DOMÝŠLIVOST

Přezíravá pýcha; povýšenost; vyzývavost. Domýšlivost je opakem pokory. Řecké i hebrejské slovo, jež se překládá výrazem „domýšlivý“ a „domýšlivost“, má základní význam stavět se „vysokým“, „vyvýšeným“, „povýšeným“, „vznešeným“. Domýšlivý člověk je ve svých vlastních očích nadřazený a vyvýšený nad ostatní lidi ve svém okolí. Takový člověk obvykle vyžaduje větší čest a pozornost, než jaké mu patří, a k jiným lidem projevuje neúctu a chová se drze.

Stav srdce. Domýšlivost je špatná vlastnost, je to povahový rys hlubší než pouhý způsob myšlení. Ježíš Kristus zařadil domýšlivost mezi vraždění, kradení, rouhání a jiná provinění a řekl, že takové věci vycházejí „z lidského srdce“. (Mr 7:21, 22) Ježíšova pozemská matka Marie řekla o Jehovovi: „Daleko rozptýlil ty, kdo jsou domýšliví v úmyslu svého srdce.“ (Lk 1:51) David se obrátil na Jehovu se slovy: „Mé srdce nebylo domýšlivé“. (Ža 131:1; Iz 9:9; Da 5:20)

I člověk, který sloužil Bohu s pokorným srdcem, se může stát domýšlivým, protože získal bohatství nebo moc, nebo pro svou krásu, moudrost či proto, že mu druzí hlasitě vyjadřují uznání. Takovým člověkem byl judský král Uzzijáš. Vládl dobře a Jehova mu mnoho let žehnal. (2Pa 26:3–5) Ale biblická zpráva říká: „Jakmile však byl silný, jeho srdce se stalo domýšlivým do té míry, že působilo zkázu, takže jednal nevěrně proti Jehovovi, svému Bohu, a vešel do Jehovova chrámu pálit kadidlo na oltáři pro kadidlo.“ (2Pa 26:16) Uzzijáš se opovážil vykonávat kněžské služby, ale tuto výsadu Bůh izraelským králům úmyslně nedal; ustanovil totiž, aby královský úřad byl oddělen od úřadu kněžského.

Jednou se na krátký čas stalo domýšlivým i srdce dobrého krále Ezekjáše a jeho domýšlivostí se patrně nakazili i lidé, jimž vládl. Požehnání, které Jehova Ezekjášovi dal, vedlo k tomu, že Ezekjáš byl ve svém panování vyvýšen. Ezekjáš však neprojevil vděčnost a neuznal, že všechna zásluha za to patří Bohu. Kronikář o něm píše: „Ezekjáš se však neodměnil podle prospěchu, který mu byl poskytnut, neboť se jeho srdce stalo domýšlivým, a vzniklo rozhořčení proti němu a proti Judovi a Jeruzalému.“ Bylo dobré, že král tento nebezpečný postoj srdce překonal. Zpráva pokračuje: „Ezekjáš se však za domýšlivost svého srdce pokořil, on a obyvatelé Jeruzaléma, a Jehovovo rozhořčení na ně nepřišlo za dnů Ezekjášových.“ (2Pa 32:25, 26; srovnej Iz 3:16–24; Ez 28:2, 5, 17.)

Bůh se staví proti domýšlivosti. Domýšliví lidé jsou odporní nejen upřímným lidem, ale, a to je mnohem závažnější, staví se proti nim i Jehova Bůh. (Jk 4:6; 1Pe 5:5) Domýšlivost je pošetilostí a hříchem (Př 14:3; 21:4); Jehova projevuje vůči domýšlivým lidem odpor, aby je ponížil. (2Sa 22:28; Job 10:16; 40:11; Ža 18:27; 31:18, 23; Iz 2:11, 17) Kdo se domýšlivosti nezbaví, jistě si přivodí zničení. Starověký moabský národ, který se vypínal nad Jehovu a jeho lid, byl zničen. (Iz 16:6; 25:10, 11; Jer 48:29) Nebylo ušetřeno dokonce ani desetikmenné izraelské království, když se jeho srdce stalo domýšlivým a nestoudným. (Iz 9:8–12)

Jak se chránit před domýšlivostí. Je tedy nutné bedlivě dávat pozor, aby do našeho srdce nevnikla domýšlivost. Ostražitý musí být především ten, kdo dosáhl v nějaké věci úspěchu nebo kdo dostal vyšší nebo odpovědnější postavení. Je nutné mít na paměti, že „pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím“. (Př 16:18) Jestliže někdo připustí, aby v něm domýšlivost vyrostla, může jej tato vlastnost ovládnout natolik, že Jehova takového člověka zařadí mezi lidi, které vydává neschválenému stavu mysli a kteří si zaslouží smrt. (Ří 1:28, 30, 32) Taková opatrnost je vhodná zejména v „posledních dnech“; apoštol totiž upozornil, že domýšlivost bude jedním z rysů, jimiž se budou vyznačovat tyto kritické časy. (2Ti 3:1, 2)

Kdo touží po Boží přízni, měl by se také vyvarovat lichocení, které může vyvolávat domýšlivost u druhých lidí. Přísloví říká: „Zdatný muž, který lichotí svému druhovi, rozprostírá pouhou síť jeho krokům.“ (Př 29:5) Lichotník nejenže působí zkázu svému společníkovi („lichotící ústa působí rozvrat“; Př 26:28), ale také si přivodí Boží nepřízeň. Apoštol Pavel dával pozor, aby se vyhýbal jak lichocení, tak i domýšlivosti. (1Te 2:5, 6)