástupce tohoto domu nebo nějaký jiný kněz téhož jména, potvrdil národní smlouvu v době, kdy byl místodržitelem Nehemjáš. (Ne 10:1, 8)

15. Levita, potomek Jedutuna; jeho syn či potomek Obadjáš žil v Jeruzalémě v době po vyhnanství. (1Pa 9:16, 34)

16. Levita z potomků Merariho; také žil v Jeruzalémě nějakou dobu po vyhnanství v Babylóně; syn Chaššuba. (1Pa 9:14, 34; Ne 11:15)

17. Vůdce synů Adonikama; v roce 468 př. n. l. doprovázel Ezru do Jeruzaléma. Možná patří k mužům, které Ezra vyslal s žádostí o služebníky pro svatyni, což vedlo k tomu, že se na cestu vydali někteří Levité a Netinim. (Ezr 8:1, 13, 16–20)

18. Jeden z kněží, které Ezra po svém příchodu do Jeruzaléma vybídl, aby propustili cizozemské manželky, které si vzali; syn Charima. (Ezr 10:10, 11, 21, 44)

19. Syn jiného Charima, jeden z Izraelitů, kteří si také vzali cizozemské manželky, které pak propustili. (Ezr 10:25, 31, 44)

20. Jeden z těch, kdo pomáhali opravovat jeruzalémskou zeď; syn Šekanjášův, strážce brány, a tedy pravděpodobně Levita. (Ne 3:29)

21. Falešný prorok, kterého najal Tobiáš a Sanballat, aby Nehemjášovi řekl o údajném ohrožení jeho života; takto chtěli Nehemjáše zastrašit a přimět k tomu, aby se schoval v chrámu, ačkoli nebyl kněz, čímž by se dopustil hříchu. Syn Delajáše. (Ne 6:10–13)

22. Podle všeho judský kníže, který šel ve velkých sborech a průvodech díkůvzdání, jež při zasvěcení obnovených hradeb Jeruzaléma kráčely po hradbách směrem doprava. (Ne 12:31–34)

23. Kněz z rodiny Asafa, jehož potomek kráčel v tomtéž průvodu zjevně jako trubač. (Ne 12:31, 35)

24. Kněžský hudebník v tomtéž průvodu; zjevně příbuzný č. 23. (Ne 12:31, 36)

25. Kněz, který očividně hrál na trubku, když se tyto sbory díkůvzdání setkaly v Jehovově domě u příležitosti slavnostního zasvěcení hradeb. (Ne 12:40–42)

26. Vzdálený potomek Davida. (1Pa 3:9, 10, 22) Někteří učenci si myslí, že slova „a Šemajášovi synové“, která jsou uprostřed verše 22 (a po kterých následuje jen pět jmen), by se měla vynechávat jako chyba při opisování, a Šekanjášovi by tak bylo přisouzeno šest synů. Jiní učenci však soudí, že Šemajáš a jeho pět synů byli považováni za šest potomků Šekanjáše.