JEČMEN

[heb. seʽo·rahʹ; řec. kri·theʹ].

Důležitá obilovina z rodu Hordeum, jejíž pěstování bylo rozšířeno už ve starověku. Ječmen byl jedním z hodnotných produktů, které Izraelity čekaly v Zaslíbené zemi; tato oblast je ‚zemí pšenice a ječmene‘ až dodnes. (5Mo 8:8)

Hebrejský výraz pro ječmen (seʽo·rahʹ) je příbuzný se slovem pro „vlasy“ (se·ʽarʹ) a výstižně tak popisuje dlouhé tenké osiny, které na vrcholku ječného klasu vytvářejí charakteristický vous. Ječmen je velmi odolná rostlina, jež — lépe než kterákoli jiná obilovina — je schopna snášet sucho a přizpůsobovat se různým klimatickým podmínkám. Dospělá rostlina dosahuje výšky asi 1 m a listy má o něco širší než pšenice.

Sklizeň ječmene je význačnou součástí dramatických událostí popisovaných v knize Rut. Setí ječmene probíhalo v Izraeli v průběhu měsíce bulu (říjen/listopad) po prvních deštích, kdy bylo možné orat půdu. (Iz 28:24, 25) Ječmen zraje rychleji než pšenice (2Mo 9:31, 32); jeho sklizeň začínala začátkem jara během měsíce nisanu (březen/duben), a to nejprve v horkém údolí Jordánu, potom pokračovala ve vyšších polohách s mírnějším klimatem a nakonec, v měsíci zivu (duben/květen), dosáhla území náhorní roviny ve vysočině vých. od Jordánu. Sklizní ječmene tedy byla vyznačena určitá část roku (Rut 1:22; 2Sa 21:9); začátek žně odpovídal době Pasachu, a snop, kterým kněz 16. dne měsíce nisanu pohupoval, byl prvním ovocem sklizně ječmene. (3Mo 23:10, 11)

Ječmen byl považován za méně hodnotný než pšenice; podle Janova vidění ve Zjevení 6:6 měl jen třetinu hodnoty pšenice. Byl tak běžný a bylo ho tolik, že mohl být používán jako krmivo pro Šalomounovy koně (1Kr 4:28), a jako krmivo pro koně je používán až dodnes. Z ječmene se mlela mouka, z níž se připravoval chléb, který měl často tvar kulatého koláče. (2Kr 4:42; Ez 4:12; Jan 6:9, 13) Ječmen se někdy také míchal s ostatními obilovinami. (Ez 4:9)

Je nepochybné, že díky nízké ceně využívali ječmen častěji chudí lidé, ale nic nenasvědčuje tomu, že by Izraelité ječmenem pohrdali, dokonce ani ti, kteří si mohli dovolit pšenici. Byl tedy také mezi potravinami, jež byly přineseny skupině krále Davida, která v době Absalomovy vzpoury přišla do Gileadu. (2Sa 17:27–29) Šalomoun dal 20 000 měr kor (4 400 m³) ječmene a také odpovídající množství pšenice a velké množství oleje a vína tyrskému králi Chiramovi pro jeho služebníky, kteří připravovali materiál na stavbu chrámu. (2Pa 2:10, 15) Judský král Jotam vyžadoval od krále Ammona tribut, který mimo jiné tvořilo 10 000 měr kor (2 200 m³) ječmene. (2Pa 27:5) Muži, kteří po pádu Jeruzaléma chtěli uniknout smrti z ruky úkladného vraha Išmaela, tohoto muže ujišťovali, že mají ‚poklady schované na poli, pšenici a ječmen a olej a med‘. (Jer 41:8)

Nicméně ječmen byl běžnou a obyčejnou potravinou, a někteří komentátoři podotýkají, že tyto charakteristiky jsou patrné v obrazu ‚kulatého koláče ječného chleba‘, který jeden Midianita viděl ve svém snu a který symbolizoval Gideonovo nevelké vojsko. (Sd 7:13, 14)

Ozeáš zaplatil 15 kousků stříbra (pokud to byly šekely, pak to odpovídá 33 dolarům) a 1,5 míry chomeru (330 l) ječmene, aby si odkoupil cizoložnou ženu Gomer jakožto svou manželku. (Oz 1:3; 3:1, 2) Někteří komentátoři jsou toho názoru, že to byla celková cena za otroka, totiž 30 šekelů stříbra (66 dolarů). (2Mo 21:32) Jestliže muž podezříval svou manželku z nevěrnosti, musel podle Zákona přinést „oběť žárlivosti“, což měla být desetina efa (2,2 l) ječné mouky. (4Mo 5:14, 15) Ječmen sloužil také ke stanovování hodnoty, protože množství ječmene potřebné k osetí pole bylo zákonným prostředkem k určení hodnoty pole. (3Mo 27:16)